Bojíte se tmy? Poleká vás, když jdete po chodníku a najednou na vás zpoza plotu začne štěkat pes? A co horory – naháněl vám strach první díl Vetřelce? Pokud ano a jste zároveň člověk nadmíru vnímavý vůči těmto situacím, neměl by se vám druhý díl hry Aliens versus Predator vůbec dostat pod ruce. Již ten první vzbudil zasloužené ovace, protože – ačkoli se jednalo o další 3D střílečku ve stylu Quake – přinesl několik velmi zajímavých novinek. Hráč se nemusel vžít pouze do role lovené kořisti, tedy bojem zoceleného mariňáka, ale mohl si vyzkoušet i pozici lovce a vetřelce. Zatímco mariňák se spoléhal pouze na svůj "úžasný" detektor pohybu a zbraňovou výbavu, vetřelec disponoval ostrými drápy a schopností lézt po stěnách. Třešničku na dortu představoval chladný, přesný, smrtící (prostě skvělý) Predátor, který zabíjel pěkně z povzdálí, navíc pouze na jednu ránu, takže si člověk (v multiplayeru) někdy ani nestihl všimnout, že zemřel (zase). Právě hra více hráčů si mě získala asi nejvíc, protože každá z ras se od sebe diametrálně lišila a tím se určovala i naprosto odlišná strategie. Zatímco v jiných hrách proti sobě stojí stejně vybavení hráči, v Aliens versus Predator hodně záleželo i na herních mapách. Třeba vetřelce rozhodně nijak netěšila otevřená prostranství, zatímco v úzkých a krátkých chodbičkách si liboval.
Co ale vylepšovat na hře, která se beztak zdála téměř bez chyby? Samotného mě překvapilo, s jakou invencí se tvůrci do druhého dílu pustili. Tou nepodstatnější novinkou je asi příběh, přesněji řečeno jeho mnohem výraznější pojetí, které aktivně zasahuje do jednotlivých misí. Vše začíná klasickým klišé; pozemská základna ztrácí kontakt s vědci, kteří prozkoumávají planetu LV 1201. Problém vyráží vyřešit elitní skupina mariňáků, jenže ti samozřejmě vůbec netuší, že přistáním na povrchu kráčejí takříkajíc do jámy lvové. Planetu již nějaký čas okupují jiné formy života a netváří se zrovna nějak vstřícně. Příběh se vlastně vzájemně prolíná, ovšem s každou postavou vždy sledujeme jeho jinou osu. Avšak hovořím-li o příběhu, mám tím spíš na mysli dokonalou atmosféru výborně designovaných misí, především pak mnoho předem připravených událostí, které jsem v prvním díle trochu postrádal. Například jsem se plížil kanalizací, když v tom se uvolnila trubka na stropě a hudba nabrala rázně na dramatičnosti. Nakonec se ukázalo, že mě tam žádný alien nečekal, ale opravdu se "pouze" uvolnila trubka na stropě. To ovšem vůbec nic neměnilo na situaci, že se mi právě málem přihodila zástava srdce. Raději už ani nemluvím o jedoucím džípu, jenž vám exploduje před očima, vetřelcích, kteří se k vám dobývají skrz zavřené dveře, aby je po pár vteřinách úspěšně prorazili atd. Člověk se pomalu stává paranoidním. Například míjím-li nějaký větrací otvor ve zdi, třeba i zabarikádovaný, pořád mi to nedá a alespoň jednou se ještě otočím nazpět. Nejednou se totiž stalo, že z těchto zdánlivě nedůležitých otvorů přiběhla početná
armáda alienů. Fantastickou záležitostí je atmosférická hudba, jež pružně reaguje na dění ve hře. A můžete mi věřit, že takový stále se zesilující řev vetřelců na jistotě rozhodně nepřidá. S jistotou ale vím, že něco s tak děsivou atmosférou jsem opravdu už dlouho nehrál. Například můj kamarád hru vzdal po třetí misi, když nechtěl otevřít dveře, za nimiž ho čekala tlupa vetřelců. To ani nemluvím o jednom mě známém "případu", který hru odmítnul hrát vůbec... Ale abych nedělal machra – jelikož sám hraji po večerech, obvykle počítač vypínám s pěkně propoceným tričkem. Velmi bych doporučoval NEHRÁT hru s cheatem, protože kdo tak učiní, připraví se o všechny ty děsivé zážitky. Ono rozstřílet ve třetí misi vetřelce minigunem není žádné umění.
Ze tří možností výběru padla má volba - bez dlouhého váhání - na mariňáka. Právě za něj mi přijde hra nejvíce atmosférická, protože on se de facto ocitá na pozici lovené zvěře. Začněme výčtem jeho vybavení: mariňák používá pouze dva módy vidění – ten klasický a zesilovač světla. Bohužel, v tom nočním přijde o svoji malou výhodu, kterou představuje pulzní detektor pohybu. Proto jsem svůj osud svěřil světlicím a malé baterce. Světlice ovšem rychle dojdou a na rozdíl od prvního dílu prostory tolik neosvětlí. Baterka ujde, ale pojme pouze malou část pohledu a navíc spotřebovává energii. Ovšem stačí ji na pár vteřin vypnout a už zase funguje jako nová. Další vybaveníčko tvoří letlampa a hackovací zařízení. Jde o trochu alibistické divadlo, ale přispívá k mnohem lepší
atmosféře, nehledě nato, že během hackování vás může kdokoli snadno odrovnat. Samozřejmě bych nemohl zapomenout na pulzní detektor pohybu, jenž dosáhne zhruba 30 metrů před vás (v úhlu 180°). Hodí se zejména v situacích, kdy máte někoho lokalizovaného a radar vám ukazuje pozici – v boji se samozřejmě také šikne, jenže asi ne tak, jak by si leckdo představoval. V prvním díle platilo, že pokud jdete chodbou a na radaru spatříte tečku 15 metrů před vámi, v druhé pulzní vlně již tečku nezaregistrujete – právě vás zabili. V druhém díle se situace příliš nezlepšila, ale jak říká jedno pořekadlo: lepší než drátem do oka. Další problém tkví v tom, že zaznamenává veškeré pohyby a nebere v úvahu rozdílné výškové hladiny. Takové houpající se kyvadlo jeřábu (ale i poletující ptáček!) dokáže někdy docela vystrašit. Mariňák by se měl také pořád hýbat; jakmile stojí, stane se ideálním terčem pro Predátora (aneb kdo vzpomíná na tři červené tečky predátorova zaměřovače?).
Zbraňový arzenál zaznamenal několik nových přírůstků, avšak staří známí parťáci do nepohody (smartgun, minigun) nás naštěstí neopustili. Pod číslem jedna se schovává armádní nůž, který dokumentuje pouze to, že i ve Fox Interactive mají smysl pro humor :o). Následující pistole mě taky zrovna neodvařila, ale když jsem potřeboval šetřit náboje, celkem se osvědčila. Brokovnice mi přijde velice účelná (dva módy), hlavně na začátku, protože vetřelce odrovná na jednu ránu. Pulzní
puška s granáty je velice spolehlivá přítelkyně, někdy se hodí použít i následující granátomet s několika typy nábojů. Plamenomet mi přijde fajn, jenže chvilku trvá, než zasažený objekt uhoří a tak ještě chvilku může páchat škodu. Raketomet své využití taktéž najde. Se smartgunem přichází průlom ve vyvážení sil, protože jako jediný automaticky zaměřuje vetřelce – normálně zelený kurzor v okamžiku zčervená a porůznu poskakuje po obrazovce. Stačí jen stisknout spoušť. Lze ho označit za výborný detektor, ale i tak se mi zdá, že vetřelci jsou o něco rychlejší než dříve (tedy doufám, že nestárnu a neopouští mě postřeh, hmm). Můj oblíbený minigun, tedy těžký rotační kulomet, nadělá z nepřátel před sebou pořádnou kaši – pokud to ovšem stihnete. Jeho hlaveň se totiž nejdříve roztáčí a někdy mi připadá, že to trvá celou věčnost. Poslední místo v arzenálu zbylo na ostřelovací pušku, inu, konec konců, proč ne.
Ale ani zbývající dvě herní postavy nepřišly vniveč. Na jejich úplné otestování mi nezbylo tolik času, přesto bych řekl, že byly drobet oslabeni. Například vetřelec už nezabíjí napřaženým ocasem na jednu ránu, ale zato se mnohem vylepšilo ovládání. Protože leze po stěnách, někdy bývalo těžké se zorientovat, což nyní usnadňují modré šipky po stranách. Navíc si lze vybrat, jestli má lézt po stěnách permanentně a pustit se teprve stisknutím tlačítka nebo obráceně – přidržením tlačítka poleze po zdech. Kampaň za vetřelce nádherně sleduje jeho vývoj. Nejprve hledáte hostitele – ano,
stanete se onou malou (a pro ostatní hutně nepříjemnou) potvůrkou, která se přisává na obličej svých obětí. Ale i na predátora došlo. Ten se mohl v prvním díle považovat za krále, ovšem nyní se stává zranitelnějším. Bez svého maskování (neviditelnost) by neměl příliš šanci, ovšem na druhou stranu, nyní si svoji energii (tu potřebuje úplně na všechno) dobíjí kdykoliv. Jeho několik módů mu dovoluje viditelně zachytit kohokoli až na jednu výjimku - androidy. Jeho zbraně ovšem stále hrají na tvrdou strunu, protože kopí v kombinaci ze zoomem přináší rychle smrt. Oproti prvnímu dílu vypadá nádherně i vrhání disku, jenž se od některých materiálů velmi efektně odráží. A abych nezapomněl – konečně je možné ukládat pozici kdykoli během mise.
Také bych rád upozornil, že oproti demoverzi, která se na některých sestavách nepříjemně trhala, došlo k viditelné optimalizaci. Aliens versus Predator 2 se docela solidně hýbe se slušnou grafickou kartou a procesorem tak na 500 MHz. Grafické zpracování napomáhá atmosféře, engine si skvěle rozumí se světélkujícími lampami a podobným vybavením. A nějaké chyby? Snad jediná – hra více hráčů je velice precizní, mapy perfektní, ale nějak mi zde chybí přítomnost botů. Údajně by se na nich už mělo pracovat... Ovšem i tak mě druhé pokračování velice příjemně překvapilo, ve Fox Interactive doladili všechno tak, jak si špičková hra žádá. Aliens versus Predator 2 rozhodně není pouhým datadiskem, jak se dříve spekulovalo.
| Aliens versus Predator 2 | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
