Vážení čtenáři. Původně jsem tuto recenzi chtěl napsat nějakým veselým a odlehčeným stylem. Už dopředu jsem zkrátka počítal, že Airport Tycoon 2, nepřímého pokračování nechvalně proslulého Airport Inc., bude totální propadák a já si budu moci po delší době zase užít stylistických a jazykových hrátek, které obvykle recenze na hry ze spodní poloviny hodnotícího systému provázejí. Realita, která se přede mnou rozprostřela po spuštění a několikadenním hraní, mě nicméně donutila rozhodnutí změnit. Tato recenze bude zcela vážná – vážná, neboť by se nehodilo, aby můj vůbec poslední článek v životě trpěl nedostatkem věcnosti a objektivity.
Airport Tycoon 2 od neblaze prosluslých budgetových vývojářů Global Star Interactive (hvězdné kvality jejich tituly opravdu dosahují málokdy…) je zcela tradičním zástupcem svého druhu – jen malinko osekaným a totálně a po všech stránkách nudným. Promiňme hned na začátek autorům nesmyslný název - copak existují tak absurdní osoby jako letištní magnáti? – je to maličkost proti hře samotné. Ta svou ještě nic netušící oběť uvítá pěkným logem (avšak žádným intrem) a zajímavě zpracovaným menu, které však obsahuje pohříchu málo možností hraní. Po vybrání jednoho z pěti scénářů (hm, tomu se říká trvanlivost)
či volné plochy pro stavbu (chtělo by se říci náhodně generované, ale tady není co generovat – AT2 se odehrává na jedné velké odporně zelené placce) teprve začnou ta pravá budovatelská muka.
V Airport Tycoonu 2 se očekává, že se hráč spokojí s budováním fádních terminálů, runwayí, kontrolních věží, parkovišť a podobných suchých a vzhledově nepříliš zajímavých budov (všechno jsou to kostky) – a kdyby to snad bylo málo, může si ještě provozovat lety a volit mezi různými městy, leteckými a benzínovými společnostmi a… a… a to je vlastně všechno. Trumfem hry měla být možnost postavit si letiště v reálných lokalitách – Chicagu, Paříži nebo třeba Pekingu. Trochu nepochopitelně ale jediný rozdíl spočívá v jinak laděné melodii, která hraje na pozadí – ze všech měst není vidět ani domeček a čtverec volné plochy, na které lze stavět, je stejně velký, stejně plochý a stejně nechutně zelený. Tak „lákavá“ možnost postavit si letiště v reálných lokalitách, je tak značně pofidérní a být autory, rozhodně se jí v tiskových materiálech tak nechlubím.
Kdo čeká nějakou rozmanitost, bude zklamán.
Pět scénářů, které v podstatě jen opakují buď nudnou výstavbu v cyklu terminál, hangáry, runway, kontrolní věž, servis pro panáky, doprava, nebo snad ještě nudnější správu letů, zabere několik málo hodin a pak už zbude jen monotónní budování na stále stejném rovném zeleném terénu. Dobře nedopadlo ani grafické zpracování. Budovy jsou si navzájem podobné a o nějaké detailnosti se nedá mluvit ani ve snu. Celá hra navíc působí mrtvě, zkrátka chybí z jiných tycoonů známé davy panáčků, které by bylo možné sledovat, ovlivňovat a případně i tyranizovat. Je to sice logické vzhledem k námětu hry – na druhou stranu, špatný výběr námětu je možná ještě horší chyba než absence živého faktoru.
Nakonec tak jediné, co lze hře připsat k dobu, je hudba. Především rychlejší melodie v menu příjemně překvapí svou kvalitu v kontrastu ke zbytku hry, ale ani tóny, které se ozývají v jednotlivých scénářích, nejsou k zahození. Čas od času monotónní melodií prosviští nějaké to rádiové hlášení, které by člověk na letišti v plném provozu čekal a kdyby i ostatní prvky byly na podobné úrovni, dalo by se říci, že zvuky dotvářejí jakous takous atmosféru.
Tak. Hra je popsána a vy byste tak měli být již připraveni přijmout mé vysvětlení toho,
proč je tato recenze definitivně poslední, kterou si kdo ode mne přečte. Nucené hraní této příšernosti ve mně vzbudilo nejprve zlobu, která však brzy přešla v beznaděj. Po několika dnech se dostavily těžké, neléčitelné deprese. Můj život už nemá žádnou cenu. Než opustím tento svět, mohu ale ještě udělat něco dobrého pro lidstvo. Až dopíšu poslední řádek tohoto textu, dojedu na ruzyňské letiště, zapíšu se na libovolný let a propašuji do stroje pistoli. Až se bude letoun vznášet v provozní výšce, zamířím i se zbraní do pilotní kabiny a nasměruji letadlo v sebevražedném útoku na budovu s kacelářemi firmy Global Star. Doufám, že pozůstalí po cestujících pochopí, že jejich blízcí zemřeli jen proto, aby tisíce hráčů, kteří by si podepsali ortel koupí některého z dalších tycoonů této firmy, mohly žít. Loučím se s vámi a přeji vám šťastnější zbytek vašich dnů. Děkuji za veškerou shovívavost, kterou jste se mnou měli. Sbohem.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
