Původně měla Constance na mém seznamu přání na Steamu místo pomyslné zálohy za Hollow Knight: Silksong. Dlouho to vypadalo, že Silksong nemusí vlastně nikdy vyjít, kdežto autoři Constance už začátkem loňského roku slíbili, že hru vydají koncem letoška. Slib také dodrželi, byť už pozice náhradníka není tak třeba, neboť Silksong nakonec vyšel v září. I tak jsem ale této zajímavé metroidvanii dal šanci a velice příjemně mne překvapila.
Asi není nutné si nalhávat, že autoři z německého studia „btf Games“ hru Constance stavěli právě na tom, co dělalo i z Hollow Knighta tak úspěšnou záležitost. Klíčem je i zde krásná malovaná grafika, tajuplný svět plný nápaditých postaviček a tajemství k odhalení, a hlavně povedený mix akce, skákačky a sem tam nějaké to řešení puzzlů.
Příběh Constance však není až tak abstraktní jako u konkurenta, zpracovává totiž obtížné aspekty lidského života týkající se výběru práce, přepracování a vyhoření. Hra sleduje příběh hrdinky, která se před reálným světem zavřela do fiktivního plného robotů, čarodějů a příšer. Sem tam však pořád v podobě cutscén nebo i miniher sledujete střípky jejího skutečného života. Je to rozhodně zajímavé dobrodružství, byť ne příliš veselé.
Hra je typickým zástupcem žánru metroidvania, tedy vám dává k prozkoumání poměrně velkou herní mapu, zdaleka ne všude se však s úvodní sadou schopností dostanete. Musíte tedy zprvu následovat pouze dostupnou trasu napříč několika oblastmi, abyste si odemkli pár dalších dovedností, které vám třeba umožní proskakovat skrz překážky, odrážet se ve vzduchu či ode zdí. Vlastně nic neobvyklého.
Akrobacie je v Constance rozhodně podobnější prvnímu Hollow Knightovi, hrdinka je sice hodně mrštná, ale na dynamiku pohybu v Silksong to zkrátka nestačí. To se však nedá říci o soubojích, které jsou minimálně stejně tak rozmanité. Constance k boji používá štětec, její dovednosti můžete dále vylepšovat pomocí speciálních triků, kterých si však můžete vybrat pouze omezený počet.
Nepřátel ve hře potkáte opravdu hodně, je tu klasický výběr monster, které jen tak pobíhají sem a tam, přes ty co po vás hází předměty až třeba po teleportující se přízraky nebo roboty šermíře, kteří se jen tak porazit nenechají. Obtížnost většiny hry mi však nepřišla až tak vysoká (byť tu žádné nastavení obtížnosti není), jako třeba v Hollow Knight: Silksong.
Opět je tu výjimka, a to jsou souboje s bossy, u kterých budete umírat, a to docela často. Autoři alespoň povětšinou umístí záchytný bod těsně před nimi, takže mezi pokusy není ještě žádné otravné skákání a vyhýbání se jiný příšerám, ale i tak jsem na několika místech musel třeba po pěti opakovaných smrtích jít raději někam jinam, protože pošesté se mi už umírat nechtělo. Někteří bossové mají zkrátka pořádně tuhý kořínek.
Hra vás za smrt naštěstí nijak nepenalizuje, jen vás zkrátka pošle zpátky na nejbližší záchytný bod. A jsou tu i další výhody, dokonce jedna převzatá z další skvělé metroidvanie: Prince of Persia: The Lost Crown. I v Constance totiž můžete pořizovat fotografie míst, která si chcete zapamatovat na později. Virtuálních fotek máte sice omezený počet, o to více vás hra tedy nutí si fotit jen opravdu důležitá místa. Mechaniku focení navíc později využívá i třeba k plnění vedlejších misí.
Dojde také dokonce na několik únikových sekvencí, které zase nejvíce připomínají hry ze série Ori. Constance obecně působí jako taková jednodušší, ale o to pečlivější pocta moderním velikánům žánru. Skvěle to podtrhuje pak právě krásná grafika jednotlivých lokací a docela chytlavé herní melodie.
Je nicméně vidět, že autoři to berou spíše jako první zkušenost se žánrem, a ne jen snahu přiblížit se proslulým titulům, jako je Hollow Knight. Dělají to ale opatrně a s velkou úctou, do žánru navíc vkládají poměrně lidsky pojatý příběhový aspekt, takže ve výsledku dovedou nabídnout i něco vlastního. Constance se zkrátka povedla, a byť je to celkem krátká hra (dá se dohrát i za šest hodin), o to víc věřím tomu, že případné pokračování může dosáhnout ještě velkolepějšího rozměru, podobně jako letošní Silksong.
