Každý máme své oblíbené hry, na které nedáme dopustit. A ruku na srdce, hry, které máme rádi, nemusí být zároveň kvalitní. To, co je dělá pro nás speciální, ani nemusí se hrou přímo souviset. Hra sama může být jen prostředek. Tento úvod je dost zavádějící, protože to vypadá, jako by Commandos byla špatná série. Vůbec ne, Commandos je špička stealth taktického žánru.
 |
Pro mě jde o hodně osobní záležitost. Strategické a logické hry byly mou vášní od dětství, a když táta přinesl první díl Commandos, oba jsme hře úplně propadli. Já hrál ve dne, táta v noci. Přes všední dny jsme se moc neviděli. Táta byl v práci do noci, a tak jsme si nechávali vzkazy u počítače s tipy a triky pro stávající mise. Měli jsme komandos v merku a naučili se hru dokonale exploitovat. Například jsme zjistili, že špión může sejmout bez povšimnutí celou patrolu, pokud se včas schová stříkačka s jedem a že lze rozstřílet celou posádku nácků, pokud je zaseknete v úzké uličce.
Dohrát první díl nám zabralo asi měsíc a půl a kromě úkolů do školy jsem ještě dostával úkoly od táty, co mám udělat v Commandos. Doteď si živě pamatuji legendární mise, jako byla sabotáž Bismarcku či atentát na skopčáckého pohlavára, kterého jsem tehdy přezdíval Heydrich. Commandos už prvním dílem nastavily laťku pořádně vysoko, a tak už jen stačilo ladit a pilovat. Naštěstí Commandos: Origins jde stejnou, už vyšlapanou cestou. Skoro vše zůstalo při starém, jen je to zase o něco hezčí a výpravnější.
Z grázla hrdinou
Jak Origins v titulu napovídají, zažijeme úplný začátek formování týmu. Jack O’Hara, také známý jako Zelený baret, je výbušná povaha a jen tak někoho nerespektuje. O tom se přesvědčí jeden nejmenovaný důstojník, který od bývalého boxera dostane pořádnou čenichovku. O’Hara je odsouzen za napadení nadřízeného a tvrdne v cele.
Commandos: Origins
Commandos: Origins
Z pohodlí cely ho ovšem vytáhne seržant Thomas Hancock známý jako The Sapper. Má v plánu rekrutovat ty nejschopnější ve svém oboru a vytvořit nesourodý, ale elitní tým – takový serióznější A-Team. Cynický O’Hara nesdílí seržantův idealismus, ale šance dostat se z lochu zní dobře. Chvíli po úprku z vězení už na pevnost útočí náckové a jak Hancock, tak i O’Hara musí spojit síly, aby vyvázli. Tak začíná první tutoriálová mise.
Pokud vám série nic neříká, jde o unikátní mix logické hry a strategie. Blíž než RTT (real-time tactics) má série k puzzle titulům jako The Lost Vikings. Každý člen party má jedinečné schopnosti a vaším cílem je za pomoci kombinací schopností dostupných hrdinů splnit daný úkol. K dispozici máte siláka a bijce, experta na výbušniny, ostřelovače, špiona, potápěče a řidiče. Každý umí něco jiného a má své aktivní a pasivní schopnosti.
O’Hara má u sebe rádio a lopatku, se kterou se dovede zakopat do hlíny. Rádiem přivolá hlídku a pak ji vyprovodí na onen svět hezky zezadu. Potápěč nejen, že má člun, umí plavat, ale také disponuje tichou harpunou. Špión je mistr přetvářky. Pokud se dostane k náckovskému šatníku, může splynout. Řadoví vojáci nepojmou špetku podezření. Kromě převleku má i smrtící injekci. Každý člen má silné a slabé stránky a schopnosti, které je třeba pro úspěch mise chytře kombinovat.
Commandos: Origins
Commandos: Origins
Rozdíl od typických logických puzzle je, že překážky jsou z masa a kostí a mluví německy. Váš úkol je najít v skulinku v jinak dokonale seřízeném nacistickém soukolí hlídek a patrol a rozbít pomocí chytrého užití schopností svého komanda. Možností, jak postupovat, je hromada a jediné, co vás limituje, je pro misi napevno přidělená sestava hrdinů.
Origins není nic lehkého. Je to hra pro veterány série a nabízí pořádnou výzvu. Ony skuliny v systému jsou často velmi dobře ukryté. Svůj podíl na tom mají obrovské mapy, které nabízí hned několik alternativních cest k cíli. Tou největší výzvou je často vůbec se k cíli přiblížit. V každé misi navíc můžete plnit i sekundární úkoly a sbírat intel, což jsou karty do encyklopedie s trochou historických zajímavostí.
Nepřátelé jsou různí, někteří jsou ňoumové, kteří přiběhnou přímo do pasti, když na ně zapískáte z křoví, jiní jsou zkušení a napálit se nenechají. A pak tu jsou ti nejnebezpečnější ve vojenské technice nebo u těžkých zbraní. U některých nepřátel se dá problém vyřešit i pomocí prostředí. Pokud chcete mít naprostý přehled, je možné si zvýraznit všechny aktivní prvky na mapě, a to i místa, které lze využít jako past, která může nadělat nebožtíky i z celé grupy nácků.
Skoro vše při starém
Stealth RTT žánr se stal populární a kromě komanda vznikla například i série Desperados. Posledním přírůstkem byl skvělý pirátský Shadow Gambit: The Cursed Crew. Ten vymáčkl z žánru úplně vše. Pokud jste Shadow Gambit: The Cursed Crew hráli, nejspíš na vás bude Commandos: Origins působit víc staromilsky. Obě hry ale mají své pro a proti.
Commandos: Origins
Commandos: Origins
Kde komando pokulhává, je ovládání a uživatelská přívětivost. V tom je Shadow Gambit: The Cursed Crew nepřekonatelný. Commandos: Origins je v porovnání s Shadow Gambit o trochu neohrabanější. Ovládání je podobné, klasické žánrové schéma s velkým důrazem na zvládnutí všech klávesových zkratek. Není ale tak pohodlné a někdy se s ním musíte trochu prát. Lezení a šplhání vyžaduje několikrát kliknout myší, jinak se váš voják zasekne v půli cesty a někdy hra nedetekuje vůbec kliknutí, ani akce provedené při taktické pauze.
Alternativy, které stojí za zahrání Desperados 3  Shadow Gambit: The Cursed Crew |
Ta je jinak velký pomocník. Zastaví čas a dovolí rozdat úkoly naráz. Každá špatná detekce znamená průšvih. Ať už to je zaseknutí při lezení, kdy vaše komando zůstane čučet na ochozu, nebo při odmítavém postoji hry aktivovat vámi zadané akce po odpauzování. Všechny tyto nepříjemnosti vedou k loadingu. Opět se neubráním srovnání s pirátskou variací. V Shadow Gambit bylo načtení pozice instantní a hra díky tomu měla skvělé flow. Commandos sází na tradiční loading. Sice trvá asi deset sekund, ale ty se budou zdát čím dál delší, jak budete neustále načítat. A že budete načítat opravdu hodně.
Vývojářům se naštěstí nepodařilo udělat vyloženě průšvih, většina problémů se dá vyřešit patchem. Až na jeden. A to je hotová noční můra – řízení. V pár misích se vám naskytne možnost ukořistit nějaké to pohybovadlo. Rychlý jeep, náklaďák, či třeba rovnou loď. Pamatuji si, že v prvním díle to byl pro mě triumfální moment, kdy to můžu konečně skopčákům nandat. V Origins je to nutné zlo. Vozidla se ovládají šipkami. Ovládání je prkenné a do hry se vůbec nehodí. Raději bych klikal myší, než drtil směrové šipky a snažil se o slalom mezi protitankovými ježky s odezvou hry jak z éry 8-bitů. Navíc je kamera napevno nad vozidlem. Ač kinetózou normálně netrpím, zde mi při sledování motajícího se světa kolem mého auta nedělalo vůbec dobře.
Commandos: Origins
Commandos: Origins
Co hru také momentálně komplikuje, jsou občasné výpadky a zkraty AI. Stává se, že voják zapomene svou rutinu. Místo, aby šel kontrolovat bedny, opravovat přístroj a pak prokrastinovat klábosením s kolegou, se na všechnu práci vykašle a jen krafá. Tím úplně zmizí šance se proplížit, a pokud kecá s vyšší šarží, ani se vám nepovede zkušenějšího nepřítele odlákat. To, že jde o zamrznutí AI zjistíte až, když se AI zase probere a započne svou nascriptovanou obchůzku.
AI se chová hodně nevyzpytatelně, což je zároveň zajímavé sledovat, ale také umí pořádně zatopit. Někdy si všimne podezřelých věcí, někdy dokonce začne panikařit a pobíhat kolem a pak jsou situace, kdy se zblázní a začne střílet do prázdných keřů, a to klidně i po zbytek mise. Nechtěně to dodává hře na větší imerzi. Tu ovšem boří situace, kdy vojáka vytočí, že se mu ztratil kolega, ale fakt, že mu při jeho marném hledání odbouchnete loď, co měl hlídat, ho nijak netrápí.
Nevyzpytatelný je i systém alarmu, ten je dost nefér. Alarm se aktivuje automaticky, není tu žádné zařízení, které by musel nácek aktivovat. Poplach se aktivuje v momentě, kdy vás zmerčí nepřítel a je jedno, zda je to půl sekundy předtím, než mu krkem projede nůž. Při koordinované akci, kdy potřebujete odklidit z cesty dva a více nepřátel je to jako hod mincí, zda se alarm zaktivuje, či nikoliv. Hra nebere v potaz, zda mordujete v odlehlém lese, kde vás mohou naprášit leda veverky, nebo v místnosti sousedící s kasárnou. První dva alarmy jsou varovné, třetí rozeřve sirény po celé mapě. Náckové se vyrojí jak rozzuřené vosy a jsou od té doby ostražitější. Postup je poté mnohem těžší.
Nezapomenutelní hrdinové
Graficky hra vypadá obstojně, ale úplný zázrak nečekejte. Vše je přehledné, a to i UI, které se od prvního dílu moc nezměnilo. Nešikovné je jen řešení úrovní mapy. Výšku hra určuje sama, takže se stane, že místo abyste šli podchodem, kliknete na střechu a obráceně. Interiér se zobrazí jen, pokud je vaše jednotka uvnitř, jinak vidíte celou budovu, se všemi patry. Lepší by bylo, nastavit si „patro“ úrovně napevno. Velký palec nahoru za historickou přesnost. Lze si nastavit zobrazení hákáčů. Co by to bylo za komandos bez možnosti masakrovat nácky přímo pod vlající svastikou?
Commandos: Origins
Commandos: Origins
Celé té chemii nesourodé party výborně nahrává dabing. Všichni jsou sympaťáci k pohledání a už jen z jejich projevu poznáte, o jaký charakter se jedná. Sapper mluví klidným, gentlemanským tónem, a je v úplném protikladu k neurvalému hromotlukovi zelenému baretovi, který mluví, jako by zrovna vylezl ze zaplivané irské knajpy. Všichni, a to i akademicky působící špión, se nakonec dají i přes své rozdíly dohromady a utvoří tu partu, kterou máme rádi už od roku 1998.
Bugů není moc, ale je třeba si dávat pozor na inventář. Předměty zanechané na mapě mohou po znovunačtení zmizet. Pokud neseberete házecí dýku včas, je možné že se vypaří z povrchu zemského. Takto můžete v průběhu mise přijít i o extrémně užitečné vybavení.
Pokračování, které jsme si přáli
Commandos: Origins je přesně takové, jaké jsem si představoval, že by mělo být. Autoři ví, co hráči chtějí, a to také, měrou vrchovatou, dostanou. Až na pár neduhů a chyb, které snad autoři opraví, jde o povedený návrat legendární série, který se může hrdě postavit vedle starších dílů. Pro fanoušky stealth RTT i logických her povinnost.
