RECENZE: Blair Witch není horor, ale simulátor nočního venčení psa

Kultovní filmový horor se ani tentokrát nedočkal adekvátní herní adaptace. Blair Witch obsahuje několik vynikajících momentů, ovšem mezi nimi vás čeká jen nuda a šeď.

Když jsem na letošním Gamescomu odcházel ze čtyřicetiminutové prezentace hry Blair Witch, byl jsem nadšený. Krásná grafika, tíživá atmosféra a v žánru adventur originální mechaniky působily opravdu zábavně. 

Prakticky celou hru strávíte v hlubokých lesích. Grafika je skvělá, ale i hodně náročná na HW.

Jenže to jsem ovšem nevěděl, že autoři do prezentované ukázky vybrali jen ty nejlepší pasáže a po zbytek cca pětihodinové hry mě čeká už jen jedna velká nuda. Jestli jsem někoho svým nadšeným preview povzbudil ke koupi, omlouvám se. Ale ne, peníze vám nevrátím, měli jste si počkat na plnohodnotnou recenzi.

Blair Witch je typický zástupce žánru tzv. walking simulátorů, tedy zážitkových her postavených z velké části na pečlivém průzkumu okolí a postupném odhalování příběhu. Problém je tentokrát v tom, že zde není co odhalovat.

Co si budeme povídat, ani filmová předloha nebyla zrovna nabitá událostmi, ovšem díky dobře poskládané partě hrdinů dokázala věrohodně zprostředkovat pocity strachu a bezmoci. 

Hra má sice trojnásobnou stopáž, ovšem jen jednu hlavní postavu a ta podobný druh vyprávění neutáhne. Obzvláště když je tak nenápaditá a šablonovitá jako místní vysloužilý policista Ellis. Psychické problémy doprovázené halucinacemi? Trauma z války i rozvodu? Flashbacky i nedůvěra bývalých kolegů? Dlouhé monology prokládané fňukáním a funěním? Všechna tato klišé tu máme v míře vrchovaté.

Kdyby ve hře nebyl pes Bullet, spadlo by naše hodnocení do červených čísel.

Naštěstí má Ellis neustále k dispozici vlčáka Bulleta, který je bezpochyby tím nejzajímavějším prvkem celé hry. Funguje zcela autonomně a jako každý správný pes pobíhá po okolí a vyhledává místa, co by si zasloužila vaši pozornost. 

Pokud mu tedy nedáte jiný příkaz. Vzhledem k tomu, že nějakých 80 procent hry strávíte jen chůzí vpřed, připadal jsem si občas, jako bych místo hraní videohry venčil virtuálního psa.

Druhou zajímavou mechanikou je možnost posouvat čas na několika vybraných místech hry. Ta mají asi nejblíže k něčemu, co bychom mohli nazvat hratelnost. Těch pár scén, kdy toho využijete, je fajn, ale v kontextu hry jde jen o bezvýznamná plácnutí do vody. 

Novinka v podobě jakýchsi soubojů je ryze trapná a mířit po vzoru Alana Wakea na vyskakující duchy mě vyloženě štvalo. 

Nic než zklamání

Dalším problémem je technické zpracování. Grafika je sice moc povedená, ale rychle se okouká. Navíc je proklatě špatně optimalizovaná. Bez nejmenšího přehánění jsem měl po celou dobu menší počet snímků za sekundu než u aktuálního technologického zázraku jménem Control. Chyba přitom není na mé straně, potíže hlásí i majitelé daleko dražších karet, než je moje průměrná 6GB 1060 GTX.

Polský Bloober Team má výborný odhad na skvělé zasazení, jenže jeho potenciál vůbec nedokáže využít. Stejně jako z předchozího Observera nebo dvou dílů Layers of Fear se i u Blair Witch po hodině hraní dostavuje šílený stereotyp, který postupně přerůstá v odpor. Ano, hrát se to dá a pár momentů možná stojí za zapamatování, ale to už je dnes proklatě málo. A to i v případě, že si hru stáhnete „zdarma“ v rámci předplatného Game Pass od Microsoftu. 

Než ztrácet čas u podobných pseudoartových nesmyslů, běžte si raději koupit skvělé Man of Medan (naše recenze), u kterého se nebudete nudit ani chvilku. Nebo vyvenčete svého opravdového psa.