Clash of the Titans je průměrnou fantasy akcí

Filmový Souboj titánů už běží v kinech nějaký ten pátek, jeho herní podoba přichází až nyní. A zdržení jí na kvalitě nepřidalo.

Clash of the Titans

Souboj titánů je akce, která se občas snaží tvářit jako hra na hrdiny, ale je to jen nepovedená zástěrka, kterou za moment každý prohlédne. Vývoj postavy, práce s inventářem, vše je okleštěno na minimum. A navíc jsou některé principy docela sporné.

Obvykle to funguje takto: objeví se hra inspirovaná filmem a chvíli po ní film, popřípadě vyjdou ve stejnou dobu. Často to se sebou nese nepříjemné riziko, jelikož si tvůrci hry nemohou dovolit posouvat vydání s ohledem na premiéru filmové podoby. Nestačí vychytat všechny mouchy svého dílka a vypustí do světa nepovedený "polotovar".

U Souboje titánů je situace jiná, vychází až několik týdnů po premiéře filmu. Mohli bychom se tak domnívat, že vývojářské studio mělo dostatek času, aby se o své dítko postaralo. Ale chyba lávky, Souboj titánů trpí mnoha a mnoha nedostatky, které hráčům radost rozhodně neudělají.

Zpočátku budete všemi možnosti zmatení. Je jich moc a dlouho trvá, než se je naučíte využívat.

Jádrem zůstává akce, která je koncipována jednoduchým způsobem. Ocitnete se na určitém místě, ze kterého je jen jeden východ. Kolem vás je několik postav a některé z nich pro vás mají úkol. Když si s nimi promluvíte, můžete se rozhodnout, jestli misi splníte nebo ne. Pokud budete souhlasit, stačí zamířit k východu z lokace a ocitnete se v oblasti, kde máte úkol splnit.

Většinou je to likvidace určité bytosti, popřípadě likvidace všech bytostí, na které narazíte. Málokdy bude náplní něco jiného. Budete pouze cestovat po velmi malých levelech a bojovat a bojovat a bojovat.

Bojový systém je překvapivě komplexní, ovšem dalo by se říct, že možná až moc. Hlavní problém spočívá v ovládání, které toho po vás chce docela dost. Když narazíte na netvora, máte k dispozici slabý a silný úder, které lze kombinovat, a tvořit tak mocnější útoky. Ovšem ještě předtím je lepší si nepřítele "označit". Označený netvor má poté viditelnou auru.

Její odstín říká, zda se z něj dají vysávat duše. Z červeného jich moc nedostanete, ale z modrých už je to lepší. Získávání duší probíhá dvěma způsoby, buďto jednoduchým sekáním nebo stisknutím speciálního tlačítka. Pokud zvolíte druhý způsob, existuje velké nebezpečí, že na vás přítel zaútočí.

Aby to bylo ještě o něco složitější, tak jestliže oslabíte rivala, začne blikat oranžově. Poté je potřeba opět využít speciálního tlačítka. Na obrazovce se objeví dva energetické kruhy a vaším úkolem je trefit se mezi ně. Jde o minihru, která, pokud se vám daří, dodá body pro vylepšení zbraní a "dárky", které mají stejnou funkci.

Zpočátku asi budete všemi těmi možnosti zmatení, protože je jich moc a docela dlouho trvá, než se je naučíte využívat. Trošku to ubírá hře na spádu. Problémové je, že například červená aura není vždy lehce viditelná a občas se stane, že označení nepřítele prostě zmizí a vy se na něj musíte zaměřit znovu.

K útoku slouží dva druhy zbraní. Primární získáváte postupně v předem daných situacích a nemůžete je měnit, ani nijak vylepšovat. Sekundárních jsou desítky. Zahrnují palice, sekery, luky, dvojici mečů, ale také harfy nebo léčebné artefakty.

Hra je nedotažená a nevyvážená v mnoha ohledech.

Ty dostanete i jinou cestou. Stačí dohrát výše zmíněné minihry a doslova je vyrvete z nepřátel. Většina z nich se dá vylepšovat. Mají dva základní atributy: sílu útoku a spotřebu duší. Zpřístupnit můžete také další vlastnosti, ale je docela zvláštní, že jsou skryty pod otazníky a vy nemáte ani ponětí, jaké jsou, dokud je "nekoupíte".

V jednu chvíli u sebe máte čtyři předměty sekundárního charakteru. Jenže v podstatě každý z protivníků je "citlivý" na jiný typ. Nevyhnete se tomu, že budete muset docela často jít do menu, vyměnit si vybavení a vrhnout se znovu do boje. Ano, je fajn, že se tvůrci pokoušejí o rozmanitost nepřátel, ale není moc zábavné každých pár minut měnit sekundární předměty. Navíc když neexistuje žádná nápověda, která zbraň je na daného nepřítele nejvhodnější. Nezbývá než experimentovat.

Ale času na to budete mít dost. Boje jsou často zdlouhavé. Probíhají tak, že jste uvězněni v určité oblasti a dokud nevymlátíte duše (doslova) ze všech netvorů, nemáte šanci jít dál. A není nic neobvyklého, že to trvá dlouhé minuty.

Dvojnásob to platí pro souboje se strážci úrovní. Veškerá taktika spočívá v tom, že do nich bušíte, vysajete z nich pár duší a znovu do nich bušíte, dokud se neobjeví výzva k minihře. Pak do nich znovu bušíte, vysajete pár duší, bušíte, dočkáte se další minihry a tím je odrovnáte.

Na jednu stranu je tu spousta možností, ale druhou na většinu přátel funguje stejný postup, takže hra začne být za pár hodin hraní vcelku repetetivní a neobjevná.

Otravné je i časté nahrávání. Nejen mezi jednotlivými úseky úrovní, ale také není výjimečná situace, kdy se objeví animace, následuje nahrávání, postavy pronesou dvě věty a následuje další nahrávání.

Do bojů se s vámi občas může někdo vydat. Spolubojovníci jsou buďto kompletně ovládaní umělou inteligencí nebo se jich může ujmout další člověk. Jenže netušíme, jestli se vám někoho podaří přesvědčit, protože hra dvou hráčů je možná jen v některých misích. Takže je dost možné, že další člověk může slušně dlouho čekat, než bude mít šanci pustit se do mlácení mytologických zrůd.

Kněžka Io

V Souboji titánů se objevuje i kněžka bohyně Héry, krásná Io. Ve hře se specializuje na magii, ale v literatuře je vylíčena trošku jinak. Její krása okouzlila i samotného Dia, což se jeho ženě Héře rozhodně nelíbilo. Zeus ukryl Io před svou ženou do podoby krávy, ale Héra jeho lest prokoukla a krávu získala. Nechala ji střežit stookým pastýřem. Ale Zeus poslal Herma, aby pastýře zabil. Héra se ovšem nevzdala a její přisluhovači dívku pronásledovali. Kráska během svého útěku narazila na skálu, u které byl přikován Prométheus, který jí poradil, aby se ukryla v Egyptě. U řeky Nil porodila dívka Diovi syna, který se stal prvním králem Egypta. Podle Io bylo pojmenováno i Iónské moře.

Příběhově se hra více méně drží filmové verze. Pokud jste ji neviděli, tak jde zhruba o to, že krásná princezna Andromeda má být obětována netvorovi stvořenému z krve Háda jménem Kraken. Ale polobožský Perseus, který nenávidí Olympany, jelikož mohou za smrt jeho rodiny, se rozhodne postavit se osudu a zabít zrůdu, které se děsí i samotní bohové.

Děj se odvíjí skrze ne úplně povedené animace. Ona grafická stránka obecně není nic, co by vás oslnilo. Textury, modely postav ani variabilita prostředí nejsou lepší než průměrné. Je opravdu otrava, že se neustále pohybujete ve stejných lokacích, které jsou ještě striktně ohraničeny. Co se týče postav, tak některé sice vypadají relativně k světu, ale třeba hlavní hrdina by se své filmové předloze mohl podobat více.

Ale hudbu a namluvení pochválit můžeme. Obojí se povedlo, přestože se dabingu neujali původní herečtí představitelé.

Naneštěstí, jiný výraznější klad vám hra asi nenabídne. Je nedotažená a nevyvážená v mnoha ohledech. Hratelnost jako taková není vysloveně hrozivá, ale podráží jí nohy neintuitivní ovládání, zdlouhavé souboje i časté nahrávání.

Máme tu velmi průměrnou fantasy akci, která vám zabere zhruba 11 hodin. Během nich nebudete trpět, ale ani se nebudete zrovna bavit. Na začátku vám možná budou připadat souboje hrozně "cool" a bezva, ale po šesti hodinách už asi ne, protože budou neustále stejné.