RECENZE: V Afterparty na vás čekají alkoholové orgie v pekle

  0:01aktualizováno  0:01
Autoři povedeného titulu Oxenfree se vrací s novou hrou, která vás zavede do pekla. Sice máte šanci na únik, ovšem potřebujete k tomu prokázat, že umíte pít lépe než sám Satan. Jinak povedený námět i zpracování trochu kazí nedotažený potenciál i občasné technické chyby.

Afterparty | foto: Night School Studio

65

Afterparty

Platforma: PC, XboxOne, PlayStation 4
Výrobce: Night School Studio

  • Zábavný „pekelný“ humor
  • Zajímavé vedlejší postavy
  • Originální pojetí
  • Můžete pohladit psa
  • Vaše volby nemají valný dopad
  • Krátké
  • Technické chyby
  • Hlavní postavy příliš nezaujmou

Herní karta

Cesta peklem není neobvyklý herní motiv. Ať už se jím klestíte s brokovnicí v ruce v Doomu, objevujete pekelnou mytologii starověkého Řecka v Assassins Creed Odyssey či doslova zažíváte peklo v Dark Souls, už to tu párkrát bylo. Tentokrát nepůjde ani o žádný poznávací pobyt, ani o akční řežbu, nýbrž o nejpekelnější párty, na které se klopí drinky jeden za druhým.

Fotogalerie

Titul Afterparty vyvinul relativně čerstvý tým z Night School Studio, které má dosud v portfoliu pouze jeden další významný titul: Oxenfree. Ten stanovil celkem jasný styl adventury se zaměřením na dialogy, kterého se autoři drží i v Afterparty. Ovšem zatímco Oxenfree je šikovný mix hororu s prvky nadpřirozena, Afterparty je spíše komedií plnou černého humoru s fantasy nádechem. Ale nebojte, na nějaké osobní drama také dojde.

Ujímáme se role hned dvou postav: Mila a Loly. Oba právě dokončili vysokou školu a na rozlučkové párty se pomalu připravují na svůj další krok do dospělého života. Jenže záhy se ukáže, že je tu jedna podstatná překážka. Ve skutečnosti jsou mrtví a párty je naopak jejich přivítáním v pekle. Mají ovšem pocit, že se tu stala nějaká chyba a do pekla nepatří. Existuje jedna cesta ven, a to pomocí toho, co jim jde nejlépe, tedy pitím. Musí však prokázat, že jsou v tom lepší než sám vládce pekla.

I v pekle alkohol rozvazuje jazyk

Styl hry je v podstatě totožný, jak jej znáte z Oxenfree. Chodíte po mapě pomocí směrových kláves doprava nebo doleva a sem tam vybíráte jednu ze dvou či tří možností, jak vést právě probíhající dialog. Až na pár miniher jako taneční soutěž, ve které opakujete po soupeři sekvence tlačítek, nebo beer pong, kde házíte míčkem do plastových kelímků, je to co do ovládání v podstatě vše.

Dialogy obzvláštňujete pitím různých alkoholických drinků. Standardně jsou na výběr během konverzace dvě možnosti jak odpovědět, ovšem když máte v ruce drink, napitím se odemknete třetí možnost. Ta odpovídá podle toho, zda jste si dali panáka na kuráž, flirt nebo třeba na to, že budete mluvit jako pirát. Drink ovšem nemáte v ruce vždy, někdy musíte absolvovat konverzace střízliví.

Afterparty
Afterparty

Recepty na jednotlivé nápoje, které zpravidla obsahovaly nějakou pekelnou přísadu (lidské oko, koňská krev a podobně) mě bavily, stejně jako způsoby, jakými to ovlivnilo osobnost Mila nebo Loly. Zároveň se mi zdálo, že ať už si vyberete jakýkoliv, výsledek bude mnohdy velmi podobný, jako byste nepili vůbec. Jsou postavy, u kterých si výběrem správného pití „šplhnete“, ovšem vliv na celkový průběh hrou to v podstatě nemá.

Jak už jsem zmínil, hlavní postavy jsou hned dvě, mezi kterými ovšem nemůžete kdykoliv libovolně přepínat. Párkrát během hry si můžete vybrat, kdo povede danou scénu, ovšem ve zbytku zkrátka ovládáte toho, koho vám hra sama přidělí. Favorita bych vybíral těžko, protože Afterparty stojí spíše na vedlejších postavách. Milo a Lola v podstatě spadají do kategorie všech ostatních postav, se kterými jsme se setkali už v Oxenfree: mladí lidé, kteří v sobě dusí spoustu vnitřních problémů a nejistot. O to víc mě bavila upovídaná taxikářka Sam či váš osobní démon Wormhorn, zajímavá byla i osobnost samotného Satana.

Pocit, že vaše rozhodnutí ovlivňuje v různých aspektech příběh, máte celkem často, zejména kvůli Wormhorn, která prakticky pokaždé po nějaké větší volbě začne škodolibě vyčítat to, že jste nezvolili druhou možnost. Jenže s postupem hry na vás začíná tak trochu dopadat dojem, že stejně to celé nakonec rozlousknete jedním klíčovým dialogem, ke kterému se dostanete tak jako tak. I v Oxenfree přitom konec hry ovlivňovalo více dílčích voleb a celkově jsem měl pocit, že jsem si ho sestavil sám. V Afterparty bohužel tento pocit chyběl.

Afterparty
Afterparty

Po příběhové stránce tak je rozhodně o co stát, ovšem nakonec mě bavily hlavně vtipné momenty, jako znuděný démon-úředník, který vyvolává hříšníky a stroze jim popisuje, že každý den od devíti do pěti jim budou lámat kosti a viset na laně pověšeni za genitálie, ovšem jen pokud bude příznivé počasí. Démoni si berou dovolenou, navzájem se peskují kvůli nevyplněným formulářům a nakonec se všichni „po šichtě“ spolu opijí v nejbližším baru.

Vedle toho zde narazíte na parodii sociální sítě Twitter (zde se jmenuje Bicker), kterou si můžete v herním menu libovolně pročítat. Až na jednu výjimku ovšem nemá žádný praktický efekt, vyjma vašeho pobavení. Pekelný černý humor se mi každopádně po celou dobu hry neokoukal a nakonec byl asi větším hnacím motorem než samotný útěk z pekla.

Neskákej mi do řeči

Jestli bych zpětně něco vyčetl předchozímu dílu Oxenfree, je to trochu nepovedený koncept volby odpovědí během dialogu, které prakticky okamžitě po výběru přerušily zrovna mluvící postavu. To už se v Afterparty nestává, vaše postava vždy hezky vyčká, něž ten druhý domluví. Navíc mi přišlo, že na odpovědi máte více času. I zde samozřejmě platí ono „Telltale“ pravidlo, že mlčení je také odpověď („silence is a valid option“).

Jenže sem se zároveň i přimíchávají technické chyby, které mě zase trochu vytrhly z dojmu, že už má Night School Studio herní dialogy vypilované. Kupříkladu kdykoliv jsem si  během konverzace sedl za bar na objednání drinků, celý rozhovor se tím přerušil a dál už nepokračoval. Zároveň se mi také jednou stalo, že se rozjela konverzace, a místo možnosti odpovědět jen postavě visela bublina s poslední řečenou větou a nešlo se jí zbavit jinak než restartováním hry.

Afterparty
Afterparty

Přidejme si k tomu fakt, že taxíku, ve kterém vás Sam vozí, občas trochu „škytne“ textura a při odjezdu z místa se na malý moment překlopí do vertikální polohy a hra se na určitých místech i přes své celkem nízké nároky na grafiku sem tam nehezky zaškubala. A to bych si dokázal představit, že by s Afterparty při řádné optimalizaci nemusely mít problém ani smartphony.

Když už je řeč o grafice, stylizace se vcelku povedla a ačkoliv mám pocit, že použití více 3D textur než jen pro postavičky hře spíše uškodilo (předchozí Oxenfree bylo až na postavičky kompletně 2D), i tak je peklo velice pěknou podívanou. Projdete se nejenom po pekelných barech a klubech, ale i po významných pekelných „památkách“. Ze všeho čiší správná atmosféra nočního života plná neonů, reklam a postávajících pekelníků, kteří spolu rozprávějí, zírají do smartphonů a pokuřují či zvrací v uličce vedle baru.

Čekal jsem víc

Vzhledem k tomu, že je Afterparty teprv druhým „větším“ titulem od Night School Studio, nemohu se zbavit dojmu, že po velmi povedeném Oxenfree měli autoři našlápnuto k něčemu ještě lepšímu. Oproti Oxenfree jsou zde navíc minihry, variabilita hratelných postav, ozvláštnění v podobě výběru pekelných drinků či pročítání sociální sítě. Přesto mám pocit, že je Afterparty spíš změnou k horšímu.

Fotogalerie

Odpustil bych hře těch pár technických chybek či to, že by autoři udělali lépe, kdyby se peklo částečně nesnažili modelovat ve 3D a raději zůstali u zcela 2D stylizace. Ovšem velice mě mrzí dvě věci: krátká hrací doba a celkové směřování příběhu, u kterého už nemáte tak silný pocit, že si jej upravujete zcela podle sebe. Hra sice sem tam zamotá hlavu v tom, že rozhodnutí vypadá celkem důležitě, ale nakonec na spoustě z nich nezáleží.

Afterparty jsem stihl dohrát za zhruba pět a půl hodiny a ačkoliv mám pocit, že bych dovedl projít hru ještě minimálně jednou s odlišnými výsledky, tak mě to vlastně ani moc neláká. Vše nicméně trochu uvádí na pravou míru cena titulu, která činí 16 eur, tedy asi 400 korun. Jsem si navíc celkem jistý, že Epic Store, na kterém je hra exkluzivně, ji určitě brzy ještě zlevní. Pokud na ni narazíte v rámci nějaké slevové akce třeba pod deset eur a předchozí Oxenfree se vám líbilo, nebude Afterparty vyloženě špatnou volbou. Jinak ji můžete s čistým svědomím vynechat.

Hodnocení hry

Redakce

65 %

Čtenáři

65 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 21 čtenářů

  • Nejčtenější

Světem e-sportu hýbe skandál. Profesionální hráči FIFY si domlouvali zápasy

Youtuber odhalil existenci tajného komunikačního kanálu, přes který si nejlepší hráči fotbalové videohry FIFA...

Revoluce se nekoná, herní služba Stadia od Googlu se lidem nelíbí

Proč kupovat drahý herní hardware, když by vše mohlo fungovat v cloudu a uživatelům by se jen streamoval výsledný...

Valve oficiálně oznámilo další Half-Life, bude pro virtuální realitu

Další díl kultovní série je skutečně ve výrobě. Bude se jmenovat Half-Life: Alyx a má být vlajkovou lodí technologie...

Microsoft ukázal Age of Empires 4 a potvrdil pozici konzolové trojky

I letos Microsoft uspořádal výroční předváděcí akci věnovanou značce Xbox. Místo propagace konzole se však myslelo...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nový Half-Life vyjde v březnu 2020, první trailer vypadá fantasticky

Po dlouhých dvanácti letech se fanoušci dočkali nových oficiálních záběrů ze světa Half-Life. I když si hru zahrají jen...

Premium

Test kebabů: Hovězí maso, které nedávno ještě kdákalo, i nadměrné množství soli

Orientální kebab by mohl být zdravější alternativou smažených hamburgerů a hranolků. Jenže to by musel být připravován...

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

  • Další z rubriky

RECENZE: Legenda z roku 1984 nepokračuje. Moderní Karateka je odpad

Původní Karateku naprogramoval v roce 1984 student univerzity Yale Jordan Mechner, který později přivedl na svět herní...

Filmová adaptace Warcraftu je splněným snem. Recenze očima hráče

Pokud existuje černá magie, snímek Warcraft v boji s ní zvítězil. Podařilo se mu totiž prolomit pomyslné prokletí filmů...

RECENZE: Might and Magic X je úžasný návrat strojem času o 15 let zpět

Málokdo se dnes odváží vyrukovat s tak hardcore retro titulem, jakým je desáté Might and Magic. Vzpomínky ožívají.

RECENZE: MediEvil je zbytečný remake plný nedotažeností

Další klasický titul MediEvil se dočkal remasterované verze, respektive remaku. Jde o sentimentální záležitost, která...

TAMARA KLUSOVÁ: Porodní domy jsou pro mě zlatou střední cestou
TAMARA KLUSOVÁ: Porodní domy jsou pro mě zlatou střední cestou

Tamara Klusová – zpěvačka, autorka knížky, manželka oblíbeného muzikanta, ale hlavně trojnásobná maminka. Jaké bylo její vlastní dětství, kde dobíjí baterky a jaké porody se svými dětmi prožila? To se dozvíte v našem rozhovoru.

Najdete na iDNES.cz