Píše se rok 1917. Je to již deset let, co se vlády nad širou Rusí chopil mladý carevič Petr. Jedním z prvních dekretů, které tehdy ambiciózní, po moci dychtící monarcha podepsal (touž rukou, jejíž pevný stisk kolem otcova hrdla vlastně způsobil uvolnění carského trůnu), byl dekret o znárodnění a rozšíření zbrojního průmyslu. I proto teď zní Paříží ruština a poslední baštou odporu Spojenců je hrdý Albion, podporovaný ze zámoří Spojenými státy. A právě v této chvíli se na scéně objevujete vy, dědeček Jamese Bonda s krycím jménem Red, člen ilegální skupiny Shadow Command, abyste co...? Jasánek? Správně - abyste tuto tristní situaci zvrátil a svým hrdinným úsilím přispěl k porážce zlého ruského cara a vítězství západní demokracie a pravdy a lásky nad lží a nenávistí (kuš, zase jsem omylem koupil Lidové noviny). Nee, abyste jako proradný agent Západu sabotoval mírové úsilí ruského lidu (... a ty Haló noviny nejsou moje, ty mi podstrčil šéfredaktor). No prostě abyste pak po letech v bačkorách u krbu mohli malému Jimmymu vyprávět, jaké to bylo, když děda tenkrát v Rusku...
Toto je v kostce příběh, který se dozvíte z překrásně provedeného intra nové hry Talonsoftu - Codename: Eagle. Talonsoft, firma proslulá především svými ultrarealistickými tahovými strategiemi (které však u nás hrají pouze Leonid Křížek, Michal Rybka a asi tři nebo čtyři další zoufalci :-)), se tentokrát vrhla na pole 3D akčních adventur a přinesla nám vojenskou akci ve stylu SpecOps či Hidden&Dangerous.
Ve dvanácti rozsáhlých misích plníte v roli již zmiňovaného spojeneckého agenta-záškodníka Reda úkoly v týlu nepřítele. Skladba úkolů patří ke klasice ze špionského slabikáře - tu je třeba ukrást plány nepřátelské superzbraně (abyste ji pak v následující misi mohli dobře umístěnou náloží znepotřebnit), tam je třeba sejmout carského generála na jeho inspekční cestě nebo zase jinde zaskočit za obsluhu flaku a zachránit letadlovou loď Ark Royal před náletem ruských bombardérů...
K prosazování ideálů Západu máte k dispozici bohatý arzenál dobových zbraní - bodák, revolver Webley, brokovnice remingtonka, kulomet, bazuka, plamenomet nebo třeba handgranáty (takové ty klasické se šťopkou - jako ve filmech o Slovenském národním povstání). Poněkud skličující je však okolnost, že všechny střelné zbraně (včetně letadlových kulometů) jsou dle mínění autorů hry zkonstruovány pro "univerzální střelivo vzor 1917" - jinými slovy, používají stejné náboje. Ty navíc mají zjevně průraznost, kterou by jim Magnum (náboje, ne nanuk) mohly závidět - soustředěnou palbou zastavíte i tank. Chudák Red ke všemu unese pouze 200 kusů střeliva a po jejich vystřílení (což je otázkou poměrně krátké doby) začíná divoká honička ve stylu "trefí mě dříve než k němu stačím doběhnout a podříznout ho???", přičemž ve většině případů je správná odpověď a), zvláště pokud je soldátiků více. A navíc je realita nepřátelských kulek nepříjemně tvrdá - většinou více jak tři zásahy nepřežijete. Nepřátelským vojákům oproti tomu často stačí k odeslání na onen svět jedna jediná kulka - pokud se ovšem trefíte... A to není díky grafickému provedení hry zas tak jednoduché - trefit se do tmavé postavy na tmavém pozadí, zvláště pak v misích, které se odehrávají v noci (kupodivu oni se do vás vždycky trefí, tma netma...).
Kromě nepřátel během hry potkáváte také neutrální postavy - mimo vašich kumpánů a klasických nouplísáků jsou to třeba místní mužici, kteří vám za flašku vodky rádi prozradí nějakou zajímavou informaci (tohle zjevně v Rusku funguje ve všech paralelních realitách J). A ještě jedny bytosti můžete na své pouti Ruskem potkat - vlky. Malé, rychlé, pohyblivé šedivé mrchy, které nemají nic jiného na práci než udělat si z vás Karkulku. Je nemožné před nimi utéct, je velmi těžké je trefit - párkrát se mi stalo, že jsem na ně vyplýtval celou zásobu munice a pak byl potupně sežrán.
Jak již bylo řečeno, čeká vás dvanáct misí, odehrávajících se většinou v širých ruských pláních. Abyste je (ty pláně) nemuseli zdolávat po svých, můžete (a mnohdy pro zdar mise i musíte) používat všechny dopravní prostředky, které na svém putování potkáte - motorku, náklaďák, obrněný transportér, ba i tank. Často si však před jejich použitím budete muset obstarat pro ně palivo, jinak vám zakrátko se smutným zakašláním chcípnou a pak už nezbývá jiná možnost než pěší turistika po vlastech ruských. A pokud je vám pozemní techniky málo, v několika misích dokonce usednete i za knypl stíhačky (ale nebojte se, žádný složitý simulátor vás nečeká - prostě naskočíte a letíte). Užijete si i leteckých soubojů.
| ||||||||||||||||||||||||
Možná jste se už podívali na výsledné hodnocení a podivujete se, proč hra, kterou jsem dosud jen vychvaloval, dopadla tak, jak dopadla. Inu proto, že z výborných ingrediencí se ještě nemusí povést výborný dort, jak vědí i Čapkovi pejsek s kočičkou. A Talonsoft už to (snad) ví také... Bohužel hratelnost hry silně trpí drobnými i fatálními chybami. Ať už je to již zmíněná univerzálnost nábojů a jejich hyperúčinnost vůči obrněným vozidlům, dlouhé nudné pěší přechody v rámci mise, nebo neviditelnost a nezaměřitelnost nepřátel (věřte, že střílet do tmy, ve které podle záblesků výstřelů tušíte nepřítele, který vás neomylně zasahuje, je opravdu frustrující zkušenost). Fakt, že nelze prostřelit pletivový plot, nebo že stromy sice vás zastaví, ale nepřátelskou kulku už ne, na dobrém dojmu z hry taky nepřidá. Grafické provedení (kromě již zmíněného ladění do temna) sice není vysloveně hnusné, ale moc krásy taky nepobralo. A již zmíněné stromy, tvořené dvěma texturami do kříže, mě na konci roku 1999 opravdu rozesmály (něco podobného jsem tuším naposledy viděl ve Shadow Warrioru).
Sečteno a podtrženo - vyjít Codename: Eagle před takovými dvěma lety, mohla to být dobrá hra. Dnes je to jen trestuhodné promarnění jinak veskrze dobrého nápadu.
