Herní závodění v nejrůznější podobě provází monitory počítačů od samého počátku jejich existence. Invence autorů neustále pokračuje, a tak stále vznikají dosud nepoznané podoby her, v nichž nalézáme zcela nové prvky. Ballistics patří k počinům přibližujícím se trochu až experimentu. Obrazy futuristických chodeb proplétajících se do neobvyklých směrů a točících vzhůru nohama dávají napovědět, že máme co do činění s něčím zajímavým a hráčsky ne zcela běžným v oblasti své kategorie. Ač se to nezdá, her, které by dokázaly skloubit pestrost a originalitu s jakousi vyvážeností, dokázající vyvolat onen zápal, kdy i u zdánlivě velmi jednoduché činnosti se hráč dostane do rozpoložení, umožňujícího zapomenout na okolní realitu a nevnímat, není příliš mnoho. Najít onen soulad alespoň do jisté míry se některým titulům daří, mnohdy je ale těžké na první pohled odhadnout, co se za povrchovým dojmem skrývá. Jednoduchost samu o sobě lze jen těžko označit jako předpoklad směřující ke zmíněné rovnováze, avšak právě ve spojení s atraktivní a něčím novátorskou grafikou už tu vzniká kombinace, která by mohla mít k takovému cíli poměrně blízko. Na druhou stranu, právě grafika se může v mnohých případech ukázat jako tím nejméně podstatným aspektem v celkovém výsledku. Jakmile jde ale základní podoba směrem k narušení určité běžnosti, u závodních her zejména umožněním většího pojetí prostoru, kromě obvyklých rozměrů také začleněním extrémnějších poloh - prudkého stoupání, klesání, jízdy vzhůru nohama či neobvyklého zážitku z velké rychlosti, je to dobrý předpoklad pro potenciálně zajímavé herní prostředí. Ač se může zdát začleňování
podobných oživujících prvků v současných hrách samozřejmým, není tomu tak příliš, naopak větší část her se stále drží jakési umírněnosti s minimem takového pojetí.
Ballistics je závodní hrou, jejíž základní dějový podklad tvoří následující: Svět v budoucnosti je již stabilizovaným místem, většinu nemocí se podařilo vymýtit, všude vládne dostatek potravin, a tak lidé hledají stále nové způsoby zábavy. Jedním z nich jsou i krkolomné riskantní závody v tunelech za obrovských rychlostí... Ty jsou hlavní náplní hry. Prostředkem nejsou automobily ani nic obvyklého, ale futuristická vznášedla, nesoucí se na magnetickém povrchu. Závody jsou rozčleněny do dvou obvyklých skupin - single race a championship, přičemž v single race jsou zprvu přístupné pouze dvě tratě. Jejich celkový počet je sedm. Zvolit lze tři úrovně obtížnosti. Prostředí jsou různá, od nočního velkoměsta po přírodní scenérie různých zeměpisných pásem či podzemí, nicméně většinou si jich hráč kromě krátkých průletů v určitých místech drah příliš neužije. Celá "jízda" probíhá v oválném tunelu, tvořícím velmi omezený a zároveň pravidelný prostor. V některých úsecích je jeho část průhledná, a tak lze v omezené míře vidět i horizont, v krátkých částech každé dráhy se pak hráč dostává do zcela prosklené části či úplně volného prostoru.
V základu existují dva módy vznášení - buď je vznášedlo zachycené na magnetickém poli, pak je pohyb ovládán jen vychylováním úhlu vlevo či vpravo v ose tunelu, a nebo lze
vznášedlo z pole vypojit a poté zcela libovolně ve volném prostoru ovládat. Zvláštností je přidávání rychlosti - ta totiž není směrem vzhůru jakkoliv omezena. Motoru postupně přibývá teplota, která nesmí přesáhnout kritickou mez, k chlazení bez zpomalení slouží modré objekty nacházející se místy v tunelu. Brždění obstarává klávesa na prudké chlazení, jehož důsledkem je i zpomalování. Paleta objektů, s nimiž přijde hráč do styku, je velmi omezená. Překážky v tunelu tvoří stále stejné červené objekty a průlezy, dále napříkad vychýlené zdi a zpomalující paprsky. Na okamžitý rychlostní boost existují stále tytéž předměty. Jinak přídavné zrychlení obstarává speciální klávesa. Největších rychlostí lze dosáhnout právě tímto způsobem. Celkovou pestrostí okolí Ballistics vskutku nevyniká. Pravda je, že jeho těžiště ale spočívá především ve strhující rychlosti. Faktem je, že i při rychlostech pro závodní hry zcela neobvyklých zůstává plynulost, až na některé úseky, na dobré úrovni. To je ale zákonitě vykoupeno podobou prostředí. V dosti monotónním tunelu se stejnorodým prostředím i opravdu velká rychlost ztrácí něco na své působivosti. Na druhou stranu v členitějším a rozmanitějším prostředí by nutně docházelo ke zpomalování animace. Na poměr zjednodušení grafiky a celkového dojmu ale vychází pocit rychlosti velmi dobře, zejména v nejvyšší obtížnosti patří k nadstandardnímu zážitku.
Další předměty, sloužící k vylepšení akcelerace a chlazení, se nacházejí většinou jen ve vyhrazených krátkých otevřených úsecích drah a někdy mimo ni, k jejich získání je pak právě
mód "detache", odpojení se od magnetického pole do volného prostoru (nefunguje příliš při nejnižší obtížnosti), vznášedlo se poté ovládá myší libovolně do všech stran. V tomto režimu je ovšem celkově hůře dosažitelná rychlost, proto je výhodnější co možná nejčastěji být napojen na pole. V tom se také značně liší obtížnosti - v nejvyšší, příznačně nazvané Ballistics, dojde téměř při každém nárazu k vychýlení a je poměrně obtížné dostat se zpět. Při nejnižší se zase není skoro možné dostat z pole ani záměrně. Nejvyrovnanější hratelnost poskytuje obtížnost střední. Během jízdy je také možné sbírat finance, po zajetí trati v šampionátu nakupovat, jak už u podobných her bývá obvyklé, vylepšení všech možných aspektů vznášedla. Vítězství v šampionátu otevírají další tratě pro mód single race.
Hra je po technické stránce poměrně dobře vyvedena, grafika je z určitého pohledu zdařilá, ve většině tunelů sice velmi fádní, ale aspoň s okamžiky průletů zajímavým horizontem u každé dráhy. Hudba dobře zapadá do atmosféry, zvukové efekty jsou standardní. I když Ballistics netrpí přímo žádnými chybami nebo očividnými nedostatky, schází mu cosi, co přiměje hrát stále znovu, věnovat se hře delší dobu. Prvotní dojem je velmi rozpačitý, po postupném pronikání do hry a osvojení si ovládání zájem stoupne, avšak poté zase velmi rychle klesá. To je samozřejmě věcí individuálního pohledu každého hráče, ale troufám si říct, že Ballisticsu schází jakýsi základní aspekt zábavnosti a přitažlivosti. Je to dané hlavně podobou tunelů samotných - opravdu monotónní, graficky uzavřené prostředí, byť s
originalitou a nadstandardním ztvárněním rychlosti, se po čase zdá být méně poutavým než prostředí téměř jakéhokoliv jezdění na otevřenějších drahách u pomalu každé druhé závodní hry. Problém je v tom, že ani u těch nejvyšších rychlostí není pocit z nich dostatečně silný, právě vzhledem k monotónnosti a omezenosti tunelů. Prvotní pohled na jejich prostředí jako by vzdáleně připomínalo tunely z Terminal Velocity, přesto nelze říct, že by pohyb dosahoval tak příjemného pocitu jako i u tak staré hry, kde mimoto byly jen menší součástí hraní. Další starší hrou, aspoň s přibližně podobným zaměřením, je například Wipeout, ale i ten kupodivu dosahuje poněkud větší zábavnosti.
Celkově působí prostředí chladně, technokraticky, což by se k takto zaměřené hře zcela hodilo, avšak zde spíše jen podporuje celkovou fádnost. Pro obhajobu hry ale zase platí, že přece jen závodění s aspektem dosahování co možná největší rychlosti je něčím zajímavým, a to i přímo z hlediska hraní. Alespoň v mutliplayeru, který je podporován, určitě. Odsuzovat Ballistics nějak jednoznačně by asi nebylo namístě, své příznivce si pravděpodobně najde, ovšem nevidět absenci těch základních aspektů, vytvářejících zábavu, něco, co člověka aspoň na trochu delší dobu zaujme, zabaví a vtáhne, dost dobře nelze. I monotónnost celé akce, byť drah je sedm a jsou propracované a zajímavě strukturované, je příliš dominantní. Hře nelze upřít originalitu, ta ale k celkově zdařilému výsledku nestačí.
| Ballistics | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
