Ukrajinské vývojáře z GSC Game World ještě před pár lety nikdo neznal, několika málo tituly si ale vydobyli takové renomé, že dnes jim něco podobného nehrozí ani omylem. Kdo by aspoň neslyšel o výtečné historické strategii Cossacks: European Wars a jejích datadiscích, kdo nehrál taktický akční Codename: Outbreak (který u nás covermountoval časopis Level)? A kdo byť jen jedním okem nezaznamenal výtečný American Conquest z přelomu zimy a jara letošního roku? Kdo by pak nahlédl do budoucnosti a spatřil záběry z připravovaného S.T.A.L.K.E.R.: Oblivion Lost a samozřejmě Cossacks 2: Napoleonic Wars, potvrdil by, že ani budoucnost nebude ke stále rostoucí firmě GSC nijak zvlášť krutá.
Každý určitě alespoň jednou zažil pocit, kdy hraje vynikající hru, vysloveně si ji užívá, ale najednou, co se nestane – je tu konec a žádný další podobný titul na dohled. Pravý čas pro to, aby autoři zasáhli srdce a peněženky takovýchto nadšenců datadiskem. A přestože American Conquest byl hrou opravdu rozsáhlou, takže si GSC klidně mohli dát i trochu na čas, dodali slíbený přídavek s názvem Fight Back v expresním čase.
Je na místě se ptát: je to skutečně lahůdka pro všechny, nebo jen voda na mlýn skalním příznivcům v podobě nových map a kampaní?
Podobně jako Take 2 u Age of Wonders: Shadow Magic zvolili i CDV u Fight Back trochu (trochu dost) rozporuplný způsob distribuce. Rozdíly tu jsou, zatímco Shadow Magic byl od začátku pokrytecky prezentován jako pokračování, u Fight Back se nikdo s pouze datadiskovými ambicemi netajil – výsledná prodejní cena je ale v obou případech dosti vysoká i na to, že se jedná o stand alone přídavky. Ale na druhou stranu – snad to není moc velký prohřešek proti pravidlům recenze velícím nechat si verdikt až na konec – v obou případech se nákup přes všechny tyto výhrady vyplatí.
American Conquest: Fight Back nabízí celkem osm zbrusu nových kampaní (celkem 26 misí), v nichž bude hráč hledat El Dorado, vést Cortézovu expedici za bohatstvím národa Aztéků a naopak na druhé straně je bránit. Povede též poslední zoufalou snahu zachránit hmotné a duchovní bohatství Tenochtitlánu
a májské civilizace, či z úplně jiného soudku zmapuje boje mezi ruskými osadníky na Aljašce a domorodými poloeskymáckými kmeny na konci 18. století. Variabilita je obrovská a celkový počet misí se vyrovná původní hře, po stránce designu je na tom Fight Back srovnatelně – najdou se opravdu hezké kousky, ale též bezmyšlenkovité bitevní záležitosti. Pěkné jsou obranné mise v ulicích Tenochtitlánu, naopak docela pruda je za Rusy vybíjet domorodce s nehostinných severoamerických krajích.
V nových kampaních se pochopitelně objevují i nové národy. Těch je celkem pět a jedná se o Němce, Rusy, Haidy, Portugalce a Nizozemce, čímž se celkový počet přítomných stran konfliktu zvyšuje na úctyhodných 17. Samozřejmostí jsou nové speciální jednotky, údaje o 50 nových druzích bojovníků jsou ale podle všeho značně nadsazené. Největší novinkou mimo kampaně je ale zbrusu nový mód hry pro jednoho hráče, jenž nese název Battlefield. Bitevní pole je vlastně sérií deseti bitev, kde jde jen o bojovou taktiku. Oba protivníci mají pevnost a předem daný počet vojáků. Cílem je nenechat svůj hrad padnout a naopak dobýt soupeřův, nelze vyrábět nové jednotky, stavět budovy či těžit suroviny.
Náhradou jsou opravdu megalomanské počty jednotek, které se ovládají rovnou po celých plucích, které tvoří i dvě stě vojáků najednou, takže údaj o 16 000 maximálně najednou zobrazitelných jednotkách rázem přestane znít přehnaně.
Herní systém sám se od American Conquestu nezměnil absolutně v ničem. Nabízí tedy trochu jiné stavění základny, výrobu vesničanů a jejich trénink na vojáky, sběr několika klíčových surovin od zlata přes železnou rudu až po dřevo, a hlavně na taktiku docela náročné boje. Jednotky mají morálku, kterou je možné zvýšit vytvořením pluku s praporčíkem, oficírem a bubeníkem, zvýší ji i vítězství v boji, naopak pohled na padlé přátele a obrovskou přesilu rudokožců jí příliš nepřidá. Morálka ovlivňuje celkový výkon stejně jako výzbroj a bojové zkušenosti, dobrý stratég pak ještě chytře využije terénu. AI oponenta je ale velmi slušná, navíc je třeba dávat pozor na vlastní jednotky, které sice nejsou vyloženě hloupé, mají však značné nedostatky v pathfindingu a snadno se nechají zlikvidovat divokou zvěří. Ale tohle všechno jsou věci dávno známé, takže s jejich rozebíráním směle skončeme, kdo by snad po něm přeci jen toužil, může si přečíst recenzi původního AC.
American Conquest: Fight Back běží na stejném enginu a nepřinesl ani mnoho nové grafiky. Kreslené obrázky v menu a při instalaci jsou naprosto úchvatné, ale ve hře samotné hráči najdou už jen několik nových spritů pro jednotky a něco málo nových objektů na mapě, o kterých nevědět, lze je stejně dobře zařadit i do původní hry. I hudba zůstala z naprosté většiny stará známá, což je na jednu stranu dobře, neboť je správně monumentální a zesiluje a zeslabuje se dle dění ve hře, ovšem hráči, kteří mají American Conquest ještě v živé paměti, si asi budou zoufat z oposlouchání.
Ve výsledku je tedy American Conquest: Fight Back titulem, který nelze jednoznačně ohodnotit. Kdo hrál a dohrál původní hru, nenalezne zde nic nového, pokud je ale do ní tak zamilován, že ještě potřebuje přídavek, může po Fight Back klidně sáhnout. Koho AC minul a přesto by si ho rád vyzkoušel, může se volně rozhodnout mezi původní hrou a datadiskem – roli může hrát jen cena a přitažlivost jednotlivých historických kampaní, neboť po herní stránce jde o totéž. A konečně ti, kterým AC do oka nepadl už v době svého vydání, mohou i na tento druhý pokus GSC je zaujmout s klidem zapomenout.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
