Big Beach Sports – nuda na pláži

aktualizováno 
Ach, ty krásné velké písčité pláže. Kdo by se na nich jen tak rozvaloval? Pojďte si zasportovat!
40

Big Beach Sports

Platforma: Wii
Výrobce: HB Studios

  • Ve více lidech se to dá vydržet i déle
  • Technická stránka neurazí
  • Nuda při hře o samotě je takřka okamžitá
  • Příliš výrazný prvek náhody

Na pár hodin ucházející zábava pro několik hráčů, ale nic víc. Rozhodně není důvod se k tomu vracet.

Herní karta

Big Beach Sports

Big Beach SportsAno, máte pravdu. Pohled na obrázky vás bezpochyby utvrdil v tom, co jste tušili už podle názvu hry. Je tady další kolekce sportovně založených miniher pro Wii. Začíná to být otrava? Pro některé z nás – nebo spíš pro většinu z nás, máme-li za „nás“ považovat čtenáře BonusWebu – už je to otrava docela dlouho a v současné době se to spíše začíná podobat obludné komedii o zástupech neschopných zlatokopů. Jedna firma za druhou se snaží na úspěchu Wii přiživit urychleným chrlením více či méně zpackaných klonů miniherních kolekcí od Nintenda.

Ve hře Big Beach Sports je na výběr ze šesti sportů.

Jenže on je výsledek trochu jiný, když na takový miniprojekt vyčleníte malý tým špičkových lidí, které v přestávkách mezi obědem a poradou supervizuje Miyamoto, než když najmete outsourcovanou skupinku indie vývojářů z Bangladéše, strčíte jim pod rypák nástroje a po čtvrt roce bastlení začnete výsledek vydávat za jedinečnou Big Beach Sportslegraci pro každého. Tedy pro každého, kdo je ochoten zaplatit řádově vyšší sumu než vysolil za onen předobraz od Nintenda.

Nevím tedy přesně, jak dlouho a jakým způsobem vznikala hra Big Beach Sports, a dokonce ani nevím, jaká je doporučená maloobchodní cena tohoto skvostu. Nechci to vědět. Nikdy si tu věc za víc než pár stovek nekoupím, dokonce ani kdyby mě celá rodina přemlouvala na kolenou a s brekem vzpomínala na ty úžasné mávací a kvrdlací orgie, které jsme si během hraní té či oné minihry užili. To jen tak na uvítanou, abyste měli představu, jak moc se neztotožňuji s představami kohosi v THQ, že tenhle titul bude letním šlágrem pro ovečky z řad příznivců Nintenda.

Big Beach SportsVe hře Big Beach Sports je na výběr ze šesti sportů, které se všechny odehrávají v prostředích připomínajících pláže. Hráči jsou roztomilé karikované postavičky s vyceněnými výrazy a kolem hřišť se potloukají podobné postavičky spolu se zvířátky. Abych popsal komplet celou hru, stačilo by mi vyjmenovat ony sporty a pro představu doplnit něco o tom, jak se v nich co ovládá. To by ale asi nemohlo být nazýváno „recenze“, takže výčet sportů naleznete pohromadě v infoboxu, k ovládání snad jen tolik, že mohutně využívá pohybové funkce a teď už si jen dopodrobna rozebereme nějaké problémky a souvislosti.

Když se začnu zamýšlet nad tím, co konkrétního by se dalo o tomto titulu napsat, jako první mě napadne hudba. Nepamatuji si žádnou specifickou melodii. Vím ale, že není nikterak špatná, a přesto se jí daří neustálým opakováním hráče po nějaké době poněkud iritovat. Po stránce grafiky je víceméně všechno jak má být, ale kamera má někdy (speciálně u Disc Golfu) tendenci zabírat dění z nesmyslného úhlu, takže není Big Beach Sportsvidět, co se stalo a proč vlastně.

Ovládání hry je založeno na jednoduchých základních pohybech.

Interface je nekomplikovaný a nejenže využívá ukazovací funkce, on dokonce umí nastavit kurzor na tlačítko, o němž se předpokládá, že ho zmáčknete, jakmile si prohlédnete například výsledkovou tabulku. Přesně to se stane, když váš ovladač v danou chvíli míří jinam, než na obrazovku. To má za následek příjemný pocit, že nemusíte pokaždé znovu vykonávat stejný zbytečný pohyb, a je to skoro víc, než by člověk očekával od 3rd party hry.

Stejně příjemné pocity ale bohužel nezažijete u hry samotné, zejména jste-li na to sami. Počítačoví protivníci jsou herně impotentní a nezajímaví, a herní systém jako takový neskýtá pražádný důvod ke snaze o dosažení jakékoli „vyšší“ úrovně dovednosti. V provádění jednotlivých sportovních pohybů hraje příliš velkou roli Big Beach Sportsnáhoda. Ne ale proto, jak se možná domnívají odpůrci filozofie Wii, že by docházelo k nepřesnostem v detekci pohybů.

Ovládání hry je založeno na jednoduchých základních pohybech, jejichž výsledek ovlivníte pouze nepatrně, například časem, kdy příslušný pohyb provedete, nebo silou švihu. Přitom někde platí to a jinde zase ono, nepamatuji si, že by někde bylo zapotřebí přesně se trefit a ještě k tomu regulovat vloženou sílu.

Veskrze lákavý výběr plážově sportovních zábavních kratochvílí

Po pravdě řečeno, šest sportů není zase tak málo. Oči vám však přestanou přecházet ve chvíli, kdy zjistíte, že postavičky v kolektivních sportech samy běhají a určují směr svých kopů nebo odpalů (bohužel ne vždy právě chytře), zatímco tam, kde dochází ke střídání soupeřů, číhá alespoň nepříjemnost v podobě nedostatečného vlivu na prováděné činnosti.

Volleybal – tradiční plážový sport. Občas je zapotřebí trochu postřehu, ale jinak je to taková pohodička, alespoň tedy ve zdejším podání.

American Football – ovládáte quarterbacka a snažíte se přihrát spoluhráči, kterého následně sejmou obránci. Když se vám na tři pokusy podaří touchdown, skóujete. Pak se role obrací.

Disc Golf – pravidla jsou velice podobná golfu, ale místo odpalování míčku házíte diskem jako při frisbee.

Cricket – odpalujete a odpalujete, pak se strany prohodí a vy jen nadhazujete a nadhazujete. Prakticky nic zajímavého se tu neděje.

Boules – Házíte koule po dráze na určené místo. Hráči se střídají v pokusech dopravit vlastní koule co nejblíže cíli, kterým je menší kulička, a zároveň zabránit protivníkovi, aby udělal to samé.

Football – Velice, velice zjednodušený, popravdě řečeno dost možná nejprimitivnější fotbálek, co jsem kdy viděl. A to jsem viděl i jeden výstavní kousek z NESu.

Big Beach SportsTo by ostatně až tolik vadit nemuselo, kdyby podobně zjednodušené byly i podmínky prostředí. Nicméně v situaci, kdy se něco na hřišti stane a vy nejen že nemáte možnost to ovlivnit, ale ani tomu přizpůsobit svůj způsob hry, nemá cenu se o cokoli snažit. Pořizovat si tedy Big Beach Sports na single player je nesmysl, nebo dobrovolná sebetrýzeň. Už vůbec si nedovedu představit, že někdo o samotě hraje turnaj, jehož přítomnost bych u jiné hry nejspíš vyzdvihnul jako pozitivum. Odměny jsou naprosto nedostačující a neadekvátní psychickému úsilí, jež je zapotřebí vyvinout k několikanásobnému opakovanému hraní nějakého nezajímavého pseudosportu.

V multiplayeru je situace poněkud jiná, a nemusíte nutně vlastnit žádné malé děti. I dospělí se můžou kvalitně pobavit, i když u těch s nedostatkem smyslu pro humor bych doporučil předem se náležitě upravit za pomoci obveselujících látek. Ne, tím nemyslím barevné hadry. Hrát se dá až ve čtyřech najednou, a opravdu to může být velice uspokojivá zábava na několik sezení, než se vám zdejší nabídka omrzí nebo se přesunete k nějakému zajímavějšímu titulu. Každopádně si dejte pozor, kolik peněz za Big Beach Sports v obchodě vypláznete. Abyste nad svou investicí nezaplakali.

Autor:

Gamescom 2019

Největší světová herní výstava Gamescom 2019 opět přinesla řadu novinek a ukázek nadcházejících titulů. Velkou pozornost si získaly tituly Death Stranding, Watch Dogs: Legion a samozřejmě Cyberpunk 2077.

Hodnocení hry

Redakce

40 %

Čtenáři

35 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 36 čtenářů

Témata: Humor

Nejčtenější

Dvacet zásadních her roku 1999. Hlasujte, která byla nejlepší

GOTY 1999

Při loňské anketě o nejlepší hru roku 1998 se mohlo zdát, že tehdejší rok neměl v herní historii konkurenci. Letmý...

Excel jako herní platforma, lidé v něm vytvářejí neuvěřitelné věci

Graf v Excelu

Tabulkový procesor od Microsoftu nesmí chybět na žádném pracovním PC a je v podstatě synonymem nudy. Najdou se však...

KVÍZ: Git gut, n00bs sux! Rozumíte mluvě dnešních hráčů?

Grand Theft Auto 5

Stejně jako každá jiná komunita mají i hráči počítačových her svůj vlastní slovník, pro neznalé často nepochopitelný....

VIDEO: Jak by vypadal nový Doom, kdyby vyšel na MS-DOS v roce 1994

DOOM 4 VANILLA

Že se nadšení fanoušci snaží udržet své oblíbené hry při životě a neustále je vylepšují, aby na moderních počítačích...

Progamer chtěl uspět ve dvou hrách najednou, teď je pro smích

Linh "Seiko" Nguyen

Německý hráč východoasijského původu Linh „Seiko“ Nguyen překvapivě prohrál v kvalifikaci na prestižní turnaje v...

Další z rubriky

RECENZE: F1 2013 jsou parádní formule, ale doplácejí na roční vydávání

F1 2013

Nejenže je to jediná hra s oficiální licenci F1, ale navíc je opravdu dobrá. Jenže když vychází každý rok, je těžké to...

RECENZE: Legenda z roku 1984 nepokračuje. Moderní Karateka je odpad

Karateka

Původní Karateku naprogramoval v roce 1984 student univerzity Yale Jordan Mechner, který později přivedl na svět herní...

RECENZE: Kniha Zaklínač a jeho svět zaujme především fanoušky hry

Zaklínač a jeho svět

Nakladatelství Crew vydává ve spolupráci se společností Fantom Print knihu, která potěší fanoušky herní série o...

RECENZE: Dex ukazuje budoucnost, v níž bez implantátů nemá cenu žít

Dex

Česká hra Dex zasazuje tradiční žánr do ne úplně tradičního prostředí. Mladá dívka s modrými vlasy zachraňuje svět před...

Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku
Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku

Na 7. září připadá Světový den Duchennovy svalové dystrofie. Tímto vzácným genetickým onemocněním trpí i Jaroslav, který je v současnosti plně odkázaný na pomoc druhých.

Najdete na iDNES.cz