Jestli vás zklamal nepovedený poslední díl Wolfensteina, na Zombie Army 4 byste si mohli spravit chuť. Je to totiž přesně ten druh přímočaré střílečky, nad kterou už mnozí v dnešní době ohrnují nos. Jenže na rozdíl od pižlání neprůstřelných nepřátel a nekonečného opakování stále stejných pasáží v Youngblood je hraní Zombie Army ve vší jeho primitivnosti opravdu zábavné.
Inspirace Left 4 Dead je evidentní.
Hra je přitom také zaměřena na kooperaci a to ideálně čtyř hráčů, lze se jí však prostřílet i v jednom. Umělá inteligence přitom dokáže vybalancovat obtížnost tak, aby pokaždé nabídla vyrovnaný zážitek. Podle počtu hráčů se mění množství a rozmístění nepřátel, nikoliv však jejich výdrž. Na rozdíl od Machine Games totiž v Rebellionu dobře vědí, že podstatou dobrého pocitu ze střelby je i adekvátní reakce na zásah a zombíci prostě musí padat ve velikém.
V jádru je Zombie Army to samé, co Left 4 Dead (nebo chcete-li letošní World War Z, ať nemusíme tak hluboko do herního pravěku), jen působí daleko odlehčeněji. Příběh je tak béčkový, že ho snad ani nemá cenu zmiňovat, a bát se u hry určitě nebudete. Na plíživý postup se tu nehraje, takže si to s ohnilými esesáky musíte vyříkat napřímo.
Přesila je v každý moment obrovská a nějakým mířením se zabývat nemusíte, každá vystřelená kulka si svůj cíl najde. Arzenál je bohatý, ale nijak překvapivý – od kulometů přes brokovnice až po odstřelovací pušky. Nejvíce zábavy jsem si ale během zhruba půlhodinové ukázky užil s těžkým stacionárním kulometem, který v davech nemrtvých dokázal nadělat strašlivou paseku.
Za likvidaci protivníků získáváte zkušenosti, za které si během misí můžete vylepšovat vlastnosti či zbraně, tento RPG prvek je však jen příjemnou nadstavbou a nijak nemění celkové vyznění hry. Je to čistokrevná řežba, nic víc, nic míň.
Ale i takové hry jsou dnes potřeba a ve výsledku jsem tak byl maximálně spokojen. Hra vyjde počátkem příštího roku na PS4, Xbox One a Epic Store. O pragmatickém vztahu autorů k roční exkluzivitě pro neoblíbený obchod si můžete přečíst tady.
