Bylo jen otázkou času, kdy se to stane. Válečné tažení George Bushe proti terorismu, a obzvláště pak útoky Spojených států na Afghánistán a aktuálně i na Irák, v sobě skrývají docela slušný potenciál pro počítačovou hru. Ideálně 1st person střílečku, řeknete si, a já bych vám dal zcela jistě za pravdu. Tento typ her by si ovšem společnost The Adventure Company, už jen kvůli svému názvu, na triko nikdy nevzala. Cypher: Kód zkázy je nepřímým následovníkem adventury Traitors Gate (jedinou českou recenzi naleznete právě zde na BonusWebu!) – prakticky neznámé, ovšem velice kvalitní atmosférické špionážní hry, která nás coby agenta Pentagonu postavila před nelehký úkol nepozorovaně zaměnit britské korunovační klenoty v londýnském Toweru za falzifikáty se zabudovanou štěnicí, a ochránit je tak před plánovanou loupeží století. Tentokráte se tajný agent Raven přesune z Londýna na misi do Iráku. Tedy – onen stát ve hře je sice fiktivní, nicméně pustá pouštní a hornatá krajina, arabsky mluvící vojáci a prezident jménem Hussain Sammad :o) dávají jasně najevo, kde bychom se asi tak mohli nacházet.
Ravenův úkol je podobný tomu v Traitors Gate – infiltrovat ostře střežený objekt, provést nepozorovaně záměnu určitého předmětu, a bezpečně uniknout pryč. Tím objektem je tajná podzemní laboratoř, v níž tamní vládou podporovaná teroristická organizace vyvíjí nebezpečný počítačový virus, jenž dokáže zablokovat komunikační systém celého světa a prakticky tak zhroutit světovou ekonomiku a zabezpečení. No a oním předmětem, jenž je třeba zaměnit, je základní deska počítače, která poslouží jako navigační bod pro chystané bombové útoky amerických stíhaček. Tímto ale veškerá podobnost s Traitors Gate končí. Cypher je (nejen) z hlediska hratelnosti koncipován oproti svému předchůdci dosti odlišně, takže pokud jste se těšili na další napínavou špionážní adventuru, budete bezpochyby zklamáni. Než se totiž hlavní hrdina dostane do zmíněné laboratoře, musí projít rozlehlým komplexem polorozbořeného babylonského chrámu, plného smrtelných nástrah a logických rébusů. Spíše než na tajného agenta si zde hraje na Indiana Jonese, a dát mu do ruky zbraň a naučit ho skákat, měli bychom před sebou klon Tomb Raidera jako vyšitý.
Naštěstí tomu tak není. Ba naopak – pokud na okamžik zapomeneme, že nějaká Traitors Gate kdy existovala, rozvine se před námi zajímavá logická adventura, která řádně potrápí naši šedou kůru mozkovou. Onen babylonský komplex sestává ze zhruba třiceti chodbami propojených místností, z nichž každá skrývá nějakou logickou hádanku. Široko daleko pochopitelně není ani živáčka, takže kromě několika „duchaplných“ komentářů hlavního hrdiny neuslyšíme lidského slova. Taktéž batůžek plný špionážního hi-tech vybavení zůstane v této části hry prakticky nevyužitý, neboť vyjma plynové masky si vystačíme jen s holýma rukama, nanejvýš s několika málo klíči a jinými předměty, jež v ruinách nalezneme. Jedinou překážkou v postupu se tedy stává „pouze“ škála převážně mechanických hádanek, které jedna po druhé otevírají cestu stále hlouběji k epicentru teroristické hrozby.
Na jednu stranu můžeme této změny litovat, protože – a to vám prozradím hned a bez obalu –perfektní napjatá atmosféra prvního dílu je ta tam.
Zapomenout můžeme i na rozvíjení příběhu, protože ten je kromě úvodní a závěrečné sekvence prakticky neexistující. Na stranu druhou jsou ovšem logické hádanky hodně chytlavé, promyšlené, nebezpečné a občas pekelně rafinované, takže rozhodně dokáží zaujmout a ve spojení s prostředím prastarého chrámu i navodit jakous takous „dobyvatelskou“ atmosféru. Variabilita puzzlů je skutečně široká – někdy stačí stlačit dlaždice se symboly ve správném pořadí, jindy nastavit sérii ventilů nebo jiných objektů do správné polohy, v některých hádankách záleží na vašem postřehu a rychlosti, a uplatnit budete muset i svůj hudební sluch. Za asi nejvydařenější hádanku považuji malou plachetnici ve vodním bludišti, kolem nějž jsou rozmístěny čtyři obrovské větráky a jejich postupným přepínáním (lze pouze proti směru hodinových ručiček) je nutno navigovat plachetnici až ke kýženému cíli. Chvályhodné je, že k drtivé většině hádanek buďto existuje srozumitelná nápověda, nebo je jejich princip na první pohled zřetelný. Do karet hraje též jednoduché ovládání – veškeré činnosti se provádějí klávesou Enter, pohyb postavy na klávesnici a otáčení postavy i kamery pomocí myši.
Trošku zamrzí, že aktivní objekty na lokacích nejsou nijak viditelně označeny, ale naštěstí lze vždy manipulovat jen s předměty, které jsou v jinak sterilním prostředí dosti nápadné a u nichž lze interakci předpokládat (páky, tlačítka, ventily, atd.).
Abych ale jen nechválil, musím upozornit, že se tvůrci bohužel nevyhnuli několika méně příjemným a spíše frustrujícím hádankám. Tradičně zde máme bludiště, přes nějž navíc musíme procházet hned několikrát. Stejně tak vícekrát je třeba přejít po „můstku“ skládajícím si ze zhruba dvaceti až třiceti kvádrů, které se otáčejí podle toho, které (a kolikrát) z předchozích kvádru byly sešlápnuty. A jelikož jsem nebyl s to princip tohoto rébusu odhalit, padal jsem z můstku prakticky neustále a stal se tak pro mě vůbec nejnepříjemnějším zážitkem z celé hry. No a pak je zde ještě chodba s vyjíždějícími bodáky a pohupujícími se sekerami, přes níž je třeba ve zdraví proběhnout. S tou jsem já naštěstí problémy neměl, ale kolega Petr Poláček v ní málem vypustil duši :o). V obdobných životu nebezpečných okamžicích přijde vhod neomezená možnost ukládání pozic, jejíž časté využívání mohu jen doporučit. Staří Babyloňané byli při stavbě chrámu nemilosrdní, a tak člověk nikdy neví, který krok bude jeho posledním.
O co je pobyt v babylonských ruinách zajímavější, o to je pak závěrečná infiltrace v tajné laboratoři nudnější. V této chvíli už se Cypher srovnání s Traitors Gate nevyhne a bohužel prohrává na celé čáře. Prostředí není natolik zajímavé, a i úkoly postrádají promyšlenost a rafinovanost předešlého dílu – prakticky vždy stačí jen vhodit do ventilačního systému granát s uspávacím plynem, a je vymalováno. Naštěstí tato část představuje asi pouze jednu čtvrtinu celé hry. Proč tak málo, je mi záhadou, ale i vzhledem k jejímu nenápaditému obsahu bych řekl, že ji tvůrci šili horkou jehlou.
Ono šití horkou jehlou svým způsobem prolíná prakticky celou hrou. V programu se vyskytuje celá škála bugů, sahajících od těch nepodstatných (zalétávání kamery za zdi a překážky) přes nepříjemné (procházení postavy zdmi nebo propadávání podlahou) až po zcela fatální, které znemožňují úspěšné dokončení hry. Zvláštní je, že tyto chyby se objevují zcela nahodile a nečekaně. S problémem, že se hra postavila na hlavu a odmítla uznat správné řešení hádanky, jsem se setkal jak já, tak kolega Petr Poláček a Petr Bulíř z Levelu. Přitom každý z nás měl potíže na jiném místě – v mém případě se uzavřel tajný průchod do důležité místnosti,
který jsem již dříve otevřel a který znova otevřít nešel. Pomohlo jedině načtení dříve uložené pozice hry. Částečně dobrou zprávou je, že později vydaná evropská verze hry byla některých drobných chybek zbavena, ovšem – jak prokázal můj opětovný test – zdaleka ne všech. Holt, práce kvapná málo platná, a procenta v hodnocení klesají dolů…
O malý stupínek klesnou i kvůli průměrnému audio-vizuálnímu zpracování. Přechod do třetího rozměru se zdařil tak napůl – polygonová grafika i design místností nevypadají zpočátku špatně, ale jak se později ukáže, jsou dosti jednotvárné, nenápadné a místy fušersky odvedené (především co se návaznosti objektů týče). Obdobně je to i s hudbou – během prvních pár minut svým „dobyvatelským“ stylem ohromí, ale když se pak ony 4 motivy stále donekonečna opakují, klesne jejich vliv na gradaci atmosféry prakticky na nulu. No a zvukové efekty? Ruchy prostředí znějí věrohodně, ale je jich málo a dokonce chybí dnes již standardní „šlépěje“ chůze hlavního hrdiny, stejně jako oblíbené „čvachtání“ při procházení vodou.
Když tohle všechno sečtu dohromady, jeví se Cypher jako klasický nízkorozpočtový produkt. Je na něm znát snaha tvůrců, která vyústila v řadu pozoruhodných a zábavných hádanek, ale z hlediska kvality produkce je to rozhodně zklamání. To se bohužel ještě více prohlubuje při nutném srovnání s předchozím dílem, který byl jednoznačně napínavější a atmosféričtější. Přesto o Cypherovi nemohu říci, že by byl vysloveně špatnou hrou, a jen s podivem sleduji, jak je mnohými kritiky doslova potápěn. Proč tomu tak je, to už vám jistě rád poví kolega Petr Poláček, jehož názor patří k oné kritizující většině. Pro mě však Cypher zůstává hrou, která ač má k dokonalosti daleko, dokáže celkem obstojně pobavit.
Další názor: Sleepless (Petr Poláček)
Hádanky jsou ve hře dvojího druhu. První typ hádanek jsou ty dětinsky lehké, kdy je od první chvíle jasné jak je překonat. Problém je však v tom, že v jejich vyřešení velmi často brání bugy nebo nemotorné ovládání hry, o němž bude řeč později. Ve výsledku tak i vyřešení lehké hádanky trvá dlouho. Puzzly druhého typu jsou zase nelidsky obtížné a to zejména díky skutečnosti, že aktivní a použitelné objekty se ve hře nijak nehlásí. Pokud se nemýlím, tak tomuto neduhu se říká pixel hunting a již drahně let je považován za zcela jednoznačně záporný prvek v jakékoli adventuře. Když si k tomu přidáme fakt, že je hra zpracována kompletně ve 3D a textury ve většině případů vypadají jedna jako druhá, tak nastává velký problém – pixel hunting ve 3D. A tento prvek rozhodně nelze považovat za pozitivní aspekt hratelnosti.
Z mého pohled není pochyb o tom, že i přes rozličné puzzly a hádanky je Cypher z větší části akční adventure Indiana Jonesovského ražení. Agent Raven však nedisponuje ani polovinou pohybů, které předváděl (dnes již stařík) Harrison Ford, což na rozdíl od BigPetera považuji za fatální chybu v designu. Je až s podivem, že takový vycvičený borec jako Raven nedokáže skákat, nebo se alespoň prachobyčejně sehnout, což by mi v mnoha momentech zachránilo život, nebo ušetřilo nutnost řešit otravné puzzly.
Stejně tak jako omezená hybnost je zarážející také nemožnost konfigurovat ovládání. Pohyb agenta se ovládá směrovými šipkami (vpřed, vzad, strafování doprava a doleva) a pohyb kamery, potažmo otáčení Ravena zase myší. Drtivá většina hráčů jistě zvolí kombinované ovládání, kdy se bude vpřed a vzad pohybovat šipkami a směr určovat myší. Stejně jako v drtivé většině akčních her. Jenže v akčních hrách nejsou pro ovládání chůze použity směrové šipky, nýbrž klávesy WASD. Bohužel v této hře nelze klávesy přemapovat a tak nezbude než si buď zkřížit ruce, nebo si sednout prakticky vedle počítače a na monitor se natáčet. Nespokojen jsem taktéž s citlivostí myši a kláves. Tu si lze sice v menu libovolně nastavit, ale i když se sníží na minimum, začne se Raven při pohybu myši točit jako na obrtlíku (já kupodivu s citlivostí myši neměl sebemenší problémy, i když jsem možná jen neškubal rukou tolik, jako Sleepless :o) – by BigPeter).
Další pohromou, která tuto hru postihla je velká chybovost a zabugovanost programového kódu. Na tomto místě bych rád zdůraznil, že jsem na rozdíl od BigPetera testoval jen US verzi hry, ovšem i tak se o problémech, které program způsoboval, prostě nemohu nezmínit. Kromě obvyklých chyb v grafice, jako je časté propadání se do neznámého prostoru za texturami, zaboření poloviny těla do podlahy, průchozí stěny, neviditelné můstky, levitace půl metru nad zemí atd., hra nabízí i celou řadu chyb skutečně fatálních, kdy hra padá do systému, nebo zcela restartuje počítač. Někdy si také velmi ráda a se zcela zřejmým gustem zcela zamrzne. Pád do systému se ještě dá přežít. Ovšem takový restart může nenávratně poškodit registry, což několik hráčů na fórech nahlásilo. Zřejmě nejznámějším problémem, o němž se nejvíce hovořilo ve fórech (měl jsem tu čest jej zažít na vlastní kůži), je problém s vodním výtahem. Na tomto místě musí hráč aktivovat výtah, otočit se přesně o 180 stupňů (což vzhledem k přecitlivělému ovládáním není žádný med) a doběhnout na výtah dříve, než se rozjede nahoru. Druhou možností rychle běžet k blízké páce, výtah pozastavit a pak opět rychle do výtahu nasednout. Problém je ale v tom, že mnoha lidem zůstala páka neaktivní, tudíž nemohli výtah zastavit. A doběhnout k němu nestihli, jelikož se v polovině cesty spustila animace, při níž se hra fatálně sekla (zde musím uvést, že z evropské verze byl tento bug úspěšně odstraněn. Stejně tak hra ani jednou nezamrzla nebo nespadla do Windows, ale na rozdíl od Petra Poláčka jsem se s těmito problémy (až na jednu, dvě výjimky) nesetkal ani při hraní US verze - by BigPeter).
V podobně kritickém duchu bychom mohli pokračovat ještě velmi dlouho. Hra trpí nejenom mizerným zpracováním, ale i výše zmiňovanými chybami v designu. A to ještě nezmiňuji fakt, že speciální technické vybavení, které sebou agent Raven celou dobu táhne, má jen pramalé využití a je takřka úplně zbytečné. Mohu-li tedy doporučit, tak se této hře vyhněte velkým obloukem. Vcelku slušný nápad a potenciál je pohřben chybami v designu a velkým množstvím bugů, a protože hra nevyniká ani po stránce technického zpracování, nevidím důvod proč s ní ztrácet čas. Zejména v době, kdy je na trhu spoust mnohem vydařenějších adventurních titulů.
Recenze této hry je názornou ukázkou toho, jak se názory dvou lidí na jednu hru mohou dramaticky lišit. Zatímco BigPeter byl s hrou jako takovou vcelku spokojen, já jsem byl po převážnou většinu doby hraní nespokojen a v některých okamžicích docela slušně namíchnut.
Před přílivem kritiky ještě tvůrce z týmu 258 Production pochválím za velmi dobře zpracované intro, které nastíní situaci ve světe a proč a hlavně kde musí agent Raven zasáhnout v zájmu zajištění světové bezpečnosti a míru. S intrem však prakticky všechna pozitiva končí, stejně jako mizí jakékoli náznaky příběhu. Celá hra spočívá jen v bezhlavé honbě za zneškodněním viru bez jakýchkoli zvratů, nebo alespoň náznaku dějové linie. Ať už to byl autorský záměr, nebo pouze nedostatek invence - nelíbí se mi to. Absence příběhu by se dala eventuálně omluvit v případě, že by alespoň hádanky a puzzly stály za řeč. Bohužel ani zde se tvůrci netrefili (nejen) do mého vkusu.
Hodnocení: 40%
Cypher: Kód zkázy (Traitors Gate 2)
Minimum:
CPU 700 MHz, 128 MB RAM, 32 MB 3D karta, 700 MB HDD
Optimum:
CPU 1.2 GHz, 256 MB RAM
Multiplayer:
ne
Další informace:
preview,
demo,
E3 trailer,
screenshoty
Výrobce/distributor:
258 Productions AB / The Adventure Company
Distributor v ČR:
Hypermax (český manuál)
Oficiální stránka:
homepage
Verdikt:
Oproti Traitors Gate krok zpět, ale jinak pořád docela slušná hra.
Hodnocení:
65%
