Když jsem viděl trailer na Worshippers of Cthulhu, nečekal jsem moc. Ještě jsem měl živé vzpomínky na nadějný ale ve finále zpackaný Clockwork Empire. Worshippers of Cthulhu jsem tedy spíš než ten spásný mix budovatelské strategie s mýtem Cthulhu vnímal jen jako další hru s chapadly na odškrtnutí ve svém soukromém „mythosáckém“ seznamu. Pokud v nějaké hře vystrkuje své úponky kosmický horor, musím si ji zahrát. Ať jde o cokoliv. Vždyť jsem hrál i perfektní dating sim Sucker for Love, kde se snažíte dát hudlana sexy Cthulhu milfce. To o mém odhodlání pro věc ledasco vypovídá.
 |
Crazy goat games jsou další z těch divně sympatických polských vývojářů, kteří mě přesvědčili o svém talentu i touze dělat věci jinak. Worshippers of Cthulhu není prostá hříčka na pár hodin. Autoři jen prostoduše nenalepili Cthulhu na generickou budovatelskou strategii. Tohle je něco mnohem víc, a pokud ještě teď, stejně jako já, teskníte po zmařeném Clockwork Empires, Worshippers of Cthulhu, je to vytoužené volání z temných hlubin abyssu.
A aby to nebylo málo, svou originalitou a netradičností pamětníkům připomene kultovní počiny od Bullfrog. Jednou z mála výtek, které mám, je absolutní ignorace nezasvěcených. Pokud nevíte, kdo je Cthulhu, Nyarlathotep a spol, hra pro vás bude pořádný nesrozumitelný binec. Vývojáři zbytečně cílí pouze na fanoušky mythosu, tím se okrádají o obrovskou základnu dychtivých budovatelských stratégů, kterým jde hlavně o žánr, ne o téma.
Hlavní zdroj inspirace si autoři berou v sérii ANNO. I zde stavíte města s produkčními řetězci a snažíte se vyhovět stále náročnějším požadavkům kultistů. Cíl hry je však diametrálně odlišný. Prosperita a blahobyt jsou jen druhotné úspěchy na cestě. Vy chcete vybudovat kult tak oddaný a jistý v kramflecích, že probudí narkoleptického spáče z R’lyehu a započne nová éra prosperity a radosti. Pozor, výklad proroctví se může různit.
Worshippers of Cthulhu
Worshippers of Cthulhu
Tam v civilizaci jste měli jiný život, možná jste byli význačná osoba, možná nuzák, který bojoval s krysami o kus žvance v zaflusané uličce. Na tom teď nezáleží, uslyšeli jste Volání. Vy a vám podobní jste se nalodili na trouchnivějící bárku a hnáni neznámou tužbou se vydali doprostřed oceánu. Kupodivu zde na vás nečeká nekonečná modrá prázdnota a záhuba. Jakoby z ničeho se objevuje nezmapované souostroví. Počasí k vám není vlídné a vaše loď se roztříští o skaliska. To vás pramálo rozhodí. Jste na místě. Našli jste to, co jste hledali – hrobku Velkého Cthulhu. Je čas vybudovat kultistický ráj na zemi a probudit konečně spáče z jeho milénia trvajícího spánku.
První mise kampaně vás seznámí se všemi základními mechanismy hry. Ty nejsou nijak těžké na pochopení. Každý, kdo hrál aspoň jednu budovatelskou strategii, bude jako doma.
Hlavní sklad je srdce každého ostrova, z něj budujete všechny stezky, které propojují budovy a tvoří základní rozvržení. U skladu je aspoň pro začátek dobré situovat veškeré produkční budovy. Produkční linky nejsou nijak komplikované. Šílenosti jako má Ara: History Untold se nekonají. Víc jak dva mezistupně řetěz z pravidla nemá. Přesto je hra docela výzva.
Kultisté moc rozumu nepobrali, a tak potřebují pokaždé dopravit produkt svého snažení do skladu. Je jedno, zda jde o základní materiály jako je nasekané dřevo nebo pokročilejší výdobytky kultistické civilizace. Vždy je třeba zboží nejdřív naskladnit. Z něj si pak berou materiály zruční řemeslníci. Chvíli jsem nad zbytečnou komplikací životů šíblých svěřenců kroutil hlavou, ale časem jsem si na budování lokálních skladišť zvykl. Valný význam to nemá, ale nutí to k strategičtějšímu plánování a tvoření specializovaných lokálních výrobních okruhů. Sklady sdílí materiály mezi sebou, a tak se magicky objevují k dispozici všude i na jiných ostrovech. Odpadá nutnost řešit logistiku zboží mezi ostrovy, což by ve hře stejně nešlo smysluplně realizovat.
Sevřená komunita
Ve Worshippers of Cthulhu musí každý táhnout za jeden provaz, chapadlo, či jiný čouhající nezemský orgán a být platným členem komunity. Pokud není, hodí se tak akorát na podpal či jako krmení pro Velkého šéfa.
Rodiny mají své specializace, které je předurčují k jisté profesi. Jen v ní se mohou zdokonalovat a tím i zvyšovat přísun uctívačské energie – jedno ze zdejších platidel. Jiný dopad to nemá. Určitě by stálo za to, kdyby tím kultisté i zvyšovali efektivitu a rychlost práce. Ta zůstává neměnná na první i desáté úrovni a modifikuje ji jen míra kultistického komfortu.
Worshippers of Cthulhu
Hra má mnoho manažerských úskalí. Pokud chcete ze svých fanatiků vymáčknout první poslední, narazíte na nedomyšlený interface. Titul je v pozdější fázi víc o mikro managementu, než jiné budovatelské strategie a správu osadníků hra zatím moc šikovně neumí. Počet obyvatel se zde sotva vyšplhá k pár stovkám, ale každý z té stovky má svůj vlastní dům a kolonku k správě. A s každým můžete nakládat podle vlastního uvážení. Lze je stěhovat z domu do domu, i z ostrova na ostrov, měnit jejich zaměstnání i mnoho dalšího.
Hra nabízí hodně pokročilých triků. Nemáte moc jen nad životy a domovem, ale i jejich osudem. Díky minihře s obřadním nožem můžete vyřezáním magického sigilu, znaku do těla vesničana změnit jeho specializaci. Je to jako by vám místo rekvalifikačního kurzu někdo provedl na záda skarifikaci s obrázkem vaší nové práce. Vesničané si nestěžují, protože ví, že když do soukolí zapadají, nečeká je v dohledné době svržení do obětní jámy či rituální hranice. Takto lze měnit jednou za čas specializaci rodin. Problém však je, že soupis obyvatel a jejich specializace je dost nepřehledný a pokud máte víc jak jeden ostrov, tak je to o to větší maglajz.
Za co mají autoři obrovské plus, je vylepšování uživatelského komfortu. Již několikrát jsem chtěl preview dopsat s tím, že jen zkontroluji, zda je vše aktuální a pak mazal celé odstavce kritiky. Autoři hru vylepšují každým novým updatem. Nyní lze už snadno filtrovat podle požadované profese. Což je obrovské usnadnění. Stále je ale na UI co ladit. Vše se ještě zamotá později, když se do hry připletou i pokročilejší zaměstnání.
Čím pokročilejší profese, tím vyšší nárok na kultistu. Nejnižší v „kastě“ vykonávají nejsnazší práce, třeba lov mušlí, chování ovcí, vaření, sekání dřeva atd. Nemají velké nároky na bydlení ani na komfort. Takový řadový kultista je ale podle tvůrců rozumu tak mdlého, že ani krávy neumí podojit. Musí se mu houbičkami rozšířit vědomí. Pak je konečně schopný sebevědomě uchopit cecek, dělat sládka nebo třeba řezníka. Ohrne ale nos před jakoukoliv podřadnější prací. Má také vyšší nároky na bydlení a dostupné služby.
Worshippers of Cthulhu
Worshippers of Cthulhu
Ta nejpovznešenější kasta vykonává nejsložitější práce. Aby celá společnost fungovala tak jak má, je kastování nesmírně důležité. Čím vyšší stupeň zasvěcení, tím větší generování víry. Vlastně je to úplně stejné, jako vylepšování domečků v Pharaoh nebo ANNO s tím rozdílem, že vše děláte manuálně. Máte tak kompletní kontrolu nad tím, kdo se „povznese“ a kdo ne.
Kompletní kontrola, ale automaticky neznamená větší zábava, a to hlavně díky již zmíněnému nepřehlednému interface a absenci filtrů mapy či možnosti hromadné relokace vybraných jedinců z ostrova na ostrov. Někdy potřebujete přesídlit větší skupiny a vše musíte dělat po jednom. Taky by velmi pomohlo, pokud by produkční budovy měly vyznačeno, jaká kasta v nich musí pracovat. Není to konzistentní a některé nejpokročilejší budovy stále vyžadují duchem nejprostší vesničany. Zbytečně tak povýšíte půl osady, abyste zjistili, že řezbáře má dělat vesnický idiot, ne učenec.
Fanatikem i potravou snadno a rychle
Co by to bylo za kult Cthulhu bez fanatismu? Vaši svěřenci mají svou hlavu a míra fanatismu klesá a stoupá podle vašich akcí. Některé události fanatismus přikrmují, jiného naopak sráží. Jsou to klasické „eventy“ kde vaše rozhodnutí vyústí v jednu z možností. Zachráníte drmolícího starce, nebo ho necháte obětovat, či snad ho prohlásíte za svatého? Čím extrémnější jste, tím víc roste fanatismus. Ale je třeba být opatrný.
Hostina z poražených nepřátel, to je jedna věc, ale vidět svého souseda, jak ho žvýká příšera z hlubin, to je jiná. Akce jako obětování fanatismus naopak tlumí. Stoupající fanatismus je ale pro rozvoj kultu prospěšný. Jen s jeho růstem se odemykají edikty podobné těm ve Frostpunk. Volíte zlo a jiné zlo. Také posilují vaše bojová monstra a lákají víc kultistů na ostrov.
Kromě víry musíte získávat i božskou přízeň dary Prastarým. Vyřezáním modly a svržením do nejhlubšího Abyssu se vám Cthulhu odvděčí svou přízní. Tu lze primárně vyměnit za postup na technologickém stromě.
První desítky minut je Worshippers of Cthulhu nenáročná zábava. To se ovšem rychle změní. Cthulhu dojde trpělivost a čas utíká. Cthulhu musíte těšit plněním úkolů, než vyprší jeho trpělivost, nebo ho uchlácholit obětováním svých nejoddanějších. Přijít ale o vašeho osvíceného zealota, který generuje víc víry, než půl vesnice dohromady, je velká rána. Hněv Cthulhu to odvrátí o pár minut. Mechanika je momentálně až moc brutální a než sprintovat od úkolu k úkolu, jsem si čas od času odpočet zastavit v nastavení. Hra se jinak zvrhne ve zbytečný rychlík monotonního udržování rovnováhy naštvanosti Cthulhu a atmosféra trpí. Další mechanikou je totiž nárůst populace, který se děje ve většině misí jednou za deset minut. A hra, pokud zapalujete hranice a používáte lidské oběti, nutí neustále točit kultisty. Nebezpečí si užijete i tak dost.
Cthulhu je sice ten věčný Damoklův meč, ale hmatatelnější hrozbou je konkurence. Na ostrovech žijí další kulty a ty vás chtějí vyštípat a zabránit vám v postupu. Pošlou na vás své flotily, zatím co budete odolávat za pomoci obranných věží i strašlivých mořských stvůr. Stvůry jsou sice mocné, ale v naší úrovni existence vydrží jen omezenou dobu, navíc k povolání vyžadují obětování stoupenců.
Monstrům každou vteřinou ubývá zdraví, takže je nutné je vyvolat a ihned poslat do akce. Pokud fyzický nátlak nevyjde, nepřítel má i další trumfy. Prokleje vaše ostrovy mocnými kouzly, která vám mohou ztropit pořádnou polízanici, pokud se jich za cenu jiných potíží nezbavíte. Akční složka nemá dostatečnou propracovanost RTS, ale nijak zážitek nekazí. Jediné, co by potřebovalo doladit, je ošidný pathfinding stvůrek. Stvůrky se často při přesunu ve větším množství zasekávají o sebe a při útoku tropí takový zmatek, že jich nepřítel půlku rozmetá, než se rozhoupou k akci.
Worshippers of Cthulhu
Úkoly i hratelnost se napříč kampaní mění. Každá mise je originální a někdy i v rámci žánru. Poslední přidaná mise vás pošle na obrovský ostrov, kde musíte plnit řadu úkolů. Jde o pořádnou výzvu, kde bojujete s nedostatkem místa, zdrojů i pracantů. Vše se zatím jeví opravdu parádně. Jediné, co by mohlo pošramotit zážitek po vydání, je délka. Trochu se obávám obsahové naditosti finální verze. Z dostupné mapy to vypadá na docela útlou kampaň a sandbox.
Příjemné maličkosti
Již jsem zmínil, že hra mi připomněla svou originalitou Bullfrog a je to maličkostmi, které ve hře jsou a nabourávají typickou hratelnost budovatelských strategií. Kromě veselé minihry s vyřezáváním znaků je tu i další. Tentokrát rituální upálení. Hra se přepne do pohledu třetí osoby a vy můžete kráčet po střeše chrámu a vybrat jakou barvou každého z trojice „dobrovolníků“ zapálíte. Podle kombinace plamenů a rozmaru bohů dostanete buď požehnání, nebo políček. Kromě pragmatického táboráku se ale můžete i kochat okolím hezky zblízka.
Worshippers of Cthulhu
Worshippers of Cthulhu
Doufám, že autoři přidají možnost projít se po vašem smrdutém království ve first person či third person. Grafika nijak v dnešní době neoslní a pravděpodobně by hra mohla běžet i na telefonu, ale stylizace a design jsou pěkné. Velmi zajímavě stylizovaná je i jejich další hra ve vývoji, Chuck The Metalhead, tu také budu sledovat ostřížím zrakem. Dabing je také povedený a hudba často až příliš připomíná motiv z Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth.
Kultistický ráj to na pohled
Čekal jsem nenáročnou zábavnou blbinu, která vše vsadí na populární téma. Místo toho se tu rodí opravdu originální budovatelská strategie. Worshippers of Cthulhu má našlápnuto správným směrem, autoři hru stále ladí a naslouchají komunitě. Pro fanoušky Cthulhu už teď povinnost, pro stratégy originální výzva.
