Když jsem sledoval první ukázky z Avowed, měl jsem pocit, že vidím Skyrim, u kterého grafik vylepšil saturaci barev. První ukázka z roku 2020 sice vůbec nevypadá jako finální hra, ale ty následující s herními záběry už dávaly tušit, že zarytí fanoušci The Elder Scrolls se zase mohou uklidnit. Avowed se totiž nakonec vydává trochu odlišnou cestou.
Po více než třiceti hodinách ve hře totiž musím uznat, že Avowed má po stránce hratelnosti mnohem blíže hrám jako jsou starší díly Dragon Age, zatímco stylem vyprávění se snaží dohnat i nedávný hit Baldur’s Gate 3. Sice se nedá říci, že by v čemkoliv Avowed své vzory předehnal, nicméně za pozornost hra rozhodně stojí. Jen nejspíš neudělá radost úplně každému hráči RPG.
Avowed má na svědomí studio Obsidian Entertainment, které se zarylo do paměti fanoušků Falloutu díky povedenému dílu New Vegas, aktuálně ho pak známe především za jejich originální značku The Outer Worlds, které se již chystá druhý díl. Aktuální vydání Avowed ovšem nejvíce potěší ty, kteří z portfolia Obsidianu mají rádi dvojici her Pillars of Eternity. Ne proto, že by se tyto hry podobaly hratelností, ale sdílí stejný svět Eora a všechny jeho reálie. Avowed je oficiálně nazývaný jako spin-off této série.
Osobně jsem Pillars of Eternity nehrál, což ovšem údajně ničemu nevadí, jelikož Avowed se odehrává v úplně odlišném regionu tohoto fiktivního světa. Pokud tedy svět znáte z předchozích her, tak máte malou výhodu, pokud ne, tak do vás hra tak či onak alespoň základy lore nahustí, a to hned v úvodu. Ale nebojte se, hra vás tím nebombarduje nepřetržitě a po úvodní biflovačce vás už nechá vstřebávat lore vlastním tempem pomocí různých úryvků z knih nebo nepovinných konverzací.
Důležité je pamatovat si, že váš hrdina či hrdinka je vyslancem císaře s posláním na ostrově nazvaném Living Lands odhalit původ neznámé choroby, která všemu živému mate smysly a postupně je mění na houbami a zelení porostlé zombie. Ostrov Living Lands je osídlen různými skupinami lidí z celého světa, kteří chovají různou míru nenávisti či náklonnosti vůči impériu, které vy zastupujete. No a aby to nebylo málo, tak jste navrch ještě vyvoleným, který je potomkem bohů a nese jejich fyziologické znaky.
Jako každé podobné RPG samozřejmě začínáte vytvořením postavy hrdiny. Volnost tvorby vašeho vysněného hrdiny či hrdinky je poměrně velká, nicméně zažil jsem i komplexnější editory postav. Následně si zvolíte také původ a startovní atributy a můžete směle do hry. Zde jsem nenašel nic, co by nějak negativně či pozitivně dojem ze hry pozměnilo.
Avowed a bojkot kvůli zájmenůmAktuální nálada ve videohrách je v bodě, kdy je hodně oblíbený hon na woke prvky a odsuzování her za každou, byť jen zdánlivě progresivní, inkluzivní, korektní či jinak podobnou vlastnost. V mnoha kruzích panuje jistá míra „přednaštvání“ na hry, které ještě ani nevyšly, jen proto, jakou image mají úvodní materiály, či dokonce zaměstnanci studia. Zrovna Avowed si zkazilo reputaci poměrně brzy. Jeden z vedoucích vývojářů ve studiu Obsidian, které má hru na svědomí, Matt Hansen, totiž v minulosti tvrdil, že umělci a vývojáři černošského původu mají u něj vždy přednost. Zdůvodnil to tím, že v současnosti zde pracuje až příliš bělochů a že se těší, až jej jednou někdo takový nahradí. Jakmile se tedy ještě navíc v úvodních materiálech ke hře objevila zmínka, že v profilu hrdiny jsou uvedeny i jeho preferovaná zájmena, byl to finální krok k tomu, aby se celá hra už dopředu hodila na hromadu titulů, které si bojovníci proti woke nikdy nekoupí. Co naplat, že z plné hry tato věc zmizela, tedy alespoň z profilu vašeho hrdiny. Na výběr zájmen ve hře narazíte (konkrétně při vytváření herního hrdiny), ovšem z docela dobrého důvodu. Jiná RPG (třeba Hogwarts Legacy) mají ve zvyku vašeho hrdinu nezávisle na jeho pohlaví oslovovat neutrálním „they“ (oni), ovšem primárně proto, že se designérům hry prostě nechtělo nahrávat dvě stopy audia, kdy vás někdo musí oslovit buď „he“ (on) a nebo „she“ (ona) v závislosti na tom, za koho hrajete. V Avowed si tu práci dali a já jsem za to rád, protože konverzace působí mnohem přirozeněji, když postavy mluví o herní hrdince jako o „she“ a ne „they“. Toto je prostě u hry objektivní plus. Ale ano, cíleně si můžete vybrat i „they“, pokud o to stojíte. A pokud už taková věc pro vás znamená progresivní propagandu, tak ano, Avowed je woke hra. |
Hra vás každopádně hned od startu nijak nezamkne do klasických rolí jako je válečník, kouzelník, zloděj a podobně. Jakoukoliv zbraň, na kterou narazíte, můžete používat, a stejně tak obléknete jakékoliv brnění či kouzelnickou róbu. Nemusíte se učit kouzla, stačí jen někde najít hůlku a lexikon kouzel. Jen se v daném stylu boje zlepšujete pomocí přidělování charakterových bodů a zlepšování skillů. Ale kdykoliv můžete body resetovat a vašeho rytíře s obouručním mečem vyměnit za lovce s pistolí.
Avowed je obecně hodně nakloněno tomu neházet vám klacky pod nohy, co se týče takových těch až příliš realistických systémů v jiných RPG a survival hrách. Pokud střílíte z luku či z bambitky, nemusíte vůbec řešit náboje ani šípy, máte jich vždy nekonečně. Páčení zámků nemá žádnou minihru, zkrátka je to jen o tom, jestli paklíč máte, nebo ne. Cokoliv v inventáři můžete instantně odeslat do truhly v kempu, ať už jste kdekoliv, a tím v podstatě předejít přetížení věcí v inventáři. A také se lze volně teleportovat po mapě, pokud máte tedy odhalené záchytné body.
Všechny tyto prvky na mne působí tak, že Avowed chce působit přístupně a víc vás ponořit do samotného příběhu hry, soubojů a objevování světa. To jsou totiž v podstatě její hlavní pilíře.
Po příběhové stránce se toho dost točí okolo vašich společníků. Ty najdete postupně čtyři, byť s vámi po venku mohou pobíhat jen dva, zbylí musejí čekat v táboře, který můžete navštívit na předem stanovených místech. Během hry se jich bude týkat nejenom hlavní děj, ale každý nabídne i nějakou vlastní odbočku, problém či speciální úkol, který vás pomůže více sblížit. Neočekávejte však ve hře žádnou romantiku, ta je zcela nepřítomna a všichni členové vaší družiny jsou zkrátka jen kamarádi a nic víc. Ve hře nejsou žádné plusové ani minusové body reputace s danou postavou a hra vás neplísní žádnými poznámkami, že si vaši volbu dotyčný zapamatuje.
Osobně mi výběr společníků moc nesedl, každý má sice relativně zajímavou osobnost a vlastnosti, nicméně nikdo není ve výsledku tak dobře napsaný, jako třeba společníci v Baldur’s Gate 3. Asi nejlépe hodnotím příběh a herecké ztvárnění vašeho prvního parťáka, Kaie, kterého mimochodem dabuje ten samý člověk jako Garruse z Mass Effectu. A vzhledem k tomu, že i Kai je takový dobrosrdečný, avšak pragmatický a alespoň zkraje uzavřený válečník, tak mi obě postavy začaly po chvíli celkem splývat dohromady.
Pokaždé, když se vrátíte do tábořiště, můžete s parťáky hovořit a musím smeknout před autory, kolik různých témat k rozhovorům vymysleli. Každý z dobrodruhů vám může vyprávět něco o světě, regionu, kde se nacházíte, něco o sobě, něco o aktuálním dění ve hře... občas je proklikání se všemi konverzacemi v tábořišti dost na dlouho. Hra je prostě upovídaná, což mně osobně vůbec nevadí.
Parťáci vám zároveň pomáhají i v soubojích, můžete dokonce i hru zpomalit a zvolit, co mají zrovna v souboji dělat. Jak už jsem naznačil, hra vás opravdu neomezuje v tom, zda se budete plížit, zda naběhnete doprostřed nepřátelského tábora se sekyrou v ruce a začnete kosit vše, co se pohne nebo zda si budete držet odstup a zasypávat nepřátele šípy. Já jsem zvolil cestu lovce s puškou, případně dvěma bambitkami a Avowed si v podstatě proměnil ve střílečku. Nechybí totiž ani bonusové poškození za zásah do hlavy.
Hodně lidí se ptalo před vydáním hry na to, zda musíte využívat pohledu z první osoby a zda se nedá přepnout na pohled ze třetí. Ano, dá, a já v pohledu třetí osoby prošel celou hrou. Je fajn, že autoři dávají každému na výběr a s oběma řešeními se plně počítá.
Grafika je další silnou stránkou hry, autoři si na herních prostředích dali opravdu záležet a já musím uznat, že některá virtuální panoramata jsou opravdu nádherná. I obyčejné jeskyně někdy překvapí zajímavými výhledy do podzemních labyrintů, pouštní část světa odhalí monumentální skaliska, zalesněná příroda zase okouzlí v dálce světélkujícím městem kouzelníků. Toto je fantasy svět, jak má být.
Svět jako takový není jedna velká otevřená mapa, nýbrž několik středně velkých lokací, které musíte postupně navštívit. Zde si můžete jednak splnit vše povinné, abyste se zase posunuli dál, ale také plnit vedlejší úkoly nebo zkrátka jen tak bloumat a odhalovat poklady, které se válejí snad v každém zákoutí. Hra má dokonce podobný systém zvuku, který vás upozorní na truhličku v okolí, ta navíc ještě září barevně v závislosti na tom, jak moc vzácné předměty obsahuje. Ano, přesně jako třeba ve Fortnite.
Tím se pomalu dostávám k chybám hry, které sice nejsou nijak zásadní, ale málo jich také není. Jednak to jsou drobné bugy, v několika momentech mi vypadl dabing konverzace a postavy jen klapaly pusou na prázdno. Obecně jsou někdy animace obličejů v konverzacích takové ustrnulejší, ale asi bych to úplně neviděl jako problém.
Avowed jsem hrál na PC a ačkoliv nároky na hardware nejsou úplně nízké, se sestavou s procesorem Ryzen 5 3600, 16 GB operační paměti a grafickou kartou RTX 3070Ti jsem v rozlišení 1440p a DLSS na Quality hrál se středními grafickými detaily vesměs plynule, jen s občasnými záškuby. Počítejte ovšem s tím, že hra po každém spuštění provádí tzv. kompilaci shaderů, která chvilku zabere a tento proces mi navíc párkrát zamrzl.
Co mě pak opravdu mrzí, že hra vůbec nešla na PC hrát s Xbox ovladačem, což bylo velice zvláštní vzhledem k tomu, že jde o Xbox hru z Xbox aplikace. Ale z nějakého důvodu prostě Avowed registrovalo část tlačítek špatně a část vůbec, takže jsem nakonec gamepad odložil a hrál jen na klávesnici a myši. Věřím, že to snad autoři ještě s vydáním hry spraví.
Právě Xbox vidím jako jednu z těch větších překážek pro úspěch Avowed. Subjektivně mi přišlo, že marketingová kampaň je docela vlažná a v kombinaci s tím, že hra okamžitě spadne do Xbox Game Passu, její potenciál Obsidianu vydělat pořádný balík peněz, je spíše nižší. A já mám takové neblahé tušení, že i přes dobré ohlasy může hra nakonec zapadnout. Což tedy může být dáno i konkurencí, protože ruku na srdce, svět RPG teď naprosto drtí české Kingdom Come: Deliverance 2.
Ve výsledku musím uznat, že hra dělá spoustu věcí dobře, poctivě a kvalitně, ale nic z toho není ta úplná špička žánru. Příběh je poutavý, ale i trochu předvídatelný. Parťáci jsou dobře napsaní, ale ne extra zapamatovatelní. Souboje jsou zábavné, ale později už trochu repetitivní. Já jsem se většinu času bavil, ale zároveň si říkal, jestli to na nějaký trhák roku bude stačit. A většinou jsem došel k tomu, že spíš ne. Což je škoda, protože v nějakém hluchém roce a se silnějším Xboxem by Avowed opravdu zazářilo. Takto je to prostě jen další slušné RPG a nic moc navíc.
