Peter Molyneux, tvůrce božských děl (namátkou Populous), toho nasliboval ohledně hry Black & White opravdu mnoho. Snad až příliš. Záměrně používám slovíčko „hry“, neboť opravdu velmi dlouho se vedly rušné spekulace o žánru. Podle slov Petera, byť už přes rok starých, si v Black & White může každý najít to svoje. Základní ideu tvoří fakt, že existuje svět lidiček, bůh a jakési stvoření, jež se stává prostředníkem mezi bohem a lidičkami. Ti chtějí pouze vést svůj spokojený život. Žádný předem daný příběh, záleží jen a jen na vašem chování, jak se bude příběh odvíjet. Kdo chce, může se zaměřit na zušlechťování a výchovu své přerostlé obludy – miláčka. Vyspělá AI umožňuje vytvořit si svou unikátní bytost daleko přesahující všechny omezující tabulky. Nebo dát přednost budování a starání se o malé človíčky, jejichž jediným životním cílem je poklidný domov, množení se a modlení ke svému bohovi. Ovládání - již žádné nudné ikonky, na vše stačí jeden jediný kurzor, přesněji řečeno božská ruka, aby i ten největší srab pocítil drobnou špetku z božského syndromu. Setkáte se s dokonalým a naprosto pružným světem, akce vyvolává příslušnou reakci, ani samotní tvůrci si nejsou jisti, jak která situace dopadne. Tak co myslíte, podařilo se v Lionhead Studios splnit všechna výše jmenovaná očekávání? Ale kdeže. Black & White reprezentuje zářný příklad, kterak se vývojářům podaří, na základě
dobrého jména - či předchozích úspěchů - přesvědčit hráčskou veřejnost o unikátnosti svého nadcházejícího produktu. Z devadesáti procent následuje hořké zklamání, ale s tím se prostě nedá nic dělat. Teď bych mohl Black & White vynést do nebes, či opačně - smést z povrchu hráčského a ukázat tak svůj um skloubený s neúplatností. Ale nemohu. Za všemi těmi vývojářskými řečičkami se přece jenom ukrývá mnoho tvrdé práce, určitě hodně nadšení a tak trochu smíšené pocity neúplného naplnění vlastních cílů. Přes to všechno pozlátko a cukr na jazýčkách nám Peter Molyneux se svým týmem přinesl docela fajnovou záležitost. Nic není černobílé.
Co tedy lze od Black & White očekávat? Předně, upřesněme si žánr – klasická budovatelská strategie plná kouzel s prvky tamagoči, v závěru okořeněná heroickou bitvou (eventuelně bitvami). Začněme úvodní animací, od které se odvíjí celý příběh. Typická rodinka o jednom dítěti si udělá výlet, sleduje zapadající slunce, když se klučina rozhodne otestovat teplotu vody. Z dálky se blíží žraloci, už to vypadá, že malé tragédii nezabrání zhola nic. Animaci prolínají nic neříkající (pardon, neurčité) šoty z vesmíru, mající odkaz na onu nezastupitelnou duševní sféru božství. Příběh pokračuje. Z nebes se snese ruka
všemohoucího, uchopí děcko, vytáhne ho na břeh a první tři věřící máte v kapse. V celém svém pobláznění z vaší dobrotivosti vás přimějí k příchodu do jejich vesnice, čímž se naplní dávné proroctví. Stáváte se jejich patronem. Velmi nenásilnou formou se, za asistence anděla a ďábla, seznámíte s ovládáním, herním interfacem a zlehka přebruslíte do hry. Anděl udává rady typu „Mirkem Dušínem snadno a rychle“, ďáblík se zase ohromně raduje, když provedete nějakou „lumpárnu“ – třeba zachráníte vesničana a pak s ním mrštíte o skálu. Svou bytost získáte až po splnění tří úkolů, čili práce pro vesničany se začíná rozbíhat na plné obrátky. Po třech relativně jednoduchých hádankách vás trenérka nechá vybrat jednu ze tří obludek (opice, kráva, tygr), ale nebojte, jejich počet se později rozroste. Velmi pak záleží na jejich schopnosti učit se. K bytosti se ještě vrátím v dalším odstavečku, vás nadále čeká plnění povinných (zlatých svitků) a nepovinných (stříbrných svitků) úkolů. A ty jsou opravdu různorodé. Například hledám ztraceného bratra v lese, který se otrávil houbami. Možnosti existují - v kontrastu s tím, co tvůrci slibovali - prakticky pouze tři. Buď zemře, nebo ho zachráníte a posléze usmrtíte, a konečně ho můžete doopravdy zachránit. Možnosti a osa příběhu jsou předem naprosto připravené, jedině vaše bytost se vyvíjí nezávisle. Zpět k úkolům. Záchrana patří k těm zábavnějším, dojemná hudba, pláč… vyjádřené emoce velmi
dobře přispívají k příjemné, až melancholické atmosféře. Na druhou stranu, takové hledání ztracených ovcí či hracích kamenů je poměrně nudná a po čase frustrující záležitost. Při řešení problému mizejících dětí (ve stylu záporného Krysaře) bych vraždil – jenže jen tak nemohu. Zde bych poznamenal, že v rozlišení 640x480 si užíváte dobrovolně peklo, neboť titěrné objekty hned tak nenajdete a text se velmi špatně luští. Již v této fázi se projevuje jedna fatální věc – všechno trvá hrozně dlouho, nemá to spád. Občas vás něco opravdu zaujme, chvilku se tomu v nadšení věnujete, jenže o pár minut později začnete zívat a myslet na něco trochu jiného. Ano, Black & White vám vydrží opravdu hodně dlouho, ovšem za jakou cenu?
Bytost, o níž pečujete, se vyvíjí dle vaší výchovy. Pokud ji správně odměňujte, ukazujete, co je správné, a učíte novým věcem, přikloní se na stranu dobra. Na stranu druhou, necháte-li ji požírat vesničany, mlátíte ji, vychováte si agresivní potvoru, a to se může časem vymstít. Zní to hezky, přesto v tom nic revolučního neshledávám. Díky grafickému ztvárnění a hlavně větším očím (což je laciný, leč poměrně účinný trik) vždy rozeznáte náladu svého svěřence. Ovládání přes ruku mi docela vyhovuje, jenom těch ikonek bych se nezdráhal použít. Spousta věcí mi připadá silně nepraktických, zvlášť lomcování myšákem v 3D prostoru pro vyslání
správného požadavku občas vede k nedorozumění. Třeba jednou má bytost (ta hnusná potvora) jednoho vesničana namísto zachránění sežrala, a to i přes to, že Jiří Guth Jarkovský byl proti ní nevychovaný buran. Jak říkám, takováhle novinka ve hře potěší, nicméně z hlediska herního se nic objevného nekoná. Poměrně lépe dopadly různé vtípky nenásilně zasazené do dobrodružství. U vyplouvající lodi v předních prostorách spatříte chlápka s ženskou v póze ala Titanic a podobně.
Naprosto skvělý dojem ve mně zanechalo grafické zpracování. Členitý ostrov se stromy, kameny, v tom všem pobíhají lidičkové, občas zaprší, stmívá se… Takový západ slunce je něco naprosto úchvatného – můžete zavolat svou dívku, vzít ji kolem ramen a společně sledovat, jak se žhnoucí slunko ztrácí za obzorem. Ale jinak jsem normální. Krajinka vypadá skvěle, hlavně se v ní dá libovolně otáčet, posouvat a zoomovat. To si vyhlídnete pohlednou vesničanku a v mžiku jí vidíte až do výstřihu. Bez legrace. Otázkou zůstává, zda opravdu chcete. Ztvárnění postaviček zavání ulejvárnou, opravdu nechápu, proč je nešlo vyrobit o něco reálnější a pohlednější. Z dálky vypadají docela pěkně, jenom po přiblížení mi nesedí. Ale co, zvyknete si a hlavně ta krása všude kolem tenhle maličký neduh přebíjí. Když už
hovoříme o grafice, podívejme se na kouzla. Autoři zvolili poměrně efektní přístup, kdy myší na obrazovce kreslíte obrazce představující příslušné kouzlo. Jednoduché, dobře vypadající, tady se jednoduché ovládání vyplatilo. Kouzla využíváte buď k přesvědčování cizích vesnic, záškodnictví a v aplikaci na bytost i k boji. Mimochodem, každou vesnici charakterizuje počet věřících ve vás – nebo opačně, kolik lidí ještě musíte obrátit na svou stranu, aby vám vesnice připadla. Docela švanda.
Ale co budování a herní principy? Pomyslné srdce vaší vesnice tvoří chrám, přes který ovládáte prakticky všechno. Jeho vnitřek obsahuje spoustu důležitých informací, až po ukládání pozice (ve chrámu vyberete dveře – možno i klávesovou zkratkou). To sice na pohled vypadá hezky, ovšem praktičnost opět, na úkor pozlátka, ustupuje do pozadí. Po chvíli už jen štve. Než se totiž dostanete k vytouženému SAVE / LOAD, klidně si dejte kafe. Další významnou stavbu tvoří místo, kde lidičkové uctívají vaši bytost. Zde navíc určujete, jaké kouzlo si vymodlíte a přikazujete povytažením obelisku lidem, aby odběhli tančit k chrámu a tak produkovali energii nutnou k sesílání kouzel. Ve třetí význačné stavbě – skladišti – se ukládají suroviny jako dřevo a potrava. Potravu sklízejí vesničané z polí (další „stavba“),
dřevo vyzískají pokácením stromu. Hodný bůh může rukou drapnout libovolný strom a jeho umístěním do skladiště se automaticky promění v nařezané fošny. Vesničané si vás zamilují a vy navíc urychlíte produkci. Jak božské. Chcete-li postavit některou z dalších staveb (obydlí pro množící se lidičky, hřbitov pro mrtvé… black and white?), dovezete dřevo do dílny. Tam z něj vyrobí stavební krabice, které se, dle vaší volby, kombinují. Názorně, z jedné krabice postavíte malé obydlí, ze dvou větší, z jiného počtu novou dílnu… znáte to. Když vyčerpáte k přesvědčení nepřítele všechna kouzla a on to stále nechce zabalit, obvykle dochází k bitce mezi bytostmi. Bojuje se v malé arénce kolem, přičemž myší klikáte na tělo nepřítele a tím určujete, kam bude praštěn. Kliknete-li na sebe, provedete obrannou techniku. Do mely se skvěle praží kouzly a není to vůbec špatné. Jenže než k tomu dojde, uběhne moře času.
A v tom je asi ten největší problém, všechno trvá hrozně dlouho. Black & White oplývá velmi zajímavým námětem, i jednotlivé aspekty znějí prostě úžasně. Grafika se povedla na výbornou, jenom to zpracování… chybí tomu potřebná dynamika a šmrnc. Pokud se neunudíte, máte na nějaký ten týden vystaráno. A nekamenujte mě :-).
P.S.: Minimální konfiguraci v tabulce berte opravdu jako minimální ke spuštění, nikoli ke hraní. Otestováno.
| Black & White | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
