Blazing Angels: Squadrons of WWII

Hardcore leteckých simulátorů kvapem ubývá, o čemž svědčí i Blazing Angels - svižné akční polétání, které by vás nemělo zklamat jak graficky, tak herně. Poznáte, co se ve vzduchu dá všechno dělat!

Nevyzpytatelnost dnešního světa se promítá i do herního businessu. Často si tak v novinkách a preview čteme o nadějných hrách a říkáme si, že přeci nemohou dopadnout špatně. Když pak vývojáři konečně usoudí, že myšlenky vzniklé v psychedelickém oparu vypadají sice moc hezky na skutečném i virtuálním papíře herních časopisů, ale do reality budou promítnutelné za bratru deset let, a hru konečně vydají ruku v ruce s omluvnými rozhovory, že příště to snad už opravdu vyjde, říkáme si, jak můžeme být pořád dokola tak naivní. Naštěstí ale existuje ještě druhá, smutek vyvažující, herní skupina, jejímiž zástupci zpočátku opovrhujeme, nicméně po nutném nainstalování a letmém zahrání z důvodu recenze, občas zjistíme, že si zde vývojáři, místo honění vlastního trika, dali opravdovou práci a vytvořili kus, který se dá velmi dobře hrát i bez léta trvajícího hypu.

Příběh hráče vsazuje do role zkušeného zámořského pilota, který za 2. světové války přišel posílit vzdušně-útočné a obranné řady Velké Británie.

Možná se teď sami sebe ptáte, co to tady plácám, ale jistě vás také zajímá, do jaké skupiny patří právě recenzovaní Blazing Angels. Nebudu vás dlouho napínat a čechrat si míček na smeč, mohl by mi totiž také ulétnout: je to ta druhá, nebál bych se říci lepší. Rumunské studio UbiSoftu svou mateřskou společnost rozhodně nezostudilo, přesně naopak – povedlo se mu vrátit zaprášená letadélka na monitory počítačů i televizní obrazovky napojené na next-gen konzole. Zmínka o konzolích zajisté všem stále doufajícím hardcore fanouškům simulátorů vzala poslední zbytky naděje, že by se mohlo jednat o zcela seriózní simulátor, jehož manuál je zapotřebí studovat několik nocí při světle lampičky. Vidím, že se dalších dvanáct do tuctu uklidnilo, takže můžeme pokračovat, pravověrní letci se zlatou soškou kniplu ve vitríně jistě prominou.

Poslední léta dávají jasně za pravdu všem, kdo hrám prorokovali postupnou ztrátu kdysi adorované realističnosti na úkor arkádového pojetí. Tento vývoj mají na svědomí pochopitelně masy, což rozhodně nejsou úzké kroužky všelijakým fetišem pošahaných jedinců, majících touhu trápit svůj mozek svou životní láskou k hardcore titulům všeho druhu. Krásný důkaz, kam to dopracovaly letecké simulátory, Blazing Angels nabízí. Někdejší žánr, jehož zástupců se mnohdy báli i ortodoxní fandové, dostává v tomto (a samozřejmě několika dalších) titulu zcela nový nádech. Nádech ve jménu zjednodušení. Naštěstí. Člověk se tak už nemusí umisťovat na stupních vítězů v soutěžích o rychlost psaní na počítači, aby si mohl zahrát letadélka. Všelijaké funkce totiž ani omylem nepokryjí všechny klávesy, ba právě naopak – Blazing Angels nutně vyžaduje jen několik málo tlačítek, která se hráčovi navíc vštípí už během loadingové obrazovky. Tutorial už je pak pouhým zpevněním se v kramflecích, a na jeho konci už se se svým letitým éroplánem budete ve vzduchu cítit jako ryba ve vodě.

Ještě, aby ne – vždyť příběh hráče vsazuje do role zkušeného zámořského pilota, který za 2. světové války přišel posílit vzdušně-útočné a obranné řady Velké Británie. Tím se ovšem vyprávění odebírá do role dobrovolné kulisy, kde mu to sluší poněkud rozporuplně. Neustále zlehčovaná a mnoha pestrobarevnými filtry podporovaná poetika krutého konfliktu v mnohém připomíná atmosféru postarších Crimson Skies. Nicméně většímu obtisku do hráčských srdcí brání nedotažení tohoto chvályhodného konceptu k dokonalé iluzi. V procesu pohlcování hrou jsem uvízl někde na půli cesty – nebylo mi úplně jasné, do jakého spektra autoři po této stránce směřovali. Zpočátku vtipné hlášky wingmanů, drsně glosujících okolní dění, se časem oposlouchají a do jisté míry splynou s orchestrálním soundtrackem.

Proletíte se v mnoha válečných strojích, s nimiž je radost spolupracovat – klávesnice bohatě postačí.

Létat si volně jako pták. S plně manévrovatelným letadlem. Jednoduše ovladatelným. S překrásnými vizuálními výjevy pod sebou. V krkolomných pozicích posílat k zemi stovky německých letadle. Chcete to? Blazing Angels nabízí plnohodnotnou vstupenku do světa těchto vytoužených zážitků. Proletíte se v mnoha válečných strojích, s nimiž je radost spolupracovat – klávesnice bohatě postačí, kdo chce, může do dění zapojit i myšku. Hned po prvním vzletu a osahání základních kontrolek oceníte parádní lehkost, s jakou vystřihnete všechny ty krkolomné, z filmů známé obraty, vrtule a další. Nemusíte si zatěžovat hlavu přemýšlením nad jakýmikoliv problémy, tady žijete okamžikem. A pokud se dostanete do nepříjemné situace, kdy hrozí například srážka, pokusíte se jí, se spoustou adrenalinu v krvi, zachránit. Někdy to sice nevyjde, ale většinou ano – to je pak panečku pocit! Krásná prostředí zamlžené Anglie, kupříkladu nad bombardovaným Londýnem nebo přístavním Dunkirku, výrazně kontrastují s bojišti na severu Afriky, kde slunce odrážené pískem oslňuje pilotovy oči. Efekty se zde ani v nejmenším nešetřilo.

Výše popsaného si užijete skutečně plnými doušky. Tak v čem je problém táhnoucí výsledné hodnocení mezi hranice pouhého nadprůměru? Inu, právě v tom, že je toho všeho moc a nic víc už nepřekvapí. Základní pojetí misí není špatně koncipováno – úkoly se střídají – jednou se bombarduje, pak zase stíhá a jinde dokonce fotí. Jenže v rámci jedné úrovně budete danou proceduru opakovat do aleluja, lépe řečeno než vás to přestane bavit. Záchrana v podobě uložení uprostřed mise, jež by dovolila si od repetivnosti odpočinout, neexistuje. Každou misi budete muset hezky dokončit, jinak si ji příště zopakujete celou. A to je pochopitelně nuda.

Klady a zápory

Dynamická hratelnost
Jednoduché ovládání
Multiplayer

Brzký stereotyp
Opakující se úkoly

Ano, stereotypu se v kampani nevyhnete, naštěstí nabízí Blazing Angels ještě solidně odvedený multiplayerový part, který vás u hry podrží další hodiny. Nabízí se slušná škála módů, z nichž by si měl vybrat každý. Zřejmě nejzábavnější je ovšem kooperace, a to dokonce ve split-screen podobě, v jejíž vzkříšení už jsem snad ani nedoufal. Kupodivu funguje celkem obstojně.

Létat si volně jako pták. S plně manévrovatelným letadlem. Jednoduše ovladatelným. S překrásnými vizuálními výjevy pod sebou. V krkolomných pozicích posílat k zemi stovky německých letadle. Chcete to?

Blazing Angels jsou hrou plnou krásných efektů a adrenalinové akce, kterou sice jistojistě pohrdne každý nadšenec do složitých leteckých simulátorů, ale naopak ji ocení příležitostní hráči, kteří budou nadšeni z možnosti prostě vzlétnout a cítit se volně se vším všudy. Svižná hratelnost se sice nedokázala oprostit od brzkého stereotypu, nicméně i tak stojí hra v solidní ceně za vyzkoušení.