Call of Juarez: Bound in Blood zabaví zdařilou westernovou akcí

Westernové hry nejsou tak časté, jak by si mnozí přáli. Přitom střílet padouchy starými kolty a puškami má něco do sebe.

Call of Juarez: Bound in Blood (PC)

První díl Call of Juarez (CoJ) přišel se svižnou westernovou akcí a zároveň rozvážnou plíživostí. Zatímco první část hratelnosti dopadla na výbornou, stealth vsuvky už takový úspěch nesklidily. Druhý díl, který je pro předchůdce prequelem, nabídne čistokrevnou akci.

Mnozí si jistě pamatují adrenalinové přestřelky v kůži povedeného reverenda a nezáživné plížení za Billy Candla. V čerstvém přírůstku máme opět dvě hratelné postavy, ale rozdíly mezi nimi nejsou tak zásadní.

Hlavních aktérů je několik. V prvé řadě to jsou bratři Thomas, Ray (ano, ten reverend z prvního dílu) a mladičký William. První dva jmenovaní tvoří hratelné postavy. Kromě rodinného trojúhelníku tu máme ještě jeden podstatný aspekt příběhu: ženskou.

Naše řádění začíná během občanské války v USA, kde oba bratři bojují za Konfederaci. Ze zcela zřejmých důvodů dezertují, aby se následně vydali hledat poklad. Netrvá dlouho a narazí na spanilou Marisu, díky níž budou věci o něco zajímavější.

Všechno je nám podáno během hraní či velmi zdařilých, častých a dlouhých cut-scén. Už první díl se chlubil povedeným dabingem a druhý nezůstává pozadu. Titul na příběhu staví opravdu hodně a četnost videí osvětlujících zápletku to jen dokazuje.

Dvě hratelné postavy, dva různé herní styly? Ani ne, ale dvě stejná vejce před sebou taky nemáme. V naprosté většině případů si lze vybrat, za kterého ze dvou bratrů budeme level hrát. Ten druhý nám potom dopomáhá svými zbraňovými prostředky.

Chápete dobře. Případy, kdy se cesty obou (potažmo všech tří) sourozenců rozejdou, nejsou nijak časté. Přesto se najdou. Někdy tak výběrem přeci jen ovlivníme, jaké herní zážitky nám jsou naservírovány.

Kooperace víceméně funguje. Váš rodinný příslušník se umí zbraněmi ohánět. Ne, že by oddřel všechnu fušku za vás, ale dokáže pomoci a navíc neumírá nijak často, během hraní jsem o bratra přišel jen dvakrát (jednou Thomas, podruhé Ray).

To ten třetí, William, plní čistě roli příběhovou. Se zbraněmi si nerozumí, spíše tak s Biblí. Čas od času se táhne za zručnějšími sourozenci jako ocásek, ale ocenil jsem, že nepřekážel a ani jednou se nenechal zbytečně odpravit. Popravdě tak nevím, jestli je to vůbec možné.

Během kampaně pro jednoho hráče se nemusíte bát, že byste svého soukmenovce, a teď myslím přátelské postavy obecně, postřelili. Byť jsem to párkrát zkoušel (za účelem bádání), ani jednou jsem se "úspěchu" nedočkal. Civilisté, kteří se ve hře také vyskytnou, jsou nezranitelní též. Drůbež a jiné zvířectvo nikoli.

Mohlo by se zdát, že před sebou máme běžnou akci z pohledu první osoby. Ono tohle zdání nebude ani moc daleko od pravdy. Nelze ale přehlédnout, že se jedná o akci povedenou a tuze zábavnou.

První část úspěchu je dána už námětem. Westernové hry nejsou tak časté, jak by si mnozí přáli, a střílet padouchy starými kolty a puškami má něco do sebe. Vyprahlé prostředí a bídáci, kteří smrdí už od pohledu, to mezi hrami prostě chybí.

Dalším trumfem se stalo celkové zpracování. Hratelností a level designem počínaje, technickou stránkou konče.

Nepočítejte s nějakým obezřetným postupem. Nepřátelé sice nejsou moc chytří, ale vždy jich je dostatek, aby natropili problémy. Na klasické lékárničky nedošlo, a po kritickém zásahu se dočkáme zčervenání obrazovky, jež nás upozorňuje, abychom se někam schovali. Nenechte se mýlit, na obtížnosti to hře nijak neubírá.

Samotná likvidace protivníků má co nabídnout. Výdrž padouchů byla stanovena tak akorát. V praxi se vyplatí mířit na hlavu a obecně není dobré šetřit náboji. Je jich všude dostatek.

Představení bratrů

Thomas je ten hbitější a pružnější. Pokud je potřeba vylézt na vyvýšené místo, pak se o to postará právě on a poté podá svému bratrovi pomocnou ruku.

Co do nástrojů, si více rozumí s puškou nežli s kolty. Speciální zbraní se pro něj stal luk. Člověk by řekl, co může nabídnout luk oproti pistoli? Během přesného zaměřování (pravé myšítko) je nepatrně zpomalen čas. Pro vrhací nože, jimiž také disponuje, jsem využití nenašel.

Laso se hodí při lezení do míst, která nejsou tak snadno dosažitelná. Ta jsou ve hře vždy označena, a pokud ve výšce vyčnívá kus dřeva, dozvíme se, že si "rozumí" s lasem.

Ray naproti tomu řeší vše silou. Zablokované dveře, mříže na okně? Žádný problém, první se vyřeší kopancem, druhé dynamitem.

Na místě, kde má první z bratrů luk, disponuje Ray dvěma kolty (Thomas jich za normálních okolností využít nemůže). Každý do jedné ruky. Stejně tak je zde drobně zvýhodněn. Ze zcela jasných důvodů nejde přesněji zaměřovat, normálně k tomu slouží pravé myšítko, tady ale tlačítka myši označují pistoli, ze které chceme střílet.

Proto bylo míření svěřeno počítači. Tím není myšleno, že by komplet mířil za vás, jen dopomáhá mírným auto aimem. Takže tam, kde se u Thomase zpomalí čas, u Raye funguje tahle pomocná berlička.

Zbraně nalezneme v několika jakostech a ty, co vypadávají ze zneškodněných nepřátel, většinou nejsou valné kvality. Proto trousí i vaky s penězi, za něž si poté koupíme bambitky hezčí a atributově (síla, rychlost střelby a nabíjení) lepší.

Výběr není nikterak skoupý a kromě klasických pistolí dojde i na brokovnice a pušky včetně té odstřelovací. Skutečně má přidělanou poměrně dlouhou rouru, v níž je optika. Čas od času nepohrdnete Gatling gunem, jenž Ray dokáže nést i v rukou.

Běžné akce velmi často upadají do stereotypu. Kupodivu to nebyl případ druhého CoJ, který jednak není nejdelší a navíc přináší i řadu zpestření. Během hraní narazíme na řadu jakýchsi miniher, které jsou velmi umě zakomponovány do dění.

Jednou z nich byl například klasický westernový rozstřel. Dva muži proti sobě, kteří tasí kolty po zaznění zvonu. Přesně takhle to vypadá i tady.

Celý rozstřel trvá zhruba půl minuty. Myší pohybujeme s rukou hrdiny směrem ke koltu, avšak nesmíme příliš blízko. To až ve chvíli, kdy se ozve ono bim. Pohybem směrem ke zbrani tasíme, na obrazovce se objeví zaměřovací kříž a máme malou chvilku na vypořádání se se sokem.

Nejedná se o vsuvku nikterak těžkou. Jakmile člověk pochytí, jak si počínat, nemá problém. Přesto tu ale máme možnost, že náš protivník bude o něco rychlejší.

S druhou "minihrou" se setkáme v situacích, kdy společně s bratrem vyrážíme dveře, za nimiž jsou zlořádi. Před námi se pak objeví místnost plná protivníků a dva zaměřovací kříže, každý pro jednu zbraň. Ty se pohybují po monitoru a máme tu moc jejich cesty mírně korigovat. Náš úkol spočívá v tom, postřílet během chvíle pokud možno všechny v místnosti.

Během této vložky má dvě pistole výjimečně i Thomas. Každý z bratrů může v případě potřeby využít bullet time, s odskoky do stran ala Max Payne však nepočítejte. Po zabití určitého počtu protivníků lze využít tohoto ulehčení. Zejména při výrazné přesile jím jistě nepohrdnete.

Veškeré vsuvky by sami o sobě dobrou hru neudělaly. Design levelů se na celkové zábavnosti podílí obřím dílem. Byť skoro po celou dobu jen zabíjíme, autorům se podařilo akci dávkovat v rozumných dílech. V jedné misi řítíce se úzkým koridorem, likvidujeme neřády, abychom v té další dostali poměrně značnou míru prostoru.

Ve hře skutečně najdeme free roam vložky, leč jen dvě. Během těchto misí jsou nám předhozeny úkoly, které splníme, v jakém pořadí chceme nebo se na některé vyprdneme úplně. Opět počítejte s likvidací protivníků (osamocen, bratrská výpomoc není k dispozici), s ničím jiným. Protože jsou vzdálenosti ke splnění fušky poměrně dlouhé, nepohrdneme službami koně, na nějž dojde i během klasických koridorových levelů.

Celkové hratelnosti dopomáhá i řada drobností. Průstřelnost některých materiálů nebo možnost hodit po nepříteli petrolejovou lampičku, která rozsévá oheň okolo sebe, to jen podporují.

Další minoritní záležitostí je hra na mrtvého brouka. Nepřítel zdánlivě mrtev, já v klidu a za chvíli pod drnem. Neřád totiž svou smrt jen simuloval a stihl mne zasáhnout ještě ve chvíli, kdy jsem byl po přestřelce v kritickém stavu.

Abych ale jen nechválil, tak musím poslat výtku směrem k herní době. Časomíra se po dohrání zastavila na šesti hodinách. Nezapočítávala se do ní všechna opakování a řada poměrně dlouhých videí. Celkově mi dohrání mohlo zabrat tak 8 hodin. U takto zdařilé hry bych chtěl možná o trochu více.

Naštěstí zde je možnost zkusit si projít titul ještě jednou a během jednotlivých levelů hrát za jiného z bratrů než předtím. Mnozí jistě dají za vděk multiplayeru, který může nabídnout další hodiny zdařilé zábavy.

Přesto přese všechno je druhý CoJ stále "jen akcí". Kromě zmíněných zpestření a dobrého řemeslného zpracování nečekejte nic objevného. Ani tak jsem se po celou dobu hraní nenudil. Naopak, skvěle jsem se bavil.

Na hru se opravdu pěkně kouká a stejně dobře se poslouchá. Škoda, že hlášky protivníků i bratrů během bojů se opakují. Hudba a kvalita dabingu však zklamou málokoho.

Závěrem si dovolím titul doporučit všem, kteří si rádi zahrají opravdu kvalitní akci z pohledu první osoby. Alespoň z mého pohledu se povedlo téměř vše a za sebe říkám, že tohle je jedna z nejlepších akcí letošního roku.