Ještě než se dostaly do obchodů první Xboxy, bylo jasné, že jim v boji o přízeň zákazníků bude vedle spousty relativně solidních titulů pomáhat hlavně „velká čtyřka“ hojně propagovaných trháků – Halo, Munch’s Oddysee, Dead or Alive 3 a Project Gotham Racing. Právě poslední zmiňovaná hra od Bizzare Creations dostala nelehký úkol v podobě přímého souboje se závodními hrami z PlayStation 2, které jsou se svým technickým zpracováním natolik daleko, že stačí promítat needitované replaye ze závodů jako televizní reklamy v přestávkách důležitých fotbalových utkání (právě reklamu na GT3 komentoval můj otec slovy, že by místo videa mohli ukázat samotnou hru – jeho užaslý výraz poté, co se mu dostalo vysvětlení, že jde o záběry z oné hry, bych vám přál zažít). Zpět však ke Gothamu – první videa s fotorealistickými vozy vypadala velmi slibně, a tak není divu, že se na první městské závody v podání Xboxu těšilo opravdu hodně fanoušků tohoto žánru.
Project Gotham Racing patří do kategorie městských okruhových závodů s dovětkem „bez okolního provozu“. Po virtuální kopii centra Londýna, New Yorku, Tokia a San Francisca se tak bude mezi betonovými bariérami na křižovatkách prohánět v nejlepším případě šestice moderních aut. Absenci dopravy však kompenzuje množství tratí (ve čtveřici rozsáhlých městských čtvrtí je jich kolem stovky) a zejména široký výběr necelé třicítky
automobilů, od těch „obyčejných“ cestovních (Mini, New Beetle, Audi TT, Subaru Impreza), až po naprosté skvosty za stovky tisíc dolarů včetně posledních modelů Porsche či několika Ferrari. Gotham je však také o něčem jiném – celou hrou prostupuje boj o bonusové body pojmenované „Kudos“, které hráč dostane za povedené smyky, jízdu po dvou kolech, předjížděcí manévry, čisté projetí tratě, nebo časovou rezervu „k dobru“ (za komba je i nějaký ten bonusový bodík navíc). Právě na nich totiž stojí nejzajímavější mód hry nazvaný Kudos Challenge. V podstatě jde o plnění série levelů plných úkolů ve stylu „předjeď v limitu co nejvíc aut“, „dosáhni co nejvyšší top speed“, „zajeď co nejvíc okruhů za dvě minuty“, atd. Čím obtížnější si hráč zadaný úkol v setupu jednotlivé mise udělá (například místo top speed 120 mph se rozhodne „vymáčknout“ z auta 140), tím více získá Kudos (v každém levelu je navíc možné použít „žolíka“, který počet Kudos zdvojnásobí). Kromě několika desítek závodů Challenge módu je možné projet šestnáct tratí (vždy jednu z každého města ve čtyřech levelech) v režimu závodu proti pětici počítačových soupeřů, nebo jinou šestnáctku sólově v honbě za dosažením daného počtu Kudos (hlavně za triky v ostrém časovém limitu. Kombinace dobrého umístění a dostatečného množství Kudos je pokaždé náležitě odměněna jednou z medailí, která značí splněnou trať. Jakmile se podaří splnit všechny tratě v daném levelu, odemkne se následující obtížnost s náročnějšími úkoly a tratěmi. Za obzvláště dobré výkony (tj. získání kulatých tisícovek Kudos, nebo všech zlatých v daném levelu) se navíc zpřístupňují nová auta.
O motivaci v singleplayeru je tedy postaráno více než dobře, společenští hráči se mohou „motivovat“ splitscreenovým bojem proti maximálně třem dalším kamarádům, ať již o čisté umístění, nebo o Kudos.
Velmi dlouho jsem bádal nad tím, proč vždy dojíždím se zoufale malým počtem Kudos, až jsem nakonec našel pravou příčinu – za vším byla nutnost udržení „nabitého“ počítadla Kudos po několik sekund bez karambolu (teprve pak se připsaly k výslednému skóre). Právě o nehody totiž není ve hře díky chaotickému ovládání nouze. Zprvu jsem se domníval, že si na nepříliš přesné ovládání postupem času zvyknu, ale opak byl pravdou – i po dvoutýdenním hraní (pro srovnání – Burnout i WRC mi dokázaly „vzdorovat“ tak den, dva, a to se nepokládám za kdovíjak schopného konzolového závodníka) jsem s většinou vozů nebyl schopen zajet rozumně rychlé kolo bez karambolů a udržet krok s ostatními vozy v posledních dvou levelech obtížnosti. Gothamu je totiž opomenuta jedna důležité vlastnost (nejen) závodních aut, a sice ono „vytáhnutí“ ze smykované zatáčky, které je doslova cítit u všech klasických vozů se silnějším motorem. Jakmile se totiž v této hře dostanete do smyku, je jen otázkou štěstí, kam se auto vydá (na kontrolovaný smyk v zatáčkách tak lze s klidným svědomím zapomenout – v Gothamu se zkrátka i na šotolině jezdí po vzoru formule 1). V režimu závodů s protivníky to tolik nevadí (stačí si vybrat „univerzální“ Mini Morris, který jezdí mnohem lépe než ostatní auta v dané kategorii, dostat se co nejrychleji v postartovní tlačenici na čelo, blokovat ostatní a doufat, že se před vás nikdo nedostane – soupeř chyby nedělá), ale zejména
Kudos Challenge se svými časovými limity je doslova peklem – buďto vsadíte na rychlost s tím, že se do cíle nějak poodrážíte o mantinely, nebo zkusíte vymáčknout z Morrise poslední kapku výkonu a zajet sice čistě, ale ve srovnání s ostatními sporťáky (Modena, F50, Viper...) pomalu. Bohužel se obtížné ovládání dost podepsalo i na hratelnosti multiplayeru – většina závodů končí tak, že jeden z hráčů udělá hodiny a poté již z pochopitelných důvodů rezignuje na zběsilé dohánění protivníka, které dodává všem závodním hrám tu správnou „šťávu“.
Nejsilnější stránkou celé hry jsou rozhodně modely jednotlivých vozů – už v prvních závodech je vidět, že i „nepříliš“ drahé vozy dokážou být krásné – naleštěné karosérie odrážející okolní krajinu (samozřejmě s deformacemi po případných karambolech) se po chvíli přetlačování s ostatními auty v zatáčkách pokryjí drápanci a šrámy, skleněné reflektory se vysypou (mimochodem světla aut vypadají v Gothamu opravdu neskutečně reálně) a plechy zdeformují. O věrnosti grafického zobrazení aut svědčí i reflexivní uhýbání přihlížejících kolegů ve chvílích, kdy se závodilo doslova „nárazník na nárazníku“. Bohužel to samé, co o automobilech, se už nedá říci o tratích – ve srovnání s konkurenčními hrami totiž vypadají podivně sterilně. Třeba takový Manhattan sice vypadá jako skutečný Manhattan, ale naprostá většina budov je neskutečně plochých (absenci výčnělků sice dohánějí kvalitní textury, ale bohužel nedokážou zázraky), zkrátka a dobře zde chybí ony desítky malých detailů, které například v Burnoutu skvěle dotvářely atmosféru.
Doslova tragédii pak představuje San Francisco, ve kterém na sebe navazuje spousta ulic nesmírně ostře – žádné decentně zaoblené kopce ale násilné ostré hrany, na kterých si auto dělá doslova co chce. Další nepříjemná příhoda se mi pravidelně stávala v Londýně – ve vypjatých okamžicích, kdy bylo na obrazovce všech pět protivníků naštosovaných na úzké klikaté cestičce parkem začala grafika trhat. Nebylo to sice trhání srovnatelné s oblíbeným krokovacím dungeonem, ale plynulost hry zpomalila na nějakých 8-10 fps, což citelně vadilo při řízení. Pošramocenou reputaci Gotham trochu dohání vibračním feedbackem, který se mění podle povrchu vozovky (jízda po tramvajovém pásu či štěrkové cestičce v parku je opravdu cítit, stejně jako prokluzování kol), a také velmi dobrým soundtrackem, na kterém spolupracovaly renomované hudební skupiny (například Gorillaz).
Project Gotham Racing patří bohužel k největším nepříjemným překvapením mezi startupovými tituly konzole Xbox – je mi smutno, když si pomyslím, že byl právě Gotham hypovaná coby jasný trhák, který je přinejmenším o generaci dál než GT3 či Burnout. Není to sice vyloženě špatná hra, ale se svým systémem ovládání, nízkou hratelností a nedotaženými tratěmi bohužel nemůže konkurovat špičkovým závodním titulům z PS2 (tedy až na modely aut, ale ty samotné nic nezmohou). Nezbývá tedy než si počkat nějaký ten měsíc na Ralli Sport Challenge, který by měl konečně dokázat, že i na Xboxu se dají najít kvalitní závodní hry. Nevím jak vy, ale já si to čekání zkrátím pendlováním mezi Burnoutem a WRC...
| Project Gotham Racing | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
