Udělat datadisk k už tak prakticky dokonalé tahové strategii Civilization 3, to je těžký oříšek. Nicméně způsob, jakým se s ním vypořádali Firaxis Games v Conquests, budí dojem, jako by to vlastně ani tak obtížné nebylo. S lehkostí sobě vlastní nabízí Sid Meier a jeho chlapci přídavek, který dokáže o mnoho desítek hodin prodloužit a zlepšit hratelnost původního titulu, což je více, než se dá říci o většině i mnohem dražších rozšiřujících balíků.
Hlavním tahákem jsou samozřejmě již v názvu se objevující Conquests. O co jde? Devět megalomanských scénářů, které se zaměřují na jednotlivé epizody lidské historie a nabízejí tak zážitek podobnější klasickým strategiím. Jejich počet by se zdál možná nízký, herní doba jednoho každého z nich ale neklesne pod dvě hodiny a výjimkou nejsou ani sedmi či osmihodinové války, což už je na datadisk velmi slušná porce bez ohledu na další přidané hodnoty. Jednotlivé conquesty ponejvíce připomínají fanouškovské modifikace. Mají některá svá vlastní pravidla, speciální podmínky vítězství, sadu vlastních jednotek, vynálezů a další a další. Pojďme se na ně podívat pěkně postupně…
První, poněkud rozjezdový, nese název The Cradle of Civilization a odehrává se v oblasti úrodného půlměsíce mezi řekami Eufrat a Tigris. Vystupují v něm národy jako Chetité, Assyřané, Egypťané a další starověké civilizace, klíčem k vítězství je pak především stavba divů světa. Velice pěkným scénářem je následující Rise of Rome. V něm se Řím postaví proti silám Kartága, galských a germánských kmenů, následně pak i makedonské říše na řeckém území a případně i poměrně silné Persii. Velkou výhodou jsou silné legie, které navíc umí i stavět cesty, a římští občané, upgradovaní osadníci, dvakrát rychlejší než u ostatních národů. Tahle mapa je zábavná především za římské impérium, oproti tomu následující Fall of Rome potěší zase milovníky barbarských hord. Říše je již rozdělena na západní a východní část a limit zničení osmi měst (stane-li se to některému národu, vypadne ze hry) značně mění bojovou taktiku a dává hře nečekaný náboj.
Následuje velice dobře udělaný středověký scénář Middle Ages. V něm se křesťanské národy snaží propracovat k Jeruzalému a dotlačit do něj svou jednotku Holy Relic, proti nim se pak ženou arabští chánové a šejkové s cílem podrobit si země na evropském kontinentu –
a do všeho se míchají severské státy a carské Rusko. Zajímavostí je přítomnost černého moru, který může pěkně pocuchat obyvatelstvo. Dalším conquestem je středoamerická mapa, na níž spolu soupeří Mayové, Inkové a Aztékové o dominanci nad nám, Středoevropanům, nepříliš známými kraji. Místní specialitkou jsou lidské oběti, které umožňují popravit zajaté nepřátelské pracanty a získat tím bonusové body ke kultuře.
Přicházejí již skutečně obtížné mise. Age of Discovery nabízí drsný boj evropských národů o co největší počet bodů získaných kolonizací Ameriky a Afriky, zároveň je ale nutí spojit se v boji proti civilizacím z jiných kontinentů, které mohou při troše snahy dosáhnout vítězství díky velkému množství nashromážděných kulturních bodů. Conquest odehrávající se v Japonsku v době šógunátu je jedním z nejlepších vůbec. Soupeří v něm takřka dvacet slavných rodů, jednotky jsou silně modifikovány, stejně tak vynálezy, aby vše odpovídalo japonské tradici (objeví se tak samurajové, mnichové, nindžové apod.), a vítězství je otázkou mnoha hodin tvrdé práce a dobré bojové taktiky.
Naprostým vrcholem jsou pak conquesty Napoleonic Wars a WWII Pacific. První z nich nabízí skvělý zážitek především při hře za Francii, která se po roce 1800 náhle octne v podstatě bez spojenců a obklíčena sedmi či osmi nechutně agresivními státy. Pomoci může zázrak, nebo hodně dobrá bojová taktika. Konečně pak tichomořská část druhé světové války trvá pouhých padesát tahů. Kritizovat toto poměrně nízké číslo ale může jen ten, kdo ji nevyzkoušel, protože při obrovském počtu přítomných lodí, letadel, ponorek a bojové techniky trvá každý tah několik (desítek) minut. Přitom však rozhodně neztrácí na zábavnosti. Lodě jsou zlidštěny, každá má vlastní jméno a přijít o ně tak mrzí ještě mnohem víc než obvykle. Kdo má v lásce obří námořní bitvy, taktické bombardování, či překvapivé výsadky tanků a armád na pevninu, užije si tady do sytosti.
Celkově lze jedině pochválit koncept, jaký při tvorbě datadisku Conquests autoři zvolili. Nešli cestou přidávání nových funkcí, zesložiťování, bobtnání a prodlužování už tak velmi komplexní hry, naopak jejích pravidel využili k zeštíhlení, zúžení zorného pole a přípravě ucelených scénářů z menších historických úseků – a funguje to perfektně.
A komu by desítky hodin strávené u conquestů nestačily, může se pokochat nevšedním množstvím novinek a změn v herním konceptu. Přibylo sedm nových civilizací, dvě jejich nové vlastnosti (zemědělné, mořeplavecké), možnost vládnout feudálnímu či fašistickému státu, celkem devět zbrusu nových jednotek (např. protitanková zbraň či průzkumné lodě), či pět divů světa (Diova socha, Chrám Artemidy apod.). Popis všech jemných úprav pravidel, typu zdražení urychlené produkce za peníze, možnost hrát na mapě náhodné velikosti či možnost širších nastavení v multiplayeru by zabral již příliš mnoho místa. Je jich velké množství a prakticky o všech se dá říci, že jsou k lepšímu z hlediska vybalancovanosti a zábavnosti hry, jakkoliv samozřejmě vždy hrají roli osobní preference hráčů.
Na první pohled se datadisk Conquests tváří jako jeden z řady. Nepřináší prakticky žádnou novou grafiku, jen malé množství hudebních stop a i po herní stránce je to stále stará dobrá Civilizace. Její fanoušci a zkušení hráči (a někomu jinému těžko může být datadisk po více než dvou letech těžko určen) však brzy objeví řadu příjemných změn a u skvěle vymyšlených conquestů najdou desítky hodin zábavy. Zkrátka a dobře, Conquests jsou horkým aspirantem na titul datadisku roku. Narozdíl od přehmatu jménem Play the World odvedli tentokrát Sidovi chlapci z Firaxis Games skvělou práci.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|