RECENZE: Age of Empires: Definitive Edition není příkladný remaster

Kultovní strategie z roku 1997 Age of Empires, která si vysloužila legendární status, dostala nový kabát a nějaká ta zlepšení. I tak je to však kousek spíše jen pro ty, kteří hráli původní verzi.

Když hra slaví dvacet let od vydání a vy si ji pamatujete, jako byste ji hráli včera, značí to dvě věci: stárnete a ta hra musela být opravdu dobrá. Age of Empires byla unikátní v mnoha směrech. Byla to jedna z mála her, u kterých pouhá zmínka u stolu vyvolala všehlasné „ach“ i u těch, kteří hry normálně nehrají. Age of Empires byla skvělá, ale ještě větší úspěch slavila s druhým dílem. Tím zářná triumfální cesta skončila. Navázat na obrovský úspěch dalšími díly se nepodařilo. Age of Empires: Definitive Edition je remaster prvního dílu, snažící se oprášit legendu a připravit ji pro moderní sestavy s Windows 10. Hra je distribuována exkluzivně přes Microsoft Store a na jiných operačních systémech ji nerozjedete.

Proti proudu času

Kdo si pamatuje devadesátky, ten ví, že jim kralovaly RTS (real-time strategy) a adventury. Žánr to byl nový, dostával tvář a postupně se standardizoval. Age of Empires pochází z této pro RTS divoké éry. Návrat do doby kamenné žánru tak může být pro hráče navyklé na moderní strategie trochu bolestný, ale jak moc? Z moderních strategií jsme si zvykli na jistý standard, který umožňuje komfortní hraní. Zvykli jsme si na klávesové zkratky, které seskupují jednotky, na stavění jednotek a budov do fronty, nebo bod shromáždění. Bez těchto věcí si už, buďme soudní, nevíme pořádně rady. Remasterovaná edice Age of Empires tyto vymoženosti má. Hra se chce aspoň trochu přiblížit dnešnímu publiku a nepředhazuje nám pouze detailnější grafiku a modernější uživatelské rozhraní.

Age of Empires: Definitive Edition

Age of Empires: Definitive Edition

Age of Empires: Definitive Edition i tak zápolí se svým stářím. Jistou kostrbatost a těžkopádnost pocítíte na každém kroku. Ale nejdříve si zrekapitulujeme, co vás v remasteru prvního dílu Age of Empires vlastně čeká. V kampani budete mít na výběr z několika národů, například Egypťanů, Babyloňanů, Řeků, Japonců či Římanů. Kampaň za Egypťany slouží jako tutoriál, osvětlí vám veškeré možnosti hry a dokončit ji nedá ani moc práce, postupně však přituhne. Už kampaň za Babyloňany, která je hlavně o sjednocení Babylonu a pomstě za krádež nejsvatější sochy boha Marduka, vám dá v pozdějších fázích zabrat.

Kampaně jsou značně variabilní a ne vždy se dočkáte klasického stavění základny. U japonské kampaně dojde na tradiční stavbu až v pozdější fázi. Musím říci, že právě mise s omezeným arzenálem a nemožností stavění, mě po letech oslovily nejvíc. Japonská kampaň hýří nápady a je skoro k neuvěření, jak nadčasově působí. Asi nejzajímavější mise je zhruba v polovině japonské kampaně, jste v područí většího klanu a během pár minut musíte uniknout z jeho města, jinak vás smete. Po kvapném útěku k vašemu spojenci, také utlačovanému vládnoucím klanem, je třeba zmobilizovat síly a zničit sídlo vlády. Není to nic lehkého, zdroje jsou omezené a vy začínáte technologií doby kamenné. Postupně odoláváte s primitivní technologií mnohem nadřazenější civilizaci. Misi se perfektně podařilo zachytit pocit utlačovaného národa, který se snaží vymanit z područí.

Age of Empires pro novou generaci?

Už jsem se zmiňoval, že byly do hry přibaleny moderní ovládací prvky. Uživatelské rozhraní je přizpůsobeno dnešní době, takže je kompaktnější a celkově hezčí. Ve hře je nyní nový bojový příkaz, útok při přesunu. Zajistí, že pohybující se jednotky se budou bránit při zmerčení nepřítele a nenechají se umlátit. Zlepšovákem je i rychlé znovuzaložení farmy nebo ukazatel lelkujících vesničanů – velmi užitečná funkce. Hra má tedy prakticky vše, co je u dnešních RTS povinnost, ale samotnému jádru se tolik péče nedostalo a je to znát.

Age of Empires: Definitive Edition

Pathfinding totiž pravděpodobně přišel z pekla. Tanec na bojišti, který jednotky předvádějí, je na zabití. Snadno si ucpete armádu v úžině a jen horko těžko budete hledat špunt. AI vašich jednotek je tupá jako pařez a vy budete v průběhu tažení ve vypjatých momentech pro jistotu ovládat jednotky po jedné. Vyslat armádu přes celou mapu se v případě Age of Empires: Definitive Edition rovná čirému šílenství. Legionář začne obdivovat v cestě trčící jedli, pro jezdce na koni se stane nepřekonatelnou překážou louže vody, a tak z procesí na cílové místo dojde možná třetina.

Pathfinding jednotek dělá neplechu na souši i na vodě a neulehčuje ani tak kruciální věc, jako je nastupování a vystupování z transportní lodi. Jednotky se s entusiasmem sobě vlastním chaoticky pohybují kolem plavidla, než konečně nastoupí. Vystupování vám také může přidělat vrásky na čele, pokud jsou břehy příliš blízko, je možné, že se vám půl armády vylodí na tom původním. To dokáže pořádně zamávat s dlouho plánovaným útokem.

Ačkoliv AI vašich jednotek na tom není nijak slavně, AI soupeře si nevede až tak špatně, jak by se mohlo zdát. Snaží se reagovat na problémy, není pasivní. Pokud ostřelujete město z mořské hladiny, můžete si být jisti, že na vás brzo pošle hejno katapultů a balist. Na zničený přístav reaguje promptní výstavbou dalšího mimo váš dosah a jednotky rády útočí z bezpečné vzdálenosti. Zatěžkávací test ve skirmishi s ostrovy dopadl také uspokojivě. AI v původních dvou hrách si trochu s ostrovy nevěděla rady, pouze kupila jednotky a moc se neměla k výsadkům. V Age of Empires: Definitive Edition nedělá počítači problém ani pořádné vylodění. Samozřejmě ale stále platí, že nejlépe si užijete Age of Empires po síti s přáteli.

Age of Empires: Definitive Edition

Age of Empires: Definitive Edition

Mnoho misí si lze podstatně ulehčit, pokud rychle vybudujete dostatečnou flotilu. Nejsem si jist, zda byla síla válečných galér tak ohromná i v původních Age of Empires, ale zde jsou to dokonalé stroje na zabíjení. V mnoha misích platí, že kdo ovládne moře, ovládne hru.

Všiml jsem si i jedné zvláštnosti, kterou si z původní verze nevybavuji. Hra má v kampani podivnou vlastnost, někdy má nastavenou diplomacii vašich soupeřů jako neutrální. To vám může dost zkomplikovat hraní, vaše jednotky zaútočí pouze v případě vojenské agrese. Zcela ignorují nepřátelské vesničany, kteří tak mohou nerušeně dál budovat ekonomiku, nebo v tom horším obranné věže a v tom úplně nejhorším je popadne amok a začnou vaši armádu mlátit kostmi, na což armáda reaguje zcela pacifistickým způsobem, čučením. Řešení je naštěstí jednoduché, v menu diplomacie stačí přepnout z neutrální na nepřítel. Proč to tak není hned od začátku, je záhadou.

Age of Empires: Definitive Edition

Kdo hrál původní hru, si určitě pamatuje na nízký populační limit dovolující vám jen střídmou armádu. V kampani zůstal limit na 50, aby se nenarušila původní hratelnost, ale mimo kampaň lze nastavit limit až k sympatickým 250, to už na nějakou tu melu stačí. Jenže se s tím táhnou komplikace. Velké množství vesničanů znamená i rychlé spotřebování všech zdrojů. Jako kobylky totiž dokážou vyluxovat celou mapu během půl hodiny a s tím zmizí i sen o vybudování epochální armády.

Age ve 4K

Hlavním lákadlem nové edice je vylepšená audiovizuální stránka. Age of Empires: Definitive Edition jsou optimalizované až pro rozlišení 4K a práci odvedli grafici skvělou. Hra si udržela svůj osobitý vizuální styl, který si pamatujeme z originálu i přes míru nových detailů. Jasně, i zde se najdou vady na kráse, třeba střely z katapultu by mohly při boření budov mít aspoň animaci dopadu – šutr jednoduše zmizí v budově, což v roce 2018 vyloženě bije do očí, ale to rychle přejdete mávnutím ruky, protože se budete kochat celkovým obrazem. Classic mode, featura, která u remasterů nesmí chybět, je zde polovičatá, nelze ji zapnout stiskem tlačítka a použití má omezené. V kampani kvůli technickým komplikacím chybí. Skvěle dopadlo i ozvučení a soundtrack, vrátí vás lusknutím prstů zpět do 90. let, kdy jste hru poprvé zapnuli.

Hlavně pro veterány

Pro koho je vlastně Age of Empires: Definitive Edition určen? V první řadě pro veterány, kteří chtějí znovu oprášit svou oblíbenou klasiku. Vám, kdo jste na Age of Empires vyrůstali, nebude ovládání připadat tak těžkopádné a jistou modernizaci uvítáte. Hra hraje na nostalgickou notu a funguje to bez debat. Obrňte se ale trpělivostí, pod moderním vizuálem tepe dvacet let staré srdce. Co je však smutná pravda, k dokonalému remasteru do 21. století by musela hra ujít ještě slušný kus cesty. U takové legendy to zamrzí dvakrát tolik.