Měli jsme tu futuristické Anno, středověké Anno, poslední Anno bylo viktoriánské, ale žádné Anno, které by se byť přiblížilo trojcifernému číslu v letopočtu. Pro sérii, která s námi je už skoro dvacet let, je to velký krok. A Ubisoft si hned vybral Římskou říši, kterou si nejspíš všichni šílení budovatelé budou pamatovat ze série Caesar.
Pax Romana se samozřejmě stále drží osvědčených postupů, takže se opravdu není třeba bát, že vás něco nepříjemně překvapí, jako tomu bylo u posledního nepěkně odvázaného dílu Civilizace. Tady se hraje na jistotu, a mění se jen zasazení, příběh a některé dobové a tematické mechanismy. Dalo by se říci, klasický Ubisoft.
 |
A o čem že je příběh? Je o zradě, náhlé smrti a vyhnanství. Autoři asi hodně koukali na Hru o trůny, protože tam je evidentní inspirace. Císař vás povolá jako nového guvernéra, který má rekonstruovat ostrov zničený výbuchem sopky. Jenže než se stihnete rozkoukat, už jste Císařovým osobním poslíčkem pro jeho vrtochy. To však rychle skončí císařovou náhlou smrtí. Na trůn usedne Jaime Lannister, chci říct nový císař. Našeho hrdinu nemá v oblibě a vyšle ho do exilu, ať se popasuje se vzpurnými divochy v Albionu.
Mísení kultur
Zatímco v civilizované Římské říši je relativně snadné pořízení, v Albionu to je pro našeho vyhnance pořádná zkouška. Kelti rozhodně nevítají cizáky z Říma s otevřenou náručí. Pro ně jsou právě Římané ti barbaři, kteří ničí jejich posvátná místa a hanobí tradice. To, co většina historických budovatelských her dneška dělá špatně, je mísení kultur a civilizací napříč celým světem. Není to reálné a působí to rušivě.
V Anno tomu je právě naopak. Kromě Římanů si můžete osvojit tak trochu i Kelty, pokud zvolíte při „evoluci“ domu v Albionu keltskou místo keltsko-římskou rodinu. Obě větve se přirozeně doplňují, ale na začátku můžete vybrat jen jednu. Taková rozhodnutí mají vliv na příběh a vyústění některých úkolů. Nemusíte řešit sváry silou, ale i diplomacií a porozuměním kultuře a respektováním tradic.
Anno 117: Pax Romana
Anno 117: Pax Romana
Pokud naopak svéhlavě prosazujete Římské právo a kulturu, vytvoříte mezi vámi a Kelty propast, kterou chtě nechtě zalijete krví. Hloubka mechanismů není nikterak závratná, diplomacie nenabízí příliš možností a často jsou Keltům nelibé činy, jako je integrace více a více římských rodin, pouze odsouzeny slovně. I tak je však příjemná možnost volby.
Co mě naopak opět z historického hlediska naštvalo, je potlačování historických skutečností. Řím byl kolos, který stál na bedrech otroků. Jenže v Pax Romana se celá tato temná, krvavá a nemilosrdná část římského odkazu příliš neřeší.
Hra mohla mít koule ukázat Řím víc bez příkras, ne jen jeho majestátní křiklavou architekturu, úchvatné akvadukty a amfiteátry, ale víc odhalit i tu odvrácenou stranu, kupčení s lidmi, zneužívání těch méně šťastných a krvavost zdejší lidové zábavy. A hlavně to, že to bylo zcela normální a přirozenou částí římské kultury. V Pax Romana jsou ústřední postavy svatouškové, kteří každou takovou nepěknou tradici odsuzují.
Klasická budovatelská strategie
Pokud jste nikdy v životě budovatelské strategie nehráli a chcete začít, nebo vás prostě poprvé zaujalo zasazení série, sluší se něco málo říct o tom, jak se vlastně Anno hraje. Pax Romana je čirým ztělesněním moderní budovatelské strategie. Vlastně se drží principů, které už známe od Caesar, Pharaoh, nebo z poslední doby – Worshippers of Cthulhu.
Anno 117: Pax Romana
Základem je vybudování produkčních řetězců, které naplňují potřeby jednotlivých kast obyvatel. Začíná se triviálními: dřevorubec poseká strom a pila z něj udělá prkna. Základní stavební materiál, ze kterého lze stavět obydlí. Pak přijde potřeba nejnižší kasty nejen nepojít hladem, ale také aby jim neumrzla jejích pozadí. Potřebují tedy oblečení a samozřejmě i obchod a trochu toho povyražení. Majetnější kasta už má větší nároky, žádá si pestřejší stravu i širší sortiment na trhu a také přístup k náboženským a vzdělávacím budovám.
Další kasta je zase rozmazlenější a k jejímu uspokojení vám už nejspíš nebude stačit získávat suroviny z Římské říše, ale bude třeba importovat, podobně jako v Anno 1800 ze vzdálených ostrovů, tentokrát z ne tolik vzdáleného Albionu. Mezi lokacemi lze plynule přepínat. Každá kasta navíc otevírá i nové materiály nutné ke stavbě pokročilých budov. Další potřeby dané kasty se odemknou po nastěhování určitého množství usedlíků dané třídy.
Samozřejmostí je, že vesnický jouda nemůže vykonávat práci učence a naopak, a tak se i musí chytře pracovat s rozložením pracovních sil. To je asi největší výzva Pax Romana, vyvážení jednotlivých tříd občanů a udržování stability. Velmi rychle se stane, že vám úplně zkolabuje ekonomika, protože nejnižší kasta rebeluje a raději pojde hlady, než aby šla lovit úhoře do bažiny. Pak se hroutí celý ostrov, protože pokud nepracuje nejnižší třída, je nahraný i zbytek. Tomu se říká pořádné vox populi, hlas lidu.
Anno 117: Pax Romana
Anno 117: Pax Romana
Pax Romana do tohoto již zavedeného mustru dává i onu možnost zvolit si při evoluci domečku v Albionu, zda v něm bude bydlet čistě keltská rodina, nebo se budete snažit o tvrdou romanizaci Albionu. V pozdější části hry však budete muset využít z obou světů něco. Oba národy mají svá specifika. Naštěstí se upustilo od automatického povyšování domečků, které tvořilo v budovatelských hrách akorát chaos. Každý domeček tak musíte vylepšit vy, ať už plošným nástrojem nebo jednotlivě. Anno 117 není o šíleném mikromanagementu jako třeba zmíněný Worshippers of Cthulhu. Ale přesto je nutné hrát rozvážně a hlídat si, kolik obyvatel té které třídy máte.
Obecně se však dá říct, že až na častější válečné konflikty oproti Anno 1800 je Pax Romana pohodovější a uvolněnější. Navíc je hra o něco pestřejší i díky specifikům Keltů. Keltové jsou zajímaví tím, že v Albionu staví mnoho ze svých budov v bažinách. To by Římana ani nenapadlo, ten by ji vysušil. Další možnosti, jak s bažinami nakládat, vyzkoumáte časem postupem hrou. Technologický strom je pořádný a zabere vám pár desítek hodin odemknout ho celý. Jsou zde spíš usnadnění než vyloženě herní mechaniky měnící vychytávky. I tak se však hodí možnost zvýšit si stav skladů, zefektivnit lékařskou péči, stráž či požárníky.
K dispozici jsou i kasárna, kde lze trénovat vojska. Už se nebude bojovat jen na moři, ale i na souši. Spíš, než bojovat silou a stavět opevnění, mě ale bavilo řešit věci diplomatickou cestou, ostatně jako vždy. Válka zbytečně vaši říši vyčerpává a vy přece chcete prosperitu.
Anno 117: Pax Romana
Série Anno už ví, co svým fanouškům nabídnout, takže ovládání je precizní a vše je přehledné, od ikon budov po snadný přístup k celému vašemu loďstvu a armádě. I stavění je pohodovější, lze budovat i po diagonálních cestičkách, vše k sobě pěkně přiléhá a je zde i spousta dekorací, kterými lze zkrášlit svá města. Některé jsou, jak už je u Ubisoftu zvykem, za peníze. Co mě asi jako jediné přišlo nedotažené, je detekce dosahu skladů. Sklad je jedna z nejdůležitějších budov. Distribuuje suroviny po celém ostrově, ale jeho dosah se špatně odhaduje. Není zde jednoznačný ukazatel, které budovy ke skladu dosáhnou a které už ne.
Kochání obyčejným životem
Pax Romana je nesmírně detailní. Každá budova žije svým životem, který můžete nerušeně pozorovat, když vám zrovna neřádí ulicemi mor, neútočí na vás piráti a nebo vám nehoří půlka ostrova i bez přispění Nera. Vše je krásně propracované a působí to živě. Vlastně nebyl obrázek, který bych típnul, co by nevypadal pěkně a k světu. Povedla se i hudba a samozřejmě i dabing. Latina se zde užívá jen sporadicky, ale i tak je to příjemné slyšet, i když s hodně anglickou výslovností.
Hra nemá žádné bugy, vlastně jsem za celou hru nenašel ani jeden, kromě nějakých těch grafických glitchů a pomalého načítání hry. To dovede trvat opravdu dlouho.
Anno 117: Pax Romana
Anno 117: Pax Romana
Hra má hned několik modů pro více hráčů. Klasický kooperativní, kompetitivní i kombinaci obou. Navíc má možnost cross-platform. Sympatické je, že kdykoliv můžete svou singleplayer seanci proměnit v multiplayer a přizvat přátele. Kooperace funguje tak, že až čtyři hráči ovládají jednoho guvernéra a starají se o fungování společně.
Pořád dobré Anno
Anno 117 Pax Romana je klasické ubisoftí pokračování. Drží se osvědčeného a funguje to. Přesun hlouběji do minulosti určitě značce prospěl a bylo by fajn, kdyby se pokračovalo dál a Anno nám „restaurovalo“ kromě Caesara i Pharaoh. Ačkoliv se mi hra líbí, pořád tam vidím nevyužitý potenciál, trochu tu fasádu načančanosti a pompéznosti srazit a ukázat i tu odvrácenou špinavou a bezcitnou tvář Říma, to ale Ubisoft ve zvyku nemá. Jinak jde o pokračování, které vám opět servíruje desítky, ne-li stovky hodin kvalitní zábavy sólo i ve více hráčích. Pro fanoušky série není o čem přemýšlet. A pro nováčky do žánru i série je toto dobrý start.
RECENZE: Forgotten but Unbroken je povedená válečná strategie ze Slovenska |
