RECENZE: Máte na to žaludek? V asasínském Nexusu vás čekají i skoky z výšky

Virtuální realitu objevují další velké značky her. Svůj debut si v této formě odbyl nyní také Assassin’s Creed, který nám naservíroval hned tři historické epochy se známými hrdiny. Ačkoliv se hra snaží tvářit jako plnohodnotný díl, je tu celá řada limitací, které jsou znát.

V říjnu jsme se konečně vrátili díky novému dílu Mirage v sérii Assassin’s Creed zpátky ke kořenům. Byť to nebyl ve výsledku žádný hvězdný návrat, ale zkrátka spíše obstojný díl s dávkou nostalgie, Ubisoft tím letos neřekl své poslední slovo právě co se odkazů na starší díly v sérii týče. O měsíc později totiž dorazila ještě další hra s podtitulem Nexus, která opravdu pořádně využila staré známé lokace a postavy. Tento díl je ovšem určený jen pro majitele brýlí pro virtuální realitu (VR) Meta Quest, takže se k němu nedostane zdaleka každý.

Konkrétně si Nexus zahrajete pouze s brýlemi Meta Quest 2, Quest 3 nebo Quest Pro. V redakci jsme dlouho váhali nad tím, proč Ubisoft alespoň nezahrnul ještě PSVR2, které nové hry potřebuje jako sůl, nebo alespoň neudělal radost hráčské základně s VR brýlemi pro PC. Jenže tak prostě fungují exkluzivní tituly a Meta razí takový přístup, aby si co nejvíce lidí koupilo právě jejich model brýlí. Ty jsou sice na trhu jedny z nejlevnějších, ale i tak dělá v už tak úzké hráčské skupině ještě další podmnožiny. To už je ovšem na úplně jinou úvahu.

Meta Quest 2

K hraní jsme využili brýle Meta Quest 2, které nám k recenzi zapůjčil zážitkový portál Adrop.cz. Ten k brýlím dokonce přidává i speciální (neoficiální) příslušenství, které vám dovolí streamovat obsah z brýlí do televize či monitoru, což je hezký bonus. Jak to všechno funguje jsme již před třemi lety zkoušeli s první generací brýlí.

Meta Quest 2 už je z jistého pohledu „last gen“ hardware, neboť nedávno Meta vydala nástupce v podobě modelu Quest 3, profíci si zase mohou už nějakou dobu pořídit model Quest Pro (zkoušeli jsme zde). Na druhou stranu se Quest 2 pořád jeví jako zajímavá koupě, pokud chcete VR spíše vyzkoušet a nechcete investovat do dalšího hardwaru, jelikož brýle mají vše zabudované v sobě. Quest 2 seženete za cenu pod 10 tisíc korun v případě 128GB varianty. Jen berte v potaz to, že se bude vždy jednat o neoficiální dovoz, Meta v Česku brýle oficiálně neprodává.

Assassin’s Creed Nexus patří zkrátka jen „questařům“ a já jsem se tedy vydal vyzkoušet, jak se tento herní experiment Ubisoftu povedl. VR hry jsou stále poměrně nové a experimentální odvětví, které nabízí celou řadu možností, jak se odlišit, ale stejně tak dobře jde jít i cestou nejmenšího odporu, kterou volí autoři takových her až překvapivě často. Tak kam patří Nexus?

Ubisoft už od oznámení hry prohlašoval, že rozhodně nepůjde jen o technologické demo, ale opravdu o plnohodnotnou hru s příběhem, dlouhou kampaní, otevřenými lokacemi a svobodou, jak k jednotlivým problémům přistupovat. Výsledná hra na mě i tak působí spíše jako mezikrok mezi „podívejte se, co VR nabízí“ a skutečně propracovaným titulem, jako je třeba Half-Life Alyx.

Assassin’s Creed Nexus

Assassin’s Creed Nexus

Autoři si za to mohou sami, jelikož úvod hry je opravdu táhlý a výuka toho, co je a není ve hře možné, přesně připomíná všechna ta technologická dema, která jsou jedno vedle druhého jako přes kopírák. Nejdřív vám hra dovolí sbírat předměty okolo vás, prohlížet si je zblízka a házet s nimi, pak si vyzkoušíte šplhání po zdech a nakonec na vás čeká i obligátní střílení z luku.

Já vím, že virtuální realita prostě v těchto činnostech má jasnou výhodu oproti běžným „placatým“ hrám, jelikož to všechno vyzkoušíte „skoro jako ve skutečnosti“. Ovšem střílení z luku, lezení po zdi a házení věcmi bylo šokující v roce 2016, kdy jsem si na hlavu poprvé nasadil HTC Vive, ale o sedm let později bych čekal něco víc.

Ovšem pozor, nechci zase autorům křivdit a podotýkám, že zatímco jiné hry u lezení po zdi a střílení z luku zůstanou, Assassin’s Creed Nexus těmito stereotypy nacpe především úvodní kapitoly hry a na nich pak buduje zbytek hry. Obyčejné lezení vám později dovolí si hledat vlastní cesty otevřenými mapami, mávání mečem se stane komplexnějším s různými úhyby či vykrýváním ran a podobně. Jen je nutné prostě zatnout zuby a projít si úvodními levely, které se zjevně snaží ohromit především ty, kteří mají VR brýle na očích poprvé.

Co je bezpochyby fajn, že Nexus splétá příběh hned tří dějových linek, které jsou navíc zcela zásadní pro všechny fanoušky série Assassin’s Creed. Budeme moci hrát hned za tři oblíbené hrdiny: Ezia v renesanční Itálii (známe z Assassin’s Creed 2, Brotherhood a Revelations), Kassandru v antickém Řecku (Assassin’s Creed Odyssey) a Connora v koloniální Americe (Assassin’s Creed 3).

Musím uznat, že jsem měl neskrývavou radost, když jsem opět mohl slyšet (a hrát za) Ezia, sledovat vlastníma očima lokality, které známe ze starých dílů (vila v Monteriggioni, Benátky) a slyšet známé melodie. Upřímně mi Nexus navodil daleko intenzivnější nostalgický dojem z této slavné herní série než nedávný Mirage. Plus je tu stejné lákadlo i pro fanoušky novějších dílů s charismatickou Kassandrou a Connor... no ten má alespoň hezkou sekyrku a kabát.

Příběh hry se rovněž neobejde ani bez mezikroků v „současnosti“, kdy k vám promlouvá jak váš zaměstnavatel z řad templářského řádu, tak i známé duo Rebeky a Shauna. Řešíte zde i jednoduché prostorové hádanky se spojováním bodů ve virtuálních krychlích (jakýsi pomyslný „hacking“) a samozřejmě si volíte jednotlivé mise. Každopádně nečekejte krátký zážitek, kampaň se protáhne na dobu přesahující deset hodin. A to už je od VR titulu docela slušná nálož.

V potaz je nutné totiž vzít fakt, že zdaleka ne každý je na VR hraní zvyklý. Ubisoft si je toho plně vědom a proto do hry přidal celou řadu vychytávek, jak usnadnit ovládání těm, kterým se v brýlích rychle začne motat hlava. Hra vás tak například sama upozorní, že si máte dát přestávku (cca po půl hodině), nabízí různé druhy pohybu s oblíbeným teleportováním z místa na místo a má tu i specialitku pro jedince ze závratěmi.

K Assassin’s Creed hrám totiž neodlučitelně patří skoky do kupky sena z vysoké výšky, což je věc, u které jsem si už od začátku říkal, jak je možné nějak obstojně převést do VR. Přeci jen to jsou pro lidi bez silných návyků na virtuální realitu naprosto nejhorší situace: v reálu stojíte na místě, jenže ve virtuální realitě se prostor okolo vás hýbe: padáte, letíte apod. No to je na zvracení. Naštěstí v Nexusu vám hra nabízí si daný moment ulehčit tím, že silně zúží vaše zorné pole, což naruší jinak silné ponoření do virtuální reality a vaše hlava tak i pád z vysoké výšky zvládne přebrat bez toho, aniž byste ztratili rovnováhu.

Úhel záběru se zužuje i při různých skocích na nepřátele, či při přeskakování ze zdi na zeď při parkouru, střílení z luku vám zase zpomalí na chvíli čas, abyste si mohli v klidu vše připravit a vyslat šíp na nepřátelé. Zkrátka hra umí být opravdu ohleduplná pro lidi trpící kinetózou nebo zkrátka jen pomalejšími reakcemi, což je fajn.

Na druhou stranu vám ale samotné ovládání hry umí sem tam hodit klacek pod nohy. Opravdu šíleně jsem se zasekl v momentě, kdy po mě hra poprvé chtěla provést skok s odrazem o zeď. Chytnete se trámu, švihnete ovladači směrem dolů a chytíte se druhého trámu nad vámi. Jenže Ezio mi neustále odskakoval buď od zdi pryč, nebo se odmítal chytit vrchního trámu. Nejsem si jistý, zda šlo o bug v ovládání, chybu ve sledování ovladačů nebo jen nedostatečně vysvětlenou mechaniku, ale jsem rád, že situaci šlo vyřešit alternativní cestou přes rozpadlé schody.

Takových momentů je ve hře bohužel víc. Právě ono skákání se šviháním ovladači různými směry je někdy opravdu nespolehlivé. Hrdinové mnohdy skáčou jiným směrem, než chcete, odmítají se chytnout výstupku a naopak se drží těch nesprávných. Ano, hráč a jeho výbava za to může trochu taky, jelikož mají všechny modely Meta Quest integrované sledování pohybu ovladačů a vy musíte často mávat rukama dokola a sledovat různé objekty, takže je jasné, že sem tam se sledování pohybu prostě nepodaří úplně přesně. Ale občas je to až zbytečně frustrující. Ještěže jsou checkpointy opravdu hodně časté.

Co se samotné grafiky týče, ta je značně limitovaná integrovaným hardwarem brýlí. Autoři zkrátka nemohli s tím, co měli k dispozici, rozpoutat nějaké grafické hody, ale snažili se co to jen šlo. Prostředí jsou vymodelované věrně svým předlohám, tu a tam si všimnete hezkého detailu a někdy je ve virtuálních ulicích měst i docela rušno. Těm opravdu hezkým PCVR titulům Nexus nevyrovná, ale na integrovaný mobilní hardware je to vlastně dobrá práce vzhledem k tomu, že vše funguje hezky plynule.

Assassin’s Creed Nexus vyvolává jak dost pozitivních, tak smíšených pocitů. Pro fanoušky série má opravdu velké plus v podobě známých míst a postav. Pro nadšence do virtuální reality je hra sice z kraje docela nudná a místy by ovládání pravdu zasloužilo větší péči, ale s postupem času hra naopak umí nabrat tempo a pohltit vás. A jako velká plnohodnotná hra obstojí celkem dlouhým příběhem, byť ne příliš originálním, a otevřenými lokacemi.

Ve výsledku Nexus nejvíc přiškrcuje ona exkluzivita u Mety, kvůli které si hru prostě spousta lidí nevyzkouší. A především náruživé fanoušky série to i může docela mrzet, jelikož skočit ze střechy do kupky sena, vynořit se z ní s mečem v ruce, propíchnout nejbližšího strážného a po druhém hodit vrhací nůž má ve virtuální realitě prostě úplně jiné kouzlo než mačkání tlačítek u ploché obrazovky.