Bioshock PC - akční revoluce?

Nejočekávanější akce tohoto roku si z naší recenze odnáší nekompromisní ortel. Jaký je? A jaký je vůbec výlet do podmořské utopie, které někdo hodně popustil opratě? Povíme vám úplně všechno!

Bioshock by se dal v učebnici o herním vývoji skvěle použít jako kapitola „Přehnaný marketing“. Posledních několik měsíců jsme byli téměř každý den bombardování po hrstkách dávkovanými screenshoty, a když se poštěstilo, pak i videi. Kdo se o hru aspoň trochu zajímal, znal dlouho před vydáním genezi podmořského světa ještě detailněji, než jak je líčena v samotném příběhu. Byli jsme důvěrně obeznámeni s nepřáteli, dokonce i taktikami, které na ně platí. 2K Games mohlo být celkem jedno, že takovéto odhalování vnitřností, jež každý rozumný vývojář střeží jako oko v hlavě coby překvapení pro hráče, může znamenat narušení herního zážitku. Mnohem důležitější byla záruka, že Bioshock ještě před vydáním vyletí do čela žebříčků prodejnosti. To se povedlo. Je to ale skutečně „must-have“ kousek, jak ho označily podezřele brzy se objevivší recenze? Vězte, že není jednoduché psát kritiku na hru, o níž ví všichni všechno. Přesto nezbývá než pohledět na nejočekávanější hru roku se zdravým odstupem.

Kdo se o hru aspoň trochu zajímal, znal dlouho před vydáním genezi podmořského světa ještě detailněji, než jak je líčena v samotném příběhu.

O tom, že hlavní hrdina jako jediný přežije v roce 1960 havárii letadla nad centrálním Atlantikem, asi nemá cenu popisovat stohy virtuálního papíru. Každý má také povědomí o tom, že se po chvilce dostane do podmořského světa Rapture, který vybudoval Andrew Ryan a skupina těch nejpřednějších vědců, umělců, filozofů či lékařů. Mělo jít o realizaci utopistické vize dokonalého života, kde malost plebsu nepřekáží rozletu geniálních myšlenek. Tak geniálních, že přinesly degenerativní zkázu, o jakých se lidstvu „tam na povrchu“ může jen zdát. Géniové byli uneseni vlastními schopnostmi, notně podporovanými genetickými materiály. Hráč se dostává do již rozháraného prostředí, kde spolu zápolí mocenské skupiny, původně s dobrým úmyslem zamýšlené experimenty daly vzniknout strašlivostem, jimž není možné se vyhnout, stejně jako podivné kombinaci „zničené krásy“ všude kolem.

české screeny

Je to právě podmořský svět a nonšalantnost, s jakou je zpracován, co hru v tomto ohledu posunuje div ne na piedestal akčního žánru. Bez ohledu na skutečnost, že na tento svůj trumf hra na jiných místech dost hřeší, nelze pominout umělecký a perfekcionistický přístup, jež dávají vzniknout především zpočátku, kdy jde o opravdu něco nového, intenzivnímu zážitku, jaký je srovnatelný jen s nejvytříbenější konkurencí. Promyšlenost na vás dýchá z každého koutu. Rapture nevzniklo z ničeho – bez podrobných podkladů a bezpočtu vizí, které hráč ve výsledku ani nevidí, ale přesto jsou důležité stejně jako viditelné podněty, by něco tak kompaktního a strhujícího stěží mohlo vzniknout.

Neubráním se klišé a napíšu, že úvodní desítky minut budete doslova hltat každičký stůl, letmo pohozenou panenku, ledabyle zaparkovaný kočárek, půjdete za každým zvukem, ačkoliv vám bude jasné, že si s vámi autoři dělají, co chtějí. Iluze je dokonalá a vy se rádi budete nechat klamat. Ne, Bioshock ani v nejmenším nenabízí rozlehlý, volně prozkoumávatelný svět. Už z důvodu zvoleného scénáře tu není takový potenciál svobody jako třeba v Oblivionu. Ba vůbec volnost jako taková tu neplatí za silnou komoditu. Chceš do morku propracované detaily? Pak se spokoj s linearitou sem tam protknutou skriptovaným okamžikem.

Bioshock věru není hardcorovou záležitostí, byť si ho tak mnozí falešní vizionáři představovali.

Naštěstí existuje linearita a linearita. Bioshock jednoznačně sahá po lepší z obou možností a nevytyčuje koridor s mnoha dveřmi po stranách, které se ale nedají otevřít. Rapture je poměrně solidně rozvrstvený lán podmořského světa a většinou před naběhnutím do té správné chodby poskytuje sdostatek času pro průzkum a slídění po užitečných věcech. Pokaždé je ale zcela jasně předestřeno, co se po vás chce, a jak toho dosáhnete. Nejen to – Bioshock věru není hardcorovou záležitostí, byť si ho tak mnozí falešní vizionáři představovali. Naopak – je málo mainstreamových akcí, kde hráče k cíli naviguje šipka v horní části obrazovky. Zde vám bude věrnou společnicí, ruku v ruce s mapou, která má krom funkce orientační ještě účel poradní. Nevíte-li už opravdu kudy kam (třeba když jste pro něco posláni do již prošlých lokací, kde se obecně hůře pátrá), stačí párkrát kliknout a několik použitelných tipů je rázem na světě.

VIDEO

První část příběhu si odbudete pod vedením jakéhosi Atlase, který se s vámi spojí, ještě než vylezete ze zrezlého batyskafu. Nepomáhá vám však z prosté lidskosti – tu v Rapture nehledejte –, nýbrž i on má své priority. Není ale mým úkolem vyzrazovat na tomto místě příběh, ačkoliv je překvapivě plytký. Pravda, střílečky mají zřídkakdy lepší, nicméně v případě Bioshocku, u nějž měl být děj jedním z nosných pilířů, bych čekal intenzivnější naraci, méně kostrbaté plynutí a vůbec znatelnější nahuštění, jež by v tomto prostředí rozhodně mělo opodstatnění. Někdo se možná spokojí s dvěma kvalitními konci, ale výplň mezi startovním výstřelem a cílovou páskou jsem si zkrátka představoval o poznání naléhavější. Nicméně nechci, aby mi bylo špatně porozuměno – ve hře rozhodně je co objevovat. Každou chvíli dostanete možnost pohroužit se do událostí minulých a dozvědět se něco o historii Rapture a toho, jak se to tam všechno vlastně semlelo. Ona červená nit, která by nepřestávala táhnout, mi tu ale prostě chyběla.

Nepříliš ideální ochrana

Jak už to tak s ochranami proti kopírování bývá, vzedme se proti nim brzy vlna odporu – nejinak je to v případě Bioshocku, jehož protipirátský zámek má navíc pár nepříjemných specifik. Základem je dobře známá ochrana SecuROM, která je však kombinovaná s nutností aktivovat hru přes internet. Je proto nutné vlastnit připojení – jiným způsobem Bioshock neautorizujete. Navíc tu jsou ale nepříliš logická omezení. Hru totiž po vydání šlo mít souběžně nainstalovanou pouze na dvou počítačích. Po vlně nevole hráčů 2K Games toto číslo zvýšili na pět. Pokud hru odinstalujete, jeden „slot“ se opět uvolní. Jenže je nutné Bioshock opravdu regulérně odinstalovat. Jestliže se vám například jen zhroutí systém, je tu problém s neuvolněným, ale nepoužitelným slotem. Ken Levine z Irrational Games se nechal slyšet, že aktivace přes internet je otázkou jen několika prvních měsíců prodeje, kdy je hra takříkajíc v kurzu a lidé hledají cesty, jak si ji opatřit nelegálně. Opět se však ukazuje, že ochrana proti kopírování škodí především spořádaně nakupujícím. Piráti totiž ochranu Bioshocku dříve či později prolomí, ať už je jakákoliv.

Bioshock je dodnes nespravedlivě přívlastkován coby pokračovatel odkazu System Shocku. Větší mýlku v očekávání již nelze učinit. Bioshock je v první řadě akcí, ve druhé zase akcí a v té třetí tu jsou do akce dobře zakomponované plasmidy, tedy schopnosti chcete-li. Kontinuální vývoj postavy veškerý žádný, pokud nepočítáme víceméně externí vylepšování se v disciplínách typu hacking.

Někdo se možná spokojí s dvěma kvalitními konci, ale výplň mezi startovním výstřelem a cílovou páskou jsem si zkrátka představoval o poznání naléhavější.

Hacking

Bioshock je hra plná zajímavostí a hravých momentů. Velkou roli v ní přitom hraje hacking, kterým se můžete dostat například do sejfů, ale především jeho prostřednictvím lze získat na svou stranu kamery či obranné střílny, jež pak mohou být vítaným spojencem v boji. Nic ale není zadarmo, a tak úspěšný hacking předpokládá splněnou minihru. Ta vychází ze starého dobrého základu kladení potrubí a její obtížnost závisí na tom, k čemu zrovna chcete získat přístup. Zpočátku jde o příjemné zpestření, ale musíme říci, že časem šlo o zdlouhavý a až příliš často se opakující proces. Proto se vyplatí hledat vylepšováky hackingu, aby šlo vše mnohem hladčeji.

Plasmidy ale jsou jednou z nejdůležitějších součástí hry – ne že ne. A právě ony jí dodávají ještě špetku oné nelineárnosti v rámci uzavřeného prostředí. Brzy pochopíte (protože hra na to od samého začátku apeluje), že se prakticky všechny ve hře vyvstalé situace dají řešit několika způsoby. V případě, že pojedete na nejjednodušší obtížnost, dost možná vystačíte se zbraněmi a po dokončení si budete klepat na čelo, co všichni na Bioshocku vidí. Dáte-li si však tu práci – a na vyšší obtížnosti vám nic jiného nezbude –, pak se připravte na opravdové ródeo.

Už s úvodními plasmidy, elektrickým výbojem a ohněm, se dá napáchat pěkně rozmanitá neplecha. V prvním případě to je především omráčení, zneškodnění mechanických strojů, popřípadě prásknutí do vody, po němž to odnese všechno v ní stojící. Chvíli se také budete bavit pouhým zapalováním obětí a jejich zmateným pobíháním po úrovních. Brzy ale zjistíte, že se po zemi rozteklo až podezřele velké množství oleje. Tak proč ho nezapálit? Konečný výsledek je podobný jako v případě elektřiny a vody. Takto dobře pořídíte s úvodními monstry, ale jakmile se vám jich sejde více a na scéně se vyskytne pár automatických střílen, alarmem štvaní dronové a nebo rovnou Big Daddy, dobře uplatníte veškerý plasmidový repertoár, co máte zrovna v kapse. Jsou tu prostředky k získání souputníků na svou stranu, případně k jejich poštvání proti sobě navzájem. Plasmidů je značné množství, klidně bych vystačil s menším počtem, protože zvlášť některé kousky se vám do konce hry nestačí okoukat, určitě to však není bod ke kárání. „Kouzla“ se dají mezi sebou nejrůznějšími způsoby kombinovat a doplňovat zbraněmi, což dává vzniknout atraktivnímu a variabilnímu koktejlu. Zřídkakdy si v akci zabojujete na tolik způsobů.

Je pochopitelné, že má Bioshock spíše pomalejší spád. Nejde o žádnou sprintovací hru, nepřátel bývá vždy spíše méně než více najednou, takže se před nimi není problém schovat. A i oni před vámi v pro ně nepříjemných chvílích budou utíkat. Umělá inteligence je pro jednotlivé typy nepřátel rozdílná, kdovíjakého zázraku jsme se ale nedočkali, například ve F.E.A.R. či Far Cry si kontrahenti vedou lépe. Je ale pravdou, že Bioshock na chování nepřátel zase až tak nestojí. A dokud toto nevykazuje chyby, můžeme být spokojeni. Navíc se život na Rapture neřídí nijak striktními pravidly, takže na nepřátele můžete narazit klidně i na místech, o nichž jste si mysleli, že jsou vyčištěná. Nejen tehdy se třeba i leknete. Uvážlivý postup je v některých případech přímo nezbytný. Úrovně jsou často koncipovány tak, aby se hráč mohl na nejrůznější situace připravit a vymyslet si taktiku.

TIP: Otestujte demoverzi

Postupem ve hře si otevíráte nové sloty na plasmidy, tudíž jich v pozdějších fázích na „hotkeys“ můžete mít nastavených až šest, zbytek je potřeba zdlouhavě vybírat v menu. Za zmínku stojí i nejrůznější automaty ve hře přítomné a sloužící nejrůznějším účelům, na které ale hravě přijdete sami. Ve hře je vůbec obrovská škála malých vylepšováků a nápadů. Jedním z nejpovedenějších je například focení nepřátel – čím více fotek a čím kvalitnější jsou, tím lepší je vaše znalost o protivnících a tím efektivněji proti nim můžete nastoupit.

O použitém architektonickém stylu Art Deco padlo již mnoho slov a v recenzi nezbývá než potvrdit, že do hry bezvýhradně pasuje a stará o výraznou část atmosféry. Technologickou bázi obstarává Unreal engine 3, tudíž se není třeba obávat o vysokopolygonové modely postav, kvalitní textury ani povedené efekty. O to příjemněji překvapí, že hra relativně bez problému funguje na minimální konfiguraci.

Klady a zápory

Perfektně zpracované prostředí
Neuvěřitelně variabilní boje

Chybí výraznější příběh
Synchronizace titulků a dabingu hapruje

899 Kč
České titulky

Úrovně jsou často koncipovány tak, aby se hráč mohl na nejrůznější situace připravit a promyslet si taktiku.

Na Bioshock čekali mnozí jako na spasení, které mělo herní vývoj vyvést ze slepé uličky k lepším zítřkům. Tím ale výtvor Irrational Games při nejlepší vůli nemůže být. Mnohé překvapí, jak moc vychází ze standardů tradičních akcí z pohledu první osoby. Balí je však do neuvěřitelně poutavého hávu, a pokud bych měl použít filmovou terminologii – je na něm znát každý dolar. Těch 20-25 hodin hraní si opravdu užijete a mnohé momenty vám nejspíš na dlouho uvíznou v paměti. Nikoliv však jako revoluce, ale jako opravdu zábavně strávený čas. Škoda že se nepovedlo více promyslet příběh, hodnocení mohlo jít ještě výše, ale ani v tomto stavu by Bioshock neměl minout žádný fanda akcí a netradičních herních námětů.