PlayStation2 má za sebou již téměř rok evropské existence, a tudíž je relativně překvapivé, že kromě vynikajícího X-Games Snowboarding z kolekce ESPN her jaksi nevyšel a byl naprosto jednoznačně rozdrcen právě konkurencí ze stáje EA Sports. Proto lze (no, jak se to vezme) považovat za dobrou zprávu, že ve dnech nedávno minulých se na náš trh dostaly hned dva tituly tohoto ražení a sice Dave Mirra Freestyle BMX 2 a zejména počin spolku Criterion Games, nazvaný Airblade, jenž byl již značnou dobu dosti napjatě očekáván.
Spolek to bude řekněme - ehm – poněkud nestandardní, protože se podle jejich her zdá, že buď mají hodně vysoké cíle nebo hlavy v oblacích. Airblade je totiž již druhou hrou, ve které se ani nestojí, ani nechodí, ani nejezdí a dokonce ani nelétá (chytrá horákyně je závistí bělejší než kladívkový papír). Ve zdejším projektu, stejně jako v předchozím solidním počinu od Criterions - Trickstyle (PC, DC) - se vznášíte pár decimetrů nad zemí na velmi důmyslném prkénku, jež je nazýváno hoverboardem. V této souvislosti si ovšem neodpustím postesknutí, že právě Trickstyle na PC docela slušně, ale nutno říci, že naprosto nepochopitelně, propadl, z čehož je jasně vidět, že PC hráči jsou vůči jakýmkoliv náznakům netradičních arkád téměř dokonale rezistentní. Tvůrci tak patrně očekávají, že se jim s Airblade na nové platformě podaří uspět mnohem lépe.
Přestože se ale tato hra navenek tváří jako pohodičková záležitost spojená s brouzdáním městem a provokováním chodců, její příběhové pozadí se naopak tváří jako globální problém číslo jedna. Asi již správně tušíte, že i tady budete, jak jinak, zachraňovat svět (ziiiv, už zase?). Věci se totiž mají tak, že jeden mladý, hodný, nezištný a poctivý vědátor (prostě Mirek Dušín jako z praku) vyvine technologii, která umožňuje regulovat intenzitu gravitačního pole. Tuto pokrokovou metodu demonstruje na jediném prototypu hoverboardu. Ovšem vtom na scénu vstupuje zlá, zkorumpovaná, město ovládající firma, kterážto by si zcela nepochybně na výrobě nejrůznějších zařízení, pracujících s antigravitačním systémem, ráda vydělala na důchodové připojištění členů správní rady. Proto se jednoho dne onen vědátor stane obětí únosu a jeho dům předmětem rabování ve snaze najít onen hoverboard. Jaké to však štěstí, že se zrovna nacházíte tamtéž (sice jen v roli hlavního hrdiny Ethana, ale alespoň něco). Stačí tedy jen vykutat létající vozítko zpod postele a hurá do ulic. Pomsta bude sladká.
S těmi ulicemi to ovšem není tak žhavé, jak by se zdálo. Bohužel nebudete vrženi přímo do víru (velko)města, ale v každém levelu dostanete "k užívání" pouze nějakou městskou část, respektive herní prostor, který vypadá jako město. Tento prostor ovšem není nijak zvlášť rozlehlý, což pro mne bylo jistým zklamáním, zároveň je však dostatečně komplikovaný na to, abyste se tam ztratili, což je zase předmětem častého naštvání. Je totiž docela nepříjemné, když víte, kam máte jet, ale nevíte, jak se tam dostat.
Proto rozhodně přijde vhod možnost zajezdit si v daném prostředí v režimu Freestyle, kdy jen tak nezávazně brázdíte úrovní a testujete si jak triky (co by to vůbec bylo za "boardovou" hru bez triků, že ano?) na nejrůznějších překážkách, tak zejména orientaci podle daných bodů úrovně. A vězte, že tato nabídka se vám bude velice hodit.
Náplní Story módu je vypořádat se holýma rukama a jen s pomocí hoverboardu s bandou padouchů. Za tím účelem jezdíte, létáte či poletujete (nehodící se škrtněte) městem a snažíte se dotyčné bandě lotrů ztížit vaše dopadení tím, že jim ukořistíte možnost monitorovat vaši polohu. Pokud se vám to zdá poněkud nepochopitelné, tak není potřeba panikařit, protože se za tím vším skrývá například ničení kamer rozmístěných po městě, stejně jako odstranění strážců v ulicích, vyřazení z provozu několik nákladních vozů nebo třeba porušení komunikačních satelitů. Vtip a velké plus celé hry spočívá v tom, že všechny tyto operace provádíte jen a pouze pomocí triků s prkénkem. Takže kupříkladu stráže stačí povětšinou anihilovat výskokem s prostou otočkou, po dodávkách je potřeba se sklouznout (grind), zatímco kamery zase likvidujete několikerým obtočením (grab) kolem sloupu, na němž jsou umístěny. Toto obtočení je samo o sobě docela jednoduchým prvkem, který ovšem hře docela výrazně jak přidává na zábavnosti, tak dává potenciál k mnoha koncepčním krokům ze strany tvůrců. V některých místech (sloupy, přepážky, stojany, hrazdy) je možno, a velmi často i nutno, se "vytočit" do větších výšek než se dá vyjet či vyskočit, v případě řetězce několika takovýchto veletočů dokonce až do výšek závratných :-).
Postup každou úrovní je samozřejmě limitován časem, takže není možno se cestou nějak výrazněji poflakovat. S tím ovšem souvisí jedna menší výtka týkající se navigace. V horní části obrazovky je šipka, která vám ukazuje směr k následujícímu cíli, ale bohužel neukazuje, jako například v , směr postupu. Takže mnohdy musíte jet relativně dost dlouho úplně jiným směrem než ukazuje šipka, aniž byste si vůbec byli jisti, že nakonec dojedete tam, kam potřebujete. Také proto se právě hodí mít už jakž takž něco "odježděno" ve Freestyle módu, abyste pak ve Story příliš nebloudili. V pozdějších úrovních to nakonec ale dopadne zhruba tak, že spustíte Story, někam dojedete, chvíli bloudíte, vyprší vám čas, vstoupíte do Freestyle, natrénujete si cestu k dalšímu cíli, vstoupíte do Story, dojedete až k onomu cíli, chvíli bloudíte, vyprší vám čas.... , což osobně nepovažuji za zrovna nejlepší způsob jak zvýšit životnost, nicméně na druhou stranu je potřeba říci, že ani tento fakt rozhodně nedělá z Airblade nějak závažně frustrující záležitost. V zásadě mi bylo celou dobu úplně jedno, zda si lehce blbnu volně po městě nebo o něco méně lehce ve Story. V tomto hlavním režimu ovšem čas od času, přesněji řečeno na konci každého levelu, narazíte na docela tuhou záležitost, chtělo by se říci přímo bosse, jehož zvládnutí není ani tak těžké technicky, jako spíš po stránce plánování. Místo složitého popisu to uvedu raději rovnou na příkladu. Na konci - tuším hned druhého levelu - máte za úkol skočit na helikoptéru. Samozřejmě, že do ní neskočíte jen tak odněkud, potřebujete najít vhodné místo. A právě toto hledání mě několikrát docela "vytočilo", protože dílem časové tísně a dílem ne zrovna stoprocentní práce kamery jde o
záležitost několika více restartů, přičemž samozřejmě musíte absolvovat všechny demoliční práce předcházející pokusu o skok do vrtulníku. Vzhledem k nemožnosti natáčení kamery nemůžete ani zjistit, kde přesně se inkriminovaná helikoptéra nachází a vzhledem k její naprosté absenci ve Freestyle jsou silně omezeny i tréninkové možnosti. Na druhou stranu tak zase neprojedete hru na jedno nadechnutí a alespoň je na co nadávat :-).
Docela mě ovšem zamrzela ještě i jiná věc. Vzhledem k časovému limitu máte jakous takous možnost urychlit jízdu tím, že pomocí triků si nabijete boostometr, podle něhož poznáte, jak moc a na jak dlouho můžete jet docela hodně rychle :-). Nemyslím si ovšem, že by titul takových kvalit, jakým je Airblade, musel nutně a beze zbytku v tomto směru vykrádat dnes již zmiňovaný počin jménem SSX. Ale když už se to jednou osvědčilo, tak proč by ne, že?
Závěrem zdejšího povídání je potřeba vyzdvihnout technické provedení celé hry. Už od - na můj vkus perfektně provedeného - hlavního menu je vidět, že umělecký dojem hodnotili opravdu přísní porotci. Grafika není nikterak detailní, ani realistická, ale je pěkně "barvitá", čímž se zatím mnoho titulů pro PS2 v našich končinách pochlubit (bohužel) nemůže. Grafici se barev evidentně nebáli a zároveň věděli, co dělají, tudíž se nesetkáme s provedením á la cirkusový plakát, ale s příjemně barevnými objekty. Trochu rezerv je sice vidět v meziúrovňových animacích, kdy se postavičky hýbají docela
toporně, ale vzhledem k celkovému pojetí hry nejde rozhodně o nějaké výrazné minus.
Také se musím pochvalně vyjádřit ke stránce zvukové. Přestože v širokých kalhotách s kapsami, vytahaném triku a kšiltovkou na hlavě mě asi jen tak někdo neuvidí, musím říci, že svižný hip-hopový hudební doprovod mi nejenže nijak nevadil, ale on se mi v zásadě dokonce i líbil. Jen se mi zdálo, že některé tracky byly na programu častěji než jiné.
Horší už je to s prací kamery, zvláště v případech, kdy se otáčíte o 180 stupňů je její reakce docela pomalá, což nepotěší hlavně proto, že hoverboard je v zásadě neustále v pohybu, takže čekání na kameru se tím pádem stává záležitostí jízdy do neznáma.
Na závěr snad ještě pro úplnost doplním, že je v této hře dostupný navíc ještě mód Score Attack, v němž je (možná překvapivě) potřeba v daném časovém limitu nasbírat pomocí triků co nejvyšší skóre. V důsledku toho se vám odkryjí další postavy, případně kostýmy, prostě standard.
Airblade tedy rozhodně stojí za povšimnutí. Nedosahuje sice takové živelnosti a bezprostřednosti jako SSX, ale rozhodně má co nabídnout. Pakliže tedy již na sobě pozorujete abstinenční příznaky z nedostatku her z "pouličního" ranku, mohu Airblade jedině doporučit. Nicméně já osobně si ještě pár dnů počkám na . Děkuji za pozornost.
| Airblade | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
