7 Sins - hříšná hra?

Vývojáři této hry se v každém rozhovoru chvástají zajímavým zpracováním virtuálního sexu a vztahů ve stylu zkažených The Sims. Reklamní žvásty a realita se však často liší. Jak je tomu v případě 7 Sins?

Není to možná až tak překvapivé, ale přece jenom hodně důležité – dlouhodobě nejvyhledávanějšími slovy na internetu jsou sex a porno. Popravdě, kolik z vás se po lechtivém materiálu ještě neshánělo? Krom všech spolupracovníků BonusWebu, což jsou bezvýhradně hodní hoši a holky, moc takových lidí asi nebude. Kde je sex, tam jsou peníze. Toto pořekadlo, které platí odnepaměti však teprve nyní začíná získávat na váze. Ačkoliv tomu aféra s dobře známým Hot Coffee modem nemusí napovídat, míra prudérnosti se čím dál tím více snižuje, což znamená, že se naopak zvyšuje počet produktů zaobírajících se postelovou potěchou. Patří mezi ně samozřejmě i hry a co na tom, že se kouzlo erotiky mezi pixely ve většině případů ztratí, když to hráči zjistí, až když mají drahou krabici s hrou doma. Legendou je samozřejmě Larry, což je ovšem světlá a dnes již mrtvá výjimka mezi tupými pokusy o virtuální sex v podobě nicneříkající Luly nebo katastrofálního Erotic Islandu.

Náš pašák ale nebalí holky pouze z důvodu hezky strávené noci, ale má za úkol se takříkajíc „prospat“ nezajímavými fázemi kariéry až nahoru.

Ať už se vám to líbí nebo ne, sex najdete především ve špatných hrách. A proč o tom všem mluvíme, když v nadpisu ční název 7 Sins, tedy 7 hříchů? Inu, jednoduše proto, že do této sorty patří i sex, lépe řečeno smilstvo a přestože tu máme šest dalších hříchů (závist, pýcha, hněv, obžérství, lenost a smyslnost), které okolo roku 600 našeho letopočtu stanovil papež Gregor I., tvoří právě sex premisu této hry. Je třeba říci, že nejde o žádný ryze budgetový titul, ale podle vydavatele, Monte Cristo Games, o velký projekt, jenž v mnoha preview zaujal popisem hovořícím o herním systému The Sims protknutým pořádným řáděním. I když jsem se na 7 Sins kdovíjak netěšil, proti úkolu napsat recenzi, což znamená hru tak nějak projet, jsem se nevzpíral. Nu což, udělal jsem chybu a nyní mohu opět s klidem konstatovat, že gamesy jsou spolehlivým zabijákem erotiky. Ale pojďme si to všechno trochu rozebrat. Snad se mi vás podaří přesvědčit, abyste se nenechali zlákat lákavým omezením prodejnosti mladistvým do osmnácti let.

Jak už název napovídá, cílem hry je páchat špatnosti a zlomyslnosti všeho druhu. Potenciál, který se dá dobře využít, jak ukázali například Neighbours from Hell, je zde totálně zazděn nudností a ryzí účelovostí, jež nevede zhola k žádnému vtipu. Jak už tedy bylo řečeno, hlavní je sex a k tomu jsou ve většině případů zapotřebí ženy, vezmeme-li v potaz, že hrajeme za podivně přičmoudlého chlapáka, kterému nejsou cizí ani homosexuální praktiky, což může být mnohým nepříjemné, ale proč se tím v liberální společnosti nějak vzrušovat? Náš pašák ale nebalí holky pouze z důvodu hezky strávené noci, ale má za úkol se takříkajíc „prospat“ nezajímavými fázemi kariéry až nahoru. Typický příklad hrdiny to tedy rozhodně není a jestliže nepatříte mezi bezpáteřní sviňáky, asi se vám s ním nebude dvakrát dobře identifikovat. Podle někoho však hlavní postava vytvořena být musela a právě tito lidé si zde zřejmě užijí mnoho zábavy a připomenou si své skutky, případně se ještě poučí. Takže právě jim hru mohu již předem doporučit.

Přestože v každém z levelů narazíte na nějaký ten tematický úkol jako třeba musíte přeměnit šest nepřátel šéfkuchaře Jacquese v jeho přátelé, ale hlavně a především jde o už zmíněný kariérní postup prostřednictvím vlivných sukní nebo kožených kalhot.

V hezky nazvaném městě Apple City, kde nás ještě vůbec nikdo nezná, dostáváme za úkol projít šesti štacemi. Ano, slyšíte dobře – šesti. Opravdu to není mnoho a děj skutečně nevystačí na déle než pět hodin. Naštěstí. Protože již po několika desítkách minut, kdy narazíte na mantinely hratelnosti a váš mozek přijme myšlenku, že takhle plytkou hru je přeci hříchem stvořit, natož pařit, budete rádi za přítomnost tlačítka Exit.

Pojďme si ale blíže popsat některé z vypečených scénářů, i když jsme se hodně přemáhali, aby nás neodradil už ten první, v luxusním obchodě se odehrávající kousek. Odsud se z role pomocného prodavače musíte vypracovat dál – třeba do nočního klubu nebo rovnou do šéfovského křeslo megakorporace jménem Trust Corp. Přestože v každém z levelů narazíte na nějaký ten tematický úkol jako třeba musíte přeměnit šest nepřátel šéfkuchaře Jacquese v jeho přátelé, ale hlavně a především jde o už zmíněný kariérní postup prostřednictvím vlivných sukní nebo kožených kalhot, jak už bylo řečeno, ať už kluk nebo holka, všichni poslouží na cestě nahoru stejně. Tedy v případě, že se budete snažit a skrz interaktivní menu s nejrůznějšími větičkami si získáte náklonnost vybrané oběti.

Nejdříve je třeba navázat nějaký ten kontakt a pak už může začít probíhat úlisná konverzace. Aspoň nějaká síla 7 Sins spočívá v možnosti výběru lidí, přičemž ti jsou charakterově odlišní. Najdeme zde mladičké kůstky i staré panny a se všemi se musí zacházet jinak. Je trochu škoda, že stačí proklikat několik konverzačních témat z různých okruhů a většinou se trefíte, takže vyfasujete pěknou pusu. Jsou ale i chvíle, kdy se nevede a vy dostanete facku. Tím se naštvete, což zacloumá s vašimi statistikami, které je třeba držet v merku. Třeba hraním nějakých těch miniher, jež se zde objevují zřejmě po vzoru nepříliš úspěšného Larryho: Magma Cum Laude. Klasikou je tanec, šmírování v šatnách, sex nebo třeba střílení komárů. Minihry jsou natolik primitivní na ovládání, že k nim asi také moc nepřičichnete. Ve chvíli, kdy po několikaminutovém úsilí konečně sbalíte vyhlédnutou oběť, můžete jí zatáhnout třeba do převlékáren, sprchy nebo když už to jinak nejde, tak do nudné postele a rozjíždí se další minihra. Ale co to?! Aktéři si na sobě nechávají spodní prádlo! Tomu říkáme odvaz!

Klady a zápory

Slušná grafika

Minimum možností
Hrozná nuda
Nezvládnuté zpracování tématu

Nejlépe by se titul dal popsat jako absolutně zbytečný, nicneříkající, mizerně hratelný, primitivní, sexuálně samoúčelný a mnoha dalšími pejorativními adjektivy.

Ale co už, někdo to rád takový, jiný zase makový, což ale nic nezmění na tom, že 7 Sins jsou jasně podprůměrnou hrou, od níž jsme něco čekali, ale teď je jasné, že hodně marně. Nejlépe by se titul dal popsat jako absolutně zbytečný, nicneříkající, mizerně hratelný, primitivní, sexuálně samoúčelný a mnoha dalšími pejorativními adjektivy. Jediné co můžeme pochválit je snad grafika, která se vyšplhala až kamsi k nadprůměru. Ale k čemu nám je pěkná slupka, když vnitřek shnil skrz naskrz. Téma sedmi smrtelných hříchů není nezajímavé a už se své podstaty by mělo být zábavné, ale v tomto případě není. Třeba jindy. Ale co kdybyste se, páni vývojáři, přestali opíjet rohlíkem ve faktu, že sex zachrání všechno? Zanedlouho se to obrátí proti vám a i sexuchtiví lidé vás nechají zkrachovat!