V poslední době sice bylo možné se na našich stránkách setkat až s nadstandardním počtem recenzí leteckých her pro konzole, ovšem jednalo se hry pro Xbox 360 (Over G Fighters a Blazning Angels) a jak známo, v počátcích života nových strojů se vývojáři zkouší prosadit i s nepříliš rozšířenými žánry. Třeba i se strategiemi. Celkově vzato to ale s lítáním na konzolích nijak zvlášť slavné není a co se týče PlayStation 2, najdeme zde sice i několik dalších her s letadly v hlavních rolích, ovšem stejně při vyslovení pojmu „letecká hra“ prakticky každého jako první napadne série Ace Combat od Namca.
Ace Combat je zkrátka zárukou kvality a platí to i v případě Belkan War, nicméně v tomto případě se nedokážeme ubránit jistému zklamání, které pramení z toho, že až na příběh se nám tento kousek zdá víceméně úplně stejný jako předchozí Squadron Leader. Jistě, na úspěšném modelu není třeba prakticky nic měnit a možná, že by nějaké změny byly spíše cestou do záhuby nežli vpřed. Upřímně řečeno vlastně ani nevíme, co by se dalo nebo co bychom chtěli vylepšit, ale stav, který je až přespříliš podobný tomu, co jsme již viděli minule, nás
zkrátka tak nějak lehce neuspokojuje.
Ať už se v příběhu orientujete nebo ne, hlavní náplní hry je opět kvalitní vzdušná akce.
Jediná změna se tedy skutečně týká pouze příběhu, který se sice odehrává v ryzí současnosti, ale hned v úvodu vás vrhne o deset let zpět, do roku 1995, kdy vypukla ona Belkánská válka. Neplést ovšem s nám dobře známým Balkánem, jelikož nejnovější Ace Combat se opět odehrává ve fiktivním světě, v němž stát Belka začne napadat státy okolní, což se jim samozřejmě nelíbí, a tak je potřeba s tím něco dělat. Nejvíce postiženým sousedem Belky je Ustio, v jehož bojových perutích létal z jistého důvodu legendární pilot Cipher, po jehož stopách se právě po deseti letech vydává hlavní hrdina hry. Chápete? Ne? Nevadí.
Ať už se v příběhu orientujete nebo ne, hlavní náplní hry je opět kvalitní vzdušná akce, která vás dokáže jak řádně
zaměstnat, tak samozřejmě i slušně zabavit. Zábava ovšem poněkud klesá v případě, že za sebou máte již zmiňovaného Sqadron Leadera a nejste kdovíjakými leteckými fanatiky. Pokud jimi ovšem jste, pravděpodobně drtíte Sturmovika nebo Flight Simulator
na PC a tento článek ani nečtete. Takže pro skoro všechny, kteří tuto recenzi čtou: pokud jsme to ještě nezmínili, tak Belkan War se projevuje jako jednovaječné dvojče předchozího dílu, takže bacha na to a při potenciálním nákupu tuto skutečnost zvažte.
Stejně jako Squadron Leader, i Belkan War ohromí i dnes technickým zpracováním.
Na druhou stranu, Squadron Leader jsme si svého času velmi pochvalovali, takže skutečnost, že Belkan War je ve své podstatě téměř naprosto to samé, je pro tuto hru vlastně pochvalou. A výhodou může být i skutečnost, že zde vlastně vše probíhá podle toho samého scénáře. Před každou misí vás čeká klasický brífink, kde je vedle vážnosti situace ozřejmena i situaci na vzdušném bojišti a jsou stanoveny všechny cíle (povětšinou rozmetat na hadrocucky všechny primární cíle). Poté se ocitnete v
hangáru, kde si vyberete nejpříhodnější letoun, naberete vhodnou munici a jde se na věc. Mise vám budou opět velmi povědomé,
jelikož se povětšinou jedná o likvidaci vzdušných či pozemních cílů a to ať už přímou nebo zamaskovanou za nutnost něco ubránit. Po splnění všech hlavních úkolů na vás pak vyjukne rekapitulační tabulka, v níž jsou v časové posloupnosti mise rozebrány všechny objekty, které jste sejmuli a hlavně jsou vám za to uděleny i příslušné bodíky. Za ty si pak nakupujete do svého osobního
hangáru nová letadla a k nim si můžete pořídit i nové a účinnější zbraně, s nimiž pak můžete lépe plnit další mise, za něž získáte další peníze a tak pořád dokola až do konce hry. Zkrátka klasika.
Povědomá je i hratelnost, která je opět v rámci možností vcelku realistická, ale s ohledem na to, že drtivá většina hráčů bude tuto hru hrát na standardní ovladači stále dost uživatelsky příjemná, aby bylo možné Belkan War hrát a ještě se u toho pobavit. Takže ve výsledku oproti PC simulátorům vlastně spíše taková pohodová arkádička. Na druhou stranu jsme ale po pauze
po Squadron Leaderu měli o něco větší potíže se do hry dostat. Zatímco předchozí díl byl bez problému hratelný hned od počátku, s novým dílem jsme se museli chvilku sžívat. K tomu jistě přispívá i nešvar známý z minula, a sice ten, že člověk nestíhá číst hlášky wingmanů či řídícího centra, jelikož třeba v situaci, kdy se v malé výšce nad zemí ze všech sil snažíte vyhnout nepřátelské raketě, se to dělá fakt těžko. Pokyny a informace jsou samozřejmě přítomny i ve formě zvukových stop, ovšem chce to být již poměrně dost pokročilým angličtinářem vzhledem k tomu, že znějí z poměrně reálně šumící vysílačky, či tomu, že je značnou část doby
potřeba se soustředit v prvé řadě na to, co se děje kolem vás. Nicméně zvládli jsme to posledně, není důvod si myslet, že by se to nedalo zvládnout i teď.
|
Stejně jako Squadron Leader, i Belkan War ohromí i dnes technickým zpracováním. Jednoznačně nejlépe vypadají horské lokace, čehož si autoři hry byli velmi dobře vědomi, a tak se hned první mise odehrává nad naprosto skvěle vypadajícími zasněženými vrcholky hor. Na druhou stranu, hra toho nemusí zobrazovat zase až tak moc, takže si se zemským povrchem či krásnými výbuchy mohli grafici Namca pořádně vyhrát. Klasická rovinatá krajina sice už tak neoslní, ale odbytá rozhodně není.
Placatá louka zkrátka nevypadá tak atraktivně jako rozeklané skály se sněhovými čepicemi. Absolutorium ale opět zaslouží videosekvence, kterými jsou jednotlivé mise prokládány Technické zpracování této hry tak zcela jednoznačně dokazuje, že stará dobrá PS2 se ještě jen tak do sběrny rozličných surovin nepodívá. Zvuky naproti tomu až tak neohromí, ale jsou zpracovány velmi precizně, přičemž pochválit je potřeba vedle slušně znějících vysílaček zejména dabing zmíněných CG sekvencí, jenž zní docela
uvěřitelně a je zřejmé, že jej nedělala žádná béčka.
|
Moc pohledné zpracování
Inovace prakticky veškeré žádné| Ace Combat Zero: The Belkan War | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
