Představte si divoký závod skrze ulice města za normálního silničního provozu. Představte si, že na tachometru máte 200km/hod a musíte se prodrat křižovatkou na červenou. Představte si hru, jejíž vizuální podoba budí až nepříjemně autentický dojem a pokud to pálíte vpřed a na světlech se pak musíte rychle vyhnout zleva či zprava jedoucím automobilům, dočkáte se hodně nepříjemného pocitu v oblasti žaludku. Ne, tohle není trik, to je SONY.
Grafická stránka hry 
přítomnost. A Burnout je pro tento typ hardwaru přímo stavěný a pokud jej chcete hrát bez volantu, přicházíte tady o opravdu hluboký prožitek. Navrch skvělý "force feedback", zkrátka na tuhle hru je standardního ovladače škoda.
Bohužel hudební doprovod je tady velice nevýrazný, i když na druhou stranu přes jeho jednotvárnost vás těžko kdy bude nějak významně iritovat, naproti tomu zvukové efekty vcelku potěší.
Jestliže vás alespoň trochu zaujala recenze na , kde jste s naloženým kamiónem řádili na amerických silnicích a měli dojem, že se jedná o adrenalinovou záležitost, tak v případě Burnoutu se poohlédněte po utišujících injekcích!
Burnout je rozčleněný na několik herních módů, kde dominuje Championship jako hlavní herní režim, poté tu je Single Race, Head to Head, Time Attack a Special. V Championship se připravte na několik sérií tzv. Grand Prix, přičemž každé Grand Prix je dále rozčleněno na několik nových (či staronových, ale zase v obráceném gardu) etap. Tyto, stejně jako automobily, sice nemají svá jména, nicméně zdařile evokují představu Paříže s její zvolna protékající Seinou, New Yorku atd. A těch pár automobilů, co tu máte na výběr,
nabízejí ve svém designu hrubé povědomí, oč jde - takový Muscle připomíná model BMW Z3, pak je tu klasický pickup apod., přičemž prvotní výběr auta ještě determinuje obtížnost hry. De facto však jenom skutečnost, jak dobře auto sedí na silnici či jeho ovladatelnost.
V jednotlivých etapách se pak musíte umístit kupříkladu do druhého místa (závodního podniku se účastní celkem čtyři jezdci) a k tomu pochopitelně dojet do cíle včas. Což rozhodně není nic jednoduchého. Připravte se na to, že každá trať je složena z několika checkpointů, k nimž je nutné v časovém limitu nemilosrdně odtikávajícím na obrazovce dojet, jinak okamžitě končíte. Pokud uvedu, že každá trať má tři opakující se okruhy (s tímto parametrem pohříchu nelze nic dělat), pochopitelně na každém z nich je eskalace dopravy v trochu jiném stupni, a vy třeba skončíte ve třetím kole před předposledním checkpointem, dá se pak spolehlivě indikovat, že tohle představení bude jenom pro hodně trpělivé hráče. Troufám si v tuto chvíli tvrdit, že Burnout bude rozhodně velkým komerčním šlágrem, ale díky své obtížnosti si na něm „normální pařani“ brzy vylámou zuby a zbudou toliko hardcore závodníci. Takže k jejich i tak početnému jádru asi tolik. S ohledem na shora uvedené nelítostné pravidlo se musíte každou trať naučit nazpaměť (neexistuje tu nic jako mapa okruhu), k čemuž
vám výborně poslouží režim Single Race, kde máte všechny tratě daného Grand Prix otevřené a můžete/musíte si je vyzkoušet nanečisto. Pro každé GP totiž máte jenom tři kredity, z nichž vždy o jeden přijdete, nedokončíte-li závod či nedojedete-li do žádaného umístění. A protože je nutné z jedné vody načisto projet celé GP, pakliže zaváháte (třikrát - už se z toho stává takové nešťastné číslo, což?), musíte to celé absolvovat znovu a hlavně od samého začátku. Malým bonusem ve vašem snažení je možnost získání tzv. Boostu, jehož hodnota se zvyšuje dovedně zvládnutým smykem, těsným průjezdem okolo nezávodícího jedince či smrtonosná jízda v protisměru. Naopak při havárii (jev jinak velice častý) o část této hodnoty přicházíte. Ale podaří-li se vám Boost dostat na jeho maximální hranici, přichází prostor pro utržení se ze řetězu, neboť díky tomuto parametru se nadějete neskutečného zrychlení! Ještě k těm haváriím. Je to věc, jíž se zde prostě nevyhnou ani nejlepší z vás a jistou útěchou budiž to, že si autoři se zpracováním těchto momentů opravdu skvěle vyhráli (a tudíž je stále se na co dívat) a fyzikální model tu až na výjimky působí naprosto věrohodným dojmem. Pokud to např. „naboříte“ do kamiónu, stěží s ním pohnete, ale pokud se čelně střetnete s protijedoucím osobním vozem, nadějete se efektních kotrmelců a tady navíc s dočasným vizuálním zohledněním poškození vašeho auta, takže očekávejte
vytřískaná okna a stav, připomínající ze všeho nejvíce tahací harmoniku. Každý střet (jehož lze skrze opakovačku po závodě možné uložit na paměťovou kartu) se pak bezprostředně po srážce zpomaleně ukáže za pohledu několika nezávislých kamer, což vytváří téměř dokonalý filmový dojem. Nutno však připomenout, že haváriemi pochopitelně přicházíte o drahocenný čas a také je důležité vědět, že zohlednění poškození vozu se nepřenáší do závodu (to byste ho pak stěží kdy mohli dokončit), takže se po několikasekundovém působivém replayi znovu ocitnete na trati v luxusně vyleštěném bouráku. Na závěr tohoto odstavce však musím říci, že velký nedostatek shledávám v nemožnosti uložit na paměťovou kartu celou svou (ne)vydařenou jízdu, což je obrovská škoda.
Nicméně nechybí tu ani další působivé momenty – př. když bokem auta brousíte o svodidla či další vozy, díky čemuž se nadějete efektního jiskření, pokud vyjedete mimo silnici na hlínu, jde zpod vašich kol charakteristický kouř a prach, který může značně znepříjemnit viditelnost konkurenčního řidiče bezprostředně za vámi. V tomto případku jedna poznámka, Burnout disponuje jenom DVĚMA pohledy na závodění. Zevnitř vozu (pohled z vlastních očí, žádný řidič či snad zpětné zrcátko – které je tady však stejně k nepotřebě, protože při tom fofru se
hlavně díváte dopředu a za vámi je minulost, kterou se není třeba moc zabývat), což mi nepřijde tak úplně fér, neboť jistě by pár dalších pohledů z hlediska komfortu neuškodilo.
Co tu jistě oceníte, je vysoká AI protijezdců, kteří se nechtějí stát pasivním účastníkem případné havárie a mnohdy se jim úspěšně povede vaší sebevražedné jízdě vyhnout. Nicméně pokud vyjedete na plný knedlík na světlech ze stojícího štrůdlu a zleva právě projíždí cisternový vůz, už vám pomohou jenom vaše reflexy. Což je jeden z atributů, které pro tuhle hru nutně musíte mít v krvi. Dobrou znalost trati, umění zvládnout vůz v kombinaci brzda – plyn a skvělé reflexy, protože mnohdy si auta před vámi (či vedle vás) všimnete až na poslední chvíli. Nota bene, když se tady najdou takoví frajeři, kteří si to proti vám šinou v protisměru, a tady nelze zapomenout ani na vaše konkurenty v závodě, jenž si také žádné servítky neberou, ale jednak ani oni nejsou neomylní a potom se vy sami můžete postarat o to, abyste jim krapet zvedli mandle, př. když je šikovně natlačíte na protijedoucí vůz. Stačili vám zmíněné lahůdky?
Opravdu. Burnout je hra, ke které si sednete a nebude chtít vstát. Jenomže, ač se o ní zkraje týdne dá říci, že je to jízda přímo fantastická, koncem toho samého
týdne se už dostavuje jisté vystřízlivění. Postoupíte do dalšího seriálu Grand Prix, pročež se vám otevřou v módu Single Race nové tři tratě pro to, abyste si je před vstupem do GP (znovu tři kredity) řádně vyzkoušeli, ale ono to tady je vlastně pořád o tom samém. Jenom s nepříjemně vzrůstající obtížností.
A bohužel neexistuje, že byste si mohli trať projet jenom tak - piánko - a vychutnat si v klidu a pohodě grafickou stránku hry. Navíc, pokud pojedete etapu např. v noci a nemůžete rozsvítit světla, je to obtížnost na druhou. A jestliže v prvním seriálu Grand Prix stačilo dojet na třetím místě ze čtyř zúčastněných, najednou po vás chtějí, abyste byli hnedle první. Takže pilování, pilování a znovu pilování nových tratí, aby vám jejich profil přešel do paměti, abyste si uvědomili, že ve třetím okruhu je na daném místě už pěkná zácpa (takže se jí musíte vyhnout rafinovaným manévrem), abyste seznali, že tohle není hra milosrdná k vašim chybám.
Time Attack je vlastně takový klasický Ghost mód, v němž závodíte nejenom proti svému lepšímu času, ale opět skrze Checkpointy. Head to Head představuje žádaný multiplayer pro dva hráče při splitscreenu a je znovu prostoupen Checkpointy. A pokud si postupem ve hře v módu Special zpřístupníte bonusové Face Off či Survival (průjezd tratí bez jediné havárie – he?), zjistíte, že
Burnout skutečně představuje závodní titul, který vám vydrží opravdu hodně dlouho.
Jak skrze hlavní mód Championship pokračujete dále, otevíráte si další a další tratě a stáváte se na hře stále více závislými. I když tady zejména tehdy, že jste velkými fandy tohoto žánru, v opačném případě může být výsledný dojem díky tvrdým herním pravidlům diskutabilní.
Vcelku by mi nevadilo, kdyby tu k závodění přibylo něco více interakce, tak prostoupené 18-Wheeler, nebo-li hra se omezuje toliko na drcení plechů aut. Také bych uvítal nějaký zpestřující prvek, např. kdybych tady mohl po vzoru série Need for Speed zažít stíhačku s policejními složkami, jejichž vozy se tu též porůznu vyskytují (také autobusy, kamióny, rozličná osobní - taxíky - a nákladní auta, dodávky, zkrátka vše, na co na silnicích běžně narazíte, ale s absencí chodců a lidiček vůbec). Bohužel nikoliv, všechny herní režimy jsou zaměřené toliko jedním směrem, což je trochu škoda, ale nedá se nic dělat. Ono i tak je to dostatečně velká zábava a nebyl nikdo, kdo by na první pohled (i na další) nebyl Burnoutem doslova nadšen.
| Burnout | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
