Brothers in Arms: Road to Hill 30

Na první pohled vypadá jako tucty jiných stříleček s tématem 2. Světové války. Při bližším zkoumání ale zjistíme, že v sobě Brothers in Arms skrývají daleko více. Co? To se dočtete v následující recenzi.

Pecka nebo další průměrná střílečka?
Brothers in Arms: Road to Hill 30 (dále jen BiA) je 3D akční hra z pohledu první osoby, zasazená do tématu 2. Světové války. Na rozdíl od klasický stříleček jako Call of Duty nebo Medal of Honor si tvůrci dali za cíl ukázat hráči reáliemi podložený příběh a lokace, na rozdíl od arkádovitosti dvou výše zmíněných titulů. Hra začíná Operací Overlord 6. června roku 1944 seskokem na území Normandie v severní Francii. Znalci dějepisu nebo válečného filmu Zachraňte vojína Ryana si určitě vybaví masakr při vylodění na pláži Omaha, ale toho se ve hře účastnit bohužel nebudeme (což není nic divného vzhledem k tomu, že jste výsadkáři a seskakujete padákem). Vžijete se do role výsadkáře Matta Bakera ze 101. výsadkové divize „Screaming Eagles“, které budete velet. A když říkám velet, myslím to smrtelně vážně.

Spolupráce se svými kolegy je klíčová a bez nich byste to daleko nedotáhli, takže pokud nechcete skončit pod drnem po pár sekundách, zapomeňte na samostatné nájezdy á la Rambo.

Nikdy jsem nechtěl být velitelem jednotky
Přestože z toho Baker moc velkou radost nemá, spočine velení jednotky na jeho bedrech. A jak takové velení probíhá? Baker může současně velet dvěma jednotkám – jednotka představuje třeba jen jednoho pěšáka, ale třeba i čtyři nebo dokonce tank. Rozkazy udílíte velice jednoduše pouze s pomocí pravého tlačítka myši – stačí stisknout, ukázat na cíl a pustit. Cíl může být buď pouze místo, kam se mají přesunou nebo třeba nepřátelská jednotka, na kterou mají zaútočit. Pokud velíte dvěma jednotkám, udílíte jim rozkazy separátně a přepínáte se mezi nimi klávesou Shift. Nutno podotknout, že spolupráce se svými kolegy je klíčová a bez nich byste to daleko nedotáhli, takže pokud nechcete skončit pod drnem po pár sekundách, zapomeňte na samostatné nájezdy á la Rambo.

Stejně jako v reálu je velice obtížné trefit někoho, kdo se ukrývá v nějaké úkrytu, je to skoro nemožné i tady. Frontální útok na někoho, kdo se krčí za zídkou nebo jinou neprůstřelnou překážkou je téměř jistá sebevražda, takže na to musíte fikaně. Od toho tady máte právě svoji jednotku. Většinu času budete mít k dispozici dva týmy – „fire team“ a „assault team“ .Zatímco jednomu dáte rozkaz pálit na nepřítele v úkrytu, kterého tím zastrašíte (jen blázen vystrčí hlavu, když na něj někdo střílí), s druhým si zmetky v zákopu pěkně obejdete a nic netuše je odpravíte zákeřně zezadu. Hra je koncipována tak, aby vždy existovala nějaká cesta, jak se dostat nepříteli do zad a v tom je právě kouzlo celé hry.

Vaši parťáci se chovají přesně tak, jak jim přikážete a nedělají žádné blbosti. Nezasekávají se o překážky, nenechají se bezdůvodně postřílet a střílí krátkými dávkami kombinovanými s krytím.

Já nebýt hloupý
Umělá inteligence je kořením celé hry a nebudu přehánět, když řeknu, že taková se jen tak nevidí. Pokud svůj tým pošlete na nějaké místo, budou cestou střílet od boku směrem do nepřátelských řad, aby se alespoň kryli a na místě sami naleznou před nepřátelskou palbou ten nejlepší úkryt. Totéž u nepřátel – pokud máte převahu, ustupují, apod. Když je obejdete, nebudou o vás skutečně vědět do té doby, než na sebe upozorníte. Vaši parťáci se chovají přesně tak, jak jim přikážete a nedělají žádné blbosti. Nezasekávají se o překážky, nenechají se bezdůvodně postřílet a střílí krátkými dávkami kombinovanými s krytím. Pokud ovládáte tank, je to stejné. Hlavní dělo sice ovládat nemůžete, ale můžete vylézt na tank a chopit se ovládání kulometu, který má ale bohužel omezený úhel působnosti, takže pokud je tank nevhodně otočen, neuvidíte také nic. Umělá inteligence si tedy zaslouží jasnou jedničku.

Realita za každou cenu
Při tvorbě BiA byl jedním z hlavních cílů autorů ukázat hráči 2. Světovou válku z pohledu výsadkáře přesně tak, jak to bylo ve skutečnosti. Nejen že si ke spolupráci přizvali válečného veterána - plukovníka Johna F. Antala, který měl za úkol dohlížet nad historickými reáliemi, apod., ale také vymodelovali krajinu přesně podle dobových fotografií a leteckých i normálních snímků ze současnosti. Plukovník tak vzal kluky z Gearboxu na armádní střelnici, kde jim ukázal pravé zbraně, které byly ve 2. Světové válce používány. Zvuky, které tak ve hře uslyšíte jsou nahrány přímo z těchto unikátních kousků a graficky byly podle nich také vymodelovány. Vývojáři si z nich pěkně zastříleli a jejich vlastnosti tak přesně přenesly do hry, takže až se budete divit, proč ten Thompson kope že by vám mohl vyrazit zuby, není to chybka v enginu, ale realita! Většinu zbraní, se kterými se ve hře setkáte máte v samostatných tabulkách okolo.

Některé zbraně v BiA - spojenci.

M1911 Semi-Automatic Pistol
Základní sekundární zbraň většiny amerických vojáků je kolt M1911 ráže .45 už od počátku 20. století. Zásobník je na sedm nábojů (plus jeden v komoře) a nejefektivnější je do vzdálenosti osmdesáti stop. Ve hře ho moc často nepoužijete, protože dáte přednost silnějším kalibrům.

M1 Garand Semi-Automatic Rifle
Puška M1 Garand byla základní zbraň americké pěchoty v 2. Světové válce. Do zásobníku se vešlo osm nábojů ráže .30 a efektivní střelba byla do vzdálenosti 1300 stop. Je poměrně přesná i účinná, takže to bude ve hře jedna z vašich nejpoužívanějších zbraní.

M1A1 Sub-Machine Gun
Samopal známý spíše pod názvem "Tommy Gun" nebo "Thompson" je plně automatická zbraň s kadencí 600-700 ran ráže .45 za minutu ze zásobníků na dvacet nábojů. Nejvhodnější byl na krátkou, maximálně střední vzdálenost.

M1918 Browning Automatic Rifle (BAR)
BAR je občas označován jako jedna z nejlepších zbraní v americké armádě. Používá stejnou munici ráže .30 jako třeba M1 Garand a je schopen vypálit až 450 ran za minutu. Zpětný efekt je ale dost velký, takže se vyplatí střílet pouze malými dávkami.

Jak už jsem poznamenal výše, snažili se autoři reálně zpracovat i terén. Získali spousty dobových fotografií, najezdili spousty kilometrů po severní Francii a své poznatky dokonale implementovali do hry. Během osmnácti misí, které ve hře projdete nachodíte spousty kroků po skutečné severní Francii. Po dokončení každé mise se vám zpřístupní nějaký bonusový materiál, ve kterém naleznete nějaké dokumenty o tvorbě hry, postavách, apod. a také porovnání dobových fotografií s herním enginem u kterých je skutečně znát, že autoři zde odvedli pořádný kus práce. Design misí tak nejsou jen tak narychlo vytvořené úrovně, ale skutečný terén, kterým výsadkáři ze „Screaming Eagles“ procházeli.

Některé zbraně v BiA - nepřátelé.

Walter P38 Semi Automatic Pistol
Základní pistole německé pěchoty je právě tento nenápadný prcek. Zásobník je na osm nábojů a hodí se pro boje na velmi krátkou vzdálenost. Ve hře ho skoro neuvidíte, protože většina vojáků překvapivě útoči lepšími zbraněmi.

MP40 Sub-Machine Gun
Tato zbraň se objevila už v 1. Světové válce a byla masivně nasazována i ve druhé. Je schopen za minutu vystřelit až 500 ran ráže 9mm. Obecně byl americkými vojáky oblíbenější než Thompson kvůli své přesnosti a větší spolehlivosti.

MP44 Sturmgewehr Assault Rifle
Samopal známý spíše jako STG44 používá munici 7.92mm, které dokáže vychrlit až 500 za minutu. Efektivní vzdálenost použití je 250 stop. Speciální zásobník byl navržen přímo pro tuto zbraň. Je poměrně účinný, mě osobně sedl víc než Thompson.

Panzerfaust 60 Rocket Launcher
Bazuka přezdívaná jako „Tank Destroyer“ byla obávanou zbraní proti tankům a těžké technice. Díky jednoduchému ovládání (instrukce byly i na štítku přímo na hlavici) a velké účinnosti byla masivně nasazována. Efektivní vzdálenost je jedno sto stop.

Válka není žádný mejdan
Vzhledem k tomu, že realita je tady to hlavní, nejedná se o žádnou oddechovou záležitost na chvilky mezi mytím nádobí a čaji o páté. Hra je celkem obtížná a umocňuje to fakt, že nelze ukládat kdykoliv a je zde pouze systém checkpointů. Sami tvůrci ale uznávají, že válka není fér, ale počítačová hra by měla být, takže pokud budete nějaký úsek opakovat vícekrát, nabídne vám hra kompletní vyléčení vás a vašich spolubojovníků a doplnění munice. Rovněž na začátku každé mise bude vaše skvadra kompletní, přestože jste dříve třeba o někoho přišli. Standardně máte dokonce vypnutý zaměřovač, ale ten lze naštěstí v nastavení hry zapnout, protože jinak by to bylo opravdu maso. Pokud uvidíte nepřítele, objeví se nad ním červený puntík, takže o něm budete vědět (drsoni tuto volbu vypnou). Další pomůckou je tzv. „Situational Awareness View“, co je něco jako rozhled po bojišti. Hra se pozastaví a vy se můžete z výšky rozhodnout, kudy půjdete nebo kde je nepřítel (za předpokladu, že už jste ho zahlédli). Bohužel v tomto pohledu hra stojí a vy nemůžete udílet rozkazy, takže jsem tuto vychytávku použil pouze asi dvakrát.

Co se týká designu, tak tady není hře co vytknout vzhledem k faktu, že je téměř vše perfektně vymodelováno podle skutečnosti. Modely postav jsou prvotřídní – každý vypadá jinak, mají vlastní mimiku, chování, apod.

Reálné i zpracování?
Grafická stránka BiA je jedním slovem parádní. Co se týká designu, tak tady není hře co vytknout vzhledem k faktu, že je téměř vše perfektně vymodelováno podle skutečnosti. Modely postav jsou prvotřídní – každý vypadá jinak, mají vlastní mimiku, chování, apod. Grafika se prostě povedla a obsahuje všechny moderní technologie (tzn. že s GeForce4 MX se nechytáte). I přes tento fakt mi hra nepřišla nijak zvlášť náročná a na své GeForce4 Ti 4200 jsem ji plynule hrál v 800x600 na téměř plné detaily.

Ruku v ruce s výtečným grafickým zpracováním jde i zvuková stránka hry. Vše je opět ze skutečnosti a například zvuky zbraní byly nahrány také na střelnici. K namluvení také nemám jedinou výtku, vše je jak má být, takže uslyšíte drsnou vojenskou mluvu, která pro nějaké to méně slušné slovo jde daleko asi jako štamgast k výčepu. Trošku zamrzí absence hudby (hraje pouze v hlavním menu a v animacích), ale v těžkých bojích byste ji stejně asi moc nevnímali.

Nějaká ta muška…
Přestože je BiA skvělá hra, která chytne a nepustí, má nějaké své neduhy. Za prvé je hra příšerně krátká. Dá se dohrát za dva poklidné večery na normální obtížnost a to je hodně málo. Jak už je v dnešní době zvykem, není konec takový, jak bychom si konec představovali, takže se možná chystá nášup v podobě datadisku. Nechme se překvapit. Další věc, která mi vadila byla neprůstřelnost materiálů. Je úplně jedno, jestli se fašoun schovává za kamennou zídkou nebo prkenným plůtkem, neprostřelíte nic a to zrovna hře, která chce být co nejvíc reálná, na kráse nepřidá. Další věci jsou už jen malé mušky, jako nemožnost lehnout si (jde si pouze kleknout) nebo občas opravdu krutá obtížnost. To už bych byl ale puntičkář, takže toho necháme.

Verdikt: Brother in Arms jsou unikátní hrou, která v sobě kombinuje originalitu, velmi reálné zpracování, skvělé grafické a zvukové zpracování a perfektní umělou inteligenci. Škoda jen té krátké herní doby.