American Conquest: Fight Back

  12:00aktualizováno  15. září 6:11
Datadisk k tradiční, ale velice pěkně provedené historické RTS, si jistě zaslouží pozornost. A nabídka, s níž Fight Back přichází, není vůbec špatná – nové kampaně, mise, či mód Battlefield stojí za to…

American Conquest: Fight Back Ukrajinské vývojáře z GSC Game World ještě před pár lety nikdo neznal, několika málo tituly si ale vydobyli takové renomé, že dnes jim něco podobného nehrozí ani omylem. Kdo by aspoň neslyšel o výtečné historické strategii Cossacks: European Wars a jejích datadiscích, kdo nehrál taktický akční Codename: Outbreak (který u nás covermountoval časopis Level)? A kdo byť jen jedním okem nezaznamenal výtečný American Conquest z přelomu zimy a jara letošního roku? Kdo by pak nahlédl do budoucnosti a spatřil záběry z připravovaného S.T.A.L.K.E.R.: Oblivion Lost a samozřejmě Cossacks 2: Napoleonic Wars, potvrdil by, že ani budoucnost nebude ke stále rostoucí firmě GSC nijak zvlášť krutá.

Každý určitě alespoň jednou zažil pocit, kdy hraje vynikající hru, vysloveně si ji užívá, ale najednou, co se nestane – je tu konec a žádný další podobný titul na dohled. Pravý čas pro to, aby autoři zasáhli srdce a peněženky takovýchto nadšenců datadiskem. A přestože American Conquest byl hrou opravdu rozsáhlou, takže si GSC klidně mohli dát i trochu na čas, dodali slíbený přídavek s názvem Fight Back v expresním čase. American Conquest: Fight Back Je na místě se ptát: je to skutečně lahůdka pro všechny, nebo jen voda na mlýn skalním příznivcům v podobě nových map a kampaní?

Podobně jako Take 2 u Age of Wonders: Shadow Magic zvolili i CDV u Fight Back trochu (trochu dost) rozporuplný způsob distribuce. Rozdíly tu jsou, zatímco Shadow Magic byl od začátku pokrytecky prezentován jako pokračování, u Fight Back se nikdo s pouze datadiskovými ambicemi netajil – výsledná prodejní cena je ale v obou případech dosti vysoká i na to, že se jedná o stand alone přídavky. Ale na druhou stranu – snad to není moc velký prohřešek proti pravidlům recenze velícím nechat si verdikt až na konec – v obou případech se nákup přes všechny tyto výhrady vyplatí.

American Conquest: Fight Back nabízí celkem osm zbrusu nových kampaní (celkem 26 misí), v nichž bude hráč hledat El Dorado, vést Cortézovu expedici za bohatstvím národa Aztéků a naopak na druhé straně je bránit. Povede též poslední zoufalou snahu zachránit hmotné a duchovní bohatství Tenochtitlánu American Conquest: Fight Back a májské civilizace, či z úplně jiného soudku zmapuje boje mezi ruskými osadníky na Aljašce a domorodými poloeskymáckými kmeny na konci 18. století. Variabilita je obrovská a celkový počet misí se vyrovná původní hře, po stránce designu je na tom Fight Back srovnatelně – najdou se opravdu hezké kousky, ale též bezmyšlenkovité bitevní záležitosti. Pěkné jsou obranné mise v ulicích Tenochtitlánu, naopak docela pruda je za Rusy vybíjet domorodce s nehostinných severoamerických krajích.

V nových kampaních se pochopitelně objevují i nové národy. Těch je celkem pět a jedná se o Němce, Rusy, Haidy, Portugalce a Nizozemce, čímž se celkový počet přítomných stran konfliktu zvyšuje na úctyhodných 17. Samozřejmostí jsou nové speciální jednotky, údaje o 50 nových druzích bojovníků jsou ale podle všeho značně nadsazené. Největší novinkou mimo kampaně je ale zbrusu nový mód hry pro jednoho hráče, jenž nese název Battlefield. Bitevní pole je vlastně sérií deseti bitev, kde jde jen o bojovou taktiku. Oba protivníci mají pevnost a předem daný počet vojáků. Cílem je nenechat svůj hrad padnout a naopak dobýt soupeřův, nelze vyrábět nové jednotky, stavět budovy či těžit suroviny. American Conquest: Fight Back Náhradou jsou opravdu megalomanské počty jednotek, které se ovládají rovnou po celých plucích, které tvoří i dvě stě vojáků najednou, takže údaj o 16 000 maximálně najednou zobrazitelných jednotkách rázem přestane znít přehnaně.

Herní systém sám se od American Conquestu nezměnil absolutně v ničem. Nabízí tedy trochu jiné stavění základny, výrobu vesničanů a jejich trénink na vojáky, sběr několika klíčových surovin od zlata přes železnou rudu až po dřevo, a hlavně na taktiku docela náročné boje. Jednotky mají morálku, kterou je možné zvýšit vytvořením pluku s praporčíkem, oficírem a bubeníkem, zvýší ji i vítězství v boji, naopak pohled na padlé přátele a obrovskou přesilu rudokožců jí příliš nepřidá. Morálka ovlivňuje celkový výkon stejně jako výzbroj a bojové zkušenosti, dobrý stratég pak ještě chytře využije terénu. AI oponenta je ale velmi slušná, navíc je třeba dávat pozor na vlastní jednotky, které sice nejsou vyloženě hloupé, mají však značné nedostatky v pathfindingu a snadno se nechají zlikvidovat divokou zvěří. Ale tohle všechno jsou věci dávno známé, takže s jejich rozebíráním směle skončeme, kdo by snad po něm přeci jen toužil, může si přečíst recenzi původního AC.

American Conquest: Fight BackAmerican Conquest: Fight Back běží na stejném enginu a nepřinesl ani mnoho nové grafiky. Kreslené obrázky v menu a při instalaci jsou naprosto úchvatné, ale ve hře samotné hráči najdou už jen několik nových spritů pro jednotky a něco málo nových objektů na mapě, o kterých nevědět, lze je stejně dobře zařadit i do původní hry. I hudba zůstala z naprosté většiny stará známá, což je na jednu stranu dobře, neboť je správně monumentální a zesiluje a zeslabuje se dle dění ve hře, ovšem hráči, kteří mají American Conquest ještě v živé paměti, si asi budou zoufat z oposlouchání.

Ve výsledku je tedy American Conquest: Fight Back titulem, který nelze jednoznačně ohodnotit. Kdo hrál a dohrál původní hru, nenalezne zde nic nového, pokud je ale do ní tak zamilován, že ještě potřebuje přídavek, může po Fight Back klidně sáhnout. Koho AC minul a přesto by si ho rád vyzkoušel, může se volně rozhodnout mezi původní hrou a datadiskem – roli může hrát jen cena a přitažlivost jednotlivých historických kampaní, neboť po herní stránce jde o totéž. A konečně ti, kterým AC do oka nepadl už v době svého vydání, mohou i na tento druhý pokus GSC je zaujmout s klidem zapomenout.

American Conquest: Fight Back
Minimum: CPU 300 MHz, 64 MB RAM
Optimum: CPU 800 MHz, 128 MB RAM
Multiplayer: ano
Další informace: screenshoty / trainer, uložené pozice
Výrobce/distributor: GSC / CDV
Distributor v ČR: Cenega
Oficiální stránka: homepage
Verdikt: Datadisk, který není pro každého...
Hodnocení: 60%
Autor:
 

Nejčtenější

KVÍZ: Největší herní zklamání z devadesátých let. Vzpomenete si na ně?

Kvíz

Historie si pamatuje jen vítěze, a tak to dnes může vypadat, že devadesátá léta byla pro počítačové hry zlatým obdobím....

Youtuber prochází velké open world hry. Který svět je nejhezčí?

The Witcher

Podívejte se na zrychlené průchody některými z nejoblíbenějších open world her dneška. Možná vás překvapí, jak malou...

Hráči bety World of Warcraft Classic nahlašují chyby, které nejsou chybami

World of Warcraft Classic

World of Warcraft Classic je návrat ke kořenům. Jenže to, jak mnohé prvky hry tehdy fungovaly, dnes mnozí považují za...

Hráči soutěží, kdo se nejrychleji vyspí se všemi postavami ve Falloutu

Fallout

Přestože fanoušci prolezli Fallout: New Vegas skrz naskrz, pořád mají ve hře co dělat. Aktuálně soutěží v tom, kdo se...

Další český hit na obzoru? The Wild Age je slibná relaxační strategie

The Wild Age

K osadě se blíží další tlupa nepřátel. Potřebujete víc peněz a obranných věží, protože počty nepřátel budou každým dnem...

Další z rubriky

RECENZE: War Thunder je snem všech milovníků vzdušných bitev

War Thunder

War Thunder uspokojí více i méně náročné piloty. A nadchne technickým provedením.

Filmová adaptace Warcraftu je splněným snem. Recenze očima hráče

Warcraft - hra vs. film

Pokud existuje černá magie, snímek Warcraft v boji s ní zvítězil. Podařilo se mu totiž prolomit pomyslné prokletí filmů...

RECENZE: Dex ukazuje budoucnost, v níž bez implantátů nemá cenu žít

Dex

Česká hra Dex zasazuje tradiční žánr do ne úplně tradičního prostředí. Mladá dívka s modrými vlasy zachraňuje svět před...

České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší
České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší

V Česku máme jednu z nejdelších rodičovských vůbec. Matky dvou dětí stráví doma průměrně 6–8 let, přestože by se mnohdy chtěly vrátit do práce dříve. Jaké jsou u nás rozdíly v rodičovské oproti ostatním evropským zemím?

Najdete na iDNES.cz