Blood Bowl PC: takový guláš není k vidění často

Vypadá jako americký fotbal, hraje se jako strategie a staví na pravidlech stolní hry vycucané z Warhammeru.

Blood Bowl | foto: pro iDNES.cz

Říká se, že sport je pokračováním války jinými prostředky. Nebo také těmi samými prostředky. Tak se prezentuje také hra Blood Bowl, kde jde především o údery, kopy, zašlápnutí, krev a vraždy.

Blood Bowl je vůbec nesmírně zajímavým titulem, jelikož působí jako sportovní kousek s podivnými postavami. Ve skutečnosti je ale strategií. Přesto se ale točí kolem podivné fantasy varianty amerického fotbalu.

Oproti obyčejným sportovním hrám své hráče neovládáte přímo, nýbrž prostřednictvím myši a jejích kliků. A to buď v reálném čase nebo tahovým způsobem.

K vítězství tak nepotřebujete rychlé a obratné prsty či kvalitní gamepad, ale jen a pouze dobré kroky či tahy.

Vývojářskému týmu Cyanide se tak z přihrávek, bloků a úderů podařilo vydestilovat solidní taktickou výzvu, i když v dlouhodobé perspektivě jí poněkud schází variabilita.

Cyanide nicméně Blood Bowl nevymyslelo od prázdného stolu. Strategie staví na stejnojmenné stolní hře, která je jakýmsi odštěpkem světa Warhammer. Také osm národů odpovídá předloze. Jedná se o trpaslíky, orky, lesní elfy, gobliny, bojovníky chaosu, ještěří stvoření a krysoidní Skavy.

Každá z frakcí má odlišné výhody a nevýhody, díky čemuž se za ně hraje odlišně. Zatímco trpaslíci jsou statní, ale pomalí, lesní elfové pro změnu slabí a mrštní.

Kromě toho každý národ vysílá na pažit různé typy sportovců. Orčí trollové dokáží hodit menší gobliny na protivníkovu polovinu, zvířecí lidé chaosu zase berou své rivaly na rohy.

Většina schopností je přitom pasivních. Sportovci se například šikovně vyhýbají nebo jdou při rvačkách zřídkakdy k zemi. Aktivních schopností, jako například sprint, mnoho není, což taktický prostor bohužel trochu omezuje.

Přesto musíte při hraní Blood Bowl dobře rozmýšlet. Především potom v klasickém herním módu. Ten se totiž orientuje striktně na pravidla předlohy a probíhá tahově. Tím pádem táhnete vy i váš protivník postupně s celým týmem.

V tomto případě je nesmírně důležité, abyste své hráče dobře rozmístili po poli tak, aby dokázali solidně blokovat soupeřovy nájezdy.

Při vyřazování některého z protivníků se vyplatí použít více vlastních sportovců a soupeře jimi obklíčit. Úspěch útoku totiž závisí na hodu kostkou a čím více máte hráčů kolem, tím více hodů kostkami a tím větší šance na úspěch. Potom lze vybrat nejlepší z výsledků. V ideálním případě soupeře odsoudíte do bezvědomí.

Pakliže útočíte jen se slabším hráčem, je třeba se smířit s variantou, že sami skončíte na zemi. Při takovýchto K.O. úderech či třeba špatných přihrávkách je tah okamžitě u konce a ke slovu se dostává protivník.

K tomu se přidává další omezení: v rámci tahu může pouze jeden sportovec zároveň běžet a zaútočit. I proto je zapotřebí všechny akce dobře naplánovat. A zároveň se smířit s tím, že hody kostkou jsou výrazným faktorem štěstí, který se dá jen problematicky ovlivnit.

Někdy se tak budete vztekat, když i přes perfektně postavenou obranu proběhne obratný elfí útočník a dá vám touchdown. Umělá inteligence navíc není vůbec špatná, a tak je tahový mód náročnější než realtimová varianta.

V reálném čase se Blood Bowl hraje zase o poznání hektičtěji, a tak je zapotřebí častěji zastavovat čas, abyste stihli rozdat rozumné rozkazy.

Když se soupeř řítí třeba po levé straně, měli byste zareagovat zahrazením jeho cesty kvalitními obránci, zároveň ale nezapomínat na pokrytí zbytku pole, abyste zabránili smrtícím přihrávkám.

Hraní v reálném čase je poněkud jednodušší také proto, že umělá inteligence v tomto případě nezvládá své úkoly tak brilantně. Občas na své polovině jen zmateně pobíhá a nechá vás sprintovat až k touchdownu. A to i na nejvyšší ze tří obtížností. To je přece jen škoda, jelikož napětí tak docela rychle vyprchá. Přitom není úplně od věci, že hráčovy přešlapy nemají tak zásadní důsledky jako při tahovém způsobu hraní.

Před zápasy je možné si hru pojistit či jiným způsobem ozvláštnit. Lze si tak například koupit zdravotníka, který léčí zranění nebo podplatit rozhodčí. Navíc se dají aktivovat neautorizovaná pravidla, teda ta, jež si autoři trochu pozměnili v zájmu zajímavější hry.

V jejich rámci si každý národ může najmout jednu extra talentovanou hvězdu a nakoupit lepší vybavení pro své hráče. Když je váš tým slabší než ten soupeřův, dostanete k dispozici více peněz. To je férové.

Nejzajímavějším módem je pochopitelně kampaň, v níž za přídavky platíte z týmové kasy, kterou plníte prémiemi za vítězství. Budujete si vlastní mužstvo, s nímž pak bojujete na turnajích.

Přitom sbírají hráči zkušenosti, a jakmile poskočí na další úroveň, mohou si aktivovat nové talenty. Kromě toho se staráte o transfery hráčů a vyjednáváte se sponzory. Člověk si připadá skoro jako v klasickém sportovním manažeru.

Na podobném principu staví také onlinové ligy. Je třeba se přihlásit do speciálně za tímto účelem vytvořené platformy a pak už jen s vlastním týmem bojovat proti až šedesáti soupeřům na turnajích. Přes lokální síť, Direct IP nebo dokonce u jednoho počítače (hotseat) si to mohou rozdat jen dva hráči.

Blood Bowl je jednoznačně zábavně se hrajícím počinem, který se dá označit rozhodně za originální a neokoukaný. Nabízí toho docela hodně, ale zase ne tolik na to, aby se po nějakých dvaceti třiceti hodinách hraní neobjevil stereotyp a rutina.

Přeci jen, za tým trpaslíků se hraje pokaždé velmi podobně a je celkem jedno, jaké mají hráči charakteristiky – to je jen detail. Určitou rozdílnost zaručují nabírané schopnosti, je však škoda, že jich není více.

To ale neznamená, že by Blood Bowl nebyl povedenou hrou. Naopak, licenci se podařilo převést na počítače překvapivě dobře, a to jak graficky, tak překvapivě zvukovou kulisou. Řízné komentátorské duo se sice opakuje, ale dodává zápasům tu správnou atmosféru.

Kdo si chce zkusit tak trochu odlišnou sportovní strategii, neměl by nad Blood Bowl váhat. Na pár desítek hodin nabízí zábavy dostatek a jedinečnou formou.