Ancient Wars: Sparta

Konečně strategie z atraktivních luhů a hájů. Umožní vám zahrát si za tři mocnosti antického světa, představí legendární hrdiny i zajímavé prvky, kterými opepřuje již tak kvalitní herní zážitek.

Projekt ruských autorů z firmy World Forge nás zaujal už v únoru, kdy jsme si zevrubně projeli jeho betaverzi – a až na několik vad museli konstatovat, že jde o ryzí a velmi příjemně hratelnou realtime strategii s několika za vypíchnutí stojícími drobnostmi, které herní zážitek sice nepozvedají na novou úroveň, ale dodávají mu potřebnou jiskru. Ačkoliv byla hra už tehdy víceméně hotová, vydání jsme se dočkali teprve nyní – po premiéře marketingově lákavého filmu 300: Bitva u Thermopyl. Autory hry s filmaři pochopitelně nepojí žádná licence, ale proč se nesvést na aktuální vlně zájmu o Spartu, když je to tak snadné?

Každá frakce má svou vlastní uzavřenou kampaň o devíti misích, a zatímco ty první sfouknete za deset dvacet minut, později nad jednou úrovní strávíte klidně i hodinu.

VIDEO

Úvodní intro se snaží navodit antickou atmosféru – je však technologicky natolik zastaralé, až se jeden podivuje nad tím, proč ho tvůrci raději nevyhodili. S příběhem tak jako tak nemá nic společného. Ten je vyprávěn jednak textovou formou v popisu každé mise, jednak in-game sekvencemi, v nichž se obvykle vybavuje několik hrdinů o správnosti svých kroků. Není to žádný epos, děj se hodně zvolna drží historie, ale samozřejmě si ji upravuje tak, aby zapadala do kontextu velkolepého boje zdejšího tria národů. Do názvu to dopracovali jen Sparťané, ale nemenší pozornost se dostala i Egypťanům a Peršanům.

Každá frakce má svou vlastní uzavřenou kampaň o devíti misích, a zatímco ty první sfouknete za deset dvacet minut, později nad jednou úrovní strávíte klidně i hodinu. Rovněž se dá říci, že první tažení za Sparťany je ze všech tří nejjednodušší a designově také nejnápaditější. Na bitevním poli vám bude po všechny mise k dispozici král Leonidas s obyčejně jen velmi malým počtem vojáků. Užijete si s nimi především levely s mnoha kratšími úkoly, jež se dynamicky obměňují. Do toho je zapotřebí připočítat i questy sekundární. Ty sice k celkovému vítězství plnit nemusíte, nicméně hra je postavena tak, že pokud tu a tam někomu pomůžete, odměnou vám bude rozšíření jinak těžko doplnitelné armády. Hra celkem realisticky vychází z toho, že Sparťanů nikdy nebylo mnoho, obzvlášť těch, co se drželi po boku Leonida, jak jste jistě poznali z v úvodu zmíněného snímku. Pořád jsme ale jen ve hře, takže autoři ubrali nulu, a většinou tak máte pod kontrolou dvacet třicet svěřenců. Proč o tom mluvíme? Především proto, abyste si uvědomili, že ve většině misí (obzvlášť v těch počátečních) za Spartu budete ušetřeni managementu základny a zisku surovin. Se svou armádičkou tak jen pochodujete po vcelku rozsáhlých mapách a osvobozujete spřátelené kmeny, potíráte rebely a snažíte se obstát v nekončícím boji proti Peršanům.

Podobné mise, kdy se nestaví a pouze pochoduje a zabíjí, bývají v akčních strategiích často kamenem úrazu. Především proto, že jsou po čase nudné a nemají co nabídnout. Ancient Wars jsou ale v tomto ohledu jiné, naštěstí lepší. Jakési kouzlo vás u hry neustále drží, byť si uvědomujete, že po taktické stránce toho příliš neděláte. Dost možná jde o ten pocit, být s několika málo muži odkázán k velkým výkonům. Svou roli jistě hrají i malá vylepšení, jako je například možnost vašich vojáků zabírat koně, z jejichž sedla shodíte nepřátele. Později to jsou spřežení – a nezbývá než dodat, že z každého takového výdobytku budete mít upřímnou radost, protože vám zase o něco ulehčí cestu k celkovému vítězství. Zajímavě použity jsou i skripty, kdy například jdete těsnou soutěskou, když tu se na vás začnou z kopce valit kameny, jež na vás nepřátelé spustili za účelem trochu zredukovat stavy vašich jednotek. I hráč si tak může počínat, byť mnohem větší potenciál skýtá v tomto směru multiplayer.

Hradby jsou tak především v pozdějších fázích nedílnou součástí každého konkurenceschopného města

Několik odstavců jsme jakoby věnovali spartské kampani, nicméně mnoho z toho platí i pro Egypťany a Peršany. I za ně si užijete několika chodících misí, ovšem většinu zde naopak tvoří ty zčásti budovatelské. Je otázkou, zda vás bude bavit rozšiřování základny od úplného začátku, tedy okamžiku, kdy je nutné rozproudit nabývání surovin a samozřejmě také kousek po kousku rozšiřovat bitevní šiky. Tady už se totiž operuje s většími počty vojáků. Jde nejspíš o otázku preferencí, někdo je rád neustále v akci, a dosyta si tak užije kampaň za Spartu, jiný dává přednost postupnému rozšiřování moci a vycházení ze zabezpečené obrany. Tomu pak budou vyhovovat dlouhé mise ve zbylých kampaních.

Obrana je mnohdy vskutku zásadní, jelikož přívaly nepřátelských jednotek, které z větší části fungují na bází skriptu (ale kupodivu se při nepříznivém vývoji dokáží obrátit čelem vzad), špatně opevněnému městu dokáží pěkně provětrat vnitřnosti, čímž máme na mysli především nepříjemné narušení běžného chodu. Hradby jsou tak především v pozdějších fázích nedílnou součástí každého konkurenceschopného města, přičemž je také radost dívat se, jak se na boje v jejich blízkosti, ať už jste obránci či útočníky. Pod náporem obléhacích strojů odlétávají kusy kamenů, často zaznamenáte oheň, a to třeba i v blízkém lese. Autoři si totiž vyhráli s interaktivitou prostředí a fyzikálním enginem. To má za následek například pozvolné rozšiřování plamenů, ale především pěkné vizuální efekty. Budovy jsou ničeny opravdu postupně, jejich skon vidíte v mnoha fázích a hra tak působí nádherně živě, byť samotný engine není z nejnovějších. Zamrzel nás pouze fakt, že není možné výrazněji oddálit kameru. Budovy jsou totiž velké a často se na obrazovku nevejde vše, co byste si přáli. Obzvlášť patrné to je při námořních bitvách. Galéry mají majestátní rozměry a často tak ztrácíte přehled. Na moři naštěstí strávíte jen minimum času, tvůrci si nejspíš byli vědomi, že lodní souboje k silným stránkám hry zrovna nepatří.

Klady a zápory

Příjemná hratelnost
Tři dlouhé kampaně

Po čase stereotypní
Pomalu se ukládá

699 Kč
Anglicky (český manuál)

O to více potěší možnost přizpůsobit si jednotlivé vojáky skutečně k obrazu svému. Tím máme na mysli především určení, jakými zbraněmi se mají ohánět, zda budou jezdit na koni či vozu apod. V kasárnách si lze vytvořit několik vzorů (poddanému zvolíte primární a sekundární zbraň – podle toho se určí jeho cena) vojáků, které pak můžete libovolně vyrábět. Ve stájích pak případně obstaráte koně, na kterého pak panďuláka pošlete – a máte jízdu.

Pod náporem obléhacích strojů odlétávají kusy kamenů, často zaznamenáte oheň, a to třeba i v blízkém lese. Autoři si totiž vyhráli s interaktivitou prostředí a fyzikálním enginem

Ancient Wars: Sparta v nás zkrátka zanechalo sympatický dojem. Ne, není to světoborná hra, ale to Command and Conquer: Tiberium Wars není také, a jak čile se hraje. Sparta může vedle tří dlouhých kampaní nabídnout i multiplayer. Jednotlivé strany sice nejsou příliš odlišné, ale zábavu si jistě pár hodin užijete. Proč tedy hře nedat zelenou? Mnoho důvodů nevidíme. Snad jen nabažení tímto otřepaným žánrem. Pokud tak máte současných RTS už dost, vaše nahlížení nezmění ani tento kousek.