Série Battlefield stála u zrodu žánru multiplayerových válečných stříleček v otevřeném světě. Ke cti vydavatelství Electronic Arts budiž, že populární značku jen neždímalo a v posledních iteracích se naopak snažilo ji někam posunout, ovšem většina provedených změn byla spíše k horšímu.
Kvůli marné snaze naskakovat na aktuální trendy (battle royale, hrdinské střílečky) a neustálým posunům v časovém zasazení byl Battlefield vykastrován o svoji jednoznačnou identitu (kterou například konkurenční Call of Duty řeší pomocí podsérií jako Black Ops nebo Modern Warfare) a i když se stále prodával po milionech, byli zklamáni hráči i vydavatelé.
Je tak pochopitelné, že šestý díl zcela rezignuje na nějaký posun a jen opakuje osvědčený model třetího potažmo čtvrtého dílu, kdy byla série na vrcholu. Simuluje válečný konflikt blízké budoucnosti (2027–2028), takže veškeré reálie plus minus odpovídají současnosti, vrací se systém povolání, které jednoznačně určují hráčovu roli na bojišti, dokonce je zpátky i klasická příběhová kampaň.
V historických dílech vývojáři experimentovali s „povídkovou“ formou, minule se pak na zábavu pro jednoho hráče vykašlali úplně. Teď tu máme klasickou sérii těžce naskriptovaných misí s gradující intenzitou.
Battlefield 6 je velmi konzervativní a snaží se zprostředkovat válečnou atmosféru bez „cool“ efektů.
Autoři nastínili svět, ve kterém kvůli vnitřním rozkolům členských států klesá relevance vojenské organizace NATO. Toho využije soukromá vojenská organizace Pax Armata a s vizí překopání světového pořádku rozpoutá konflikt, který hrozí přerůst ve třetí světovou válku. Tomu dokáže zabránit jen speciální jednotka s kódovým označením Dagger, za jejíž čtyři členy napřeskáčku projdete celkem deseti misemi rozmístěnými napříč celým světem.
V tomto ohledu jde o klasickou koridorovou střílečku, jakou známe už od dob prvních Call of Duty, ono to ale pořád funguje. Prostě jen jdete rovnou za nosem, střílíte vše, co se pohne a čas od času si prohlédnete nějakou filmovou „wow“ sekvenci, kdy se kolem všechno efektně hroutí. Umělou inteligencí ovládaní spolubojovníci jsou tu jen od toho, aby vás neustále častovali přehnaně drsnými mariňáckými hláškami, maximálně vás v případě potřeby oživili (neplatí na nejtěžší obtížnost), rozhodně od nich ale nečekejte nějaké sofistikované bojové manévry.
Správné používání vojenské techniky je nezbytnou podmínkou k vítězství, vyžaduje však týmovou koordinaci.
Kampaní prolétnete za zhruba 6 hodin, což je přesně tak akorát, než vás její plytkost unaví. Za podstatnou část zážitku přitom odpovídá špičkové technické zpracování, jež patří k tomu vůbec nejlepšímu, co zatím videohry dokázaly nabídnout. V kampani proto doporučuji zcela si vypnout přebujelý uživatelský interface, který vyloženě zapleveluje celou scénu přemírou zbytečné infografiky. Díky lineární struktuře vyprávění stejně nehrozí, že byste nevěděli kam dál.
Až v samotném závěru kampaně ukazuje Battlefield svoji nejsilnější stránku – obrovské otevřené mapy. Opravdu vychutnat si je budete ale moci až v multiplayeru, na který je ostatně celá hra stavěná primárně. Je jich (zatím) devět a prohánět se po nich v jeden moment může až 64 hráčů najednou. To vypadá jako krok zpět, vždyť v minulém díle jich byl dvojnásobek, ale nenechte se mýlit, je to přesně tak akorát. Prim hraje samozřejmě ikonický mód Conquest, během nějž se dva týmy na rozlehlé mapě přetahují o pár významných lokací, které generují body potřebné k vítězství.
Klíčem k úspěchu zde není ani tak rychlý postřeh a přesná muška, jako spíše týmová koordinace a správné využívání bojových prostředků. Tanky, vrtulníky, vznášedla, čtyřkolky a další válečné stroje jsou tím jazýčkem na vahách, který rozhoduje o vítězství či prohře. Bohužel stále platí, že nejvíce ze hry dostanete, pokud budete hrát s kamarády a komunikovat. Rozdíl mezi pečlivě sladěnou osádkou tanku a čtveřicí náhodných cizinců přetahujících se o možnost ovládat palebnou věž, je obrovský.
Příběhová kampaň je fajn, ale kvůli ní si hru nekupujte.
Hra naštěstí do spolupráce nenápadně tlačí, když odměňuje za to, že se pohybujete v blízkosti svých spolubojovníků, označujete jim cíle nebo je v případě potřeby léčíte (důležitou novinkou je, že možnost oživování už není striktně omezena na povolání medika).
Mapy působí oproti minulému dílu kompaktněji, takže nedochází k delším prostojům než se dostanete do akce a tak je zážitek intenzivnější. Po pravdě řečeno u těch menších je intenzivní snad až moc, na nich hra svojí zběsilostí připomíná až konkurenční Call of Duty. Nic proti takovému „mlýnku na maso“ principiálně samozřejmě nemáme, ale ty hlavní přednosti Battlefieldu jsou přeci jen jinde.
I když se kulisy velmi výrazně mění (navštívíme například New York, Gibraltar, Tádžikistán…) vždy se hra snaží působit uvěřitelně. Žádné pestrobarevné skiny, oslavné tanečky ani bláznivé efekty, v každý okamžik budete mít pocit, jako že jste součástí skutečné bitevní vřavy. Na čemž se mimochodem podstatným způsobem podílí i naprosto famózní zvukové podbarvení, všechny ty výbuchy a pokřiky šponují už tak výbornou atmosféru ještě o úroveň výše.
Každý si může najít svůj preferovaný styl hraní, ať už se po hlavě vrhá do přestřelek anebo opatrně odstřeluje zpovzdálí.
K dispozici je obrovské množství zbraní a vybavení, každé následně můžete „levelovat“ a zlepšovat se jeho používáním, o motivaci je tak postaráno na dlouhou dobu. Možná až příliš dlouhou, současný postup úrovněmi je hodně rozevláčný, autoři už se ale nechali slyšet, že vše vybalancují. A není důvod jim nevěřit, ostatně až na tradičně přeplněné servery byly v době vydání očekávané porodní potíže minimální a dnes už je vše v naprostém pořádku.
Celkově lze konstatovat, že Battlefield 6 je velmi konzervativní hra, která ničím nepřekvapí. Ale vzhledem k aktuálnímu stavu herního průmyslu je to přesně to, po čem hráči touží. Špičková vojenská akce, která se drží při zemi a nabízí pořádnou hru „na vojáčky“ bez zbytečného balastu a v technologické kvalitě, která nemá obdoby. O žádném umění tady nemůže být řeč, ale zábava je to parádní a vydrží na hodně dlouho.
