Když se řekne Activision Value, je třeba mít se na pozoru. A když se k tomu dodá Cat Daddy Games, skoro to svádí k vyhození peněz rovnou do kanálu a vyhnutí se tak nelidskému mučení způsobenému hraním budovatelských přišerností této povedené dvojky. Cruise Ship Tycoon se tváří tak přesvědčivě jako špatná a totálně nehratelná hra, že je docela těžké tomu nepodlehnout a pustit se do něj, výsledek ale kupodivu není zdaleka tak hrozný, jak by se podle všech indicií dalo očekávat. Ne, BonusWeb dnes neobjevil žádný nový skvost a CST se rozhodně nestane překvapivou bombou tohoto léta, pár příjemných večerů ale milovníkům žánru ukrátit může.
Fantazie velkochrličů tycoon klonů bývá co do game designu nízká, ale vysoká co do prostředí, kam lze zajetý systém umístit, až překvapivě vysoká. Koho by napadlo umístit tycoon na výletní parník? Na kreativním večeru Cat Daddy Games muselo evidentně padnout hodně cannabis indica, ale na škodu to není. Jak se totiž hned na začátku hry ukáže, výletním parníčkem se myslí cosi jako Titanic, ba ještě větší. Náplní hry pak bývá ježdění sem a tam mezi přístavy, nabírání zákázníků a vydělávání na pronájmu kajut a prodeji v restauracích, barech, zábavních podnicích a obchodech přímo v interiéru lodi.
Cruise Ship Tycoon nabízí hned několik herních módů. Je možné zkusit si Challenge, kde je potřeba co nejrychleji zmnožit 100 000 dolarů na desetinásobek. To je docela zábavný mód, trochu překvapivě ale není zařazen mezi klasické úkoly, neboť svou strukturou je prakticky stejný. Těch úkolů je něco okolo desítky a většinou jde o totéž – nabrat tolik a tolik zákazníků, udržet jejich spokojenost na té a té úrovni, vydělat tolik a tolik peněz. Oproti Challenge je jediný rozdíl ve snaze obdařit mise aspoň trochou příběhové složky (kanadští dřevorubci v důchodu jsou věčně s něčím nespokojení, podaří se vám je uspokojit?) a radikálnějším časovém omezení. To by ale zase tak nevadilo, problém misí je jinde. Všechny se totiž hrají, snad až na jednu čestnou výjimku, úplně stejně. Jak, to bude popsáno v následujících řádcích.
Většinou hráč jako novopečený majitel cestovního parníku dostane do ruky jen prázdnou kostru. Výstavbu je nutné začít s pokoji pro hosty, různých velikostí a úrovní luxusu, jejich cena se také liší podle toho, zda mají či nemají okna.
Nějaké větší designování ale možné není – výběr je pouze z několika málo předpřipravených typů. Základní servis zajistí budky pro uklízeče, mechaniky, doktory (mořská nemoc je pořádný prevít a zachvátí časem většinu i pořádně otrlých cestujících) a informační kancelář, zákazníci se těžko obejdou bez toalet a umýváren, hodí se i trocha dekorace, květin, sošek a nutností jsou též opalovací lehátka do venkovních prostor. Lodní personál také musí mít kde složit hlavu a kde se zabavit. Po dostavení těchto základních budov nastal čas zajistit cestujícím zábavu. Základem jsou restaurace, kde se mohou najíst, bary, kde do sebe nalijí o trochu více alkoholu, pak přichází na řadu diskotéka a pak případně druhá nemocnice :o). Pro ukrácení času ve dne je možné zase využít bazénů, dětských prolézaček, či pro ty dospělejší obchodů s nejrůznějšími komoditami.
Bohužel, tady už je nutné výčet budov zastavit. Je jasné, že ani na extrémně vymakaný parník se nevejde příliš variabilní kombinace zařízení na nalákání cestujících, ale už tak je hra víceméně sci-fi, tak proč nepopustit fantazii uzdu ještě o trochu více, jako tomu bylo kupříkladu v povedeném Atlantis Underwater Tycoonu? Takhle probíhá hraní velice stereotypně.
V prvním přístavu se vystaví základ lodi, najmou zaměstnanci a naberou první zákazníci. Pak je vydán příkaz k odplutí, naberou se zásoby paliva, jídla, pití a dalších surovin, no a může se vyrazit. V průběhu jízdy je možné sledovat poměrně vtipně blijící cestující, ale výstavba ani najímaní nových zaměstnanců možné není, takže se jedná spíše o pár frustrujících minut, kdy lze jen poslouchat stížnosti hostů.
První půl hodiny je hraní Cruise Ship Tycoon vynikající zábava. Novopečený mořský vlk zkoumá, čím vším může zpestřit život zákazníků, zkouší a baví se pohledem na blijící lidičky. Po hodině či dvou už ale začne zívat a poohlížet se po nějakých dalších možnostech, které bohužel nepřijdou. Prostředí lodě je velmi limitující, ale to neznamená, že je nutné udělat deset co do hratelnosti prakticky stejných úkolů a vyzbrojit hráče skutečně velice malým počtem postavitelných budov a vlastně vůbec proveditelných akcí. Celá hra je navíc zcela šedivá a nemá atmosféru. Přímo se nabízí havajské rytmy, obrazy slunečných pláží a pěkných dívek, nebo třeba důraz na humornou složku (jako tomu bylo v Atlantis Underwater Tycoonu, který by mohl sloužit jako vzor pro všechny budgetové tycoony). Ale na to už asi minimální rozpočet béčkového projektu nestačil…
Na co stačil, to je průměrná trojrozměrná grafika. Opravdu pěkně jsou zpracovány interiéry kajut a podniků, do nichž lze i poměrně hluboko zazoomovat, což potěší. Naopak okolí je vymodelováno zcela katastrofálně, 3D animace připlouvání a odplouvání lodi do/z přístavu jsou pak naprostým výsměchem dobrému vkusu a samotné moře je uděláno tak jednoduše, jak jen je to vůbec možné (no, i když, jednolitá modrá plocha to zase úplně není…). Ozvučení je pak tak nevýrazné, že se o jeho kvalitě skoro nemá cenu zmiňovat. Ale budiž – po vypnutí hry si většina lidí ani nevzpomene, co že tam vlastně hrálo…
Bez mučení je nutno přiznat, že ke Cruise Ship Tycoon jsme nepřistupovali bez předsudků. Ze začátku to vypadalo, že nevalná očekávaní překvapivě vyvrátí a bude následovat osud již několikrát zmíněného Atlantis Underwateru. Bohužel, už po pár hodinách hraní se ukázalo, že CST rázem nemá co nabídnout, je stereotypní a není naděje, že by se to do budoucna změnilo, neboť absence variability se netýká jen počtu postavitelných objektů, ale i herních možností, což je tristní.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
