Ukrajinský tým GSC Game World vydal původní Cossacks v době, kdy realtime pozitivní části hráčské veřejnosti již značně vyhládlo po zdolaném add-onu k Age of Empires 2, tedy Conquerors Expansion. Cossacks, kteří jsou zasazeni do 17. a 18. století, toho využili a nabídli hráčům atraktivní prostředí (potyčky koloniálních mocností v severní Americe a Karibiku či evropskou scénu, na které se bojovalo téměř o všechno, počínaje penězi a mocí a konče přesvědčením a vírou), v kombinaci s herním systémem, který jako by z oka vypadl Age of Empires, to vše úhledně zabalené do hezké a detailní grafiky.
Systém původní hry byl, jak už jsem řekl, velmi podobný Age of Empires, leč v mnohém svůj vzor překonal. Cossacks měli mnohem propracovanější management surovin – kromě toho, že jich bylo více, suroviny vám také během hry ubývaly (pokud došly potraviny, vypukl hladomor a hra se rázem změnila v simulátor Somálska, došlo-li železo či uhlí, nemohla děla a jednotky používající muškety střílet a když se vyprázdnila vaše pokladnice, odmítly některé silnější jednotky bojovat, či rovnou dezertovaly). Stejně tak i vývojový strom Cossacks byl mnohem masivnější, mnohem rozvětvenější ale i hlubší (některé položky jako obrana, útok, počet děl ve věžích bylo možno vylepšit až na sedmou úroveň). Hra obsahovala 16 národností, z nichž většina disponovala, když už ne úplně originálními, tak alespoň designově odlišnými jednotkami. Navíc 
byl každý národ charakteristický svou unikátní jednotkou – většinou silnější modifikovanou verzí některé z řadových. I systém boje byl propracovanější – množství odlišných jednotek nabízelo (také díky propracované tvorbě formací) spoustu různých kombinací armád, které byly konečně správně megalomansky obrovské. Také budovy měly svůj specifický design pro každou z národností a daly se zničit pouze dělostřeleckými jednotkami, nebo granátníky. Ostatní jednotky mohly budovy a poddané zajímat, ovšem abyste mohli vyrábět jednotky nepřítele, museli jste zabrat, nebo postavit všechny další příslušné stavby té které národnosti. Ale to už asi všichni víte (a jestli nevíte, tak se podívejte na tuto recenzi), co tedy přinesl datadisk nového?
O tom, že se zde příliš měnit nebude, vás přesvědčí již intro, které je úplně stejné jako v European Wars, stejně tak i menu, ve kterém ale přibyla navíc položka Editor, jež vám umožní tvorbu vlastních map přímo v herním interface. Autoři slibovali kvantum nových misí a nutno přiznat, že svůj slib splnili dokonale. Ve hře je kromě úvodního tutoriálu k dispozici pět kampaní (paradoxně o jednu více než v Cossacks) obsahujících dobrou třicítku misí. Kampaně se povětšinou točí okolo Třicetileté války, takže se jednou budete v kůži Sasů bránit švédským nájezdům, jindy bojovat pod pruskou vlajkou za sjednocení Německa, jakožto Rakušan potlačovat české protestanty, dále budete bránit oslabené Polsko před dobyvačnými choutkami sousedů a nakonec se pokusíte ovládnout 
Středozemní moře, jakožto hlava arabské pirátské bandy. Mimo to hra nabízí šest single misí (týkající se potyček Polska a Ukrajiny, útoků Turků či Anglie a její přítomnosti v Karibské oblasti) a pak také random map mód, který obsahuje mnoho různých volitelných parametrů. V něm si můžete nastavit téměř vše od velikosti mapy, postupu vývoje, přes množství děl, věží, opevnění či jednotek (nově je zde například tzv. peace mód, u kterého si můžete vybrat dobu, po kterou se nebude bojovat, takže se můžete v klidu rozvinout, nebo konečně možnost uzavírat pakty s počítačem ovládanými soupeři), pokud si rádi pohrajete s budováním základny a vývojem, jednoduše si nastavíte čtyřhodinové období míru, v opačném případě si zvolíte ohromnou armádu a pustíte se do boje téměř od začátku. V multiplayeru si můžete zahrát jednu z historických misí, jež se odehrávají na pozadí Války o Rakouské dědictví, občanské války v Anglii, Rusko-Turecké války a války o nezávislost Nizozemí, a také se zde objevil Territory Capture mód.
K původním šestnácti přibyly dva nové státy – Bavorsko a Dánsko. Bohužel se ale nedočkáme žádných nových budov a také suchozemské jednotky zůstaly (až na design) stejné. Největší (a bohužel také jediné) změny tedy doznalo námořnictvo. Kromě původních pěti válečných lodí (jachta, galéra, fregata, bitevní loď a šebeka, čili rychlý trojstěžník, vyskytující se zejména ve Středozemním moři) se v datadisku setkáte s bitevní lodí třídy „Victory“ (se svými sty děly nejsilnější jednotka), francouzskou fregatou třídy Flora, šalupou (používanou jako pobřežní hlídková loď), benátskou 
galérou, tureckou jachtou a malou dvoustěžňovou obléhací plachetnicí zvanou keč). Všechny nové technologie také souvisí s loděmi – jedná se o vývoj obléhacích plavidel (keč), hlídkových plavidel (šalupa), vylepšení fregat (fregaty 18.st.), možnost stavby a oprav lodí třídy Victory a nakonec vylepšení transportérů. Toto je bohužel kompletní výčet nových jednotek a technologií, na které během hraní Art of War narazíte.
Objevilo se zde také několik nových příkazů, jako „patrol“, „guard“, nebo „attack ground” příkaz pro děla, jezdecké jednotky mohou konečně také tvořit formace, takže na nepřítele se už nepožene zmatený houf husarů, ale například jednotka zformovaná jako útočný klín, který rozrazí protivníkovy řady pokud ne účinněji, tak alespoň efektněji :-). Některých minoritních změn doznalo i ovládání (pár nových klávesových zkratek) a umělá inteligence (dělníci například sami vlezou do dolu, který postaví). S AI je ovšem ve hře kříž. Ačkoliv se někdy protivník chová překvapivě inteligentně (obezřetně si vybírá cestu a snaží se vaše voje spíše obejít, lodě selektivně útočí na dělníky opravující věže atd.) v dalších případech si klidně stojí mezi vybuchujícími granáty, aniž by jej byť jen napadlo zaútočit, či alespoň utéct.
Celkově spočívá obtížnost hry spíše v kvantitě, než v kvalitě nepřátelských jednotek. Pokud jste si při hraní European Wars 
mysleli, že je hra obtížná a zdlouhavá, zde to platí dvojnásob. Jako každý správný datadisk vám dá Art of War pořádně zabrat. Od počátku se na vás budou valit nepřátelé v hordách, ještě větších než v původní hře, budou vás znenadání přepadávat a vy se pěkně zapotíte, často jen proto, abyste ubránili holou kůži. Přestože se budou vaše armády skládat ze stovek vojáků, musejí být pečlivě vyvážené. Ono je fajn mít jednotku z dvou set mušketýrů, ovšem pouze do té doby, než se setká s jednotkou padesáti jezdců, či s deseti houfnicemi. Při tak velkých počtech trvá delší dobu než se dostanete přes klasický systém - vytvořit a ubránit fungující ekonomiku – vycvičit si silnou a vyváženou armádu – porazit protivníkovu silnou a vyváženou armádu – doplnit svoje zdecimované jednotky – dorazit nepřítele. Naštěstí v misích máte různé úkoly (dopravit zásoby, dobýt, ubránit), takže nemusíte stále jen dokola prodělávat opakující se koloběh stavby a dobývání. Hru vám ztěžuje „fog of war“, která bohužel od Cossacks nedoznala změny. Stále se jedná o ortodoxní černočernou tmu obklopující vaše jednotky. Kdyby tak autoři nechali viditelný terén nebo zavedli systém zvědů, kteří by vás varovali před blížícím se nepřítelem. Zde ale musíte čekat na postup do 18. století, po kterém již naštěstí můžete vypustit balón, jež vám odkryje celou mapu. Ještěže autoři přidali možnost ovládat jednotky při zapauzované hře, takže již konečně můžete rozhodovat pěkně v klidu.
Ovšem pusinku na čelíčko si autoři zaslouží za editor misí, potažmo scénářů. Nejprve si přímo ve hře spustíte editor misí, který je velice pěkně a intuitivně provedený. Můžete si libovolně umísťovat vodní plochy, jejich prosvětlení, měnit textury terénu, rozmísťovat budovy, doly, kameny, jednotky, prostě všechno to, s čím se později ve hře setkáte. Také lze velmi efektivně (a také efektně) deformovat terén a vytvářet tak různá pohoří, údolí, plošiny atd. Ovšem aby vše fungovalo tak, jak má, musíte si vytvořenou mapu naskriptovat. K tomu slouží samostatný nástroj zvaný Scenario editor. Má strukturu adresářového stromu, do kterého si přidáváte podmínky a akce, které mají být při splnění daných podmínek vykonány. Můžete si zde nastavit a editovat téměř vše od podmínek vítězství, respektive prohry, přes vztahy hráčů, chování skupin jednotek až po hlášky které se vám zobrazí. Zde již je k vytvoření pořádné mise potřeba návod (naštěstí přibalený ve formátu .doc), ale pokud si nemáte kde ukojit tvůrčí choutky, pak vám tento užitečný a také zábavný nástroj jistě uleví.
Technicky Art of War úplně vychází z původních Cossacks, což znamená, že si užijete detailní grafiky (až do rozlišení 1600x1200) s dobře 
animovanými postavami, leč poněkud sterilně působící krajinou, ve které se nepohne ani lístek, neobjeví ani zvířátko. Hudba, která začne relativně brzy nudit, je kompletně přejatá z původní hry, stejně jako zvuková schémata, jež jsou naopak výtečná.
Hratelností se datadisk velmi podobá European Wars, je ale obtížnější. Přináší množství misí, za které by se nemusela stydět lecjaká plná hra, bohužel však téměř žádné změny v systému a pouze minimum nových jednotek. Vylepšena nebyla ani diskutabilní umělá inteligence, ale nedá se říci, že by byla horší, než v ostatních hrách, a to nejen strategiích. Pokud by hra vyšla jako prvotina, získala by právem hodnocení kolem 85%, vzhledem k tomu, že se jedná o velmi hutný mission pack, bohužel téměř bez inovací zaslouží si svých poctivých 70%, zčásti také díky výtečnému editoru.
| Cossacks: The Art of War | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
