Vypadá to, že po letech přešlapování na místě konečně našel polský Bloober Team ten správný recept na úspěch. Jejich dosavadní hororové simulátory chůze se sice mohly pyšnit skvělou grafikou a děsivou atmosférou, to je ale asi tak vše, co si z nich s odstupem dokážeme vybavit. Zlom přišel až když jim byl nečekaně svěřen remake kultovního hororu Silent Hill 2, který dopadl nad očekávání dobře (viz recenze). Pomohla změna perspektivy, ale především přidání akčních pasáží, kdy jste mohli nahromaděný stres z věčného utíkání před nepřáteli občas také vypustit ven.
Aktuální Cronos: The New Dawn na to jde podobně, jen se už nespoléhá na slavnou licenci, ale představuje vlastní svět. A nutno říct, že právě ten je jeho největší předností. Autoři děj zasadili do polského Krakova v éře těžkého socialismu, se kterým, stejně jako my, mají bohaté osobní zkušenosti. Krásné město ovšem ve hře trpí ještě více než jen komunistickou nadvládou, přírodní katastrofa zvaná lakonicky „Proměna“ ho doslova rozervaly na kusy. Ulice jsou tak zaplněny vraky ohořelých aut, z hroutících zdí povlávají cáry propagandistických plakátů a zhusta nalézané deníkové záznamy dokonale vyjadřují tehdejší bezmoc obyčejných lidí, jejichž osud byl představitelům režimu úplně ukradený.
Nechce se vám číst celou recenzi? Tak vězte, že Cronos je jako Dead Space, jen místo vesmírné stanice prozkoumáváte postapokalyptický Krakov.
Scénář ovšem skvěle prokreslený svět využívá jen jako stylové kulisy, což je škoda. Samotná zápletka o cestování časem ve snaze zachránit několik klíčových lidí, kteří mají moc katastrofu odvrátit, pohltí jen těžko. Ostatně hlavní hrdina po drtivou většinu času cestuje sám, a svoji tvář skrývá za kovou helmou nepropouštějící žádné emoce. Jedním z mála důkazů jeho lidskosti je možnost hladit kočky, kterých na rozdíl od lidí přežilo katastrofu docela dost.
RECENZE: Zběsilá akce Borderlands 4 se nebojí novinek |
Východoevropské „postapo“ připomíná sérii Metro, ovšem herně má daleko blíže k Dead Space. Proměna totiž s sebou přinesla i smrtící nákazu, která z infikovaných nebožáků vytvořila groteskní monstra bloudící bezcílně ulicemi. Ti vedle mimořádně nechutného vzezření zaujmou i schopností pohlcovat své zabité „kolegy“, což jim přináší mimořádnou sílu. Mottem hry je „nenechte je sloučit,“ což pochopíte ve chvíli, kdy se vám na chvíli obyčejný nepřítel na chvilku ztratí z očí a vrátí se zhruba trojnásobně velký. Zmutované trosky lidí budí ze začátku hrůzu, je jich zde ale tolik, že už vás z křesla nadzvednou jen občasní bossové.
Právě depresivní kulisy rozpadlého socialistického „ráje“ jsou tím hlavním tahákem hry a působí neokoukaně.
Oproti většině ostatních stříleček je Cronos velmi pomalý. Není zde žádná možnost rychlého úskoku, i samotný běh je kvůli brnění hlavní postavy těžkopádný. Střely z té hrstky zbraní, co jsou k dispozici (žádné divočiny v tomto ohledu nečekejte, prostě klasická pistole, brokovnice, samopal, granáty…), se pro maximální efekt musí chvilku nabíjet, útoky na blízko už jsou pak jen tou nejhorší nouzovkou. Více než rychlé reflexy budete potřebovat opatrnost, přesnou mušku a dobrou orientaci v lokacích, protože při přestřelkách budete nuceni chodit pozpátku. Jak bývá v žánru zvykem, nábojů a lékárniček je zde poskrovnu a místa v inventáři ještě méně, takže se musíte naučit předvídat, jaká nebezpečí na vás čekají za příštím rohem.
RECENZE: Hollow Knight: Silksong je obtížný megahit mezi nezávislými hrami |
Jednu z mála výhrad, které vůči této vynikající žánrovce mám, je fakt, že autoři občas trestají hráče za průzkum. To si takhle najdete ve skryté odbočce vzácnou lékárničku, jenže po jejím sebrání ze stropu seskočí dvě příšery, takže jste na tom po krátké přestřelce hůře, než jste byli na začátku. Tyto situace naštěstí nejsou tak časté jako v blahé paměti Dooma 3, i tak mi to nepřijde jako zábavná herní mechanika.
Hádanek je spíše pomálu a většinově se točí kolem hrátek s gravitací.
Vybavení si v omezené míře můžete vyrábět i sami, na speciálních místech si pak lze vylepšovat brnění i palnou sílu zbraní. Vše si kupujete za nalézanou měnu (zde ve formě energie), na pořízení všeho vybavení ovšem potřebovat minimálně ještě jeden průchod skrze režim New Game+.
I když se hra odehrává prakticky celá v městských kulisách, je prostředí dostatečně variabilní, aby se neokoukalo. Úrovně jsou v podstatě koridorem, ovšem vybudovaným kolem centrálního prostoru, do kterého se podobně jako třeba v „soulsike“ hrách vracíte skrze otevírání různých cestiček a zkratek. Naštěstí je to to jediné, co má hra s tímto poslední dobou už příliš zprofanovaným žánrem společného. Postup se ukládá klasicky přes terminály, padlí nepřátelé se znovu neobnovují (byť se tedy v naskriptovaných pasážích mohou objevit v již dříve vyčištěných prostorech), v bojích je vám mnohé odpuštěno.
Spíše než horor je Cronos střílečkou, ovšem atmosféru si po celou dobu drží parádní.
Po audiovizuální stránce působí hra špičkově, obzvláště se sluchátky na uších je snadné propadnout její atmosféře, bohužel celkový zážitek táhne dolů technické zpracování. Základní PS5 se i v režimu performance občas nepříjemně zadýchávala, problémy hlásí i majitelé PC verzí. To se ale snad brzy opraví.
Celkově je Cronos: The New Dawn skvělé překvapení. Boje o titul hry roku asi bude sledovat zpovzdálí, pokud ale máte náladu na nový Dead Space, navíc v nám velmi blízkých kulisách, neváhejte ani sekundu.
