Avencast: Rise of Mage - Když se Harry Potter potká s Diablem

Jak to dopadne, když do konceptu Diabla vnikne poetika Harryho Pottera? Očekávaný nezdar se proměnil ve velice příjemné překvapení!

Avencast

Zabil jsem stovky a tisíce démonů, vlkodlaků, mumií, goblinů a vůbec všeho podobného neřádstva. Prošel jsem vysušeným Řeckem i Egyptem. Přežil jsem otevření pekelných bran v Londýně. To všechno jen a jen zběsilým klikáním. Přesto mě žádné akční RPG v poslední době nepřekvapilo více než Avencast.

To nutně neznamená, že je nejlepší, ale kde nejsou žádná očekávání, tam jsou sladká překvapení možná. Dobrodružství spratkovitého kouzelnické učně se nemůže pyšnit propracovaným grafickým zpracováním – prostředí je spíše chudé a modely ani rozpohybování postav se nemůže rovnat třeba Titan Questu. Jenže Avencast je jednou z těch her, které se více než o grafiku opírají o propracovaný herní koncept. A ten funguje.

Video - intro ze hry

Vývojářům z rakouského týmu Clokstone bylo přitom jasné, že pokud by vyrukovalo s čistým Diablo klonem, neměli by s minimálním rozpočtem proti obrům typu Dungeon Siege, Sacred či Hellgate: London šanci. Proto se zamysleli nad tím, co by do žánru mohli přinést nového.

A trefili hřebíček na hlavičku – jistě nejsem jediný, kdo se po hodinách zběsilého klikání na monstra a chlemstání ozdravných flakónků zamyslel nad smysluplností takového počínání.

Nerozumějte mi špatně, ona to je skutečně velká zábava, jen občas stereotypní a třeba konzolovky s podobným tématem nabízí přeci jen výživnější porci herní stravy. Třeba trochu náročnější bojovou mechaniku. Nebo…nebo třeba hádanky. Pod tím si nepředstavujte hodiny strávené nesmyslným kombinováním předmětů, ale spíše lehké zaktivování šedé kúry mozkové po klikacích pasážích. Pokud by se to udělalo dobře, vznikl by příjemný herní zážitek. A Avencast konečně něčím podobným je. Co na tom, že se odehrává ve stylu „Harry Potter potkává Diablo“ a technicky je pár let pozadu.

Že Avencast není obyčejným akčním RPG, zjistíte už po prvním osahání ovládání. To je mnohem přímější, nejspíš proto, aby při vyvolávání bojových komb byl hrdina opravdu pod kontrolou.

Jistě, chce to trochu cviku, ale rozhodně je lepší mu těch pár desítek minut věnovat, než se uchýlit k nabízenému tradičnímu ovládání myší se dvěma tlačítky. Pocit ze hry pak není tak silný a navíc se budete neustále potýkat s kamerovými komplikacemi.

Video - gameplay

Někdo bude možná propracovanějším a náročnějším ovládáním odstrašen, ale není proč se obávat. V Avencast nestačí jen klikat na zem pro docílení pohybu nebo na nepřátelé z důvodu boje. Kouzelnický učeň je o poznání aktivnější, ale odvděčí se i větším repertoárem akcí.

Takže s pravdou ven: hra se nejlépe ovládá klasicky akčně pomocí WASD a zároveň myší. Znamená, to že v boji je třeba k nepříteli napochodovat tak, že jde skutečně o bitku z očí do očí. Teprve tehdy si můžete dovolit stisknout levé myšítko pro úder, popřípadě z větší dálky pravým vyslat na cestu magický projektil.

"Co na tom, že se odehrává ve stylu „Harry Potter potkává Diablo“ a technicky je pár let."

Díky rychle přibývajícím speciálním úderům a kouzlům se stane ovládání ještě o fous náročnější. Schopnosti si na základě zkušeností přidělujete klasicky prostřednictvím příslušných a velmi rozvětvených stromů.

K dispozici je zhruba šest desítek skillů, přičemž Avencast je specifický tím, že většina z nich je opravdu účinná a využitelná, nikoliv jen do počtu. Pro jednodušší zacházení s nimi jsou tu „hotkeys“, ovšem ty vám brzy začnou povážlivě docházet. Jenže to by nebyl Avencast, aby nepřinesl nějakou tu novinku.

Prakticky jakékoliv kouzlo nebo úder si můžete sami zhmotnit, a to stisknutím daných pohybových kláves a tlačítek myši v určeném sledu. Popravdě, tohle chce asi nejvíce učení. Ve prospěch hry však hovoří skutečnost, že i v hektičtějším boji tato komba rozpozná. Na druhou stranu s jejich využíváním také počítá a možná i z toho důvodu je Avencast už od počátku docela obtížný. Docela mi scházel také ukazatel zdraví u nepřátel, který by napomohl plánování taktiky.

Taktické myšlení je totiž v tomto titulu doslova nezbytné. Je třeba mít v oku vzdálenost nepřítele a vědět, jak rychle jste schopni vyvolávat své akce, jak moc na protivníka zapůsobí apod. Jelikož budete trpět neustálým nedostatkem léčiv, připravte se občas na zbabělý útěk, který je stále lepší než smrt.

Avencast totiž neumožňuje volně ukládat, což popravdě nepatří k jeho největším přednostem. Automatické ukládání by totiž klidně mohlo být častější – takhle jsou některé úseky až příliš obtížné. Docela mě taky zarazilo, že ve velmi interaktivním bojovém systému není obyčejný blok. Dynamice by neuškodil a obtížnosti napomohl. Teprve časem se ve vašem repertoáru objeví magický štít.

Přes občas haprující umělou inteligenci jsou boje veskrze napínavé. Napomáhá tomu jak vyšší obtížnost, tak všechny ty speciální prvky, kterými se do bitky můžete aktivně zapojit. Různé serepetičky používají ale také nepřátelé. Jenže Avencast má ještě další silné stránky, například již zmíněné hádanky.

Pochopitelně nejde jen ty, co znáte z point and click adventur, mnohem spíše se blíží stylu Indiany Jonese. To znamená, že pro postup dále budete posunovat předměty či zrcadlit lasery, abyste se dostali dále. Nezabere to příliš času, ale přesto je třeba se zamyslet. Odměna v postupu do dalších lokací je pak o to sladší. Navíc se tvůrci do hry rozhodli implementovat jistou míru nelinearity, když některé úseky zpřístupnili pouze v případě, že disponujete určitými schopnostmi.

Kdo by si ještě před nedávnem pomyslel, že toto rozpočtem malé, ale duchem velké akční RPG bude představovat alternativní konkurenci největším velikánům v žánru (samozřejmě s povinnou výjimkou Diabla). Je pravdou, že Titan Quest či Hellgate: London se hrají jinak, ovšem Avencast je stále v první řadě akčním RPG, a tak s nimi musíme srovnávat.

A z tohoto srovnání nevychází titul týmu Clokstone vůbec špatně. Oproti neustálému klikání nabízí propracovaný soubojový systém, čas od času střihnutý zajímavou hádankou. Navíc se podařilo navodit specifickou „harrypotterovskou“ atmosféru, která sice nesedne každému, ale vzhledem k popularitě obrýleného kouzelníka se domnívám, že jde spíše o menšinu. Autoři se ke všemu nebrali příliš vážně, a tak je Avencast prosycen sarkastickým humorem. Přes několik chyb tedy hodnotím velmi kladně.