Druhá světová válka je nejčastějším motivem válečných her. Na strategickém poli se druhé světové válce věnovali především tvůrci tahových strategií, kteří kladli velký důraz na historickou přesnost událostí i specifikací bojových jednotek a jejich chování. Nejznámějšími tahovými sériemi byly Panzer General a hry od Talonsoftu - Eastern a Western front a Rising sun. S vývojem hráčské komunity se zájem přenesl k akčnějšímu pojetí v podobě realtimových strategií, kde konkurenci válcovala řada her Sudden Strike, která kombinovala perfektní grafiku s výbornou hratelností.
Do tohoto hájemství se nyní pustili ruští vývojáři ze společnosti Nival interactive, kteří se do práce vrhli podobně, jako se jejich předkové vrhali s granáty v ruce pod pásy německých Tigerů. Nival Interactive se zatím předvedli spíše jako tvůrci fantasy her s RPG elementem, jako jsou Rage of Mages nebo Etherlords. Blitzkrieg se od těchto her výrazně liší, i když prvky RPG ve hře také naleznete, jen pro fantazii moc místa nezbylo.
Už při prvním spuštění na hráče dýchne důvěrně známá atmosféra představující zbrojní výrobu ve válečných časech včetně polooděné dívky na americkém bombardéru, jednoduché menu laděné do vojenských barev i výběr možností, které se prostě s časem nemění. Možnosti nastavení jsou stejně strohé jako „přístrojová deska“ tanku T23. Rozlišení obrazovky je možné nastavit od 640x480 výše. Podpora nízkých rozlišení se v dnešních hrách už moc nenosí, ale pro majitele slabších strojů je to dobrá zpráva. U zvuku lze nastavit jen hlasitost pro efekty a soundtrack zvlášť. Obtížnost lze vybrat ve třech obvyklých stupních, podle schopností hráče nebo nálady.
Další volby už jsou zajímavější. Když pomineme multiplayer, zůstává tu hra jednoho hráče. K dispozici jsou tři kampaně, za Spojence, Němce a sovětskou armádu. Každá kampaň se dělí na kapitoly soustředěné podle významných střetů druhé světové války. Každá kapitola pak nabízí několik misí, jednu centrální a několik přípravných. Každý hráč má možnost volby, jakým způsobem si s danou situací poradí. Ostřílení válečníci se 
mohou vrhnout okamžitě na centrální misi a splnit tak klíčový úkol. Ostatní mohou projít nejprve přípravné mise a získat tak posily v podobě modernějších zbraní pro hlavní bitvu. První způsob zaručuje rychlejší postup a větší nervy, ten druhý slibuje delší zábavu a snadnější průběh hry. Uzavření každé kapitoly je kromě jiného odměněno také dalším prostřihem se záběry z druhé světové války.
Design misí je trochu zvláštní a je pevně spjat s filosofií hry, která klade velký důraz na logistiku. Prvek zásobování je v mnoha hrách opomíjen, ale při vedení skutečného válečného konfliktu je logistika stejně důležitá jako kvalitní pancíř nebo přesná děla. Ostatně jste to mohli sami sledovat ve zpravodajství z války v Iráku. U Blietzkriegu je tomu jinak. V drtivé většině misí je hlavním úkolem zabavení nepřátelských skladů nebo narušení komunikačních a zásobovacích tras.
Úkoly jsou rozděleny do několika bodů, které lze plnit v libovolném pořadí, ale většinou jde o lineární postup, tedy pokud se vyloženě nevyžíváte ve strategických zvrhlostech. To sice odpovídá realitě, ale trochu to snižuje 
variabilitu hry. I když se dočkáte i zajímavějších misí, jako je třeba obrana předem vybudovaných pozic proti silnému útoku nepřítele. Kromě velkých skladů je na všech mapách rozmístěno i několik menších zásobáren, které lze obsadit. Každá jednotka má k dispozici jen určité množství munice, když dojde, je nutné poslat zásobovací vozy nebo jednotku poslat k nejbližším zásobám vojenského materiálu. Pomocí zdrojů ve skladech je také možné opravovat poškozený zbrojní a dopravní park. Bez práce inženýrů/opravářů, kteří zvládají také stavět mosty, je úspěšné dokončení hry téměř nemyslitelné. Blitzkrieg pracuje s předem přiděleným počtem jednotek, občas sice dostanete posily, ale ztráta každé jednotky je velice citelná. Při dobrých výkonech jsou navíc jednotky povyšovány a přijít o vypracovanou veteránskou jednotku a nahradit ji zelenáči, kterým ještě teče mlíko po bradě, to není dobrý nápad.
Logistika se týká i pěšáků. Samozřejmě můžete nechat vojáky klusat po vlastních, ale vaši vojenští nadřízení dokáží ocenit, když použijete přidělené nákladní automobily k přepravě svých platfusáků. Tak zrychlíte jejich 
pohyb a získáte naději na své povýšení. Pravda, poněkud zvyšujete riziko ztráty celé vojenské jednotky, pokud váš truck náhodou odpálí dělostřelecký granát. Ale takový už byl a je vojenský život.
Další prvky reality zanesli do hry autoři v podobě modelů 240 jednotek vojsk Třetí říše, Spojenců a Sovětského svazu. Nejde jen o poměrně odpovídající vzhled jednotek, ale zejména o fyzikální model, který počítá s různou odolností proti různým typům útoku. Při tom AI tak odlišuje, nejen jakou zbraní je útok veden, ale také z které strany. Tanky jsou zranitelnější zezadu a seshora, zatímco čelní pancíř snese trochu hrubší zacházení. Model poškození má ale své mezery, samozřejmě. V zájmu zachování hratelnosti tak ruská „téčka“ po střetu s Tigrem plnou rychlostí couvají z boje přesto, že v reálu by vzhledem k rozsahu poškození nebylo možné ani pohnout věží. Oproti tomu potěší jiný detail – po vyřazení obsluhy (hezký termín pro brutální rozstřílení na kousky, ne?) lze obsadit nepřátelské protiletecké baterie, minomety a děla. Pro dělostřelectvo také platí výhodnost umístění na vyvýšená místa, což zvyšuje dostřel a dohled. U ostatních jednotek nemá převýšení výraznější efekt.
Další lapsus se vývojářům povedl při tvorbě sniperských jednotek. O ničivosti jejich zásahů nelze pochybovat, ale přeci jen je zvláštní, když sniper sám postřílí padesát protivníkových pěšáků bez sebemenšího rizika. Při odstřelování totiž NPC jednotky maximálně padnou na ústa nebo do zákopů, ale nikoho nenapadne zahájit střelbu směrem, odkud přilétají smrtící kulky. Při troše trpělivosti (a doplňování střeliva) tak lze projít s jednou jednotkou celou mapu a zlikvidovat veškerý odpor kromě těžké samohybné techniky, jejíž pancíř sniper ve hře nedokáže prostřelit. Bohužel neumí ani trefit do průzoru řidiče, pak by opravdu stačilo několik odstřelovačů a zbytek vojsk by mohl zahájit velký piknik.
Jako opačný příklad lze uvést frenetickou střelbu po parašutistických komandech, pokud se rozhodnete je vykopnout z letadla přímo nad hlídaným územím. To je o to aktuálnější nebezpečí, že letadla lze přivolat na dané místo a dále jejich destinaci nelze upravovat. Na druhou stranu jsou piloti inteligentní, takže pokud bombardér pošlete doprostřed lesa, jeho pilot si najde nějaké nepřátelské jednotky a trochu je zkropí.
Systém ovládání je klasický, pokud jste hráli Sudden Strike, nebudete mít nejmenší problém. Ptačí perspektiva pohledu na bojiště s trojrozměrnými jednotkami je výborným kompromisem mezi ovladatelností, přehledností a grafickým požitkem ze hry. Pro lepší organizaci ve větším měřítku slouží minimapa, vedle ní jsou ve spodní části obrazovky zobrazovány informace o vybraných jednotkách a tlačítka s příkazy. Všechny činnosti lze provádět buď myší nebo pomocí klávesových zkratek, což je samozřejmě rychlejší. Standardem je označování skupin, vytváření formací a zadávání posloupnosti rozkazů. V okamžicích, kdy nestíháte vydávat příkazy, je možné hru pozastavit nebo případně tok času zpomalit. Naopak, pokud přesouváte jednotky na větší vzdálenost a máte zabezpečený vzdušný prostor, můžete čas zrychlit a koukat, jak se té sebrance v uniformách práší za patami. Obzvláště legrační je dívat se v osminásobném zrychlení na plazící se jednotky.
Vzhledem k tomu, že se někdy můžete dostat do kleští, ze kterých není úniku, oceníte i klávesové zkratky pro rychlé uložení a nahrání hry. Ale pozor, hra monitoruje, jak často po těchto klávesách saháte a odvíjí od toho hodnocení vašeho postupu. Pro nováčky, kteří jsou zvyklí pouze na klasické realtime strategie založené na 
těžbě nerostných surovin a výrobě masivních množství jednotek, je určena řada průvodců od základního pohybu a obsazování budov přes minometnou palbu až po logistické funkce a další speciality.
Už několikrát jsem se zmínil o grafice, ale teprve teď přišel čas ji pořádně rozebrat. Hra podporuje rozlišení od 640x480 až do 1600x1200, které využijí jen majitelé opravdu velkých monitorů. Široké rozpětí obrazovkových módů svědčí o snaze vývojářů dopřát každému optimální herní zážitek a to i s ohledem na majitele starších strojů. Použití předrenderovaného terénu a 3D jednotek s pevným pohledem kamery je velice úsporné, co se nároků na HW týká. Hra běhá perfektně plynule v 1600x1200 na P4,1,6 GHz, 512 MB RAM a Ati Radeon 9000, ale v rozlišení 800x600 uspokojivě funguje i na AMD K6-550 MHz s 64 MB RAM a TNT2. Speciálně druhý zmíněný výkon je obdivuhodný a Blitzkrieg se tak stává naprostým favoritem pro všechny fanoušky strategií, kteří používají stejné železo od dob Command & Conquer: Red Alert. Při běhu na slabším HW si počítač občas pro udržení plynulosti vypomůže trikem – zpomalí herní čas. Tuto změnu hra samozřejmě oznamuje, takže není problém
se po chvilce plynutí času vrátit na původní úroveň. Rozhodně je to lepší řešení než klasické cukání.
Ve hře navštívíte kromě zelené západní Evropy také zasněžený sever a ruskou step, na skok se podíváte i do pouštních oblastí afrického kontinentu. Co se týká rozmanitosti prostředí, nelze čekat zázraky, ale jednotlivé objekty ve hře nevypadají špatně. Opravdová válka také není moc pestrobarevná záležitost. Efekty střelby, krev a výbuchy, to všechno je v pořádku. Utržená věž tanku je sice klišé, ale hezky to vypadá. Mnohé z nás potěší možnost téměř totální likvidace všech umělých objektů. Domy, ploty, telegrafní sloupy, to všechno podléhá zkáze. Stromy sice po zásahu neplanou, krátery v zemi nevytvoří překážku, ale to jsou jen detaily. Trochu rušivě působí jen nemožnost zničit hlavní sklad nepřítele v každé misi. Bylo by hezké, kdyby neopatrný útok znamenal zničení skladiště a tím pádem neúspěch.
Zvuková stránka hry je trochu bezpohlavní. Nenadchne, ani nezamrzí. Jednotky znepřátelených stran používají jazyk příslušného národa, ale zdá se mi, že němčina ani ruština moc neodpovídají tomu, co znám z filmů v původním znění. 
Zvuků prostředí si člověk moc nevšimne (jsou-li jaké) v dunění střel. Dá se říct, že většinu zbraní jde podle zvuku poznat, tedy typ, zvuk výstřelu z kanónu je pravděpodobně stejný pro všechny kanóny – nebo nemám dostatečně citlivé ucho. Tragická je hudba, ta je naprosto bezpohlavní a velice brzy vás přinutí tuto část vokálního projevu hry eliminovat. Ve srovnání s německými a ruskými bojovými písněmi ve hrách od Talonsoftu je hudba opravdu propadák, naštěstí ale neovlivňuje nijak zásadně herní prožitek, jinak by to byla škoda.
Blitzkrieg nabízí hráčům mnohem více než jen tři kampaně, pohlednou grafiku a běh na slabších počítačích. V realtime strategiích z druhé světové války mi vždycky chyběla encyklopedie bojových jednotek, tady ji najdete a i když není tak propracovaná jako třeba u her Talonsoftu, svůj účel plní výborně. Další přidanou hodnotou je editor. V něm lze vytvořit nejen jednotlivé mise, ale rovnou vlastní kampaně s použitím všech jednotek a objektů obsažených ve hře. Editor misí je dnes pomalu standard, ale vývojáři z Nival Interactive zašli ještě dál. Pomocí druhého editoru mohou hráči vytvářet vlastní nové jednotky nebo měnit textury na jednotkách stávajících. Pokud tedy toužíte po speciálním maskování nebo si chcete zahrát na Jiřího Černého a nastříkat nějaké to téčko na růžovo, nic vám nebrání.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
