RECENZE: Chorus je velice solidní vesmírná akce s béčkovým scénářem

Chcete se proletět pěkně graficky zpracovaným vesmírem, prostřílet se rojem nepřátelských bitevníků a mít z akce velice solidní dojem? Chorus je přesně takovou hrou. Po stránce příběhu jde však o poměrně obyčejné a nevýrazné sci-fi.

Na tvorbu Fishlabs si pamatuji ze školních let, kdy jsme pod lavicí na mobilech pařili jedny z prvních 3D java her jako Galaxy on Fire, Deep či Motoraver. Za všemi stálo právě toto studio a nakonec vsadilo nejvíc na svou značku Galaxy on Fire, se kterou pak vyšel ještě daleko populárnější druhý díl (jak na mobily, tak i PC). Se třetím dílem už se úspěch zopakovat nepodařilo.

Ze studia následně odešli původní zakladatelé a tvůrci Galaxy on Fire, jejichž tvorbu nyní můžete najít ve studiu Rockfish, jež stojí za jinou podobně stylizovanou hrou Everspace (první a druhý díl). Autoři, kteří ve Fishlabs zbyli, se však také rozhodli pokračovat ve vesmírných akcích a proto vznikl Chorus. Zatímco konkurenční první díl Everspace se rozhodl nakouknout do žánru roguelite (dvojka je stále v early access fázi), Chorus se rozhodl pro přímočarý postup hrou s důrazem na gameplay a příběh. Jedno mu vyšlo, druhé moc ne.

Začnu rovnou tím, co mi na hře moc nesedí: scénář. Chorus se už od oznámení prezentoval jako poměrně zajímavě laděné sci-fi, v němž sledujete příběh pilotky Nary a její inteligentní lodi, se kterou v průběhu hry budujete mentální synchronizaci. Hra ovšem udělá velkou vyprávěcí chybu hned v úvodu, kdy se do vás snaží v úvodní cutscéně během pár minut nahustit prakticky celé „lore“ tohoto světa. Jenže výsledkem je jen to, že jste akorát o to víc dezorientováni ze záplavy jmen a faktů.

A tak strávíte prvních pár hodin slepováním dalších útržků informací o ději, abyste je nakonec začali zase vypouštět, protože na tom stejně ani moc nesejde. Příběh je takové obvyklé béčko (zlá vesmírná armáda si chce podmanit vše v cestě a vy jí v tom máte zabránit), vedlejší úkoly jsou nezajímavé a tuctové. Do toho všeho ještě hrdinka vše komentuje vlastním interním „šeptáním“, které ve výsledku působí jen jako takové dramatické tlačení na pilu.

Na druhou stranu, pokud vám podobná béčková sci-fi nevadí, Chorus se bát nemusíte. Ačkoliv se to tak původně nemuselo zdát, o příběh tu vlastně ani tolik nejde. Co se na hře totiž rozhodně povedlo, je hratelnost a vizuální stránka. Zde je totiž opravdu poznat, že studio Fishlabs si už vývojem několika vesmírných akcí prošlo a párkrát se poučilo, jak to všechno ukuchtit správně.

Do rukou se vám dostane hned několik lodí, nejvíce času však strávíte v té vlastní, nazvané Forsaken. Ovládání na gamepadu je velice intuitivní: máte k dispozici dva typy zrychlení (jedno pro krátké, druhé pro dlouhé přesuny), vedle klasického směrování uhýbání pak můžete i „driftovat“ – loď zachová svou původní trajektorii, ale kabinou můžete otáčet, což se hodí například ve chvíli, kdy se vám někdo neustále lepí na zadek.

Vedle toho navíc loď disponuje speciálními schopnostmi („rites“), jako například teleportace na krátkou vzdálenost. To se hodí jednak k zmatení nepřátel, ale také například při překonávání různých bariér v cestě. Tedy pokud vám to hra dovolí a umístí za bariéru bod, kam vám dovolí se teleportovat, jen tak si skákat sem a tam nemůžete.

Nakonec je tu arzenál zbraní, který je docela chudý. Zbraně jdou sice vylepšovat, ale typově tu jsou pouze tři: gatling, laser a rakety. První slouží zejména k likvidaci obyčejných nepřátel, které nemají štíty. Laser využijete na shození štítů těch obtížnějších. No a raketami způsobíte největší poškození, jenže se hodí na méně pohyblivé cíle, jelikož jsou pomalé. V tomto ohledu se přikláním ke konkurenčnímu Everspace, který se s typy zbraní uměl vyřádit trochu více.

Každopádně to neznamená, že byste se za kniplem vesmírné lodi v Chorus nudili. Vše dohromady zkrátka funguje a jakmile se ovládání pořádně naučíte, bude každá bitva zajímavou výzvou pro vaše pilotské schopnosti. Naučíte se správně přepínat zbraně, zdolávat nebezpečnější typy nepřátel a bosy, kombinovat schopnosti tak, abyste měli co největší výhodu. Dojde i na likvidaci velkých křižníků, kde musíte identifikovat jejich slabá místa a vyřazovat je jedno po druhém.

Hra se nejenom dobře hraje, ale také i skvěle vypadá. Vesmírné scenerie je další prvek, který Fishlabs už mají pořádně v malíku. Čekají vás pole asteroidů, propracované vesmírné stanice, konvoje křižníků i chrámy mimozemských civilizací. Na to všechno se moc hezky kouká. Opět bych ovšem připomněl, že konkurenční Everspace umí daleký vesmír vykreslit stejně dobře, ne-li možná ještě o kapku lépe.

Chorus jsem testoval na PlayStationu 5, který samozřejmě dále umocňuje onu parádní grafiku. Stále však máte na výběr, zda budete hrát v režimu výkonu (stabilních 60 FPS) nebo vyšší kvality obrazu, kde ovšem ztrácíte na plynulosti. Vzhledem k charakteristice hry, kdy spoustu času budete trávit v divokých a rychlých bojích rozhodně doporučuji režim výkonu. I v něm hra vypadá skvěle.

Ačkoliv jsem jinak nezaznamenal nějaké chyby nebo poklesy plynulosti, hra mi na PlayStationu 5 jednou dokonce spadla, což se sice může stát. Ale vzhledem k tomu, že hru musíte buď manuálně uložit, nebo čekat na checkpoint, kterými autoři zrovna moc neplýtvají, docela to naštve.

Pokud vám zrovna chybí nějaká ta vesmírná akce a nehledáte k tomu ještě brilantně napsaný příběh, spíš něco na vypnutí mozku, pak je Chorus dobrým adeptem na vyzkoušení. Hře sice na jednu stranu chybí to, co bylo zajímavé na sérii Galaxy on Fire (obchodování, volnost prozkoumávat celý dosažitelný vesmír) a navíc se to snaží kompenzovat naprosto nudným příběhem, ovšem to hlavní: dobrá hratelnost a hezká grafika, zůstalo.