Podobně jako „písničky“ od Luneticu i recenze mnoha závodních her s cestovními vozy omílají stále dokola jednu, dnes již asi poněkud tristní pravdu (ne, o uměleckých kvalitách zdejších chlapeckých kapel opravdu není): Gran Turismo 3 je nejlepší. V předvánočním shonu rozhodně nemám čas zaobírat se vymýšlením nějakých literárních parabol, hyperbol či Štěrbohol, takže vám hnedle v prvním odstavci napráším, že závodní velikán z dílen Polyphony Digital zůstane nepřekonán i nadále. Něco na způsob kariéry starého Schumachera.
Capcom je zcela nepochybně jedním ze špičkových hráčů na poli videoherní zábavy, ale patrně všichni víme, kde je jeho síla. Vynikající survival horrory, akční hry a poměrně kvalitní bojovky. Ihned po oznámení jejich nového počinu, jenž měl býti čistě závodním titulem, však nejeden věci znalý hráč musel minimálně zapochybovat. Dodnes přece máme v paměti, jak to dopadlo, když svého favorita Driving Emotion Type-S vyslal na závodní okruh Squaresoft.
V případě Auto Modellisty je ovšem situace poněkud jiná. Zatímco DETS se prostě zčistajasna zjevil v první vlně her pro PlayStation 2, Modellistu předcházely zprávy srovnatelné snad jen s očekáváním dalšího dílu Final Fantasy. Hře se věnovaly časté články v herních časopisech i na mnoha webech. Díky tomuhle projektu jsme vlastně vůbec zaznamenali pojem „cell-shading“. Mno, alespoň nějaká zásluha.
První, co mě tady fakticky štvalo hned od začátku, je plno zbytečných meňátek, kterými se proklikáváte dosti značnou dobu hraní. Autoři se evidentně snažili nabídnout hráči co nejvíce možností a nápadů, ale výsledek je minimálně rozpačitý. Ale budiž, nějaká pitomá menu hru ještě přece nedělají. Jdeme se projet.
V nabídce je vcelku solidní výběr vozů, ovšem toliko japonské provenience, což ovšem nám 120kářům určitě vadit nebude. Nicméně stejně jako u grafiky celkově je i u aut realita poněkud pozměněná, takže tu a tam je přidán spoiler, jinde zase pozměněn tvar reflektorů, zkrátka sériovým modelům byla dodána poněkud akčnější image. Má volba padla na Subaru Imprezza a hurá do prvního závodu. No, hurá, samozřejmě bylo ještě potřeba procvakat se dalšími menu. Abyste se dostali do hlavního režimu, musíte se zorientovat ve vlastní garáži, leccos nastavit, leccos upravit a váš závoďák vyladit. No vyladit, hehe. Sice můžete ladit vše podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale vedle toho je zde přítomna i položka „Auto Tune“, jejímž zvolením se auto automaticky optimalizuje pro zvolený okruh. Což je vám ale na druhou stranu docela k ničemu, protože různé šampionáty se jedou vcelku logicky na okruzích různých a mezi závody vůz upravovat nelze. Ovšem na stranu třetí, zkušenost ukázala, že se dá vcelku v pohodě vyhrávat i se základním nastavením, takže ladění skutečně nepotřebujete vůbec.
Ale to už jsme konečně na trati. Hned po startu se dostanete do čela a pokud neuděláte chybu, vydržíte tam až do cíle, což samozřejmě není nic nečekaného, ovšem i tohle schéma zde funguje trochu jinak. Na vině je poněkud pokřivený fyzikální model jízdy. Jistě, s pokřivením všeho se tady počítá, ale co je moc, to je moc. Zejména tedy pokud celou hru nevíte, zdali se chová více jako Gran Turismo nebo jako Ridge Racer. Bohužel po nějakém čase zjistíte, že původním záměrem asi bylo přiblížit se co nejvíc legendárním „gétéčkům“. A to je rozhodně škoda. Arkádový model Ridge Racera se smyky, ostrými průjezdy zatáček a cihlou na plynu by byl pro cell-shadové ztvárnění naprosto ideální. Takhle občas musíte onu pověstnou cihlu hodit na brzdu, jindy ale projedete i relativně ostrou zatáčku na plný plyn. To je rozhodně podivné, ale zase je potřeba říci, že nijak tragické. V zásadě jde o to, že v několika prvních jízdách musíte zjistit, jak tady fyzika funguje (ovšem rozhodně to nebude tak jednoduché jako třeba v případě závodních her od EA Big) a pak to prostě přijmout a zařídit se podle toho. Ovšem nezaručuji, že se vám do toho bude chtít. A pokud vás navíc ve vracečce předjede soupeř po vnější straně, tak vás to rozhodně nepotěší.
Vedle neuvěřitelně krátké délky hry (v hlavním režimu pouze sedm šampionátů) je jejím největším mínusem ještě mnohem neuvěřitelnější nuda. Ano. Zní to asi neuvěřitelně, ale už dlouho jsem se u závodů tak nenudil. Jezdíte a vyhráváte, prohráváte, dostáváte bonusové předměty v míře hojnější než běžné. Ale stejně to celkem působí, že je to zde
přítomno jen aby došlo k zamaskování ne příliš exkluzivní hry. Ostatně, k čemu také jsou věci jako různé poličky nebo plakáty ke zkrášlení vaší garáže? A ostatně, k čemu jsou i ta nová auta, když jsem celou hrou projel s již výše zmiňovaným Subaru Imprezza? Nemastnost neslanost ze hry čiší každým coulem. Pokud nebudete mít doma žádné závodní tituly vyjma Auto Modellisty a dostanete chuť si zazávodit, určitě vás bude bavit a přijde vhod. Pokud ale už máte leccos odježděno a dostanete chuť na špičkový závodní zážitek, pak vás Auto Modellista rozhodně nenadchne.
Dalším rozporuplným bodem je grafika. Ta je samozřejmě stylová a přesně taková, jakou ji známe z obrázků v různých preview. Vše je hezky hladké, vše se hezky rychle hýbe a nic se necuká. Povedené jsou i nejrůznější komixové efekty jako například proudění vzduchu kolem auta, pokud do něčeho narazíte, rozprskne se kolem místa nárazu kreslené „cosi“, fakt krása. Na druhou stranu je tady ale i relativní nepřehlednost. Jestliže nemáte trať dokonale najetou a zapsanou v paměti, budete dost často narážet do svodidel a obrubníků, někdy si dokonce nebudete jisti, zdali silnice vede rovně nebo do zatáčky. Fakt škoda.
Vrcholem všeho jsou ovšem zvuky, respektive hudba. Pokud jste hráli Gran Turismo 3, dojdete při hraní Auto Modellisty k přesvědčení, že zvukaři v Capcomu mají opravdu kvalitní kopírku. Když jsem poprvé uslyšel onen notoricky známý, řekněme, střední proud, pojalo mě velmi silné podezření, že vyletím ze všech mých kůží. Trocha invence přece nemůže být zase
tak bolestivá.
Na Auto Modellistu jsem se opravdu velmi, velmi těšil. Bohužel nejen pro mě ovšem z toho vyšla hra nevyprofilovaná, krátká a nezáživná. Možná, že jsem toho plno přehlédl a možná, že lze odemknout naprostá kvanta tratí, aut a kdejakých bonusů, ale vzhledem k nudě, kterou mi tato hra přinesla, jsem po dohrání hlavního režimu (osm hodin čistého času, přičemž jsem ještě chatoval a překládal text, tudíž tipuji, že je možné se ke konci dostat i za šest hodin) opravdu odmítl to zkoumat. Víceméně ve všech ohledech se jedná o šedý průměr. Nahoru tento hodně rozpačitý počin vytahuje rovným dílem pěti procent pouze netradiční grafické zpracování a snaha Capcomu vydat se netradiční cestou. Děkuji za pozornost.
P.S. Jelikož byla Auto Modellista jedním z titulů, u něhož se mluvilo o možných online dispozicích, asi nepřekvapí info z posledních dnů, kdy má Capcom za využití SEGA Network Application Package (SNAP) zde skutečně zprovoznit ohlašované síťové závodění.
| Auto Modellista | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
