RECENZE Chernobylite: návštěva zamořené zóny nebyla nikdy děsivější

Co byste udělali, abyste zachránili milovanou osobu? Někteří by pro to zpřetrhali samotný čas a prostor. A právě to se vám stane v nové survival hororové akci Chernobylite.

Jsem ročník 1986, narodil jsem se jen pár měsíců po katastrofě v Černobylu. K této nechvalně proslulé jaderné elektrárně mám, dá se říci, velmi osobní vztah. Plán vypravit se autobusem do zóny jsem ovšem zatím odložil na neurčito. Moc rád si zprostředkuji zážitek aspoň virtuální formou. Je to bezpečnější, té radiace už mám v sobě až až. Nutno dodat, že Chernobylite je exkurze podařená.

Hledání odpovědí

Igor je geniální vědec, profesor dříve pracující v elektrárně. Nesedí před bílou tabulí, nesnaží se matematicky objasnit veškeré taje universa, rozplést záhady stvoření, ani dosáhnout věčné slávy mezi kolegy vědci. To nechává jiným velkým mozkům. Jeho cíl je mnohem lidštější. Chce zachránit svou milovanou Tatyanu, ztracenou před třiceti lety. Poslední stopy vedou do černobylské elektrárny. 

Do elektrárny se chce vloupat a provést svůj velký plán. Jenže jak to tak na začátku velkých dobrodružství bývá, vše se kardinálně pokazí. V klíčový moment musí Igorův tým zahlásit ústup a prchnout portálem, který Igor vytvoří. Je to jeho největší vědecký úspěch: zařízení, které umí udělat bránu skrz prostor a možná i čas. Igor se ocitá v provizorním útočišti na kraji zóny, společníkem mu je jen žoldák, kterého najal. Má velký plán, jak se do elektrárny bezpečně dostat. Potřebuje ovšem lidi, vybavení i odpovědi na klíčové otázky.

Chernobylite od polského studia The Farm 51 není běžná střílečka. Autoři rádi dělají věci trochu jinak, jejich hororové NecroVision mi přirostlo k srdci a Get Even předvedl, že originálních nápadů se vývojáři nebojí. Předešlé zkušenosti studia vykrystalizovaly v Chernobylite. Nejde o tradiční open world ani lineární FPS. Igorovo pravé dobrodružství začíná, když se dostanete do útočiště. Je to srdce celé operace, kde vy a vaši soudruzi budete odpočívat a připravovat se na každý nový úkol.

Chernobylite má několik úrovní hratelnosti. V útočišti stavíte, vylepšujete vybavení, socializujete se svými kumpány a relaxujete. Celá akce se netočí jen kolem vás, svěřenci také potřebují jíst, vyžadují kvalitní vybavení a péči. Na vás bude, abyste v mezičase, kdy nebudete pobíhat po zóně, zkrášlovali svůj kutloch. Důležité je nejen, aby měli všichni kde spát, ale také čistota vzduchu, úroveň radiace a estetika. Nechcete přeci, aby vaši vojáci byli rozmrzelí, nebo dokonce naštvaní. To má špatný vliv nejen na výkon i na vztah k vám. 

Celý management základny je zjednodušený, to vůbec nevadí. Pořád máte pocit, že se staráte víc, než byste museli a tvoříte si tak hlubší vztah k ostatním postavám. Co je trochu za trest, je samotné menu stavění. Někde úplně chybí popisky, co která ikonka znamená, a tak budete ze začátku tápat, jak se proklikat třeba k zařízení na výrobu šperháků nebo pokročilým chernobylitovým technologiím. Nestavíte ovšem z éteru, každá věc vyžaduje určité suroviny, a ty najdete jen pěším průzkumem zóny.

Chernobylite

Chernobylite

Každý den v Chernobylite začíná stejně: vstanete ze své postele a vydáte se do řídícího centra. Odtud rozdělujete úkoly, co která postava bude dělat. Na příběhové mise můžete jen vy. Nechávat ostatní dřepět v základně by bylo plýtvání silami. Své kolegy ve zbrani můžete poslat na menší mise, sbírat suroviny, jídlo a munici. Čím lepší vybavení jim poskytnete, tím se zlepší šance na úspěch.

Hra má pět oddělených sektorů, kam můžete směřovat své kroky. To se nemusí zdát jako moc, ale oblasti jsou dostatečně rozsáhlé, mají spoustu skrytých míst a časem se mění působením radiace i vlivem vašich více či méně blbých rozhodnutí. Na mapách jsou i místa, která si otevřete až speciálními nástroji. Z poklidného lesíka se za pár dní může stát hvozd z těch nejčernějších nočních můr zamořený radiací tak, že se sotva budete moci volně procházet. 

Opakované návštěvy tedy nevadí a při každé nové se i změní body zájmu. Takové menší vedlejší mise, kde můžete narazit od NPC po hodnotné vybavení, nebo doživotní trauma pro Igora vykoupené trochou těch zkušeností. Je zvláštní, že příběhové mise se třeba několikrát opakují ve stejné oblasti. Jistý pocit z repetitivnosti může nastat, ale vývojáři dělají, co mohou, aby vás neustálé vracení do známých lokací bavilo.

V oblastech budete bojovat, sbírat životně důležité suroviny a materiály. A hlavně přežívat. Celá Pripjať a okolí jsou obšancované vojáky NAR. Speciální jednotkou, jejíž úmysly jsou zahalené tajemstvím. Co je jisté, jejich přítomnost nevěstí nic dobrého. Nejspíš právě NAR mají prsty ve zmizení Tatyany, a tak se Igor nezdráhá použít násilí. V radiací zamořené zóně ovšem nejsou jen lidé, je tu i něco, co není z tohoto světa.

Toto místo patří duchům

Pripjať je město duchů. Celé město je vybydlené, nechané napospas přírodě a radiaci. Jenže Chernobylite je skoro magický prvek, jeho vlastnosti převrací zákony známé fyziky. Z Pripjati a okolí dělá místo plné fyzikálních anomálií i paranormálních jevů. Po městě se hlavně za soumraku pohybují stíny, monstra, duchové zóny. V ten moment dá hra vzpomenout na první F.E.A.R.. 

Vytasí své hororové trumfy z rukávu a vy se proklínáte, že hrajete sami v noci. Nezůstanete ochuzeni o nejrůznější lekačky, ani o pomalu budované napětí. Krev vám bude tuhnout v žilách, když budete bloudit s baterkou v ruce jedním z opuštěných paneláků. Stíny zde mohou být doslova hmatatelné. A bude čím dál tím víc přituhovat.

Crafting je přítomný i během misí, můžete si postavit základní vybavení jako je ohniště a připravit si léčivé, uklidňující nebo antiradiační směsi. Nebo klást pasti proti nepřátelům a dokonce i bojovat proti anomáliím pomocí futuristických rušiček.

Jak přežít v zóně

Při svých toulkách narazíte na různá individua. Nikdo, snad až na výjimky, není v Chernobylite normální. Jde o slepenec těch nejpodivnějších existencí, výstavní skříň duševních chorob, mindráků a bolestí z minulosti. Ty všechny lze mít ve svém hvězdném teamu snů. Ale získat je je mnohem snazší, než si je udržet. Každé vaše rozhodnutí může mít vliv na postoj vašich nových nejlepších přátel k vám. Některá rozhodnutí mohou být tak proti jejich srsti, že vám pět minut budou nadávat, aby poté odešli a už se nevrátili. Rozhodnutí jsou často dost klíčová a většinu času budete volit jen to menší zlo, abyste nakonec zjistili, že to co se zdálo jako nejlepší řešení, bylo to nejhorší vůbec.

Chernobylite

Chernobylite

Členů musíte postupně naverbovat pět kvůli hlavnímu úkolu. Koho vyberete, je jen na vás. Každý vás může naučit nějaký ten užitečný perk. Od takových, jako větší místo v inventáři, po možnost tichého omráčení nepřátel a lepší schopnost sběru surovin. RPG je osekané jen na učení se perků, ale to bohatě stačí. Každý perk stojí určitý počet bodů, abyste se stali v něčem expertem, budete muset investovat hodně zkušeností.

Hře jde celkem dobře i stealth. Proč plýtvat munici a vaše duševní zdraví, když můžete většinu protivníků přepadnout ze zálohy a poslat do mdlob. Igor není žádný řezník a zabíjení má špatný dopad na duševní zdraví. Vojáci NAR dávají velmi ostentativně najevo, jak jim ta práce leze krkem. Kdo by měl srdce je mordovat. Raději jim dopřejete šlofík někde v křoví. K otevřeným střetům ovšem čas od času dojde. Jisté vojáky složit nelze, nebo jich je tolik, že stealth přístup není možný. 

Útočníci moc bystří nejsou. Zaútočte, rychle zmizte a máte většinou po problémech. Nepřátelé vás nějak intenzivně nepronásledují a při pročesávání okolí jsou slepí jako patrony. Pokud chcete intenzivní pocit z přestřelky, moc daleko neprchejte. Pocit ze střelby je příjemný, je vidět, že autoři mají s FPS své zkušenosti. Nebojí se ani násilí. Ustřelená končetina ale nemá moc dobrý vliv na křehkou profesorovu psychiku. Většinu času vám nebude nejlepším přítelem zbraň, ale skener a měřič radiace v jednom.

Je jen jeden moment, kdy vám útěk nepomůže. Když se na scéně objeví tajemný Black Stalker. Ohlašovaný obrovskou bouří vás bude pronásledovat, dokud ho nezneškodníte, nebo mu neutíkáte dostatečně dlouho. Když se vám stane, že bojujete proti několika elitním NAR, do toho kličkujete mezi blesky z nepřirozené super bouře a za zadnicí máte Black Stalkera, tep vám vyskočí do nebeských výšin.

Smrtí nic nekončí

Ne vždy se zadaří, někdy vás nepřátelé chtě nechtě buď zabijí, nebo vás zajmou. Chernobylite hýří nápady, které nejen, že jsou vážně dobré, oni i perfektně zapadají do zdejšího světa. Pokud vás zajmou, tak musíte získat zpět své vybavení a prchnout z vězení. V případě smrti je to ještě zajímavější. Dostanete se do podivné čtvrté dimense.

Chernobylite

Chernobylite

Asi každý si občas říká, že by některé věci udělal jinak. Igor má důvodů ke kontemplaci nad svými činy spoustu. Opravdu byl dobrý nápad sestřelit naváděnými raketami ten vrtulník? Nebylo by lepší zničit servery NAR, a ne hledat v nich informace o Tatyaně? Měl jsem použít radar k zlepšení lokátoru? Neměl jsem ho spíš zničit a oslabit tak nepřítele, který se teď všude hemží? Každé důležité rozhodnutí lze změnit, ale jaké budou dopady? Zkusil jsem změnit jednu věc, jenže díky tomu, že jsem změnil minulost, jsem nepoznal důležitou postavu. V nové realitě už nebyla v mém týmu. Hrát si s časovou linií může být nebezpečné, ale to je premisa každého sci-fi o cestování časem.

Atmosféra by se dala krájet

Výbornému pocitu ze hry přispívá grafické zpracování a ozvučení. Zvuk hraje důležitou roli a dotváří celý zážitek. Právě díky zvuku Chernobylite sklouzává tak snadno k hororu. Vždyť největší je strach z neznáma. Praskání větviček, chrčení v dáli, zlověstné šepoty nebo kroky v opuštěné budově, to je jen špička děsivého ledovce. Hra nemá problém ani s trochou té brutality i humoru. Jsou tu spousty více či méně skrytých odkazů na pop kulturu i filmy. Za zmínku stojí i dabing. Lze si vybrat mezi anglickým nebo ruským. Postavy nezní sympaticky, Igor vůbec nezní jako profesor, ale stejně vám přirostou k srdci. Škoda jen, že hra nemá české titulky.

Čas od času se objeví nějaký ten bug, občas zamrznou v misích triggery, nespustí se patřičné skripty a vy jste nuceni celou misi hrát znovu. Naštve to, ale díky náhodnému generování některých událostí mně to až tak žíly netrhalo.

Syrový černobylský dárek

Chernobylite je obrovské překvapení. Polské studio The Farm 51 se vytáhlo. Servíruje těžkotonážní inteligentní sci-fi horor, který se jen tak nevidí. To vše ve formě survival FPS, kde každý vypálený náboj ztenčuje hranici mezi životem a smrtí. Umí správně hrát na emoce, staví vás před těžká rozhodnutí a nechává vás s hrou splynout. Dojem kazí jen horší AI nepřátel a občasná nutnost loadingu z důvodu bugů. Všechny malé nedokonalosti ale zmizí, hned jak se plně ponoříte do černobylské zóny.