Město Vergen patří trpaslíkům a leží přímo uprostřed masivních hor. Právě zde trpaslíci vztyčili budovy tak mohutné, že se zdají být postavené na celou věčnost. Město je obehnáno masivní zdí, uprostřed se táhnou široká granitová schodiště a nad propastmi se skví kamenné mosty.
Trpaslíci obývají majestátní obydlí uprostřed města, z nichž mnohá vedou do spletitých katakomb. Na okrajích Vergenu jsou trpěni lidé a elfové ve svých stanech nebo dřevěných boudách postavených na mokřadech. Člověk tu doslova cítí šíření nejrůznějších epidemií.
Tento příklad skvěle dokresluje míru detailu, s jakou tvůrci z polského CD Projektu pojímají atmosféru pokračování svého úspěšného debutu. Prostředí nechává vzpomenout na sérii Gothic. Vergen, ale i řada dalších lokací, působí na první pohled impozantně, ale zároveň je špinavý a temný. Po ulicích pobíhají občané a pokřikují na sebe různé komentáře. Hlavní hrdina Geralt je málomluvný, drsný a přímý. Kdo se mu nezdá, toho čekají problémy. Geralt a Vergen k sobě vlastně skvěle pasují.
Přesto tu něco nehraje a celkově narušuje obrázek temné idyly. Ta myšlenka je neustále v povědomí, ale zatím není možné ji přesně pojmenovat. Nejlepší bude, když si Geralt najde nějakou práci.
Té je všude dostatek, třeba hned v místní taverně. Zde se dá Geralt do řeči s jedním z elfů, který mu prozradí, co jeho rasu trápí. Elfové a lidé jsou ve Vergenu bezdůvodně vražděni. Trpasličí městskou správu to přitom moc netrápí. Mohl by se snad Geralt pustit do pátrání? Ale jistě, jen je třeba sáhnout do měšce a zaplatit ne zrovna typickému hrdinovi. Kdo by ostatně pracoval jen z vyšších pohnutek.
Elf dává Geraltovi do začátku dvě indicie. Všechny mrtvoly byly nalezeny v opuštěné vesnici za městem. Těla se pak dají prozkoumat v místní kryptě, která se však nachází uprostřed lesa a ten, jak už to tak bývá, není zrovna místem pro romantickou procházku. Byla zde viděna nejrůznější monstra, například harpyje. Ostatně, v taverně lze nalézt i lístek s vypsanou odměnou pro toho, kdo dokáže zabít královnu harpyjí. Geralt si ho pochopitelně strká do kapsy.
Pro upřesnění celé situace: celá detektivní záležitost ve Vergenu a řada dalších zakázek, na které zde narazíte, spadají pouze mezi vedlejší úkoly. Obří trpasličí město dokonce ani nemusíte navštívit, pokud se předtím v dějové linii zachováte určitým způsobem. Dostanete se ale na jiná, neméně zajímavá místa. Autoři tak hráčům vzkazují, že Zaklínač 2 bude velkým, obsahem napěchovaným a nelineárním dobrodružným eposem.
Ale i vedlejší úkoly dávají hráčům nebývalou volnost v rozhodování. Když už se v rámci vyšetřování dostanete k démonickému sukubovi, který je hlavním podezřelým, můžete ho buď nechat běžet, nebo zabít. I to se může ukázat jako chyba, protože využijete-li v kryptě jemného chirurgického náčiní, najdete v jedné z mrtvol zajímavou indicii, že by sukub mohl být jen nastrčeným pachatelem.
Jedním z hojně kritizovaných nedostatků prvního Zaklínače byla nepřehledná menu. V pokračování se uživatelské rozhraní zásadně mění, je přehledné a moderní. Není to vůbec od věci, protože do inventáře se budete přepínat poměrně často. Důvěrně známé je i menu s talentovým stromem Geralta, který čítá 51 odemykatelných schopností.
Ačkoliv tvůrci slibují, že Zaklínač 2 bude mnohem otevřenější než první díl, zkušenosti z prezentací svádí k určité skepsi. Ukazuje se totiž, že jednotlivé areály, které nejsou propojené do jednotného světa, vykazují mnohdy značnou omezenost a vedou hráče například jasně danou cestou. Slibovaná nelineárnost je tak zejména příběhovým dílem, v samotných lokacích už tak patrná není.
Zaklínač 2 s velkou pravděpodobností nezklame fanoušky knižní předlohy a zklamat by neměl ani fanoušky prvního dílu hry. Autoři se sice pustili do modernizace, ovšem ne do takové míry, jako to udělalo třeba Bioware s Dragon Age 2. Zaklínač 2 by měl být stále poctivou a drsnou hrou na hrdiny, která i s technickým omezením světa pohltí svou unikátní atmosférou.
