Assassin‘s Creed 3 si svoji špatnou pověst nezaslouží, ukazuje remaster

Přeleštěná podoba třetího dílu populární série Assassin‘s Creed sice neopravuje žádnou z věcí, proč jej nemají fanoušci příliš rádi, ale i tak je skvělou hrou.

Nebýt vyloženě nepovedeného Syndicate, byl by třetí Assassin‘s Creed vnímán asi jako vůbec nejhorší díl z dvanáctileté historie série. Poněkud nespravedlivě, pokud vás zajímá můj názor, na trojku totiž vzpomínám daleko raději než na do mrtě vyždímaný druhý díl. 

„Oblíbené“ pasáže za Desmonda samozřejmě nechybí ani v remasteru.

Nicméně chápu, proč mu tolik lidí nemůže přijít na jméno. Ze všech dílů je totiž nejvíce svazující. Příběhem, ale i herními mechanikami. Hráč tu nemá příliš svobody, navíc se většina hry odehrává ve volné přírodě, která nedokáže prodat klasickou městskou hratelnost, jež k této značce alespoň kdysi neodmyslitelně patřila.

Před pár lety jsem si trojku jakožto pacient upoutaný na lůžko vychutnal prakticky celou vkuse, jenže od té doby se herní průmysl zase o něco posunul . Má vůbec smysl se k ní ještě vracet, když už tu máme vynikající Origins a Odyssey?

Ano, má. Přestože ani remasterovaná grafika nedokáže zastřít, že jde o herního veterána plného dávno překonaných mechanismů, pořád tu je většina z toho, proč mají lidé tuto sérii tak rádi.

Viditelnost do dáli je dost omezená všudypřítomnou mlhou.

Největším lákadlem je určitě zasazení, přeci jen příliš AAA komerčních titulů, odehrávajících se v období americké války za nezávislost, neexistuje. Příběh je tentokrát rozmáchlý a odehrává se na ploše třiceti let, podstatnou část strávíme i v roli otce hlavního hrdiny Haythama. Tento několikahodinový úvod vzbudil ve své době hodně kontroverze, osobně ho považuji za jednu z nejlepších věcí, která se kdy v Assassin‘s Creed objevila.

Kromě původní příběhové kampaně obsahuje remaster i velký datadisk The Tyranny of King Washington a krátkou samostatnou odbočku Liberation, která původně vyšla jen na PS Vita. Za to tu zcela chybí jakákoliv forma multiplayeru, ale ruku na srdce, nikdo ho nehrál ani tenkrát a nehrál by ho ani dnes.

Součástí remasteru je i krátká odbočka Liberation.

I tak je k dispozici spousta obsahu, za což ovšem musíte pořádně zaplatit. Pokud si remaster nekoupíte jakou součást season passu k poslednímu dílu Odyssey, dáte za něj na Steamu přes tisíc korun, což je za sedm let starou hru přeci jen trochu moc.

Navzdory vzletným prohlášením si autoři s remasterem příliš práce nedali a kromě lepšího nasvícení se toho tolik nezměnilo. Aby bylo jasno, hra vypadá podstatně lépe než originál už na první pohled, ovšem zase ne tak dobře, aby se dokázala byť jen přiblížit dnešnímu mainstreamovému standardu. Obzvláště postavy a jejich obličeje jsou vyloženě ošklivé, což je o to větší problém, když si uvědomíme, že jde o ten nejvíce filmový díl „assassína“. 

Ani na lepších verzích konzolí (PS4 Pro, Xbox One X) přitom hra neběhá v
60 FPS. Na PC sice ano (mám 6GB 1060 GTX), ale zato nepodporuje ultraširoké monitory, což už by měl být dnes víceméně standard. Nejvíce mě na technickém stavu ovšem mrzí hodně omezená viditelnost. Na působivé výhledy ze špiček kostelů si musíte nechat zajít chuť, vše v dálce halí neprostupná mlha.

Autoři se nebáli sáhnout i do některých základních mechanismů, tak aby hra lépe odpovídala současným požadavkům. Jinak řečeno, notně ubrali na obtížnosti. Bohužel změny nejsou dostatečné, a tak se brzy dostaví pocit, že jste jen pejskem vláčeným na vodítku. 

Scénáristé vás neustále něčím omezují a nedovolí vám řešit situace po svém. Někdy stačí, aby vás v průběhu mise někdo zahlédl, nebo opustíte úzký předpřipravený koridor, a už musíte nahrávat starší pozici. To je daň za velikou příběhovost.

Všechna další vylepšení jsou už spíše jen doplňkového charakteru. Trochu se změnila minimapa, nově si můžete vytvářet vlastní vybavení, mírně byl upraven soubojový režim, ve výsledku však nic, co by nějak dramaticky měnilo hratelnost.

Ale tak je to asi správně. Assassin’s Creed 3 je jinou hrou, která toho s dvěma posledními díly nemá příliš společného. Pokud jste jej nikdy nehráli, je remaster ideálním způsobem, jak to napravit. Pokud však ano, nejspíš nemá většího smyslu se k němu vracet. Rozhodně ne za plnou cenu.