Z východu k nám proudí nevídané množství her. Za to bychom mohli být jedině vděční, jen kdyby tyto tituly také oplývaly potřebnou kvalitou. Rozpadlý Sovětský svaz totiž produkuje především brak, pouze tu a tam se objeví výjimka potvrzující pravidlo. Naštěstí jich pořád přibývá a čas od času máme čest se skutečně kvalitním projektem. Vezměme si například takový S.T.A.L.K.E.R. od ukrajinských GSC Gamewordl, který se dá zařadit mezi nejočekávanější hry současnosti a pokud by dopadl jinak, než na jedničku, šlo by zcela určitě o zklamání. Z Ukrajiny je kupodivu i další velmi očekávaný titul a sice Boiling Point: Road to Hell, jenž se v prvotní fází vývoje jmenoval Xenus. Na svědomí ho mají odpadlíci z GSC, kteří si říkají Deep Shadows. Po strastiplném vývoji hra pod taktovkou Atari konečně vychází. Pojďme se na ni podrobněji podívat.
Tvůrci postavili Boiling Point na oblíbeném, ovšem dosti komplikovaném, systému naprosté volnosti. Pokud jste hráli poslední díly Grand Theft Auta nebo třeba Morrowind, víte celkem přesně, o čem mluvím.
Příběhem autoři hranici originality neatakují, ovšem využitím lukrativního a nepříliš opotřebovaného prostředí Jižní Ameriky, se jim daří vytvářet iluzi dobrého béčkového snímku. Lisa Myersová dělá reportérku ve fiktivní banánové
republice Realia, která není nepodobná Kolumbii. Jelikož jde o stát prolezlý narkomafií, jíž Lisa nebezpečně šlape na paty, nemůže se holka divit, že ji jednoho dne unesou. Jejího tatíka, bývalého legionáře, který se domníval, že se zbraněmi už nebude mít nic společného, to nemůže nechat chladným. A právě do kůže Saula Myerse se vžíváte. Záchrana dcery bude hodně těžkou záležitostí, zároveň však také poměrně kvalitní zábavnou, která by ale mohla být mnohem výraznější, nebýt několika dosti nepříjemných chyb. Na tomto místě se ještě sluší dodat, že hodně podobný námět bude mít i český projekt El Matador, který ovšem na zápletku v kompaktněji pojaté hratelnosti sází přeci jen více.
Lisa zmizela při práci na reportáži o obávaném narkobaronovi jménem Don Pedro. To je jediná stopa, kterou Saul do začátku dostává a není vůbec divu, že se v jeho roli budete zpočátku cítit beznadějně ztracení. Tvůrci postavili Boiling Point na oblíbeném, ovšem dosti komplikovaném, systému naprosté volnosti. Pokud jste hráli poslední díly Grand Theft Auta nebo třeba Morrowind, víte celkem přesně,
o čem mluvím. Je jen na vás, co si na neuvěřitelných 450 kilometrech čtverečních počnete. Máte sice nezbytnou mapu, ale žádný plán, takže si nějaký budete muset hodně rychle vytvořit. Záchrana Lisy je jen zástěrkou pro obrovské dobrodružství, které vás k plnění hlavní dějové linky nijak nenutí, ba právě naopak. Často jsem zapomínal, za jakým účelem tu vlastně jsem a věnoval se výhradně tomu, co mě bavilo.
Po dlouhém loadování se konečně ocitáte v hlavním městě Realie, jímž je Puerto Sombra. Příjemně mě překvapila typická architektura, naopak trochu jsem byl zklamán nevyužitou příležitostí k vytvoření opravdu živoucí metropole. Základ by tu totiž byl a pokud by tvůrci bývali měli více času na zalidnění a promyšlení celé lokace, byl by stupeň atmosféry a sounáležitosti se zdejším světem přeci jen někde jinde. Ale ani tak nemusíme být vyloženě rozhořčeni. Zemědělci zde
prodávají čerstvé ovoce, nad střechami domů hlučí vrtule helikoptér guerilly a drogoví dealeři v temných koutech hledají nové zákazníky. Najdeme zde nemocnici, banku, bar, policejní základnu a také Lisinu redakci, v níž se nachází šéfredaktor, od kterého je záhodno odpíchnout celé vyšetřování.
I zdejším světem hýbou převážně peníze, takže pro nějakou tu informaci je třeba sáhnout hlouběji do kapsy, což se s počátečními tři tisíci pesos nedělá zrovna nejsnáze. Naštěstí máte i nůž či pistoli – poměrně zásadní předpoklady pro potřebný výdělek. Lidé v Realii se řadí k sedmi frakcím. První z nich je vláda následovaná guerillou, dále tu máme bandity, mafii, CIA, Indios a obyčejné civilní obyvatelstvo. Tyto partaje mají mezi sebou určité vztahy, které se čas od času mění. Některé jsou někdy spřátelené, jiné se naopak nachází v otevřené válce. Je jen na vás, k jaké z nich se přidáte, ale vězte, že tento krok ovlivní i náhled ostatních na vaši osobu. Kupříkladu, když vystřílíte pár gangsterů, budou spokojeni civilisté a nabídnou se k mnohým rozhovorům, ale je také třeba počítat s rozzuřením mafie, jež se tím pádem stane uzavřenější a získat její respekt bude složitější. Tento systém
je v Boiling Point velice dobře vyřešen a jelikož víceméně dobře šlape, dává pocit, že se skutečně nacházíte ve fungujícím státě.
Mluvit se dá se všemi občany Realie – jen tak propírat aktuální situaci, ptát se na cestu, obchodovat nebo domlouvat zakázky. Tak třeba potkáte stařenku, která chce převést přes ulici. Mnohem častěji však narazíte na tradiční questy jako něco někam donést, zabít danou osobu, povětšinou z konkurenční frakce apod. Je trochu škoda, že si tvůrci nedali větší práci s vymyšlením méně okoukaných úkolů, ale při podobném počtu se nutnost kopírování dá pochopit. Ostatně jen minimum podobně koncipovaných her je na tom jinak. Na příslušníky všech frakcí narazíte hezky pohromadě v hospodě. Zde nám také barman prozradí, jak se za poměrně vysoký obnos můžeme dostat do vily Dona Pedra, ovšem vzhledem k prázdné kase se raději uchýlíme k Donu Estebanovi, který pro nás má sérii adekvátně ohodnocených zakázek.
Velkým plusem hry je možnost ovládat veškeré stroje, na něž ve hře narazíte. Boiling Point se tím pádem ještě více podobá GTA.
Jedna z nich spočívá například v infiltraci vojenské základny, kde je třeba zabít jejího šéfa. Poté, co se nám to podaří, prostřílíme si cestu ven. V této chvíli jsme nepřítelem státu číslo jedna, což nás odsuzuje do pozice, z které spolupracujeme především s mafií či guerillou. Připravíte se tak sice o mnoho vládních misí, což je na druhou stranu další důvod pro opětovné zahrání. Boiling Point disponuje velmi silným RPG aspektem. V prakticky každé činnosti se totiž můžete zlepšovat. Zpočátku jste ve všem poleno, ale jakmile danou aktivitu začnete pravidelně vykonávat, zlepší se vám její atributy. Čím více cvičíte střelbu, tím se vám méně zasekává zbraň a kulky nelétají tak často vedle. V případě, že dlouho pochodujete, zvýší se vaše síla, takže unesete více věcí. Zlepšovat se dá i v aplikaci léků, drog, smlouvání atd.
|
Zbraní je opravdová spousta, jednotlivé typy zde nemá cenu ani rozepisovat, stačí jen říct, že zde najdete doopravdy vše, na co si jen vzpomenete. Navíc je mnoho kvérů modifikovatelných – není tak problémem namontovat si na zbraň
zaměřovač nebo zvětšit kapacitu zásobníku. Samozřejmě se dostanete i k neprůstřelným vestám a různým dalším věcičkám, z nichž hodně zaujmou především drogy, jež zlepší vaše schopnosti například při soubojích. V baru se můžete dokonce opít, ale nedivte se, když se začnete motat a neuvidíte úplně zřetelně.
Velkým plusem hry je možnost ovládat veškeré stroje, na něž ve hře narazíte. Boiling Point se tím pádem ještě více podobá GTA. Ovládat se dají klasické šunky, sportovní auta, jeepy, motorové čluny, vrtulníky a také tanky. Nejdříve je třeba si na kýžený stroj vydělat, takže nečekejte hned to nejlepší, pár prvních misí budete muset absolvovat a károu vaší dcerky, ale časem si už budete moci vybírat. Samozřejmě se mašiny dají i krást, ale nejde o úplně jednoduchou záležitost. Stejně tak nemůžete z fleku ovládat cokoliv. Nejdříve musíte projít výcvikovým kurzem, což platí především pro vrtulník a tank. Bez přibližovadel by byl Boiling Point nehratelný. Rozloha hry je totiž vážně grandiózní a dopravní prostředky tak tvoří nedílnou 
součást herního konceptu. Ovládání strojů není úplně jednoduché, jelikož fyzika je občas trochu přestřelená, ale poměrně brzy se s ním naučíte vycházet.
Boiling Point nabízí materiál na více jak sto hodin hraní. Avšak už tak po deseti hodinách máte většinu věcí objevenou. Města, vesničky Indios či vojenské báze vypadají pořád stejně. V celé Realii navíc narazíte jen na zhruba 15 modelů postav, což na uvěřitelnosti přeci jen trochu ubírá. O stejných úkolech už jsme mluvili. Většinu času pak strávíte v autě na rovných ulicích. Je sice pravdou, že džungle působí velice hustě a přírodně, všechno ostatní je ale dost nevýrazně a vyčpěle.
Hra běží na novém enginu, který by měl držet krok se současnou konkurencí, ovšem vůbec se tak neděje. V plných detailech vypadá vše v naprostém pořádku, jenže při snížení už je to mnohem horší. Textury se pak dají označit dokonce za hnusné. A vězte, že snižování detailů přijde, ať chcete nebo ne. Boiling Point se sice chlubí světem bez loadingových obrazovek, kde se vše načítá při běhu,
|
Rozloha světa, volnost pohybu
Stereotypní náplň
Boiling Point nabízí materiál na více jak sto hodin hraní. Avšak už tak po deseti hodinách máte většinu věcí objevenou.
U nás se hra v distribuci US Action objeví až po prázdninách v lokalizované verzi a za bratru lidovou cenu – 299 Kč. Do té doby máte možnost si ji zakoupit za plnou pálku v zahraničí, ale osobně bych vám vřele doporučil vyčkat. Aspoň se za tu dobu stihnou vychytat všechny nepříjemné problémy. Bez nich totiž bude Boiling Point velmi povedenou hrou, které ke špičce sice něco pořád schází, ale i tak dokáže dobře pobavit na dlouhou dobu. Uvítali bychom méně stereotypu, větší tah na bránu, na druhou stranu – podobných her vybavených naprostou volností je i dnes minimum. Můžete si plnit spoustu úkolů pro několik frakcí, jen tak si jezdit či létat po mapě a objevovat její krásy atd. Kdo nepotřebuje vodit za ručičku, bude se zde cítit jako ryba ve vodě.
