Hra Modern Warfare III z roku 2023 od studia Sledgehammer Games sérii Call of Duty pověst zrovna nevylepšila, přece jen, předložit hráčům příběhovou kampaň s misemi, které působí spíše jako nedopečený tutoriál pro multiplayer, to nebyl zrovna dobrý nápad.
Doufal jsem proto, že mi další díl (respektive jeho kampaň) ze série Black Ops spraví chuť. Ostatně, chystal se zhruba čtyři roky, což je na poměry Call of Duty docela dost a chtěl jsem věřit tomu, že delšího času tvůrci pořádně využijí.
Stalo se. Aniž bych chtěl přehánět, mohu prohlásit, že Black Ops 6 jsou jedním z nejlepších dílů Call of Duty za dlouhé dlouhé dlouhé roky a ukazují, že tato značka umí ještě stále skvěle pobavit.
Nebudu tvrdit, že tu nejsou určité rezervy, ale bez ohledu na ně jde o projekt, který šikovně balancuje na hranici hry a filmu a nabízí sympatické „over the top“ pojetí, které vás vtáhne a nenechá vydechnout, dokud se nerozjedou závěrečné titulky.
Lepší zvuk za dvacet dolarů?V případě Black Ops 6 se aktuálně řeší poměrně kontroverzní téma a to, že je k dispozici možnost zpřístupnit si lepší zvuk za 20 dolarů (cca 460 korun). Zní to jako něco, kvůli čemu by měli být hráči asi naštvaní, ale není to úplně přesné. Možnost zakoupit si za danou cenu „zvukový balíček“ v Black Ops 6 skutečně najdete, ale jde o technologii označovanou jako HRTF (Head Related Transfer Function) od společnosti Embody, která poskytuje personalizované audio pro hráče se sluchátky v závislosti na tvaru jejich hlavy a uší. Daná služba je na 30 dnů zdarma, poté se platí 20 dolarů za pět let. Má to pomoci především v případě zvuků vydávaných nepřáteli, měly by působit více „prostorově“ a někteří hráči si myslí, že HRTF je svým způsobem pay 2 win prvek. Ovšem je otázkou, jak velkou výhodu něco podobného během multiplayerové hraní skutečně poskytuje. To ukáže až čas. |
Hra hodně evokuje akčně špionážní filmy z osmdesátých a devadesátých let minulého století a to je míněno jako klad. Tyto projekty mají svou svéráznou estetiku, roztomilou přepálenost a možná svým způsobem stereotypně načrtnuté, ale nezapomenutelné postavy. A stejně tak je na tom Black Ops 6.
Příběh je zasazen hlavně na začátek devadesátých let a nutno poznamenat, že má vše, co je v žánru obvyklé. Ne zrovna morální špionážní agentury, tajemné organizace, které mají chapadla v podstatě všude, zradu, traumata z minulosti, zbraň, která můžu ohrozit celý svět. Součástí jsou samozřejmě padouši a hrdinové, kteří se nestydí pronášet suché klišé hlášky, což ale prostě k podobně orientované hře patří a uši mi to netrhalo.
Nebudu vám tvrdit, že scénář je něčím, co vám vyrazí dech. Ale asi vás neurazí (pokud netrváte na neustále originalitě) a mnohé asi potěší, že se sice vrátí někteří staří známí, takže milovníci série se mohou těšit na postavy, které si oblíbili už v minulosti, ale současně je děj koncipován tak, aby nováčci nebyli zmatenější než já, když vidím kvadratickou rovnici.
Filmovější než filmové
Série Call of Duty sází na epické a monumentální pojetí ve filmovém stylu. Black Ops 6 volí stejný přístup a navíc modifikovaný systém pohybu umožňuje poměrně výrazně ovlivnit dynamiku hraní. Nejen, že tentokrát není pohyb podobně limitován jako v minulosti (běh nebo „klouzání“ nemají výrazná omezení), ale přibyl aspekt označovaný jako Intelligent Movement, kdy je vám dovoleno nastavit automatizaci některých činností jako je sprint nebo přeskakování překážek.
Některé sekce se díky tomu stávají (s trochou přehánění) interaktivním filmem, kdy hra dělá spoustu věcí za vás. Nicméně, pokud vám to nevyhovuje, můžete si v nastavení určité prvky vypnout a je to. Je to ve vašich rukách a je jen a jen dobře, že má hráč možnost přizpůsobit si mechanismy podle svých preferencí.
Volnost je termín, který je spojen i se samotnou náplní misí. Ne, nechci tím říct, že jsou Black Ops 6 hrou v otevřeném světě, kde máte naprostou svobodu, ale to, že mnohokrát je na vás, jaký styl si zvolíte. Narazíte na několik lokací, kde je nutný stealth přístup a nesmíte být objeveni, ale jako extrémně netrpělivý člověk jsem si oddechl, že v 99 % případů neznamená vaše odhalení restart od posledního checkpointu. Můžete situaci zachránit třeba mým oblíbeným „ramboidním“ přístupem.
Není to vždy snadné (závisí to na tom, jakou ze čtyř obtížností si zvolíte), ale pokud vás někdo načape ve chvíli, kdy se skrýváte ve stínu nebo ve ventilační šachtě, obvykle není vše ztraceno.
V určitých misích dokonce nemusíte spoléhat na násilí, ale lze „překecat“ některé postavy, aby udělaly, co chcete. Není to úplně běžné. Každopádně z Black Ops se nestalo RPG s extra dlouhými dialogy, je to jen příjemné zpestření.
S rozmanitostí je větší sranda
Jestli jste velcí kecalové, ve svém úkrytu, kde budete trávit čas mezi jednotlivými levely, si můžete pokecat se svými spolubojovníky, kromě toho řešit několik hádanek a především nakupovat vylepšení.
K tomu slouží několik stanic jako je cvičiště nebo pracovní stůl pro zbraně. Pokud budete mít v kapse dostatek peněz, právě na těchto místech jsou v nabídce různá vylepšení, kdy některá mají nemalý dopad na hraní. Řeč je například o výši zdraví, množství štítů, které máte u sebe nebo to, jak moc vás zraní výbuch. Vylepšení není extrémně velké množství, ale je jich dost, abyste svého hlavního hrdinu jménem William „Case“ Calderon dokázali lépe připravit na intenzivní momenty.
Zmíněné peníze získáváte hlavně nacházením v jednotlivých misích. Jste tím pádem motivováni k tomu, abyste úrovně rychle neproběhli, ale občas je i trochu prozkoumali. Většina z nich je sice poměrně lineárních, často v nich ovšem narazíte na různá zákoutí, která jsou mimo hlavní cestu.
Co mi udělalo velkou radost, že na rozdíl od Modern Warfare III, kde několik misí působilo jako laciná snaha navýšit herní dobu tím, že se vsadí na „otevřené“ úrovně, které byly (mírně řečeno) nedopečené a nudné, tentokrát je tu jen jedna, kterou lze označit za otevřou. A špatná rozhodně není. Obsahuje hromadu zajímavých bodů zájmů a byť v ní samozřejmě občas kolísá tempo ve srovnání s více skriptovanými levely, nenudil jsem se.
Obecně musím a chci pochválit to, že se vývojáři z Treyarch a Raven Software úspěšně snažili, aby se jednotlivé úrovně lišily a nepůsobily jednotvárně. Není řeč jen o tom, že se cestuje po celém světě ve stylu Mission: Impossible, ale i o samotné herní náplni.
V jednu chvíli pronásledujete nepřátele na motorce uprostřed města, za chvíli bojujete v poušti, jindy v přestrojení kradete vstupní kartu v luxusním kasinu a nechybí ani (krátký) let vrtulníkem a likvidování cílů ze vzduchu. Bonusem je pak několik halucinogenních úrovní, které jsou jako vystřižené z her Max Payne nebo Control.
Většinu času vás čekají velmi efektní přestřelky plné krve a explozí, ale jsou prokládány méně zběsilým úkoly i několika jednoduchými minihrami, jako je hackování nebo otevírání trezorů.
Jak už bylo řečeno, jádrem hry jsou akční pasáže a ty jsou obvykle špičkové. Jsou extrémně dynamické, nepřátelé jsou aktivní, stejně tak vaši spolubojovníci, kromě toho často docházejí náboje, takže budete muset přebíhat z místa na místo a hledat munici nebo zbraně, které vypadly z nepřátel. K tomu si přičtěte sekundární předměty/schopnosti od obligátních granátů, přes vámi řízená vybuchující vozítka až po možnost přivolat letecký útok a je jasné, že přestřelky jsou na úrovni filmů Michaela Baye. Jedním slovem jsou epické.
Pár chyb tu je, ale fatální nejsou
Málokterá hra z posledních let pro mě byla takto adrenalinovým zážitkem, ale ani Black Ops 6 nejsou bez chyby. Naštěstí žádná z nich není natolik podstatná, aby zkazila celkový dojem. Ale ano, pár nedotažeností tu je.
Například jsou poměrně zvláštní situace, kdy jste očividně mimo zorné pole protivníka, nevydáváte žádné zvuky a přesto vás dokáže zaznamenat. Narazil jsem i na moment, kdy jsem musel načít poslední automaticky uloženou pozici, protože za dveřmi stál protivník, který blokoval vstup do důležité místnosti a nebyla možnost, jak ho obejít. Ale naštěstí se něco podobného stalo jen jednou. Úsměvné jsou situace, kdy předmět „visí“ ve vzduchu.
Co by vás mohlo zaskočit, jsou výkyvy obtížnosti. Zatímco některé mise nejsou extrémně náročné, další vám mohou dát pořádně zabrat. Náročnost neroste postupně, je skoková.
Jinak toho nemám příliš co kritizovat. Grafika je povedená, zvuková stránka také a dokonce i délka příběhové kampaně je na poměry Call of Duty nadprůměrná. Strávil jsem u ní necelých devět hodin, což je v případě série poměrně dost.
A oněch devět hodin bylo většinou parádních. Měl jsem pocit, že prožívám bombastický akční film na vlastní kůži a po Modern Warfare III jsem nevěřil, že v dohledné době něco podobného u Call of Duty zažiji. Ale pletl jsem se a jsem za to rád. Call of Duty je zpět a v plné síle.
Recenzováno na PlayStationu 5.































