Bloodline - Češi umějí dělat hry?

Myslím, že každého z nás překvapilo náhlé a nečekané uvolnění akce, adventury a survivol hororu - Bloodline. Splnila však tato Česká hra od ZIMA Software naše očekávání? Nebo se z ní naopak stal propadák?

Tak trochu jsme si za poslední léta zvykli, že Češi hry dělat umějí - nebo že ruské hry jsou buď špatné nebo okopírované. Světově proslulé tituly z českých dílen jako třeba Mafia: City of Lost Heaven, Hidden & Dangerous 2 nebo Operation Flashpoint jsou více než pouhopouhým důkazem. Jaké to však bude s hrou z trochu jiného a neobvyklého soudku? Konkrétně ze soudku akce, adventury a survival hororu? Dopadne to minimálně stejně dobře jako u výše zmiňovaných, nebo to bude absolutní propadák? Budeme se na konci recenze stále držet slov "Češi umějí dělat hry"?

Tak trochu jsme si za poslední léta zvykli, že Češi hry dělat umějí - nebo že ruské hry jsou buď špatné nebo okopírované.

Zima Software rozhodně není neznámý tým, u nás v České republice se proslavili především čtyřdílnou sérií Polda, jejíž díly patří k jedněm z nejprodávanějších titulům u nás. Před několika lety se však Zima Software rozhodli, že ukáží světu, že zvládnou i něco náročnějšího a ohlásili akční survival horor Bloodline. I když hra měla vyjít už před třemi roky, světlo světa spatřila teprve nedávno, poměrně nečekaně, což překvapilo nejednoho z nás. Určitě si ale autoři Bloodline nemysleli, že hra dopadne tak, jak dopadla. Ostatně myšlenka a přání je jedna věc a konečný výtvor a dojem, jaký hra udělá na hráče, věc druhá. Kdo ví, možná kdyby hra vyšla v roce 2002, na kdy to původně autoři plánovali, třeba by dosáhla jiných úspěchů.

Neříkej hop ...
Když pomineme intro, které se přehrává ve Windows Media Playeru a vůbec celou úvodní obrazovku s menu, která odpovídá nějaké lepší freewarovce, tak zpočátku hra nevypadá vůbec špatně. Ocitnete se v místnosti na posteli v kůži člověka, který si na nic nemůže vzpomenout, ani na své jméno, proto se rozhodnete přijít celé věci na kloub - co se vlastně stalo? Všechno je doprovázeno skvělou atmosférickou hororovou hudbou, o které si ještě povíme. Hra nečekaně nabízí úctyhodné možnosti: otevírat většinu skříní, dveří, sbírat všemožné předměty, všimnete si i několika pěkně povedených textur. Vše tedy zatím nadějně poukazuje na zajímavou hru. Ale jak se říká, neříkej hop, dokud nejsi za překážkou.

Neříkej hop...
Protože právě při prvním střetu s nepřítelem veškerá naděje v dobrou hru upadá někam do těžko popsatelných míst. Boj se zombíkem působí strašně kostrbatě a všestranně jak pražské metro. Zvrhlejší hráče jistě potěší, že když do zombíka bodnou nožem, vystříkne z něj několik litrů krve, ale to je tak všechno. Ono bodání nožem není vůbec lehké, někdy se sice do dotěrného zombíka trefíte, ale jindy pro jistotu vůbec a to i třeba několikrát za sebou, což vede k určitě nepříjemnému zabití a následnému opakování levelu. Celkově boje s nepřítelem patří k horší stránce hry. A je jedno jestli se autoři snažili nebo nesnažili, zkrátka se jim to vůbec nepovedlo. Ale mělo by, protože právě střety se zombíky patří v Bloodline ke každodennímu chlebu.

Ale mělo by, protože právě střety se zombíky patří v Bloodline ke každodennímu chlebu.

Další nepěknou stránkou hry je až příliš přehnaná konfigurace - když jsem hru spouštěl na stroji, který svojí konfigurací byl zhruba na stejné úrovni minimální konfiguraci, která je uváděna na zadní straně krabice, tak hra byla zcela nehratelná. Už v menu jsem byl svědkem pramálo pěkné cukatury - ostatně jeden snímek za pět sekund není mnoho. Napadlo mě snížit všechny detaily na minimum, a tak když jsem se po deseti minutách dopídil za zběsilého mačkání enterů a šipek nahoru a dolu do položky Nastavení, zjistil jsem, že již nejnižší detaily nastaveny jsou. Zkusil jsem tedy zapnout i hru, a když jsem deset minut sledoval větrák jak se točí, zabalil jsem to a hru šel spustit na lepším počítači, na počítači, jehož konfigurace je na hranici 2 GHz, 512 MB RAM a 128 MB DDR na grafické kartě. Ale ani tento zdánlivě nadprůměrný stroj nestačil na bezchybný chod Bloodline. Hra však byla hratelná, což se u výše zmiňovaného počítače říci nedalo.

Už v menu jsem byl svědkem pramálo pěkné cukatury - ostatně jeden snímek za pět sekund není mnoho.

Budeme pokračovat. Jak jsem se již na začátku recenze zmiňoval o intru, které se přehrává ve Windows Media Playeru, tak to určitě není první a poslední průšvih. Následuje několik dalších věcí. O úvodním menu netřeba se zmiňovat. A když tedy pomineme i nekonečně dlouhý loading mezi jednotlivými levely, dostaneme se tedy přímo do hry. Často se Vám stane, že myš přestane reagovat na aktivní předměty, což někdy vede, jako v mém případě, k zběsilému mačkání tlačítek a následnému uvědomování si, že vlastně vaše klávesnice a myš za nic nemůžou :o). Častokrát jsem se také setkal s tím, že se hra při nahrávání uložené pozice nebo při opakování nějakého levelu zasekne, což opět k něčemu vede, tentokrát buď k miniaturnímu tlačítku RESET nebo k trojici kláves, které jistě dobře známe (Ctrl + Alt + Delete). Poté však již silně pochybuji, že Váš myší kurzor opět pokliká na Bloodline.exe, spíš bych si vsadil na cestu Start - Nastavení - Ovládací panely - Přidat nebo odebrat programy. Doufejme tedy, že se brzy snad uvolní nějaký patch, který tyto nedostatky opraví. Ale věřte, že těch nedostatků není málo.

Ale věřte, že těch nedostatků není málo.

Příběh
Samotný příběh už je vytvořen docela dobře, jistě patří k těm povedenějším věcem ve hře Bloodline. Jak jsme Vás již výše informovali, vžijete se do role hlavního hrdiny Jima Carda, který se probouzí na posteli. Posléze zjišťuje, že ztratil vědomí, a tak se vydává zjistit, co se vlastně v soukromém sanatoriu Dr. Browna stalo. Postupem času se Jimovi Cardovi vrací vědomí a vzpomíná si, že v sanatoriu Black Hill byla nalezena zmrzačená a umučená těla všech pacientů. Přežil pouze samotný Dr. Brown, majitel sanatoria, čímž se okamžitě stává prvním podezřelým. Jim Card má doktoru Brownovi pomoci s obhajobou v předem prohraném soudním procesu. Dr. Brown Jimovi Cardovi vypráví, jak se to stalo, ale zároveň říká, že si vše musí prožit na vlastní kůži, čehož dosáhnou hypnózou. A tak Jim Card s doktorovou šílenou nabídkou souhlasí. Postupem času však zjišťuje, že je vše až příliš reálné, přičemž mu tedy dochází, že to asi nebude jen tak nějaká hypnóza, ale skutečnost.

Hudba, grafika a atmosféra
Hudba a celková herní atmosféra se autorům také docela povedla. Typická hororová, atmosferická a interaktivní hudba, která nás v Bloodline provází na každém kroku, jistě nenechá žádného hráče chladným. Hudba se mění podle prostředí nebo i na základě toho, co se zrovna odehrává na obrazovce. Hudbu a vůbec většinu zvuků nemůžeme určitě považovat za slabinu hry. Stejně tak jako temné grafické prvky, všemožné efekty a stíny, které spolu s děsivou hudbou navodí tu správnou hororovou atmosféru. Grafika je také udělaná pěkně - především nabízí hra bezpočet kvalitních textur. Jde vidět, že autorům hororové filmy nejsou zakázaným ovocem, ba naopak - k vytvoření takovéto atmosféry museli shlédnout úctyhodnou řádku děsuplných filmů, jak nám to ostatně před pár lety prozradili v tomto rozhovoru. Před triem "hudba, grafika a atmosféra" tedy můžeme smeknout klobouk.

Typická hororová, atmosferická a interaktivní hudba, která nás v Bloodline provází na každém kroku, jistě nenechá žádného hráče chladným.

Verdikt
I když hra nabízí několik dobrých věcí - výše zmiňována hudba, grafika a atmosféra, tak to nestačí na počet věcí záporných. Ty jednoznačně převažují, a tak Bloodline, jakožto 3D akční survivol horor z Čech zkrátka neuspěl. A stoprocentně bych do koupě této hry nešel, i když nám ji autoři nabízí za přijatelných 799 Kč. Pokud uvažujete o koupi, být Vámi bych si to rychle rozmyslel nebo počkal, až vyjde nějaký ten opravný megapatch či až se hra na stáncích objeví za skutečně nějakou low-endovou cenu.