V soudobé herní, literární i filmové produkci je zvykem glorifikovat zlaté časy největšího starověkého impéria, Říma, jenž ovládal prakticky celou Evropu, Egypt a severní Afriku, Sýrii a část Británie, a do všech těchto oblastí přinášel technický pokrok a civilizaci. Mnozí, podobně jako autor recenze, podlehli kouzlu světa, kde se procházejí senátoři a jezdci v bílých tógách, vedou zuřivé disputace v senátu a baví se na gladiátorských hrách či závodech vozů, světa monumentálních akvaduktů, chrámů, pevných mostů a cest – a také perfektně vyzbrojených, vycvičených a takticky dovedných legií, jež kosí nepřátele jako obilí. Jedním z mála produktů umožňujících alespoň částečné vystřízlivění je dnes recenzovaná realtimová strategie Against Rome od týmu Independent Arts, distribuovaná rakouským JoWoodem. Je totiž sice zasazena do starověku, za mocné, civilizované, ale též pořádně naduté Římany si ovšem hráči vyzkouší jen několik misí. Větší část pak tvoří scénáře věnované kmenům, jež byly házeny do jednoho pytle. Ať Gót či Kelt, všichni byli bráni jako barbaři, hodící se leda k tomu, aby buď byli civilizováni, nebo se stali otroky. Autoři Against Rome se pokusili zmapovat povstání různých podobných národů, jež trpěly pod římským jhem, a když nabraly více národní sounáležitosti, rozhodli se bojovat o svou důstojnost, nezávislost – a dělaly to tak dobře, že se jim podařilo pokořit i samotný pyšný Řím a projít se po jeho ulicích jinak, než jako váleční zajatci při triumfu.
Pád Říma
Pád pyšného města a velké říše je možné si vychutnat v několika módech. Základem je pochopitelně kampaň, celkem čítající zhruba pětadvacet misí. Úkoly v nich nejsou nijak objevné, design je víceméně průměrný a cutscény zasvěcující hráče do situace se nemohou s Warcraftem či Age of Mythology rovnat ani zdaleka. Docela pěkné jsou ovšem ostatní módy – zejména historické bitvy stojí za vyzkoušení. Mohlo by jich být i více, nicméně náhradou je možnost zkusit si je za všechny zúčastněné strany. Marné je sice pátrání po masakru Varových orlů v Teutoburském lese, nicméně dobytí Říma gótskými kmeny neabsentuje a jde dost možná a vůbec nejlepší mapu ve hře. Návdavkem prodlužujícím hratelnost je pak mód volné hry, jakýsi skirmish za jeden ze tří barbarských kmenů. Celkově je nabídka Against Rome velmi slušná, otázkou ovšem je, zda by nebylo lepší soutředit se pořádně na kampaň a vytvořit alespoň trochu atmosféričtější cutscény a více vtáhnout hráče do děje. Takhle je sice misí hodně, ale plynou stereotypně, jedna jako druhá. Absentují i výrazné hlavní postavy, zkrátka do Empires: Dawn of the Modern World či již zmíněných Age of Mythology má Against Rome hodně daleko…
|
Těžíme a stavíme
Velkým pozitivem Against Rome je omezení výstavby základny a těžby surovin na vcelku rozumnou míru. Ve většině misí nejde o nejpodstatnější část – a i když tomu tak není, nebyli autoři až příliš agilní. Ve hře je velký počet surovin, většinou ale stačí postavit jednu budovu a přidělit k ní několik vesničanů a zbytek už se zařídí automaticky. Je možná taktickým nedostatkem, že nefunguje možnost zabíjet nepříteli vesničany a rušit mu zásobování, nicméně hru to příjemně zjednodušuje a na hráče jsou kladeny menší nároky co do mikromanagementu. Základny jsou většinou omezeny hradbami, budovy se staví jen v jedné kopii (výjimkou jsou jen obytné domy zvyšující populační limit), zkrátka s elementy těžby a výstavby se autoři vypořádali na jedničku. Pěkný je též způsob, jakým se ve hře nakládá s vesničany – a jakým vznikají vojenské jednotky. V obytných domech je možné vyrobit buď muže nebo ženu, kteří mají odlišné vlastnosti a efektivitu práce v různých budovách. Zároveň výroba vojáků vypadá tak, že nejprve hráč vybere příslušné vesničany, přidělí jim ze skladu zbraně a po krátké době tréninku vznikne nová vojenská jednotka. Ženy i muži se mohou stát odlišnými typy jednotek – z žen jsou lučištnice či kněžky ovládající magii, muži mají raději meče, sekery či kopí.
Vojáci a boje
Variabilita vojenských jednotek je přesto docela slušná. Objevují se jak pěšáci vybavení různými zbraněmi, tak i jezdectvo, samozřejmostí jsou lukostřelci a "kušníci". Příjemné je odlišení jednotlivých stran, římské legie jsou tak výrazně silnější a disciplinovanější než barbarské hordy a mají i lepší možnosti formací. Nakládání s jednotkami v Against Rome je poměrně citlivé – hráč totiž neovládá samotné vojáky, ale skupiny o jednom až dvaceti členech, kterým je možné zadat různé styly chování a formace. Někdy se to hodí, jindy je to ale velmi nepříjemné. Stává se, že hráč umístí velitele mezi pěší formace, vyšle je určitým směrem, načež agilní velitel na koni své jednotky předjede a pustí se do nerovného boje s nepřítelem – a k tomu, aby ustoupil, je ho třeba vyhledat mezi podobně vypadajícími jednotkami, označit ho, kliknout na tlačítko Retreat a teprve pak někam jinam na mapu. Většinou umře dřív, než hráč stihne všechno tohle provést - a často se to rovná konci mise. Ovládání má ještě pár dalších mušek, jinak už je ale poměrně šikovné. Game designerům Against Rome lze však vytknout i několik dalších věcí – kupříkladu nápad trestat jednotky za použití rychlejšího pohybu (běhu) plynulým a brutálně rychlým ubýváním hitpointů, což činí běhání nepoužitelným.
|
Prezentace
Audiovizuální zpracování Against Rome bohužel nelze ohodnitit lépe než jako lehce podprůměrné. Vcelku pěkně udělané střídaní denní doby není doplněno atmosférickými efekty, modely jednotek i budov jsou prosty větších detailů a není možné provádět cokoliv s kamerou – rotace či přiblížení obrazu zůstává v říši fantazie. Budovy jsou si na pohled příliš podobné a orientace ve hře trpí. Graficky by hra uspěla před dvěma, třemi lety, dnes je konkurence výrazně dál.
Přístup Independent Arts k tématice starověkých válek bezesporu byl a je osvěžující. Against Rome v době, kdy už několik měsíců nevyšla pořádná áčková strategie, patří k příjemným zpestřením herního jídelníčku. Měli-li však autoři vyšší ambice, nepodařilo se jim je naplnit ani zdaleka. Béčkovost ze hry uniká všemi póry a hra nedokáže zaujmout a uchvátit ani z poloviny tak, jako áčkové tituly let minulých. Nepatří k těm, které by bylo nejlépe vyhodit rovnou po balistické křivce s odpadkovým košem v bodu dopadu, nicméně za pár týdnů už po ní neštěkne ani pes.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
