Není tomu tak dávno, kdy jsem si stěžoval na nedostatek taktických akcí na současné herní scéně, a najednou jich je všude plno – Full Spectrum Warrior (všechny platformy), Star Wars: Republic Commando (pouze Xbox a PC) a Brothers in Arms: Road To Hill 30 (dále jen BIA). A právě na posledně jmenovaného zástupce mého oblíbeného žánru se dnes podíváme.
Vzhledem k mimořádně úspěšné marketingové kampani Ubisoftu nepředpokládám, že byste BIA ještě neokusili, či o něm dokonce vůbec neslyšeli. Protože však potřebuji splnit požadovaný limit znaků pro recenzi, vše vám znovu podrobně vyloží :-). Jak bylo částečně řečeno výše, jedná se o taktické akční drama, odehrávající se v severní Francii v průběhu několika málo dní po spojenecké invazi v Normandii. Hra vás postaví do role sgt. Bakera, jenž po mnohých peripetiích provázejících výsadek v noci 6.6.1944, zůstane spolu se třinácti spolubojovníky uprostřed nepřátelského území, kde prožije nejdramatičtější týden svého života. Ačkoli je příběh podán vcelku umně a efektně, nijak zvlášť mě nechytl, a dokonce takové zvraty, jako například smrt některého z mých „bratrů“, mě nechaly vcelku klidným. Ať se snažím sebevíc, nejsem schopen s jistotou určit
příčinu tohoto cynického chování – možná jsem příliš zhýčkán japonskou videoherní produkcí (pravdou je, že když jdu hrát hru z Východu, beru si k televizi preventivně dostatečnou zásobu papírových kapesníků, i kdyby šlo o simulaci zírání do stropu), nebo snad přílišnou provařeností tématu druhé světové války. Kdo ví.
Přímo ve first-person pohledu můžete zadávat příkazy svým kolegům a aktivně tak velet celému týmu.
Každopádně své osobní námitky k příběhu do výsledného hodnocení započítávat nebudu, poněvadž - jak jsem řekl - z objektivního hlediska je příběh velmi dobrý; nechybí hlavní hrdina, zapamatovatelné vedlejší postavy, solidní scénář, něco trapných vtípků a závěrečná bitva. Pokud vám prostředí druhé světové války imponuje, zklamáni nebudete.
Tvůrci BIA své dílo koncipovali jako 3D akci, okořeněnou špetkou strategie a taktiky v podobě týmové spolupráce při odstraňování nepřátelských vojáků. Jak jsem si před několika týdny liboval při hraní Full Spectrum Warrior,
jak je krásně taktický a strategický – zkrátka revoluční – tak BIA mě vrátil zpátky do tvrdé reality: oproti
FSW jde o klasickou střílečku. Na druhou stranu by bylo nefér házet BIA do jednoho pytle k sériím
Medal of Honor či Call of Duty. Sice zde rovněž ovládáte právě jednoho
vojáka, ovšem přímo ve first-person pohledu můžete zadávat příkazy svým kolegům a aktivně tak velet celému týmu. Kupříkladu spatříte strom, najedete na něj zaměřovacím křížem a zmáčknete R1 - voják k onomu stromu hbitě doběhne a schová se za ním. Hru je též možno pozastavit a odzoomovat kameru tak, aby zabírala celé bitevní pole. Je to sice pěkné na efekt, ovšem v praxi vcelku neužitečné, neboť z tohoto pohledu nemůžete své vojáky rozmisťovat ani jim zadávat příkazy.
Celkově je tento koncept velmi intuitivní a zpočátku i dost zábavný, problémy nastanou, budete-li se snažit provádět jakékoli složitější taktické úkony. V takovém případě pohoříte – z pohledu první osoby totiž nelze vojáky rozmisťovat dostatečně rychle a efektivně, abyste mohli plně využít svého strategického důvtipu. Veškerá taktika ve hře tedy spočívá 1. v nalezení úkrytu před nepřátelskými kulkami, 2. v zadání příkazu „Krycí palba“ svým spolubojovníkům a konečně v následném vpadnutí překvapenému nepříteli do zad. Trochu málo na taktickou hru, co? Druhou třískou do oka stratégova pak je umělá idiocie
nepřátel. To, co němečtí vojáci občas předvádí, zavání až kabaretním představením – jestliže jsem během hraní nepotřeboval zmiňované papírové kapesníky, pak náhradní spodní prádlo ano :-)
nutno podotknout, že hra mimořádně dobře ubíhá, od začátku až do konce.
Nejlepší bude uvést pár příkladů: Máte za úkol infiltrovat nepřátelská kasárna. Vstoupíte tedy do nich a spatříte místnost plnou odpočívajících Němců, co teď? Střelíte jednoho, načež hned vedle stojící dvojice klábosících vojáků zůstane ohromeně stát, tak ji eliminujete taky a zbývající dva Němci se na vás mezitím s křikem vrhnou, zuřivě mávajíce samopaly nad hlavou, pročež si vyslouží rovněž každý po jedné kulce. Pět fragů během několika sekund bez jediného škrábnutí - to je slušné skóre, před nímž by zbledl i Rambo. Nebo ukořistíte nepřátelský těžký kulomet nacházející se na konci ulice, když tu se na opačné straně objeví skupinka nepřátel, odešlete ji tedy na pravdu boží, načež se ze všech stran začnou řítit Němci, ovšem ani je nenapadne schovat se tu za převráceným autem, tam za dřevěným trakařem, ne, všichni se s heroickým rykem ženou přímo k vaší pozici vstříc jisté smrti.
Samozřejmě že na podobné kiksy narazíte za celou hru pouze několikrát a nemá to tedy na výsledný prožitek až tak velký vliv, přesto mě to přimělo k menšímu zamyšlení. Xbox 360 byl představen před pár týdny, PS3 o pár dní později a Revolution drží krok, přičemž všichni nadšeně mluví o revoluci v domácí zábavě a utápí nás v hardwarových specifikacích znamenajících prý
fotorealistickou grafiku a dokonalý herní zážitek. Jenže k čemu bude fotorealistická grafika, když s ní nebude korespondovat patřičná umělá inteligence? Nechci malovat čerta na zeď, ale za těch uplynulých 10 - 12 let není pokrok v umělé inteligenci
počítačových her nijak zvlášť patrný a pochybuji, že next-gen konzole budou v tomto směru znamenat nějaký zásadní evoluční skok. Zkrátka jsem zvědav, jak si s tímto problémem vývojáři v nejbližší době poradí, doufejme, že ku naší plné spokojenosti a nezůstaneme odkázáni výhradně na online hry.
Ale vraťme se k BIA. A abych jenom nehaněl, nutno podotknout, že hra mimořádně dobře ubíhá, od začátku až do konce: například ukládání pozice je řešeno ve formě checkpointů, přičemž po několikerém neúspěšném pokusu v určitém úseku, se vám tento restartuje s obnoveným zdravím. To je užitečné a ač by se tak vzhledem k výše řečenému možná nezdálo, hra není nijak
jednoduchá a některé úrovně oplývají natolik zvýšeným množstvím (byť mentálně inkompetentních) nepřátel, že jakékoli bonusy přijdou vhod. Druhým je pak tolerance hry ke ztrátám ve vašich řadách – misi můžete dokončit, i když vám nepřátelé pobijí celý tým. Nepůsobí sice moc realisticky, když vašeho kolegu rozmetá nepřátelský granát a on je o pár minut později na jiném
místě opět „ready to action“, ale hratelnost by měla být nad realističností, toho si byli tvůrci naštěstí vědomi.
Až na občasné menší problémy s mířením na pravé páčce, je Klady a zápory ovládání příjemné a intuitivní.
Technická stránka hry evidentně ždímá hardware PS2 seč to jde, přesto jsou mnohé textury neostré, málo detailní, animace v porovnání s PC verzí taktéž neobstojí. Na druhou stranu v konkurenci 3D akcí na PS2 si BIA rozhodně nevede špatně a řadí se k nadprůměru. Co mě zarmoutilo víc, je nezvykle nekvalitní zvuk – ačkoli je ve formátu Pro Logic II, tzn. že stereo signál by měl být rozveden do pěti kanálů, ve skutečnosti tomu tak není a zadní reproduktory občas přehrávají zvuky, které nemají a naopak. Navíc samotná kvalita zvuků je také nevýrazná, výstřel z pušky zní asi jako prasklá guma v teplácích, výbuch granátu pro jistotu není slyšet skoro vůbec. Zkrátka – zvukaři svoji práci odbyli.
|
Akce má slušný spád
Ne příliš dobře zvládnutá zvuková stránkaZávěrečný posudek se tedy nese v pozitivním tónu – tým programátorů z Gearboxu odvedl solidní práci, BIA je hrou efektní, konceptuálně bez výraznějších chyb a z technického hlediska lehce nadprůměrnou. Jde o titul, který sice žánr FPS akcí přímo neredefinuje, nicméně příjemně oživuje.
| Brothers in Arms: Road to Hill 30 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
