Nový Ace Combat maskuje efektními vzdušnými manévry obyčejnou hru

Na pohled líbivý, po spuštění dechberoucí, po chvíli hraní prázdný a nudný. Tak lze v kostce charakterizovat nový přírůstek do rodiny akčních leteckých her Ace Combat.

Těžko byste na konzolích hledali známější a kvůli nedostatku obdobných her i úspěšnější a povedenější leteckou sérii než Ace Combat. Řadový sedmý díl s podtitulem Assault Horizon se vydal jinou cestou než předchůdce. Pořád je to ale arkádová letecká hra, která ani náhodou nepřipomíná simulaci.

Oproti předchozím dílům se Ace Combat: Assault Horizon neodehrává ve fiktivních zemích a smyšlených konfliktech. O příběh se postaral spisovatel Jim DeFelice, autor několika válečných thrillerů a taktéž redaktor New York Times. 

Také přibylo dost videosekvencí a pokud se v nich odehrává akce, vše je v pořádku. Jsou totiž interaktivní, takže se v nich můžete v reálném čase rozhlížet. Samotný příběh nám ale přišel jako naprostá videoherní tuctovka, takže angažování jmenovaného spisovatele podle nás nemělo větší smysl.

Alespoň že zasazení do reálného světa hře něco přineslo. Všechny lokace, ať už jde Moskvu, Paříž nebo Dubaj, jsou hezky zpracovány, což platí i o modelech letadel a vrtulníků. Bojiště už nejsou holé placky s nedetailními texturami, nalézá se na nich spousta staveb, pozemních jednotek a terén je někdy i značně členitý. Fanoušci si pak přijdou na své při pohledu na všechny ty Tomcaty, Migy a další stíhačky, bombardéry a již avizované vrtulníky.

K tomu si připočtěte křik kolegů z letadla, výbuchy, svištění vzduchu a máte z hraní Ace Combat: Assault Horizon skvělý audiovizuální zážitek. Samotná hratelnost na tom ale není ani zdaleka obdobně, postrádá totiž větší hloubku.

Ace Combat: Assault Horizon je arkádovou leteckou hru, a tudíž vám její osvojení nebude trvat dlouho. Letadla se ovládají příjemně, dobře se s nimi manévruje a každé má jiné vlastnosti. Zvolit lze tři druhy pohledu: zpoza letadla, z kokpitu a volný výhled. Kokpity jsou zpracovány zajímavě, ale snížíte si viditelnost.

K bojové výbavě patří kulomet a rakety. Základní hratelnost se tak ničím neliší od 16 let starého konceptu celé série. Rakety můžete prohodit za ještě silnější zbraň, kterou jsou obvykle ještě více devastující rakety, jež například zaměří čtyři cíle najednou.

Pokud se vám někdo pověsí za ocas, můžete se ho pokusit setřást nejrůznějšími manévry. Pokud po vás vystřelí, stačí použít světlice, aby se zaměřené rakety vydaly jejich směrem.

Hlavní změnou v hratelnosti jsou tzv. dogfighty, neboli letecké duely. Jak stojí v rámečku, jde jen o další stylový prvek, který však znatelně zjednodušuje hratelnost. K tomu si připočtěte, že vaše letouny jsou i ve vzduchu vybaveny automatickou opravou po vzoru automatického uzdravování ze stříleček a nemáte před sebou zrovna dvakrát obtížný titul.

V Ace Combat: Assault Horizon zažijete i vzlétání a přistávání. Svým jednoduchým zpracováním však jde o prostou minihru. Na frustrující přistávání z raných dílů pro první PlayStation můžete tedy hned zapomenout.

Úkoly v misích jsou přitom méně variabilní než kdykoliv předtím. Ve většině případů prostě likvidujete vše na obrazovce a jen výjimečně máte za úkol někoho ochránit. Ace Combat: Assault Horizon tak sklouzává do koloběhu přiletět, přiblížit se, spustit dogfight, přesunout se do další lokace a začít tam znovu.

Další novinkou, na první pohled vítanou, je přítomnost misí ve vrtulnících. Jejich zpracování je však na poměry série Ace Combat ostudné. Nemáte totiž na výběr ani jeden dobrý pohled. Pohled zpoza vrtulníku je naprosto nepoužitelný. Obvykle přes helikoptéru nevidíte půl obrazovky a když začne kvůli změně polohy přepínání kamery z levé strany obrazovky na pravou, vrtulník je několik vteřin přímo uprostřed, takže přes něj nevidíte zhola nic.

Pohled z kokpitu je ještě víc k nepoužití než u letadel, protože kokpit helikoptéry zabírá 75 % obrazovky. Jediný způsob, jak hrát tyto mise, je tak volný pohled. V něm ale ze svého stroje nevidíte vůbec nic, což rozhodně není správně, zvlášť když modely helikoptér jsou na pohled povedené.

Zábavnost hry je při létání ve vrtulníku diskutabilní. Obvykle vybombardujete celé vesnice a města a letíte plenit dál. Alespoň že dogfightů jsou helikoptéry ušetřeny a zaměřování s nimi vyžaduje chvíli cviku. Totálně nás ale odrovnaly úhybné manévry, házet s Apachem jednu otočku vzhůru nohama za druhou, to je i na arkádovou leteckou hru silné kafe.

Nový Ace Combat se snaží, co může, aby vytěžil maximum z popularity série Call of Duty: Modern Warfare, kterou na některých místech okatě kopíruje. Ať už jde o stylové videosekvence nebo noční bombardování z letadla. I toho si zde užijete dostatek, ale na zpracování z CoD: MW prostě nemá.

Letecké duely

Největší novinkou v Ace Combat: Assault Horizon jsou letecké duely, tzv.dogfighty. U blízko prolétajícího nepřítele stačí stisknout tlačítka L2 a R2 a rázem se mu pověsíte za ocas. Ovládání letu automaticky přejímá hra a vaším úkolem je míření a střelba. Vzhledem k tomu, že odpadá starost o řízení stroje, nepřítele se vám rychle podaří zlikvidovat a pak se směle můžete vrhnout na dalšího.

Přítomnost dogfightů zlehčuje už ne tak příliš obtížnou hru, což podle nás není nejlepší cesta. Díky leteckým duelům se totiž snadno vypořádáte s celou letkou. Pokud se duely odehrávají nízko nad zemí, dočkáte se efektního prolétání mezi padajícími budovami, explozemi a váš letoun předvede luxusní akrobacii.

Hra se prostě jasně snaží interaktivními videosekvencemi a dogfighty o co největší stylovost, ale samotné hraní působí často prázdně.

Posledním odlišným typem misí je kolejové střílení, tedy situace, ve kterých se chopíte statického kulometu v helikoptéře, hra se stará o veškerý pohyb a vy musíte "jen" vykosit vše živé pod vámi. I když to není bůhvíjaká intelektuální zábava, tyto mise pobaví a jsou alespoň příjemným rozptýlením od hlavní letecké hratelnosti a neustálých duelů.

Po zklamání z hlavní hry spraví chuť multiplayer, který lze hrát on-line prostřednictvím PlayStation Network až v šestnácti hráčích. K dispozici jsou kooperativní mise, klasický Deathmatch a také Domination, kde zabíráte základny. Capital Conquest pak pojednává o zničení nepřátelského velitelství, zatímco druhý tým se snaží o jeho obranu a záchranu.

Multiplayer je povedený, a to i díky systému úrovní a vylepšení. Bude-li se vám dařit, získáte silnější rakety, nová letadla nebo kapacitu pro munici. I ve hře více hráčů si přitom lze zvolit, zda budete chtít létat v letadlech, vrtulnících nebo se stanete bombardérem v obřím letounu.

Ace Combat: Assault Horizon je tedy jasným zklamáním a dobrým příkladem toho, jakým směrem se známá a zaběhnutá série nemá vydat. Pod hezkou grafikou, efektními videoskevencemi a akčními duely se totiž skrývá hra, která postrádá hloubku.