Série Rainbow Six, poměrně úspěšná herní řada z PC, se čile angažuje i na konzolích a tuším, že je to již třetí díl, tentokráte s podtitulem Lone Wolf, který se objevuje na 32-bitovém PSX. Jak již z názvu vyplývá, nepůjde o taktickou akci (tedy ne, že by se předchozí aktivity Rainbow Six na PSX daly nějakým omylem považovat za taktickou akci), alébrž se na bitevním poli ocitá sám voják v poli, jímž je chudák Ding Chavez, kterýžto musí v řadě sólo misí ve first person perspektivě eliminovat další teroristickou skupinu hrozící destabilizovat východní Evropu otevřením nového trhu s ilegálními zbraněmi. Standardní briefing před vstupem do každého levelu napoví více o klíčovém úkolu, který zde musíte splnit, posune zase o malý kousek vpřed příběh a ve finále vcelku potěší nejenom výběrem propriet, kde vedle primární a sekundární zbraně najdete i alternativu útočných či oslepujících granátů, nebo bonus v podobě munice navíc. U střelných zbraní se sice dočkáte implementace systému automatického zacílení nejbližšího nepřítele (vyjma odstřelovačky s chatrným zoomem), nicméně neškodilo by dále nějaké barevné zohlednění jasně upozorňující, že máte právě někoho v náměru. Věc se má totiž tak, že po grafické stránce se s Rainbow Six tvůrci opětovně moc nepárali, ba co dím, skoro to vypadá,
že si z nás spíše dělají legraci, neboť vizuální část - nota bene neustále ponořená do milosrdného přítmí - je vskutku mimořádně odbytá a míra interakce se omezuje de facto jen a pouze na likvidaci velkého počtu vojáků. Uvedený kompars navíc nedostal evidentně moc dobře zaplaceno, neboť se po place plouží naprosto bez zájmu o věc. Nedosti na tom občas nereaguje ani na povely režiséra nabádající k poslušnému skonu a to tehdy, když do nich začnete zdálky zběsile pálit, takže se nabízí, že tahle "squadra" může směle kandidovat na přední místa v poslanecké sněmovně.
Jelikož si celá série zakládá na jakési realističnosti, stačí jedna přesná kulka a je po vás veta. Odhlédnu-li od faktu, že mnohdy mi přijde, že k vaší rychlé smrti postačí, aby na vás protivník byť jen pohlédl přísným okem, je tu nepříjemné faux-pas v podobě shora citované skutečnosti, že některým vojákům se prostě nechce opustit svou roli a i když to do nich vysypete, stačí se k vám obrátit a odeslat vás neuvěřitelně rychle na začátek celé úrovně. Na checkpointy se nehraje, ono také zdejší levely mají délku svého trvání - jak to jen slušně říci - co by kamenem dohodil?? To by snad šlo.
Celý level přitom probíháte neradostným systémem pokus - omyl a bez možnosti detekovat blízké vojáky (chybí obvyklý heartbeat sensor, jakožto i šikovné vyhlížení zpoza rohu, což strafování rozhodně nezachrání) pak jejich nečekané objevení se na scéně pravidelně resultuje ve vaše okamžité setkání se zubatou, která tak tady musí mít opravdu hodně obroušenou kosu. Tou posléze asi častuje vaše protivníky, protože jak si jinak vysvětlit, že jsou tak tupí! Představte si tedy herní schéma - pomalu jdete danou lokací, za prvním rohem zastřelíte vojáka, o kus dál dalšího, najednou bum a je konec. Absence posledního pohledu směřovaného na postavu, která vás nachytala na švestkách, vám to také nijak neulehčí. Tedy dobrá, jedeme znovu - rutinní likvidace prvního vojáka, druhého, aha, tady jsem tě přehlédl, třetího, čtvrtého, bum - konec. Takže znovu od začátku, první, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý, to nám to pěkně odsejpá, sedmý a bum, zase vás někdo odpravil, tentokráte při konfrontaci tváří v tvář. Nyní si budete pamatovat, že stojí tam a tam, takže si dáte standardní kolečko s tím, že tentokráte to bude o jednu mrtvolu delší. Vlastně se ani nedivím, že nepřátelé jsou tak apatičtí, každou chvíli se válet na kromobyčejně nevzhledných polygonech - při častých restartech celé mise - to musí být vážně docela opruz.
Jak to tedy rámcově shrnout? Rainbow Six: Lone Wolf je hra, jíž se tedy velkým obloukem vyhněte. Skutečně pozitivních věcí zde naleznete tolik, že by vám na to stačily prsty na jedné ruce a to i na té méně šikovné, která kdysi prožila nešťastný románek s cirkulárkou.
| Rainbow Six: Lone Wolf |
|
| Multiplayer: |
ne |
| Vibrace/Analog: |
ano/ano |
| Další ovladač: |
ne |
| Paměťová karta: |
ano, 1 blok |
|
| Verdikt: |
Zkrátka stojí to za starou belu. A to bele možná tímhle srovnáním ještě křivdím… |
|
|
že si z nás spíše dělají legraci, neboť vizuální část - nota bene neustále ponořená do milosrdného přítmí - je vskutku mimořádně odbytá a míra interakce se omezuje de facto jen a pouze na likvidaci velkého počtu vojáků. Uvedený kompars navíc nedostal evidentně moc dobře zaplaceno, neboť se po place plouží naprosto bez zájmu o věc. Nedosti na tom občas nereaguje ani na povely režiséra nabádající k poslušnému skonu a to tehdy, když do nich začnete zdálky zběsile pálit, takže se nabízí, že tahle "squadra" může směle kandidovat na přední místa v poslanecké sněmovně.
