Těžko lze hledat lepší příklad klasické platformové střílečky než je Contra. Počátek této série se datuje až k roku 1987, kdy se objevila první automatová verze, jež se následně dočkala portu i na 8-bitovou konzoli od Nintenda - NES. S každou novou generací konzolí Nintendo se vždy objevil také nový díl Contry. Tohle vzájemné spojení přestalo fungovat až s příchodem PSX, kam se záhy celá série přestěhovala. Nebyl to však krok tím nejlepším směrem. Konami totiž tvorbu obou PSX dílů přenechala evropskému týmu Appaloosa, který - ač zachoval základní poznávací znaky, nedokázal hře vtisknout jasný výraz, nebo alespoň napodobit atmosféru her, které pocházely přímo z dílen Konami. Naštěstí se PS2 verze chopil opět interní tým téhle dobře známé japonské firmy a přestože to trvalo poměrně dlouho, dokázali vytvořit nový díl Contry, který je nejen důstojným pokračováním klasické série, ale také ji díky novým prvkům posunuje o kousek dál - v očích zarytých fanoušků k absolutní dokonalosti.
Akční hry obvykle mívají jistý příběh. Bývá však jednoduchý, dá se shrnout do jedné či dvou vět, přičemž ke hraní je většinou nepodstatný. Contra samozřejmě není výjimkou. Tvůrci se rozhodli ignorovat události obou předchozích PSX dílů a příběhově navázali na poslední kapitolu představenou na SNESu - Alien Wars. Výše je sice potřeba a důležitost příběhu v akčních hrách popřena, pokud se s ním však seznámíme, bude velmi pěkně zpracovaná intro sekvence alespoň dávat smysl. Tak tedy - hlavním hrdinou je Bill Rizer, který právě v Alien Wars zabránil invazi mimozemšťanů na zemi. Nyní však tento tvrďák sedí ve vězení odsouzen
Triumvirátem (tři vzájemně propojené entity sdílející jednu mysl) na 10.000 let za vraždu svého bývalého přítele Lance (právě on to však byl, kdo zradil lidstvo a vedl invazi mimozemšťanů). Zemi nicméně ohrožuje nový nepřítel jménem Blood Falcon a Bill jediný jej může zneškodnit. Partnerem mu bude cyborg ženského pohlaví - Lucia - produkt genetických pokusů doktora Geo Madraka. Jejím úkolem je samozřejmě pomáhat Billovi, ale také jej musí hlídat. I přes jeho mnohé zásluhy a nedocenitelnou službu lidstvu je to přeci "zločinec".
Každý díl v sérii byl těžký. Výjimkou samozřejmě není ani ten současný. Zvolit si můžete jeden ze tří stupňů obtížnosti. Počítejte však s tím, že uvedený výběr ovlivňuje pouze počet životů, které bude mít Bill nebo Lucia k dispozici. Obtížnost Easy tedy poskytne téměř nevyčerpatelné množství životů, zatímco dvě zbývající volby - normal a hard - hned od počátku nabídnou pouze tři životy. Další ranou hráčům, kteří by rádi viděli závěrečnou animaci za několik hodin pohodového hraní je absence outra při EASY. Záleží tedy pouze na vás, zda zbytečně vynaložíte velké úsilí na dokončení hry, aniž byste se dozvěděli, jak to nakonec vše dopadne. Navíc není možné při hraní na Easy odemknou tajné mise a přídavné animace, které náročnou, ale přeci jenom poněkud kratší hru znatelně prodlužují.
Contra má v základu jenom pět misí (světů), přičemž každá z nich je rozdělena na několik podúrovní. Čtyři mise (světy) jsou přístupné již od začátku a (zdánlivě) poslední se zpřístupní
až po jejich vyčištění. Slovo zdánlivě je v tomto případě zcela legitimní. Co by to bylo za hru, která by poctivé hráče neodměnila alespoň krátkým přídavkem, nebo misí navíc. Pokud tedy Contru dokončíte s velmi dobrým hodnocením, odemkne se vám nejdříve šestá a pokud budete nadále úspěšní také sedmá mise s novými animacemi. Počítejte však s tím, že to nebude vůbec lehký úkol. Sednete-li ke hře poprvé, zemřete na jakoukoli obtížnost během 10-ti minut, aniž byste dokončili byť jen jediný level. Možná se vám přinejlepším povede náhodně porazit prvního bosse. Nepomohou ani rychlé reflexy ani cheaty (nehledě na fakt, že pro hru jednoho hráče žádné neexistují :o). Vše se musíte naučit. Nepřátelští vojáci se totiž objevují ve stejném množství, na stejných místech a bossové opakují stále stejnou sekvenci pohybů a střelby. Učení to naštěstí je nadmíru zábavné. Člověk se totiž vždy dostane o malý, či větší kus dál. Záleží pouze na výdrži a schopnosti akceptovat mechanismy, na kterých Contra stojí. Z výše napsaného lze jednoduše odvodit fakt, že nepřátelé nemají žádnou AI (umělou inteligenci) a pro úspěch - tedy dokončení hry, je třeba se několik hodiny naprosto soustředit - oprostit od vnějšího světa, od jakýchkoli rušivých vlivů. Právě tohle je přeci cílem každé hry.
K likvidaci alienů jsou po celou dobu k dispozici pouze tři druhy zbraní se sekundárním módem - samopal, plamenomet a granátomet. Právě zde je ta zmiňovaná inovace oproti předchozím dílům, kde z nepřátel nebo zničených objektů hráč získával silnější zbraně.
Pro někoho to může být krok zpět, ale většina myslím tuto změnu uvítá. Vnáší to do hry jistý strategický prvek, nebo alespoň nutnost používat na různé nepřátele ty správné zbraně.
Je třeba zmínit, že si cestu zpět na bojiště našli někteří bossové známí z předchozích dílů. Znalci série tak budou moci opět spatřit a bojovat proti obří zmutované želvě, nebo již legendární pevnosti. I tento fakt tedy potvrzuje snahu autorů o návrat ke konceptu a hratelnosti dílů z konce minulého století. Ve výsledku, tedy hratelnosti, se jim to náramně daří, což lze s potěšením kvitovat.
Aby však autoři přitáhli také nové, starými díly nepoznamenané hráče, museli alespoň některou z částí hry přizpůsobit standardům daným výkonným hardwarem PS2. Promítlo se to hlavně do grafického zpracování. Není třeba zdůrazňovat skvělé vizuální efekty doprovázející dění na obrazovce - různé výbuchy, střelbu, destrukce všemožných objektů. Bez povšimnutí by nemělo zůstat ani zpracování závěrečných bossů. Nejenže jsou skvělí po stránce designu, ale hlavně jejich rozpohybování je na vysoké úrovni. Všichni až do posledního zabírají velkou část obrazovky a prakticky každá část jejich těla, či skeletu se hýbe. Těžko to lze popsat slovy a není možné to poznat ani z obrázků. Je třeba vidět všechno v pohybu. S animací a zpracováním obyčejných vojáků to již na první pohled tak slavné není. Jejich pohyby se mohou zdát jaksi nepřirozené, či toporné. Ti, kdož hráli jakýkoli z předešlých dílů však
potvrdí, že přesně tento způsob je nejlepší, plně vyhovující pro hru, kde je nutné často a bleskurychle měnit pozici. Chystáte-li se na Contru, mohu jedině doporučit ovládání směrovým křížkem. Postavičky se totiž pohybují pouze do osmi směrů a nastavení té správné pozice na analogové páčce by tak zabralo příliš mnoho času. A ztráta času zde znamená také ztrátu života. Celkově lze grafické zpracování hodnotit jako vydařené. Tvůrci si i po přechodu na mnohem výkonnější platformu zachovali styl (hlavně díky pomoci anglického grafika a malíře Ashley Wooda) i vzhled klasické 2D platformovky, ale díky polygonovému zpracování objektů vyhověli i požadavkům současného trhu.
Ruku v ruce s grafikou jde také zvuková kulisa a hudba. Někomu se bude líbit, někomu možná nikoli. Záleží na preferencích. Všechny skladby se nesou v duchu rychlé a řízné metalové hudby smíchané s elektronikou a prvky industriálu. Skladeb je hodně a střídají se v případě, že na obrazovce dojde ke změně prostředí, či situace. Pokud však někomu tento styl vyloženě vadí, stačí stáhnout hlasitost hudby na minimum a nechat pořádně znít samotné, prostorově zpracované zvuky. Kvanta výbuchů také dokáží vytvořit skvělou atmosféru. Máte-li navíc možnost zapojit ke zvukové soustavě subwoofwer, neváhejte. Pomůže to výraznou měrou k opravdu hutné atmosféře, kdy se krom sklenic ve skříni budete sami třást před další vlnou nepřátel.
Je-li to jenom trochu možné, neměli byste si také nechat ujít hru pro dva. Ve více lidech se to přeci jenom táhne lépe, zejména když si důkladně rozdělíte prostor, o nějž se každý z hráčů bude starat. Jediné, co při hře dvou hráčů citelně chybí je handrkování o to, kdo si vezme lepší zbraně, či sebere zdraví, což je dáno změnou zbraňového systému. I tak je hra ve dvou výrazným plusem, který lze přičíst na konto již tak vypilované hratelnosti.
Celkově vzato se nová Contra opravdu povedla. Je to dílko kompaktní, výborně hratelné, s kvalitním zvukem, hudbou i grafikou. Zkrátka je na něm poznat ruka tvůrců, kteří mají dlouholeté zkušenosti. Fanoušky série a hráče, které bavil jakýkoli z předchozích dílů titul Contra: Shattered Soldier jistě nadchne a ihned si mohou začít střádat peníze na jeho koupi. Zároveň není pochyb o tom, že si získá spoustu nových příznivců, kteří přijmou výzvu v podobě obtížnosti a budou se bít až do posledního života a potom znovu a znovu dokud neodhalí poslední tajemství hry. Pakliže si však nejste jisti svoji vlastní výdrží a odhodláním, raději si Contru nejdříve zahrajte a pak kupujte.
| Contra: Shattered Soldier | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
